V říši duchů a šamanů   

Faraony inspirovaly jeskyně  

Přes Velké písečné moře   

Na cvičení přiletí i vrtulník   

Moravský kras je v Šumných městech  

Obec se čtyřmi stovkami obyvatel bude mít dvě muzea   

Sokotra - perla Indického oceánu  

Organizace Modrý kámen a její specialista: ďábelský pan R.   

Pohled do propasti Macocha   

Hasiči zachraňovali turisty z lanovky   

Co když v lanovce uvízne člověk?   

FOTO -  Hasiči včera nacvičovali v Moravském krasu  

Jiří Svoboda napsal další knihu pověstí   

Pokouší se vytvářet „kamenné občanky“   

Pod Budapeští leží obří jezero s termální vodou   

Dětské ozdravovny: lék na astma nebo alergii  

Medvěd jeskynní byl zřejmě vegetarián. Ke své smůle   

Město zve na přednášku speleologa

Děti dostanou nadílku v jeskyních   

 

 

 

 

 

V říši duchů a šamanů  

GEO | 21.11.2008 | strana: 46 | autor: Martin Paetsch

            Nikdo přesně neví, kdy a především proč začali lidé doby kamenné věřit v nadpřirozeno. Podařilo se ale dokázat, že HOMO SAPIENS pohřbíval své mrtvé, prováděl obřady a v jeskynních malbách zvěčnil duchy i šamany již před více než 35 000 lety.

            Naleziště bylo poseto ostatky několika hrochů. mezi nimi se povalovaly další zvířecí kosti a stovky kamenných nástrojů. archeologové roku 1976 narazili v údolí etiopské řeky Awash na něco, co připomínalo pravěká jatka, místo, kde byla porcována ulovená kořist. Výzkumníci ale učinili ještě jeden objev. na smetišti se našly úlomky přibližně 600 000 let staré lebky raného člověka. když se kousky podařilo složit, rozeznal americký antropolog Tim White na jejich povrchu celkem 25 řezů. mrtvému byla zjevně kamenným ostřím odříznuta kůže obličeje.

            Nález vyvolal mezi vědci vlnu dohadů. Byla mrtvola snědena kanibaly? Ale oddělit kůži z málo masitých obličejových partií by nebylo příliš smysluplné, kdyby šlo jen o jídlo. Zářezy spíše naznačovaly, „že ve hře byl určitý pohřební rituál“, tvrdí White. očištění lebky v řadě pozdějších společností skutečně náleželo ke kultu mrtvých. nejprve bylo odstraněno maso, potom lebku pochovali nebo uložili do kostnice.

            Jestli se před 600 000 lety v údolí Awash odehrála pravěká preparace, nejspíš nikdy nedokážeme s naprostou jistotou určit. ale zjizvená lebka jako jeden z nejstarších nálezů podněcuje myšlenku, jestli tehdejší lovci a sběrači už věřili v duši, či dokonce v posmrtný život – a nakolik nám byli podobní.

            Schopnost představit si nadpřirozený svět a jednat podle jeho pravidel je totiž charakteristickým rysem člověka. Víra ve věci přesahující lidské smysly – ať už se realizuje v jednoduchých rituálech nebo složitém náboženství – hrála ve vývoji lidstva rozhodující úlohu. upevňovala společnosti, vybičovala civilizace k ohromujícím architektonickým počinům a ve výsledku formovala dnešní podobu společnosti.

            Počátky víry sice stále leží v temnotě, ale kromě archeologických nálezů naznačují podobu pravěkých kultů i zvyky přírodních národů, které dodnes žijí v podobných podmínkách jako pravěcí lidé.

            Že lidé prováděli rituály možná už velmi dávno, naznačují kromě lebky z Etiopie i další nálezy. Patří k nim červený okr. Přírodní barvivo fascinovalo už obyvatele jeskyně Wonderwerk v dnešní Jihoafrické republice. Vědci tam objevili vrstvy maleb staré až 800 000 let. Pigment měl údajně především symbolický význam. Díky barvě připomínající krev sehrál významnou roli v rituálech mnoha kmenových kultur. australští Aboriginové z kmene Pintupi červeným okrem potírali zbraně ve víře, že jim pigment dodá větší sílu.

            Stejné barvivo objevili vědci v izraelské jeskyni Qafzeh – hned vedle jednoho z nejstarších známých hrobů. na kostře Homo sapiens datované do doby nejméně před 90 000 lety leželo mohutné jelení paroží, které bylo do hrobu pravděpodobně položeno úmyslně. Další indicie tak naznačila existenci pohřebních rituálů. rituály možná znali i neandrtálci. Pravděpodobně to byli oni, kdo se před 47 600 lety vypravil do jeskyně Bruniquel v jihozápadní Francii, vyrovnal krápníky do dvou kruhů a uprostřed jednoho z nich rozdělal oheň. na obytnou jeskyni leží naleziště příliš hluboko. Mnohem pravděpodobněji se v nitru hory konaly rituály, během nichž se účastníci dostávali do extáze. Ale teprve z období před přibližně 40 000 lety pocházejí skutečně reprezentativní doklady o klíčícím náboženském povědomí – tedy z doby, kdy Homo sapiens pronikl do Evropy. Někteří vědci se přiklánějí k názoru, že určitá genetická mutace rozšířila možnosti lidského mozku. Poprvé tak mohl vize spojené se změnou stavu vědomí převést do náboženské symboliky.

            O pár tisíc let později přibyly na stěnách evropských jeskyní nádherné malby, mimo jiné nejrůznějších kopytníků. Při srovnání s loveckými společenstvy z nedávné minulosti nás snadno napadne, že autory maleb byli šamani. S určitou formou mystických léčitelů se setkáváme prakticky u všech původních kmenových společenství. Zprostředkovávali spojení mezi světem lidí a světem duchů.

            Například Inuité věřili, že sobi karibu pocházejí z jeskyně obývané dušemi mrtvých. V jejich představách mohli šamani do světa duchů cestovat. Aby se zaručeně opakoval každoroční tah sobích stád, prováděli šamani rituály – často si při nich nasazovali zvířecí masku.

            Napůl člověk, napůl zvíře. Motiv se opakuje také na mnoha jeskynních malbách z doby kamenné. Mnohde byly malby objeveny i na těžko přístupných místech, dosažitelných až po půlhodině chůze ledovou podzemní řekou či po překonání strmých skal.

            Pro člověka doby kamenné vybaveného pouze slabým světlem se riskantní cesta do nitra hory musela rovnat sestupu do jiného světa. Nedostatek smyslových podnětů navíc mohl vyvolat halucinace. Hluboko v nitru jeskyně, v téměř naprosté tmě a tichu, byli pralidé zcela odříznuti od vnějšího světa. Jeskynní malby pravděpodobně představovaly vize onoho světa obývaného zvířecími duchy, kam šamani ve svých představách cestovali.

            O rostoucí představivosti Homo sapiens ale nesvědčí jen nástěnné malby. Od jisté doby začali lidé vypravovat stále nákladnější pohřby. V Sungiru v dnešním Rusku byly před 28 000 lety pohřbeny tři osoby – v oblečení vyzdobeném tisíci slonovinových korálků. Výroba jednoho korálku přitom byla pravděpodobně otázkou nejméně jedné hodiny práce. Drahocenné pohřební dary dávají tušit, že tehdejší lidé věřili v posmrtný život. Honosné šperky měly na onom světě podtrhnout význam zemřelého.

            Na konec doby ledové, tj. před 11 až 12 000 lety, je datována dramatická společenská změna. V mírném klimatu Blízkého východu se lovci a sběrači začali trvale usazovat. Vznikla první velká společenství a stálá lidská sídla. Usedlá společenství zřizovala první chrámy – podobné svatyni v Göbekli Tepe na jihovýchodě Turecka. Od roku 1995 tam probíhají vykopávky nejstaršího známého kultovního místa na světě. Tvoří ho nejméně 20 svatyní vyhloubených do skály. Dosud se podařilo částečně odkrýt jen čtyři.

            Svatyně mají podobu obrovských sloupů ve tvaru T, uspořádaných do kruhu. Až sedm metrů vysoké kamenné bloky svou monumentalitou připomínají západoevropské megality, např. ve Stonehenge. Ty ale byly vztyčeny až o 6 000 let později. Sloupy z Göbekli Tepe navíc mají lehce figurální podobu, pravěcí stavitelé na boku některých kamenů naznačili ruce. Povrch kamenů pokrývají vyobrazení nejrůznějších zvířat, býků, hadů a lišek. Význam reliéfů je záhadný. Měla strašlivá stvoření chránit svatyni? Jednalo se o zvířecí duchy? Na nejnápadnějším sloupu se proplétá sup, škorpion a pravděpodobně bezhlavá postava se ztopořeným penisem – jedno ze dvou na místě odhalených vyobrazení člověka.

            Znázornění supovitých ptáků a bezhlavých lidí jsou archeologům známy i z nástěnných maleb z dalšího (ale o 1 500 let mladšího) anatolského naleziště Çatal Hüyük. V částečně prozkoumaném Göbekli Tepe se zatím nepodařilo odhalit žádný hrob. Přesto lze usuzovat, že bylo zasvěceno světu duchů obývanému i dušemi předků. S všedními dny živých areál každopádně neměl žádnou souvislost. Nikde se zatím nepodařilo odkrýt pozůstatky ohnišť nebo jakékoli jiné obvyklé známky osídlení. Svatyně byly později, jako by se jednalo o pohřebiště, úmyslně zasypány a zapečetěny hliněnými pahorky.

            Na stavbě areálu se podle odhadů muselo podílet několik set lidí. Obřady ale pravděpodobně nebyly přístupné celému společenství. Svatyně byly příliš malé, než aby pojaly větší množství lidí. Pravděpodobně se již tehdy ze společnosti vyčlenily náboženské elity – dostatečně vlivné, aby přilákaly obyvatelstvo z širokého okolí a nechaly zřídit nákladné svatyně, vyhrazené několika vyvoleným.

            Ať už jsou zvířecí motivy na kamenných blocích jakkoli záhadné, vrhají světlo na zvyky stavitelů. Byli to stále ještě lovci a sběrači. Na Blízkém východě se již ale schylovalo k pokusům s pěstováním divokých obilnin. Mo žná, že zájem o usedlé zemědělství vyvolala právě stavba Göbekli Tepe. Na stavbě se sešlo takové množství lidí, že se jen lovem nemohli uživit. Jednu z nejranějších kulturních forem pšenice, jednozrnku, se navíc podle genetických analýz podařilo vyšlechtit pouhých 30 kilometrů od těchto pahorků.

            Na takový původ obilí poukazuje i jeden ze sumerských mýtů o stvoření, zapsaný o několik tisíciletí později. Ašnan, bohyně obilí, a bůh hovězího dobytka Lahar pocházeli ze svaté hory, příbytku prastarých bohů. Mo žná, že se v báji zachovala poslední vzpomínka na Göbekli Tepe.

            Více než 5 000 let po zřízení pradávného kultovního místa vznikla v povodí Eufratu a Tigridu početná společenství – například ve městě Uruk žilo až 50 000 lidí. Ke vzniku prvních měst pravděpodobně přispěla stavba zavlažovacích zařízení, možná jen s nasazením značných pracovních sil. Rituály pomáhaly dav sjednotit a udržet pod kontrolou. Není náhoda, že se do čela městských států dostal vládce-velekněz.

            Z prvotních rituálů a ceremonií se vyvinula náboženská instituce v pravém slova smyslu. Pradávní duchové metamorfovali do božské podoby. Božstva často byla ve vzájemném příbuzenském vztahu, stejně jako lidé vytvářela rozvětvené rodiny.

            Obyvatelé měst jako Uruk uctívali vždy jednoho z bohů, mimo jiné mu zřizovali monumentální stupňovité chrámy. Obyvatelstvo odvádělo svatyni určitou daň. Mezopotamská civilizace ale především vyvinula jedno z prvních písem. Na hliněných tabulkách se nevedlo pouze účetnictví, také se do nich ryly posvátné texty.

            Náboženství se tak definitivně vymanilo z temnoty pravěku. Sumerskou říši totiž dávno zavál písek a prach, sumerské božské mýty ale přetrvaly dodnes.

            Foto popis| Před 15 000 až 10 000 lety vyryli umělci doby kamenné do skály v jeskyni trois Freres    ve Francii záhadné tvory, napůl lidi, napůl zvířata. možná, že vyobrazili Šamana , prostředníka     mezi světem lidí a světem duchů.

            Foto popis| Šamani, zde při mayském rituálu v Mexiku, procházejí extatickými stavy. Věří, že při        nich dokáží létat či zastavit čas.

            Foto popis| Korálky ze slonoviny nalezené v Rusku v hrobu muže z doby před 28 000 lety dokazují, že lidé své mrtvé již tehdy připravovali na onen svět.

            Foto popis| Nástěnné malby přírodních národů, zde v jihoafrických Cedrových horách, většinou         nezobrazují skutečnost, ale svět lidských představ.

            Foto popis| Postavy na pravěké taneční scéně z tanzanského Sandawe pravděpodobně ztělesňují       šamany. Obřad možná sloužil k uzdravení nemocného.

 

Faraony inspirovaly jeskyně  

Lidové noviny | 22.11.2008 | rubrika: Věda | strana: 27 | autor: Eva Hníková

            Česká expedice se vrací z egyptské Západní pouště. První výsledky zkoumání naznačují, že jeskynní malby mohou ukázat, jak se formovala staroegyptská civilizace.

            Tisíce jezer, rozlehlé zelené pastviny a bohatá loviště. Tak vypadala ještě před osmi tisíci let Sahara. Jak žili její dávní obyvatelé a jak je ovlivnilo postupné vysychání oblasti a její změna v obří pustinu? V uplynulých dnech hledal odpověď tým českých vědců, který v rámci velmi náročné expedice procestoval egyptskou Západní poušť. Zamířil do pohoří Gilf el-Kebír poblíž hranic Egypta se Súdánem, Libyí a Čadem. Část výpravy již dnes ráno přiletěla do Prahy.

            „Zkoumali jsme starověké obchodní cesty, navštívili jsme také lokality, které jsou sice už známé, ale jejichž vědecký potenciál není úplně vyčerpaný. Třeba Jeskyni plavců, kterou proslavil film Anglický pacient, nebo Jeskyni šelem,“ popisuje docent Miroslav Bárta z Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze.

            Společně s kolegy Laboratoře geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Archeologického ústavu AV ČR vyrazil na třítýdenní putování do pouště. „Když se expedice dávala dohromady, chtěl jsem, aby byly zastoupeni vědci z různých oborů,“ popisuje Miroslav Bárta. Díky tomu se badatelům otevřel ucelenější pohled na dávné obyvatele Egypta.

            Devítičlenná expedice projížděla Západní pouští za doprovodu beduínů. Každé ze sedmi terénních aut vezlo na střeše zpočátku půl tuny paliva, komunikaci se světem zajišťoval satelitní telefon, elektřinu dodávaly solární panely.

            Beduíni pomohli najít oslí stezku Expedice zamířila do pouště z oázy Dachla. Jednou z prvních zastávek bylo místo označované jako Cheopsova studna. „Skalní převis zdobí kresby pocházející ze dvou, nebo dokonce ze tří různých období. Nejstarší vyobrazení vznikla v sedmém až pátém tisíciletí před naším letopočtem,“ popisuje archeolog Martin Tomášek.

            Dávný malíř zachytil pštrosy, žirafy a další zvířata, která v oblasti tehdy žila. V jejich blízkosti jsou však i nápisy a vyobrazení pocházejí ze Staré říše, z doby zhruba 2500 let před naším letopočtem. Proč Egypťané do pouště přicházeli? „Cheopsova studna mohla být stanicí na karavaní stezce nebo se v její blízkosti těžila nějaká nerostná surovina,“ domnívá se Martin Tomášek.

            Následně se expedice vydala hledat dosud nezmapované lokality se skalním uměním. A to na doporučení německého badatele Carla Bergmanna, který procestoval na velbloudu řadu opomíjených archeologických lokalit. Původně měl dokonce putovat s českou výpravou, dlouhodobá nemoc mu to však nedovolila. Rytiny zobrazující opět velká zvířata, dokonce i slony, pocházely ze sedmého až pátého tisíciletí před naším letopočtem.

            Vědci zachytili také dávné obchodní stezky. „Protože jsme jeli s beduíny, kteří poušť dobře znají, povedlo se nám na řadě míst zdokumentovat staré oslí cesty,“ poznamenává docent Bárta. Velbloud nahradil osla v dálkové dopravě přes poušť až v prvním tisíciletí před naším letopočtem. A ti na rozdíl od oslů nechodí za sebou, ale ve stádu, takže nevytvářejí výraznou pěšinu.

            Na pouštní cestě Tarík Ballás viděli čeští vědci dvě stanice pro občerstvování karavan. Šlo o výrazné body v krajině, v jejichž blízkosti leželo velké množství keramických střepů z nádob na vodu a další zásoby. U „občerstvovny“ Abú Ballás se našla keramika pocházející ze Staré říše. „Beduínskou stezku často lemují alamáty, větší či menší vztyčené kameny,“ připomíná archeolog Jiří Musil.

            Bezhlavý lev promluvil K hlavním cílům expedice patřila návštěva Jeskyně plavců ve Wádí Súra objevené ve 20. letech minulého století. „Nemile nás překvapilo, že jsou malby už ze dvou třetin poničené,“ poznamenává Martin Tomášek. Místo navštěvují ve velkém turisté a někteří, aby získali perfektní fotku, stěny s malbami namáčejí. V poněkud lepším stavu našli čeští vědci Jeskyni šelem objevenou zhruba před dvaceti lety. V ní jsou ve třech pásech zachované malby a někde také rytiny. Stěnu pokrývají stovky vyobrazení lidský postav, otisků rukou a nohou. „I když obě jeskyně v poslední době navštívily jiné vědecké expedice, na jejich výzdobu se zatím nikdo nepodíval z egyptologického hlediska. Já si v tuto chvíli myslím, že jeskyně mají mnoho společného s nejstaršími kořeny staroegyptské civilizace,“ poznamenává docent Bárta. Svůj závěr dokládá několika příklady: v Jeskyni šelem je vyobrazené usmrcování zajatců v egyptském stylu, což se později stalo součástí ikonografie královského rituálu. Najdeme tam také bezhlavé lvy, tedy zneškodněné šelmy, ale v jejich blízkosti zároveň lidi jimi skolené. Zachycování nebezpečných bytostí bez hlav, tak aby nemohly škodit, je typicky staroegyptské.

            „Ve Wádí Hamra jsme narazili na patrně dosud neznámé skalní rytiny. Jedna z nich zobrazuje dobytče uvázané na oprátce, takže dokládá domestikaci. Na další jsme našli žirafu, která okusuje akácii, což je snad jediné známé vyobrazení rostliny z této doby, tedy zhruba ze sedmého až pátého tisíciletí před naším letopočtem,“ upozorňuje Miroslav Bárta.

            Při pobytu v pohoří Gilf el-Kebíru vědci zaznamenali větší, zhruba čtyřicetiprocentní vlhkost. V nížině se pohybovala mezi dvaceti a třiceti procenty. „Je pravděpodobné, že se pastevci stěhovali v době sucha do vyšších poloh. Když se jim nedařilo, hnali stáda na Gilf el-Kebíru a strávili tam nějaký čas,“ popisuje geolog Václav Cílek. Dalším důkazem pro uvedenou teorii může být fakt, že s kolegy našel v pohoří třeba třecí kámen z granitického kvarcitu. Ten lze v této oblasti získat jen u hranice se Súdánem, což svědčí o přesunech lidí.

            Koncem šestého tisíciletí před naším letopočtem začala savana vysychat. V nižších oblastech se často nacházela rozsáhlá jezera. Ta se postupně zanášela pískem a měnila v mokřady, až z nich zbyly jen studně, a dnes nenajdeme ani ty. Česká expedice se také snažila zachytit koryta zmizelých řek.

            „Překvapilo mě, jak rozsáhlé byly původně jezerní oblasti,“ poznamenává biolog Petr Pokorný. Při nynějším studiu rostlin a živočichů v poušti zaznamenal velké množství much, potemníků, a dokonce i vážek, jejichž larvy se musí líhnout ve vodě. „Ještě na počátku 20. století popisují cestovatelé velká stáda gazel a paovcí hřivnatých. Nám se podařilo narazit pouze na trus jedné z nich,“ poznamenává Petr Pokorný. V minulosti však podle něj byla oblast významným centrem domestikace zvířat.

 

            České kolečko v egyptské poušti Z oázy Dachla postupovala česká expedice složená z egyptologů, geologů, biologů a dalších odborníků k Jeskyni plavců, známé z oscarového filmu Anglický pacient, dále pak do pohoří Gilf el-Kebíru, oázy Síva, Bahrejn a zpět do Dachly.

            Foto popis| Členové výpravy zkoumají kresby v jeskyni ve Vádí Wassa

            Foto popis| Otisk ruky pravěkého umělce, přes který pluje jeden z plavců, kteří dali jeskyni jméno,    se objevil i v logu expedice

            Foto popis| Kresby lidí a zvířat z Jeskyně šelem

            Foto popis| Rytina žiraf: tehdejší umělec byl obklopen zelenou savanou se spoustou zvířat

            Foto popis| Egyptolog Miroslav Bárta stojí před Jeskyní plavců

 

Přes Velké písečné moře  

Mladá fronta DNES | 22.11.2008 | rubrika: Věda | strana: 10 | autor: MIROSLAV BÁRTA

            První ČESKÁ VĚDECKÁ EXPEDICE k legendární Jeskyni plavců ukončila svou cestu v oáze Bahríja.

            Vědcům se během tří týdnů podařilo nalézt několik nových archeologických lokalit a řadu dalších zajímavých míst, která souvisí s původem a vznikem staroegyptské civilizace.

            Ve středu 12. listopadu jsme definitivně opustili oblast křemičitého skla, siliky, která se nachází pouze v jedné specifické oblasti Velkého písečného moře. Toto moře představuje velké žluté nic, které by mělo být symbolem zmaru a bezbřehosti. Celkem jsme toho dne urazili téměř 280 kilometrů a stále jsme uvnitř této všeobjímající masy žlutého písku. Jízda v něm vyžaduje naprostou koncentraci, hrany dun splývají a často pozvolna stoupající duna za hřbetem padá téměř kolmo dolů, stačí jedna chyba našich řidičů a bylo by zle.

            Písečné moře jako první z badatelů západního světa objevil Walter Rohlfs, který se do něj vydal z Dáchly, a když zjistil, že ho nemůže od západu k východu pokořit, zamířil na sever, do oázy Faráfra. Jeho původním záměrem bylo vydat se rovnou k západu a dosáhnout libyjské oázy Kufra, to mu však znemožnily duny, které se šíří od severozápadu k jihovýchodu ve směru převládajících větrů, a představují tak nepřekonatelnou přírodní hradbu.

            Duny a zrádný písek Ze satelitních snímků a zpráv jednotlivých badatelů vyplývá, že některé duny jsou až 100 metrů vysoké a táhnou se v délce mnoha kilometrů. Duny vytvářejí střídavě hradby a několik kilometrů široké koridory, ve kterých se dá poměrně snadno pohybovat, pokud zrovna nepadnete do písečné pasti, která se nedá nijak rozeznat a představuje vrstvu velmi sypkého písku, do kterého můžete v mžiku zapadnout až po nápravy auta. Rozdíl mezi pevným a pro auto bezpečným povrchem a touto pastí se počítá na centimetry.

            Následujícího dne, ve čtvrtek, se nám podařilo přejet zbývající část Velkého písečného moře a dorazit do oázy Síva. Zatímco den předtím jsme jeli rychlostí místy až 90 km za hodinu a vesměs se pohybovali po vysokých tvrdých dunách, tato cesta byla podstatně pomalejší: 130 kilometrů nám zabralo téměř pět hodin. Reliéf cesty a tvářnost pouště se změnily záhy po vyjetí z tábora, duny se staly nepřehlednější, vyšší a skoro veškerý písek podstatně měkčí, často bylo třeba hledat cestu a přejíždět duny, takže člověk měl pocit jako na horské dráze.

            Sívu se nám podařilo po získání všech povolení opustit až v sobotu.

            Lidé odešli v pátém století Odměnou nám byl kolem poledne sestup do nejkrásnější oázy Áreč na starověké cestě spojující oázy Sívu a Bahríju. Její překonání trvalo v minulosti karavaně s velbloudy 10 dní.

            Áreč je opuštěnou oázou, kde se dá autem pohybovat pouze po jejím okraji, a jakýkoliv pokus přejet ji napříč by mohl skončit zahrabáním auta tak, že by mu už asi nebylo pomoci. Na první pohled hlinitá krusta nasycená solí vypadá pevně, ale pod ní je spousta bahna a vody.

            Podle stop zvěře zde žijí smečky divokých psů a sedm divokých oslů (to zase víme od našeho průvodce); ty se nám však spatřit nepovedlo.

            Během pobytu se Petru Pokornému podařilo zmapovat veškerou dostupnou flóru a nám skalní hrobky, které se nacházejí ve vápencových úbočích kopců lemujících oázu. Hrobky mají obvykle jen jednu místnost a až na výjimky nejsou zdobené. V jedné z nich se dochovala nika zdobená vlysem kober a s poškozenými kartušemi zatím neurčeného římského panovníka. V další hrobce je primitivní kresba zachycující muže pod datlovou palmou přivazujícího ke stromu vyhublé dobytče. Podle Martina Tomáška a Jiřího Musila došlo k opuštění oázy (soudě zejména na základě keramiky) někdy v průběhu 5. století po Kristu, tedy ve stejné době, jako na našich vykopávkách na lokalitě Bír Šovíš v oáze Hajez. Bohužel stopy osídlení se nám identifikovat nepovedlo.

            Chrám boha Amona V neděli jsme se věnovali oáze Bahrén, která patří k největším mezi oázami Sívou a Bahríjou a leží ve vzdálenosti jednoho denního pochodu od Áreče. Hlavní je zde zcela zničený chrám ze 4. stol. př. Kristem, který tvořil sloupový dvůr se šesti sloupy, pronáos (chrámová předsíň, pozn. redakce) a tři kultovní niky staroegyptských božstev. Uctívána zde byla Amonova triáda (tu tvořil Amon společně s bohyní Mut a bohem Chonsuem, pozn. redakce). Opodál leží dva skalní útvary, do jejichž úbočí jsou vytesané řeckořímské skalní hrobky podobné těm, které jsme mohli vidět včera v oáze Áreč. Na rozdíl od nich jsou nezdobené. Oáze dominuje rozlehlé slané jezero, které je napájeno místními prameny. Oáza je také proslulá obrovským množstvím komárů, takže jsme nocovali asi kilometr hluboko v písečných dunách. Přesto si některé jedince výpravy našli...

            Zbývající dny expedice byly věnovány mapování starých karavanních cest v Západní poušti a západně od oáz Bahríja a Faráfra a hlavní cesta expedice de facto skončila tuto středu.

            Autor je egyptolog O zážitcích z expedice po nepříliš probádaných částech Egypta píše pro MF DNES vedoucí výpravy Miroslav Bárta Další informace o expedici českých vědců najdete na iDNES v rubrice cestování nebo na adrese www.national-geographic.cz

Cíle expedice

            1. Zaniklé starodávné oázy „Jakubovy studny“ a místo pobývání staroegyptských expedic stavitelů pyramid

            2. Abú Ballás s nálezy celých hrnců zanechaných zde staroegyptskými karavanami

            3. Písečné moře, oblast s tzv. silikou, křemičitým sklem vzniklým dopadem meteoritu

            4. Jeskyně plavců s neolitickými kresbami, když byla celá oblast savanou s jezery

            5. Nabta Playa, megalitické lokality z doby neolitu, kdy již probíhala migrace obyvatel Západní pouště v důsledku vysychání do nilského údolí Další výzkum Starověké obchodní cesty, kterými putovaly staroegyptské karavany na oslech až k Čadskému jezeru.

            Foto popis| KONEC EXPEDICE Členové výpravy před Amonovým chrámem v oáze Síva. Miroslav            Bárta stojí uprostřed.

            Foto popis| ŽIRAFY Rytiny žiraf objevené ve Wádí Hamra dokládají na dnes nehostinné poušti         dřívější existenci vodních zdrojů. Tato zvířata totiž musí pít.

            Foto popis| DOLŮ Z DUNY Jízda v dunách vyžaduje naprostou koncentraci, stačí jedna chyba         řidiče a s automobilem může být zle.

            Foto popis| ROMANTIKA POUŠTĚ Západ slunce na tzv. Bílé poušti, což je oblast Západní pouště,            která není přístupná

 

Na cvičení přiletí i vrtulník  

Blanenský deník | 24.11.2008 | rubrika: Zpravodajství - Blanensko | strana: 3 | autor: (mva)

            Blanensko/ Zachraňovat lidi uvízlé v kabince lanovky budou dnes cvičně hasiči a záchranáři v Moravském krasu. Letos se do akce zapojí také vrtulník. „Ze zákona máme povinnost dělat podobná cvičení alespoň jednou do roka,“ uvedl náčelník lanové dráhy Radek Hejč. Cvičení začne od devíti hodin a bude pokračovat až do tří hodin odpoledne.

 

Moravský kras je v Šumných městech  

Blanenský deník | 24.11.2008 | rubrika: Zpravodajství - Blanensko | strana: 3 | autor: (opa)

            Blanensko/ Šumný Moravský kras. Tam zabloudí tentokrát diváci televizního pořadu Šumná města. Svérázný architekt David Vávra se vydá na cestu podél říčky Punkvy, stane na dně propasti Macochy, projede se na Blatově motocyklu enduro.

            Blanenští i Boskovičtí se podívají na známá místa okem kameramana. Blanensko uvidí na televizních obrazovkách už dnes. Stačí si zapnout ČT2 dvacet minut po deváté hodině večer.

 

Obec se čtyřmi stovkami obyvatel bude mít dvě muzea  

Mladá fronta DNES | 24.11.2008 | rubrika: Střední Čechy | strana: 1 | autor: PAVLA ŠVÉDOVÁ

Všeradice, Rožmitál pod Třemšínem - Všeradice na Berounsku se možná stanou obcí s nejvyšším počtem      muzeí na počet obyvatel. V obci se čtyřmi stovkami lidí totiž mají v plánu otevřít hned dvě: Muzeum Českého krasu doby bronzové a Muzeum české vesnice s galerií. Nové muzeum chystá i Rožmitál pod Třemšínem na Příbramsku.

Využijí bývalou školu

            „Dlouho jsme hledali využití pro prázdnou budovu bývalé školy. A protože máme v plánu za obcí vystavět přesnou kopii vesničky z doby bronzové, rozhodli jsme se tu otevřít i muzeum věnované tomuto období,“ říká všeradický starosta Bohumil Stibal. Plán se změnil v realitu.

            Už teď má muzeum novou střechu, zpevněný strop, chystají se úpravy interiéru. „Získali jsme na to dotaci z ministerstva zemědělství ve výši 5,2 milionu korun,“ řekl Stibal. Ve spolupráci smístním sdružením Všeradova země a s Národním památkovým ústavem již radnice střádá i budoucí exponáty. Zatím má tři.

            „Maketu vesnice z doby bronzové, maketu bronzařské dílny a baráčku,“ vyjmenovává všeradický starosta. Kromě toho v budoucím muzeu mají být vystaveny i vykopávky, které se našly v okolí Českého krasu, zapůjčeny budou i exponáty z Národního muzea, které se k této oblasti vztahují. „Muzeum bychom chtěli otevřít příští rok, začátkem července,“ věří Stibal.

            Tím ovšem plány nekončí. Pak se Všeradičtí vrhnou na budování muzea věnovaného české vesnici.

            Vlastně ho chystají už teď. „Lidé mi nosí věci, které mají doma. Nabízejí bednářské a truhlářské nářadí,“ pochvaluje si Stibal.

            Součástí muzea by měla být i galerie. Toho, že by si zařízení na sebe nevydělala, se starosta nebojí.

            „Budou to specificky zaměřená muzea. Navíc chceme, aby byla interaktivní. V plánu máme i velkou propagaci. Chceme sem dostat hlavně cyklisty, pro které chystáme cyklostezky, a školy,“ dodává všeradický starosta Bohumil Stibal.

            Své muzeum nyní buduje i Rožmitál pod Třemšínem na Příbramsku. Na velkolepý projekt Podbrdského muzea má o poznání více peněz – sedmdesát milionů.

            „V těchto dnech jsme předali stavbu,“ říká starosta města Josef Vondrášek.

V novém areálu by mělo být soustředěno vše, co dosud bylo ve městě k vidění na různých místech. „Do nového objektu se přesune městské muzeum. Bude zde galerie, expozice historických aut i patro věnované Jakubu Janu Rybovi a jeho České mši vánoční,“ vyjmenovává Vondrášek. Kromě toho tu bude pro místní spolky k dispozici kulturní sál.

            Vše by mělo být otevřeno koncem dubna 2010. I když se město bude snažit přilákat do muzea turisty, Vondrášek má za to, že bude pro městskou kasu prodělečné.

            „Žádná podobná zařízení, sportovní či kulturní, si na sebe většinou nevydělají. Budeme muset doplácet i my,“ přiznal.

            V novém objektu by mělo najít práci šest lidí.

 

Sokotra - perla Indického oceánu  

Medical Tribune | 24.11.2008 | strana: 6 | autor: Jan Bultas, CSc., a Mgr. Jaroslav Hořejší

            Začneme-li mluvit o dračincích, lahvovnících, okurkovnících, myrhovnících a kadidelnících, můžete mít pocit, že vcházíte do pohádky či do snu. A je to opravdu tak. Jako ze sna se zhruba 340 kilometrů jižně od pobřeží Jemenu na asijském kontinentu a 250 kilometrů východně od pobřeží Somálska na kontinentu africkém noří z mořských vod mezi Indickým oceánem a Arabským mořem čtyři ostrovy, z nichž největší je Sokotra. Obývá je dohromady jen asi 45 000 obyvatel arabského a afrického původu, z nichž většina žije právě na 3 625 čtverečných kilometrech ostrova Sokotra.

            Sokotra (Socotra, Soqotra, Suqotra, Soqotora) je obestřena mýty a legendami - dle jedné z nich byla skořicí a kadidlem provoněným ohnivým hnízdem bájného ptáka Fénixe, který je opouštěl jen jednou za 500 let, aby oblétl lidská obydlí a obdaroval je životodárným ohněm. Podle báje nese jiskru tohoto ohně každý, a proto bychom měli mít k sobě úctu a lásku. I o původním názvu jsou jen báje. V sanskrtu prý znamenalo původní jméno „Ostrov blaženosti“. Což je docela možné, neboť tento ostrov je doslova perlou Indického oceánu, Jemenu i celé Arábie. Ne neprávem se považuje za jednu z největších pokladnic přírodního bohatství světa a říká se mu též Galapágy Indického oceánu.

            Turistický průmysl ho zatím nedobyl. Sokotra je jakýmsi „ztraceným dítětem“ -kdysi totiž tvořila součást území Afriky a Arábie, nyní oddělených Adenským průlivem, ale někdy před dvaceti či deseti miliony let se „utrhla“ a od té doby jako by se zde zastavil čas. Ostrov si žije ve „splendid isolation“ pod téměř rovníkovým sluncem mezi mořem a nebem. K izolaci ostrova přispívala jeho poloha a fakt, že až do roku 2001 byl dostupný pouze po moři, a to jen necelou polovinu roku (po zbylé měsíce tomu bránily silné monzunové větry). Teprve v roce 2001 byla vybudována nová přistávací dráha a první zpevněná silnice. Od té doby zájem o návštěvu ostrova roste. Najdete zde úžasné pláže se sněhobílým pískem, nádherná údolí plná zeleně, náhorní plošiny vysušené slunečním žárem a monzunovými větry do okrové barvy, i nejvyšší horu ostrova v Dračích horách, která svými tmavě zbarvenými 1 570 metry dosahuje k bílým oblakům na modrém nebi.

Život v naprostém souladu s přírodou

            Izolovanost ostrova a koktail biodiversity, míchaný po miliony let mořskými proudy ze zdrojů v Arábii, východní Afriky a Indo-pacifické oblasti, vytvořily mimořádně výhodné podmínky jak pro zachování prehistorické flóry a fauny, tak pro evoluční proces a vývoj zcela specifických druhů živých tvorů i rostlin, jaké nenajdete nikde jinde na Zemi. Za endemické se považují všichni zdejší pozemští měkkýši, devadesát procent zdejších plazů, většina ptactva a třetina zde rostoucích rostlinných druhů.

            Když k izolaci ostrova přidáte fakt, že zde nebyl žádný vhodný přístav a že ostrov nijak neoplývá pitnou vodou, máte před sebou vysvětlení, proč i obyvatelé Sokotry tvořili po staletí zcela unikátní a nijak rychle rostoucí populaci. Museli se naučit - a dodnes to dokonale umějí a činí - žít v naprostém souladu s přírodou a svým prostředím a být prakticky zcela nezávislí. Využívají přírodní zdroje, aniž by svou aktivitou narušovali zdejší výjimečný ekosystém. Živí se masem domácích i divokých zvířat (koz, ovcí a krav), rybami a mořskými plody, kozím mlékem a sýrem, datlemi, zeleninou a plackami pečenými v domácích pecích. Někdy si přilepší dováženou rýží, jiné potraviny z dovozu jsou však pro většinu zdejších obyvatel nedostupné. Sami „vyvážejí“ nejvýše sušené ryby a rozinky, a když cestují na návštěvu ke svým příbuzným do Jemenu, vezou nejčastěji kozu. Většina obyvatel žije v hlavním městě ostrova Hadiboo, zbytek ve vnitrozemí - vesnicích tvořených několika domy zbudovanými z kamene, ale často také v jeskyních, a někteří i nomádským způsobem života. Kolem 8 000 Sokotřanů odjelo pracovat do Emirátů, odkud posílají vydělané peníze domů. Jsou to zčásti Afro-arabové, jejich oficiálním jazykem je stejně jako v Jemenu arabština, ale již po tisíciletí se zde mluví vlastním, prastarým jazykem preislámského původu z rodiny semitských, bez vlastního písma.

            Jedinou jejich skromnou obživou je rybolov (u pobřeží), lov divokých koz (ve vnitrozemí) a sběr bylinek, plodů a pryskyřic ze stromů myrhovníků a dračích stromů. Jakákoli práce, mimo sběr a lov, je údajně proti jejich tradicím. První obchody a jídelny vznikly na ostrově až s příchodem Jemenců. Žijí zcela prostým způsobem života, a možná proto jsou velmi mírumilovní, přátelští a bezelstní. Když přijde do vesnice cizinec, seběhne se veškeré obyvatelstvo k jeho přivítání, nebo jen prostému zírání. Pozorování kolemjdoucích a „lelkování“ je zjevně jejich hlavním denním zaměstnáním.

Stromy s dračí krví

            Nejznámější rostlinou Sokotry je „strom s dračí krví“ (Dracaena cinnabari). Podle legendy se kdysi dávno na ostrově utkali slon a drak. Během zápasu se drakovi podařilo vysát slonovi většinu krve a ten, v poslední bojové křeči, srazil draka k zemi a rozdrtil jej. Jejich společná krev potřísnila půdu, ze které vzápětí vyrostl strom s dračí krví. Hory ostrova jsou dračími stromy doslova poseté, zdejší Firmihin - ekosystém dračincového lesa - je jediným a také jedním z nejstarších lesních ekosystémů světa. Na koruně má strom dlouhé, husté, zelené jehlice a žije z rosy, která na jehlice v noci padne. Stromy mají červenou mízu, kterou Sokotřané užívají jako antiseptikum, medikament a barvivo, ženy si jí zdobily obličej a malovala se jí zdejší keramika. V dávných dobách to byl ceněný vývozní artikl - mimo Sokotru se užívala k barvení nábytku a hudebních nástrojů, zejména italských houslí. Římští válečníci se potírali jeho mízou, a když byli zraněni, rána se rychle zahojila.

            Na ostrově roste také léčivá aloe, bizarní lahvovníky čili pouštní růže (Adenium obesum) a stromovité okurkovníky. Též pravděpodobný prapředek granátového jablka (Punica protopunica) roste pouze na Sokotře. Kmeny těchto stromů netvoří dřevo, ale spíše jakási jemná síť pletiva schopného nasávat a udržovat vodu. Když už nám při toulkách mezi stromy bylo horko, našlo se přírodní koupaliště s křišťálově čistou vodou, a když byl hlad, tak placky nebo koza.

            Mohammed Al Kabanee (na snímku dole) s námi mluvil česky, neboť se už řadu let podílí na projektu záchrany dračích stromů, který zde založili čeští odborníci. Sazenice je nutno řadu let opatrovat v oplocených školkách, jinak by je spásly všudypřítomné kozy. Ostrov je neskutečně plodný a úrodný. Časté vzezření polopusté krajiny způsobuje, že zdejší vegetace, mající sama o sobě velmi tvrdé podmínky k životu, je prakticky nepřetržitě spásána - na ostrově žije nejméně 25 000 koz, 8 000 ovcí, 3 000 krav, půl tisícovky velbloudů, desítky oslů.

            Své postřehy ze společné cesty do Jemenu zaznamenali prof. MUDr. Jan Bultas, CSc., a Mgr. Jaroslav Hořejší

 

Organizace Modrý kámen a její specialista: ďábelský pan R.  

Brněnský deník | 25.11.2008 | rubrika: Čtenář - reportér | strana: 8 | autor: Richard Skolek

            O táborech pořádaných organizací Modrý kámen jsem slyšel různé věci. Mnohé z nich zněly spíše jako mýty, jako fantastické historky, které se ve skutečnosti nemohly stát. Inu, nyní máte šanci posoudit jejich pravdivost sami, neboť vám předkládám pravdivé povídání o průběhu našeho tábora.

            Všechno začalo již onu první noc - spánek byl nezvykle kontaktní, neboť jsme se na mezi za deštivé noci třásli zimou a v takové chvíli by trochu lidského tepla ocenil i zarytý puritán. Kolektiv se tedy začal nečekaně rychle utužovat a ďábelský pan R., na jehož božský pokyn nepochybně pršelo, si na Švýcárně, která sloužila jako naše základna, tajně mnul ruce.

            O pár dní později přišel další krok. Prohlíželi jsme si zrovna jeskyni zvanou Kostelík, když pana R. osvítila inspirace a na místě zplodil tak důmyslnou a zlověstnou pověst o nešťastné lásce dvou mladých lidí, kterým Kostelík zničil život, že se k nám děvčata začala tisknout strachy.

            A když posléze přihodil ještě tvrzení, že se člověku splní jakékoliv přání, bude-li v jeskyni dvanáctkrát políben, bylo o zábavu postaráno.

Velké sbližovadlo

            Po Kostelíku bylo jasné, že jeskyně jsou velké sbližovadlo. Pan R. nás tedy vzal do „Májovek“, speciální a za normálních okolností nepřístupné části Býčí skály. Zhruba uprostřed standardní prohlídkové trasy jsme se ponořili do podzemní říčky, která nás zanesla do bahnitých a těsných průlezů. Netřeba snad čtenáře upozorňovat, že dívčí kouzlo se špínou správného typu zvyšuje.

            Tento tah pana R. ovšem úplně nevyšel, poněvadž naše drahé polovičky se sice zabahnily nanejvýš důkladně, z nějakého záhadného důvodu však laškovaly pouze mezi sebou.

            Švýcárenský boss se ale nehodlal vzdát a vsadil na přesně mířenou provokaci. Uzavřel se mnou a s Arati sázku, že se spolu půjdeme sprchovat (ve hře byl polárkový dort). Oba jsme na nabídku přistoupili a sám jsem byl zvědav, co se asi tak ve sprše může semlít, ovšem má společnice si rafinovaně vzala plavky a předstírala, že se tak sprchuje i doma. Nejenže se tedy nic nesemlelo, ale chudák Arati se jako jediná oblečená hrozně styděla (a dobře jí tak).

Mistrovský tah

            Ke konci tábora se pan R. vzchopil a po dvou neúspěších předvedl mistrovský tah. Na jeho rozkaz byla postavena venkovní sauna, kam, jak neopomněl podotknout a několikrát zdůraznit, se chodí „jen tak“.

            Posléze si vybral devět nejpůvabnějších dívek a sebe (žádní další chlapci se do výběru kupodivu nevešli) a utvořil saunovací skupinu. Pochopili jsme, že toto božské zařízení je obyčejným smrtelníkům nepřístupno.

            Maje na krku vzpouru za své předchozí prohřešky, rozhodl se pan R. uklidnit rozbouřené vody a pustil nám film Chuť melounů. Někteří puritáni byli proti, ale guru jim vysvětlil, že nemají myslet na nic neslušného - Chuť melounů je prý poučný přírodopisný snímek.

            Nu, poučný každopádně, s přírodopisným bych nesouhlasil. Již z prvního záběru bylo zřejmé, že význam slova „melounů“ není doslovný, nýbrž přenesený, a že ve filmu jde v podstatě o jedno a totéž, poněvadž o melouny nebyla v žádném záběru nouze.

            Psychologický kalkul byl dokonalý - při pohledu na orientální sexuální praktiky sice chtěli mnozí odejít, jenže z místnosti plné lidí, již jsou společně až po krk v bahně morálního úpadku, se odchází skutečně špatně.

            Po této zvrhlosti přišla ke slovu poslední aktivita - různé činnosti v papurajském oblečení, které bylo tvořeno pár kousíčky látky navrženými tak, že zakrývaly pouze nejchoulostivější partie (a to ještě značně nedokonale).

Dál to nejde

            Rád bych popsal i tuto závěrečnou část, obávám se však, že to už by papír neunesl. Koho dané téma zajímá, nechť jede na tábor s panem R. - jedná se o skutečného specialistu v oboru!

 

Pohled do propasti Macocha  

Naše rodina | 25.11.2008 | rubrika: Cestopis | strana: 10 | autor: Irena Lochmanová

            Když na Moravě vyslovíte slovo propast, každého okamžitě napadne Macocha se záhadnou ponornou řekou Punkvou. Ale zdejší skály ukrývají i jinou podívanou... Stojí zato vydat se za neobyčejnými půvaby Moravského krasu, v těchto cínech zvlášť slavnostně vyzdobeného jásavými podzimními barvami.

Kouzlo hluboké propasti

            Punkevní jeskyně jsou v Moravském krasu bezesporu těmi nejvyhledávanějšími. Snad proto, že tu nejen můžete obdivovat krápníkovou výzdobu, ale dostanete se i na dno propasti Macocha a ještě se necháte povozit na lodičkách po podzemní říčce Punkvě.

            Autem se dnes až k jeskyním nedostaneme. Z odstavného parkoviště nás odveze půvabný ekologický vláček, a tak cestou můžeme obdivovat hustě zalesněné stráně hlubokého údolí, které se na podzim rády obléknou do barevného pláště. Při slunečném počasí je příjemné nechat se vyvézt blízkou lanovkou na vyhlídku Horní můstek a odtud se dívat do hrozivého jícnu Macochy...

            Máme-li ještě trochu času, seběhneme na Dolní můstek, kde získáme lepší představu o rozlehlosti propasti. Abychom se odměnili za výstup po schodech, můžeme si zajít na kafíčko do Útulny Macocha. A pak lanovkou zase dolů k Punkevním jeskyním.

            Při prohlídce jeskyní nás průvodce nejprve zavede do Předního dómu., u jehož vchodu - tak jako v každé pohádce - hlídá Strážce. V tomto případě je to největší stalaktit zdejších jeskyní. A když ho pěkně pozdravíme, dá si říct a pustí nás do jeskyně. Jdeme dál, až přijdeme do Hlinitých síní. Za Stalagmitovou chodbou už dno jeskyní klesá, a tak sestupujeme níž a níž až na samé dno propasti Macocha. Ta je obrostlá bujnou zelení a člověk musí zvrátit hlavu, aby proti podzimnímu sluníčku dohlédl až k Hornímu můstku. Zdola vypadá jak miniaturní košík zavěšený na okraji strže.

Lákadla Punkevních jeskyní

            Když se pokocháme výhledy na Horní i Dolní jezírko, vyzve nás průvodce na tzv. Mokrou cestu. Je to plavba na loďkách po tajuplné podzemní říčce Punkvě, která se v Moravském krasu propadá do země a zase se na jiném místě vynořuje. Dozvíme se tu, že vodní dómy jsou výsledkem neuvěřitelné síly proudů vody, která si tudy v dávné minulosti hledala cestu na povrch. Jak moc se snažila, je vidět na stropech i stěnách, které jsou rozbrázděny rýhami, žlábky, vírovými jámami i velkými dutinami. My si zatím užíváme šplouchání vesel, jak nás zkušený a hbitý průvodce převáží přes První, Druhé i Třetí jezero. Občas si musíme dávat pozor na hlavu, abychom si ji v nízkém místě nenatloukli, a za odměnu uslyšíme vtipné poznámky našeho průvodce - přijít o ně by vážně byla velká škoda.

            A pak přijde nejpůvabnější jeskyně celého Moravského Krasu - Pohádkový (nebo také Masarykův) dóm. Jsme obklopeni tajemnou krásou podzemní říše s mohutnými stalagmity, stalaktity i stalagnáty. V Břekově chodbě podlehneme kouzlu krasových záclon a kaskád, které se snaží svou bizarností předčit tisíce průsvitných brček či výrůstků prapodivných „mrkvovitých" tvarů. A pak lodička vykoukne z jeskyně ven a potichu přistává.

Sloup, Hřebenáč a Kůlna

            Sloupsko-šošůvské jeskyně najdete na okraji městečka Sloup. Na zdejším náměstíčku upoutá poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné. Vklouzneme na chvíli dovnitř a spatříme oltář z černého a červeného mramoru a s gotickou sochou. Mohutný barokní kostel shlíží i na blízký hřbitov, kde sní svůj věčný sen příslušníci šlechtické rodiny Salmů, kteří v 19. století vlastnili proslulé železárny v nedalekém Blansku a zavedli zde výrobu umělecké litiny. Jejich hroby jsou zdobeny právě takovou litinou.

            Kousek za městečkem spatříme na travnaté ploše skalnatý útvar Hřebenáč - samostatně stojící skálu, která má směrem ke svahu skalní okno, oblíbenou prolézačku pro děti. A často se na skále učí „horolézt" spousta mladých nadšenců. Na vrcholu skály je kříž a povídá se, že Hřebenáč býval osídlen poustevníkem.

            Pár kroků od této skály je vchod do Sloupsko-šošůvských jeskyní, které jsou vyhlášené svými propastmi. Rozsáhlý, asi sedmikilometrový složitý jeskynní systém tvoří dvě patra, výškový rozdíl mezi nimi je až 70 metrů. Spodním protéká Sloupský potok, horní patro je částečně přístupné veřejnosti. Bohatě zdobené krápníkové jeskyně jsou navštěvovány již od 80. let 19. století.

            Nejrozsáhlejší částí sloupských jeskyní jsou Staré skály, které začínají Gotickou chodbou a končí 65 m hlubokou Stupňovitou propastí. Perlou je Nagelova propast, která dosahuje do hlouby 90 metrů a patří mezi nejmohutnější podzemní propasti v České republice.

            Šošůvské jeskyně sice nejsou tak rozsáhlé jako Sloupské, ale zato se chlubí bohatou krápníkovou výzdobou. Asi nejvíc obdivujeme krásný stalagmitový Svícen v Břouškově pohádkové síni a samozřejmě nemůžeme, minout Černou propast, která má hloubku 70 metrů. V Eliščině jeskyni můžeme zalitovat, že se tu zrovna nekoná jeden z příležitostným koncertů vážné hudby, je zde totiž výjimečná akustika. Navíc se tu i léčí onemocnění horních cest dýchacích.

Byli tu už neandrtálci

            Pár kroků od Hřebenáče se klene hlavní vchod jeskyně Kůlna. Impozantní portál upoutá už ze silnice vedoucí od Skalního mlýna do Sloupu. A tak za chvilku stojíme před mohutným portálem, který je 8,5 m vysoký a až 40 m široký.

            Jeskyně kůlna je úplně jiná. Byla známá odnepaměti a využívali ji lidé už v pravěku. A jak by také ne, když má tak výhodnou polohu - vchod je téměř celý den vystaven teplým slunečním paprskům a voda v údolí byla vždy k dispozici. Zalíbilo se tady už neandrtálcům. Našlo se zde mnoho jejich nástrojů, kosti ulovených zvířat i kosterní zbytky člověka z období před 40 000 lety. Když na konci doby ledové došlo k posledním převratným změnám podnebí, arktický ledovec se dal na ústup do severské domoviny a přestal toto území ovlivňovat. A tak zmizeli zdejší mamuti i srstnatí nosorožci a sobi, polární lišky a polární zajíci se přestěhovali na sever Evropy. A v té době odešli i lidé.

LEGENDA O MACOŠE PRAVÍ, ŽE...

            Ovdovělý dřevorubec potřeboval najít sobě hospodyni a svému synkovi mámu. Macecha však ke kloučkovi nepřilnula, ale dřevorubec si myslel, že čas to napraví. To byl, bohužel, velký omyl. Macecha se jednou vypravila s hochem na jahody a na samém okraji do něj strčila, aby ho propast navždycky umlčela. Ale chlapec se zachytil ve větvích stromku nad propastí a zoufale volal o pomoc. Uslyšeli ho dřevorubci, kteří pracovali nedaleko, a klučinu vytáhli. Když slyšeli, co se mu přihodilo, svrhli sami zlou macechu do propasti. Ta už takové štěstí neměla...

JESKYNĚ MACOCHA

            Velkolepá propast v Moravském krasu je hluboká 138 m, až na dno jezírka pak je 168 m. Na dně jsou dvě jezírka napojená na ponornou řeku Punkvu. Historie průzkumů jeskyně se začala psát roku 1723. V roce 1909 se podařilo skupině Karla Absolona proniknout nově objevenými Punkevními jeskyněmi až do propasti Macocha. První část jeskyní byla rok nato zpřístupněna a v roce 1933 byla zahájena vodní plavba po Punkvě.

Z TOVÁRNY PRAVĚKÉ OBYDLÍ

            Jeskyně a její archeologické svědectví měly zvláštní osud. Za 2. světové války dno tunelové chodby Kůlny vybetonovali a vybudovali tu podzemní zbrojní továrnu. Po válce po odstranění betonu překvapení archeologové zjistili, že i přes poškození význam jeskyně nepoklesl. Proběhly zde úspěšné výzkumy, a tak v jeskyni můžeme nahlédnout do pravěké expozice a do budoucna se počítá i s vybudováním pravěkého obydlí.

            Foto popis| Skála zvaná Hřebenáč je častým cílem začínajících horolezců

            Foto popis| Vchod do Kateřinské jeskyně

            Foto popis| Občerstvení si můžeme dopřát na kopci v Chatě Macocha

 

Hasiči zachraňovali turisty z lanovky  

Mladá fronta DNES | 25.11.2008 | rubrika: Jižní Morava | strana: 1 | autor: (ČTK)

NA ZKOUŠKU

            Vilémovice - V kabině lanovky v Moravském krasu včera uvízl člověk. Naštěstí jen jako. Do cvičení se zapojili záchranáři z Moravy, kteří se zabývají prací ve výškách. Na střechy obou kabin měli původně slanit z vrtulníku. Kvůli nepřízni počasí ale nepřiletěl. „Úkol, který spočíval v záchraně deseti figurantů, byl o to složitější,“ řekl náčelník lanové dráhy Radek Hejč. Kabiny byly asi 20 metrů nad zemí. Součástí akce bylo i vyvedení skupinky z nepřístupného terénu. Lanovka je v provozu od května 1995.

 

 

Co když v lanovce uvízne člověk?  

Mladá fronta DNES | 25.11.2008 | rubrika: Brno | strana: 2 | autor: (ČTK)

            Vilémovice - V kabině lanovky v Moravském krasu včera uvízl člověk. Naštěstí jen jako. Do cvičení se zapojili záchranáři z Moravy, kteří se zabývají prací ve výškách. Na střechy obou kabin měli původně slanit z vrtulníku. Kvůli nepřízni počasí ale nepřiletěl. „Úkol, který spočíval v záchraně deseti figurantů, byl o to složitější,“ řekl náčelník lanové dráhy Radek Hejč. Kabiny byly asi 20 metrů nad zemí.

 

FOTO -  Hasiči včera nacvičovali v Moravském krasu 

Haló noviny | 25.11.2008 | rubrika: Z DOMOVA | strana: 3

            Hasiči včera nacvičovali v Moravském krasu u propasti Macocha záchranu turistů uvízlých v kabinách tamní lanovky. Do akce se zapojili záchranáři z Moravy, kteří se zabývají prací ve výškách. Na střechy obou kabin měli původně slanit z vrtulníku,který ale kvůli nepřízni počasí nepřiletěl. Úkol, spočívající v záchraně deseti figurantů, byl tak o to složitější.

 

Jiří Svoboda napsal další knihu pověstí  

Znojemsko | 25.11.2008 | strana: 3 | autor: VLASTIMIL MRVA

            To, že kousek od Blanska zeje obrovská díra v zemi, které se říká Macocha, prý mají na svědomí znojemští rybáři, kteří uměli zahrát tak dobře, až se děly věci velmi neobvyklé... Tak to alespoň tvrdí Jiří Svoboda, autor zbrusu nové knihy Nejkrásnější pověsti jižní Moravy z Moravského krasu a okolí, která se díky péči nakladatelství Alpress právě nyní objevila na předvánočních knižních pultech.

            Jiří Svoboda není v psaní pověstí žádným nováčkem, protože polozapomenuté příběhy nejen sbírá, ale také sepisuje. Tentokrát se spolu s Vítězslavem Nezvalem vydal do tajuplného labyrintu pověstí, kde

 

Skalnaté kopce,

stvořené pro kamzíky

protahují si nalomený vaz,

pod zemí houstne

mléko pro krápníky,

to je Moravský kras.

 

            Celkem 107 podivuhodných pověstí přivádí čtenáře - magicky podmanivým autorovým jazykem - do neprobádaných podzemních chodeb, mezi skřítky, draky i půvabné víly až k tajemné vládkyni podzemní říše...

            Jiří Svoboda vydal už v roce 2000 sbírku pověstí O znojemské věži, která se setkala s velkým ohlasem čtenářů a jejíž náklad byl do posledního kusu rozebrán.

 

Pokouší se vytvářet „kamenné občanky“  

CV týden | 26.11.2008 | rubrika: CV týden | strana: 1 | autor: (mir)

            „Žáci si zkusili, jak to měli zlatokopové těžké“

            Jirkov/ Žáci ze Základní školy v Krušnohorské ulici se nejen učí, ale i spontálně pomáhají.

            Díky mezinárodnímu projektu „Kdyby kameny mohly mluvit,“ ocení jejich aktivitu nejen mineralogové, ale i široká veřejnost.

            „Žáci v něm mapují horniny a minerály, které lze najít v našem krušnohorském regionu. Ke každému kameni se chtějí pokusit vytvořit jakousi „kamennou občanku -rodný list“, vysvětluje cíl projektu učitelka školy Eva Vokurková. Například žáci devátých tříd jirkovské školy si před několika týdny na vlastní kůži zkusili, jak to měli zlatokopové těžké.

            „Když nedaleko Měděnce zkoumali vlastnoručně nalezené minerály a zjišťovali za pomoci skutečných geologů o jaké nerosty se jedná,“ přibližuje jednu z aktivit svých žáků. Do mezinárodního projektu partnerských škol z německého Brand Erbisdorfu a jirkovské Základní školy v Krušnohorské ulici jsou zapojeni žáci druhého stupně . „Úkoly směřující k cíli, tj. k vytvoření „kamenné občanky“, jsou náplní několika předmětů,“ upozorňuje učitelka školy.

            Kluci a holky z jirkovské „základky“ mají za sebou už velký kus práce.

            V polovině října pak navštívili bývalý Františkánský klášter v Kadani, kde se nachází mineralogická expozice. Tady získali o kamenech nacházejících se v oblasti Krušných hor další informace. „Z vystavených exponátů jim největší radost udělaly právě ty, jejichž obdobu sami v okolí Měděnce nacházeli,“ prozrazuje Eva Vokurková..

            Aby měli žáci nějaké srovnání s minerály z jiných koutů světa, zajeli si ještě do Trnovan prohlédnout výstavu nerostů dovážených z Brazílie. Podle jejich doprovodu se po vstupu do výstavní síně všem zatajil dech. Připadali si jako v kouzelné jeskyni plné drahých kamenů a minerálů neuvěřitelných tvarů, barev a velikostí.

            „Na všechny žáky udělala výstava velký dojem a byli překvapeni, jakou krásu může takový obyčejný „kámen“ pod zdánlivě ošklivou slupkou v sobě skrývat,“ potvrzuje učitelka školy Eva Vokurková. „Setkali se tu také s minerály, které byly k vidění v Kadani a usoudili, že i my v Krušných horách se máme čím chlubit,“ zamyslí se.

            Foto popis| Žáci jirkovské Základní školy v Krušnohorské ulici se na žádné výstavě minerálů neobejdou bez fotoaparátů.

 

Pod Budapeští leží obří jezero s termální vodou  

Právo | 26.11.2008 | rubrika: Ze zahraničí | strana: 16 | autor: (ivi)

            Pod maďarským hlavním městem objevili speleologové obří jeskyni s termální vodou o teplotě 27 stupňů Celsia. Jeskyně je 86 metrů dlouhá, 27 metrů široká a téměř 20 metrů vysoká.

            Jezero s termální vodou je devět metrů hluboké. Celý systém jeskyň pak dosahuje délky 5 až 6 kilometrů. Hlavní jeskyně je součástí podzemního systému dutin a jeskyň. Z těchto míst čerpají vodu budapešťské termální lázně. Podle ministra životního prostředí Imre Szabóa je objev světovou senzací.                 „Pokusíme se systém nechat zapsat na seznam světového kulturního dědictví UNESCO,“ uvedl ministr.

            Vláda zatím neuvažuje o zpřístupnění těchto prostor. Speleologové začali o existenci jeskyně něco tušit už před šesti lety, ale teprve nyní ji potvrdili.

 

Kult v ženském lůně  

IN magazín | 26.11.2008 | rubrika: Zajímavost | strana: 24 | autor: JIŘÍ SLADKÝ

THRÁCKÉ OBŘADY NA ÚZEMÍ DNEŠNÍHO BULHARSKA

            Série unikátních objevů učinila z Bulharska během poslední dekády pro archeology snad nejatraktivnější místo v Evropě. Dokládá to posvátné město Perperikon se svatyní antického boha Dionýsa nebo nejnovější nález kultovní jeskyně v Rodopech. Právě zde se v éře Thráků konaly sexuální rituály, které symbolizovaly plodivé spojení Nebe se Zemí.

            Východní část pohoří Rodopy se vymyká obvyklé představě o bulharské krajině. Pocit, že jsme někde v Malé Asii anebo na pobřeží Egejského moře, v ryzím antickém prostředí, se dostaví téměř okamžitě. Dubové anebo borové intenzivně vonící lesíky, z nichž se vynořují bílé skály a skalnatá úbočí, vedle totálně odlesněné a erozí změněné krajiny, v jaké najít pramen je malý zázrak.

            Rodopy prosluly bohatým výskytem kultovních míst, která spadají do několika kulturních a historických období. Jedna ze starších vrstev bulharské minulosti je spojována s Thráky. Podobně jako část české populace odvozuje svůj původ od Keltů, Bulhaři se zase považují za pravoplatné potomky starověkých Thráků.

Perperikon - objev Dionýsova chrámu

            Za jedním z největších archeologických objevů současnosti je třeba se vydat z Kardžali na sever, na posvátné hradiště Perperikon. Nedaleko turecké vsi Karalar leží na skalním vrchu osm tisíc let staré kultovní místo a pozdější thrácká akropole. Podle všeho právě tady stál dlouho hledaný chrám boha Dionýsa, proslulá věštírna, o níž se zmiňují antičtí historikové.

            V 5. století př. n. l. píše Hérodotos o thráckém kmeni Besů žijícím vysoko v horách a zmiňuje se o jejich věšteckých schopnostech. Právě Besové obývali město, kterému říkali Perperikon a jehož věštírna se zapsala do dějin.

            Věštilo se z vína a ohně, tak jak vyžadovaly rituály spojené s Dionýsovým kultem. Před svou asijskou výpravou sem zavítal Alexandr Veliký, aby uslyšel proroctví, že „dobude svět“. Makedonský a řecký král nebyl jedinou významnou osobností, která položila oběť v Dionýsově svatyni, věštírna vydávala svá proroctví i o několik století později císařům za římské nadvlády nad Balkánem. Až do roku 2000 považovali historici Perperikon za středověkou pevnost. Do doby, kdy tým archeologů vedený profesorem Ovčarovem odkryl nad úrovní rituální plošiny kulatý kamenný oltář. Potvrzená hypotéza znamenala doslova senzaci: ztracený chrám boha Dionýsa byl nalezen.

            Perperikon je ovšem mnohem starší. Starověké kultovní místo obydlili už lidé mladšího neolitu. Teprve od 18. století př. n. l. tu vzniká posvátné město - kamenný dům boha slunce. S chrámem v Perperikonu souvisí pozdější vznik kultů Dionýsa a Orfea a posléze nábožensko-mystického směru zvaného orfismus, který nabyl vrcholu v římském období.

            Tehdy dosáhlo město na pahorku v Rodopech nového rozkvětu. Vznikla tu rozlehlá akropole s třímetrovými hradbami, za nimiž byly vybudovány ulice, kamenné nádrže na vodu i důmyslný odvodňovací systém. Vše, co zbylo z antického a byzantského města, je k vidění přímo na místě, zatímco předměty z vykopávek jsou dnes vystaveny v muzeu ve městě Kardžali.

Chrám lůna

            Jeskyně, kterou bulharský archeolog Nikolaj Ovčarov pojmenoval Chrámem lůna, byla objevena roku 2001. Svou nedostupnou polohou vysoko v zalesněných hřbetech nad řekou Ardou unikala širší pozornosti. Dlouho o ní dlouho nevěděl nikdo než turečtí pastevci, kteří tudy občas hnali stáda koz a ovcí. Místo je od nejbližší vesnice Gürceviren vzdálené přes deset kilometrů.

            Místo pro svatyni bylo vybráno dokonale, i dnešnímu člověku připadne portál jeskyně a její nitro nadmíru sugestivní. Toho, kdo se vydrápe vzhůru do skalní rozsedliny, čeká neskutečný pohled: vstup do jeskyně v podobě ženské vaginy.

            Když nevěřícně postoupí dál úzkým tunelem, narazí v nejzazším nitru jeskyně na uměle vybudovaný oltář symbolizující dělohu. Byť je celá plošina bezvodá, po stěnách tu po většinu roku nepřetržitě stéká voda, která dávným uživatelům skalního chrámu symbolizovala semeno. Když sem před tisíci roky tehdejší thráčtí obyvatelé přistupovali, jistě mohli mít dojem, že se přibližují k mysteriu zrození.

Slunce jako falus

            K oslavě slunečního kultu si Thrákové zvolili ideální místo. Magická jeskyně leží těsně pod vrcholovou plošinou a orientace vstupního otvoru umožňuje slunci každý den v pravé poledne proniknout dovnitř a osvětlit část temného tunelu.

            Při svém postupu se sluneční paprsek jako obrovský falus neustále prodlužuje, až se přiblíží k oltáři v nejzazším nitru skály. Až do nejhlubšího místa jeskyně pronikne ovšem pouze dvakrát do roka: v době, kdy je slunce na jižním obzoru nejníže - začátkem listopadu - a poté na přelomu ledna a února. Právě na sklonku zimy tak symbolicky nastala příhodná doba k uskutečnění magického obřadu.

            Už v raném antickém období, patrně před 2500 až 3000 lety, sloužila jeskyně jako jeden z thráckých chrámů, v nichž se odehrával rituální pohlavní akt mezi Bohyní-matkou a jejím synem Sluncem. Nešlo přitom o nic jiného než o symbolické spojení Nebe se Zemí.

            Význam obřadů ovšem není thráckou specialitou, vyplývá z indoíránské mytologie. Jde o archetyp smrti a periodického zmrtvýchvstání Krále, čili demonstraci přírodního, kosmického cyklu, který se promítá do každoroční obnovy přírody. Přírodní náboženství starých Thráků považovalo akt početí za symbolický moment zrození všeho života na zemi. Slunce se zrodilo z Matky Země, ale tím, že svou matku oplodnilo, dalo vzniknout světu.

Thrákové

            Historii Thráků známe především ze záznamů jejich jižních sousedů - Řeků. Ti označovali všechny cizince za barbary a není divu, že ani Thrákové v jejich podání nevyšli nejlépe. Hérodotos je např. vylíčil jako krvežíznivé bojovníky ovládající rychlé koně. Thrákové ovšem dokázali Řekům konkurovat i jinak než jako válečníci, např. v poezii i hudbě. Z thráckého území pocházel bájný pěvec Orfeus, ale také Spartakus, velitel povstání otroků v římské říši. Už ve 2. tisíciletí př. n. l. obývali Thrákové celý Balkánský poloostrov. Postupně byli zatlačováni na východ, na území dnešního jižního Bulharska, severovýchodního Řecka a evropské části Turecka, kde také zůstali až do svého splynutí s nově příchozími Slovany. Za to, že se politicky neprosadili, mohla jejich rozdrobenost: Thrákové, podle Hérodota „největší národ světa po Indech“, nikdy nevytvořili jednotný stát. Holdovali vínu, což mezi Řeky zavdalo příčinu k nikoliv nepravdivým pověstem o thráckých opilcích. V thráckém městě Perperikonu nalezli archeologové četné šarapani, kamenné lisy na hrozny, s jejichž pomocí vyráběli kněží posvátné víno, které se pilo k uctění boha Dionýsa.

Dionýské rituály

            Z antické literatury se dochovala svědectví o tzv. dionýských či orfických obřadech (mysteriích), které se odehrávaly v podobných jeskynních chrámech, např. na ostrově Samotraki v Egejském moři. Obřady na počest boha Dionýsa (původně thrácký bůh zrození, kterého později, v pozměněné podobě, přijali Řekové do svého panteonu) vrcholily rituálním sexuálním stykem mezi svobodnými řeckými chlapci a thráckými dívkami, iniciačními orgiemi, jejichž smyslem bylo symbolizovat posvátnost početí. V odlehlých vesnicích bulharského pohoří Strandža donedávna vystupovali na konci zimy tanečníci v naruby obrácených kožiších nesoucí velký dřevěný falus, kterým přivolávali jaro. V tanci hrůzostrašných maškar „kuker“ tak dozníval dionýský kult starý tři tisíciletí a s ním i vzpomínky na thráckou minulost.

Jak se tam dostat

            Thrácké svatyně a kultovní místa jsou dosažitelná z provinčního centra Kardžali na jihovýchodě Bulharska. V členitých Rodopech má veřejná doprava nepravidelný charakter a není nejspolehlivější. Nezbývá proto než využít taxislužby. K samotným cílům vede už jen dlouhá a strmá pěšina, která z cesty udělá poutavý a náročný turistický výlet.

            Foto popis| V thráckém Perperikonu podle všeho stál chrám boha Dionýsa. O proslulé věštírně se      zmiňují antičtí historikové.

            Foto popis| Krajina v pohoří Rodopy na jihu Bulharska

            Foto popis| Oltář v jeskyni v Rodopech, jež tak silně připomíná vaginu.

 

Dětské ozdravovny: lék na astma nebo alergii  

Děti a my | 26.11.2008 | rubrika: Zdraví | strana: 30 | autor: Miriam Kubíčková

            Je vaše dítě často nemocné? Trpí astmatem? Potýká se s alergií? Má nadváhu? Pak by mu mohl pomoci pobyt v ozdravovně. Jenže mnoho rodičů o této možnosti nic neví.

            Počet chronicky nemocných dětí, alergiků, dětí s obezitou, které potřebují komplexní ozdravnou péči nebo dlouhodobou rekonvalescenci, v České republice stoupá. Například bronchiálním astmatem a jinými následky rostoucího defi citu imunity organismu trpí podle statistik u nás více než 40 procent dětí. Přesto dětské ozdravovny, které jim mohou pomoci, bojují o přežití. S problémy se potýkají zejména v zimním období, kdy z důvodu nedostatku dětí přihlášených k pobytu zůstává většina z nich uzavřená a nemá dostatek prostředků na to, aby se vyrovnala se mzdovými a provozními náklady.

            V dětské ozdravovně je dítě v přímé péči kvalifikovaného zdravotního personálu. Je mu stanoven ozdravný plán, jenž vychází z nálezů doporučujícího lékaře, z potřeb dítěte a z možností a zaměření ozdravovny. Nedílnou součást léčebného programu představuje rehabilitace včetně řady edukačních programů. Důležité je dodržování správné životosprávy, kterou si léčené děti mají osvojit.

Méně léků a zameškaných hodin

            Co si má rodič představit pod pojmem dětská ozdravovna? Tady je jeden konkrétní příklad. Jednou z devíti dětských ozdravoven v České republice je Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč-Vojtěchov. Disponuje unikátní vlastní léčebnou jeskyní – Třesínskou jeskyní, zkušeným personálem a moderním rekondičním a rehabilitačním areálem. Specializuje se na léčbu dýchacích a alergických onemocnění, astmatu, chronické rýmy, opakovaných zánětů horních cest dýchacích, vadného držení těla. Pobyt v ní prospívá i dětem s atopickým ekzémem a obezitou. Pár čísel. Při anketě s rodiči a ošetřujícími pediatry bylo zjištěno, že po absolvování léčby v této léčebně došlo u 34% pacientů k takovému zlepšení zdravotního stavu, že se výrazně snížila nutnost podávání léků a klesl počet zameškaných hodin. U 60 procent se stav významně zlepšil. Přesto i tato ozdravovna čelí klesajícímu počtu dětí. Zatímco v období 2001–2007 zde bylo ročně odléčeno kolem 700 pacientů, v současnosti se jejich počet pohybuje kolem 250. Hlavní léčebnou metodou používanou v Dětské ozdravovně Vojtěchov je speleoterapie, unikátní metoda, která k nápravě poškozeného zdravotního stavu využívá nedotčeného podzemního prostředí krasových jeskyní. Specifický jeskynní aerosol má na nemocné děti léčebný efekt, který je prověřený klinicky i laboratorně. V jeskyni je vysoká relativní vlhkost vzduchu, která prohlubuje dýchání. V jeskynním prostředí nejsou takřka vůbec žádná mechanická dráždidla – alergeny. Nezanedbatelný terapeutický význam má i vysoké množství oxidu uhličitého obsažené v jeskynním vzduchu. Protože dýchací orgány jsou citlivé na parciální tlak CO2 v krvi, růst tlaku zrychluje dýchání. Tím se zvyšuje objem vdechovaného vzduchu a roste inhalace ostatních léčivých složek aerosolu. Kromě léčivých položek má jeskynní aerosol jako jemná mlhovina i vliv na rozpouštění hlenů, takže ulehčuje dýchání a odkašlávání.

            Lékařský tým řídící odborný výzkum lokality i experimentální léčbu je přesvědčen, že speleoterapie se v budoucnu stane hlavní možností, jak omezit neustálý nárůst dětských pacientů trpících onemocněními dýchacích cest. Pobyt v přírodních krasových jeskyních u pacientů překvapivě rychle a intenzivně zvyšuje odolnost organismu.

            Ke speleoterapii využívá ozdravovna vlastní jeskyně. Jedná se o dvoupatrový jeskynní systém vzdálený 12 km od ozdravovny. Tam děti tráví pod dozorem zdravotnického personálu tři hodiny denně. Relaxují, provozují různé pohybové aktivity, čtou a zpívají. Další léčebné metody, které jsou součástí ozdravného pobytu, mají za účel prohloubit účinky speleoterapie. Jedná se o osvědčené rehabilitační postupy jako léčebná tělesná výchova, bazén, sauna, perličkové koupele, inhalace. Pro rozptýlení a pobavení dětí pořádá ozdravovna různé společenské akce a výlety do zajímavých lokalit v okolí.

Jak poslat dítě do ozdravovny

            Jak má tedy rodič, který má zájem vyměnit bílé pláště a nemocniční pokoje či špinavé město za ozdravný pobyt, postupovat? Je třeba začít u svého dětského a odborného lékaře, ti mají doporučit podle diagnózy a aktuálního zdravotního stavu malého pacienta nejvhodnější ozdravný pobyt. Zameškání školní docházky – české ozdravovny se s poklesem počtu léčených dětí potýkají hlavně během školního roku – se není třeba obávat, neboť v ozdravovnách mají děti zajištěnou kvalitní výuku po celou dobu pobytu. Ozdravovny přijímají děti ve věku od 3 do 15 let. Jejich pobyt hradí zdravotní pojišťovny. Doprovod rodiče je možný, avšak tomu pobyt pojišťovna nezaplatí, musí si jej uhradit sám. Délka pobytu dvacet jedna dní je určena platným právním předpisem. Podle odborníků jsou tři týdny nejkratší možný čas, za který je organismus dítěte schopen efektivně absorbovat pozitivní účinky prostředí.

            Časově delší, ale přírodní léčba v ozdravovnách, má sice oproti nasazení silných léků mnohem pomalejší nástup účinků, nemocné dítě však zdravotně podpoří na mnohem delší dobu a může mít příznivý vliv i na pokles podávaných léčiv.

            Význam ozdravoven v České republice pro zdraví českých dětí podporuje i Světová zdravotnická organizace. Jak se uvádí v dopise MUDr. Aleny Šteflové, vedoucí pražské kanceláře Světové zdravotnické organizace, adresovaném Sdružení ozdravoven a léčeben okresu Trutnov, právě klimatoterapie v nezávadných horských podmínkách je alternativou a způsobem, jak čelit vzrůstajícímu počtu alergologických a jiných respiračních onemocnění v dětské populaci.

DÍTĚ MŮŽE DO LÁZNÍ

            Kromě dětských ozdravoven existují pro děti také lázně. Jedněmi z nich jsou Janské Lázně v Krkonoších, které léčí onkologická onemocnění, netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí, neurologická onemocnění a choroby pohybového aparátu. Zdejší lázeňskou péčí prošla i šestiletá Lucie Žáková. Její maminka se podělila o nabytou zkušenost: „Třetí červencový den roku 2008 prodělala moje dcera mozkovou příhodu. Následkem toho ochrnula na celou pravou polovinu těla a přestala mluvit. Tři týdny po propuštění z nemocnice, kde pobyla pět týdnů, jsme nastoupily na léčebný pobyt v Janských Lázních. Lucinka zde dostává několik léčebných procedur, například individuální tělocvik, vířivou koupel, termální bazén, ergoterapii. Navštěvuje zde i mateřskou školu, kde s ní procvičují logopedické dovednosti. Po návratu z lázní bude moje dcera schopna bez potíží navštěvovat běžnou mateřskou školu. Vidím, že práce všech, kteří se tady dětem věnují, je velice náročná a naprosto záslužná.“ Na možnosti lázeňského pobytu se zeptejte ošetřujícího lékaře dítěte nebo u specialisty, kterého navštěvuje s konkrétním zdravotním problémem.

Ozdravovny v Česku

            V České republice je devět dětských ozdravoven: Javorník na Šumavě, Bílá voda v Harrachově, Karkulka a Mělnická bouda v Peci pod Sněžkou, Království ve Dvoře Králové, Křetín u Blanska, Dětská ozdravovna se speleoterapií Mladeč-Vojtěchov a ozdravovny ve Svatém Petru a na Bedřichově ve Špindlerově Mlýně. Ozdravovna Radostín u Sychrova ukončila činnost a přetransformovala se na pobytové středisko.

Jak to chodí u nás

            Pár dalších praktických informací na téma dětské ozdravovny poskytla přímo ředitelka Dětské ozdravovny Mladeč-Vojtěchov Mgr. Petra Papoušková:

Kolik stojí jeden den pobytu a hradí pobyty zdravotní pojišťovny?

            Ano, hradí. Částky jsou rozdílné, v závislosti na platných cenových ujednáních s jednotlivými pojišťovnami. Většinou se jedná o částku kolem 500 Kč na osobu a den, v níž je zahrnuto ubytování, strava a veškeré léčebné procedury. Co musí rodiče zatím stále ještě hradit, jsou tolik diskutované regulační poplatky 60 korun na osobu a den, což za celý pobyt činí 1200 korun.

Doprovází dítě v ozdravovně rodiče? Kolik musí platit doprovod?

            Rodiče své dítě doprovázet mohou, některé ozdravovny tuto možnost nabízejí po celý rok, jiné ve vybraných turnusech. Pobyt rodičů v ozdravovně pojišťovny nehradí, chtějí-li své dítě doprovázet, pak pouze jako samoplátci. Částky se v rámci jednotlivých ozdravoven liší, u nás se v tomto roce jednalo o částku 300 korun na osobu a den (ubytování+strava), 6000 korun za celý pobyt.

Když hovoříme o nákladech, když je rodina sociálně slabá, dostane na pobyt v ozdravovně nějaký peněžní příspěvek od státu?

            V tomto případě je možné obrátit se na sociální úřad, který situaci rodiny posoudí, a v případě, že ji vyhodnotí jako hmotnou nouzi, vystaví potvrzení, na jehož základě zbaví rodiče povinnosti platit regulační poplatky, a případně jim poskytne příspěvek na vybavení.

            Foto popis| Speleoterapie v ozdravovně Mladeč - Vojtěchov

 

Medvěd jeskynní byl zřejmě vegetarián. Ke své smůle  

tyden.cz | 27.11.2008 | rubrika: Věda | strana: 0 | autor: - von -

            Medvěd jeskynní, který kdysi obýval Evropu od Pyrenejského poloostrova po Ural, vyhynul už před 27 800 lety, tedy o celých 13 tisíc let dříve, než se paleontologové dosud domnívali. Tehdy vrcholila doba ledová a medvěd zřejmě podlehl jejím nepřímým důsledkům.

            Tvrdí to rakouští a britští vědci na stránkách časopisu Boreas. Ke svému závěru dospěli na základě radiokarbonového datování kosterních nálezů. Předchozí odhady podle nich vycházely z mnoha záměn kostí medvěda jeskynního s příbuzným medvědem hnědým, který v Evropě přežil až do současnosti. Další zmatky prý byly způsobeny chybným datováním.

            Paleontologové podle anatomie nalezených lebek a zubů dospěli k závěru, že medvěd jeskynní se živil převážně rostlinnou stravou. Nespokojil se přitom s kdejakou trávou nebo s lišejníky, což pomohlo přežít dobu ledovou jiným velkým býložravcům. "Jeho způsob života byl vysoce specializovaný, vyžadoval kvalitní rostlinnou potravu. To ho učinilo zranitelným, když se klima začalo ochlazovat a vhodných potravních zdrojů ubývalo," říká paleontoložka Martina Pacherová z Vídeňské univerzity.

            Podle ní nic nenasvědčuje tomu, že by ve vyhynutí medvěda jeskynního měli prsty naši předci.

 

Město zve na přednášku speleologa

Mladá fronta DNES | 28.11.2008 | rubrika: Kraj Karlovarský | strana: 2 | autor: (bz)

KRÁSNO

            Na přednášku speleologa Radko Táslera zve dnes do Krásna zdejší městský úřad, muzeum, spolek horníků Barbora a Česko-bavorský geopark. Přednáška s názvem Krkonošské dolování začíná v sále kulturního domu od 18 hodin. Jeskyňář přijíždí hlavně kvůli zkoumání a fotografování unikátního středověkého dolu Jeroným, který se letos stal národní kulturní památkou.

 

Děti dostanou nadílku v jeskyních  

Mladá fronta DNES | 28.11.2008 | rubrika: Berounsko | strana: 3 | autor: (pš)

MIKULÁŠ

            Beroun - Po úspěšné benefiční akci Vánoce s Klubíčkem, na které se podařilo získat z prodeje vstupenek a výrobků klientů takřka 20 tisíc korun, chystá berounský klub Klubíčko další předvánoční program.

            Během benefice se nejprve předvedli klienti s tancem v country stylu, vystoupili žáci 2. základní školy. Jako hlavní host vystoupila folková legenda Hop Trop.

            Teď se ale Klubíčko chystá na další důležitou akci - jde o tradiční Mikulášskou v atraktivním prostředí Koněpruských jeskyní.

            Přímo v jeskyních bude pro ty nejmenší nachystaná nadílka, chybět nebude nebe ani peklo s čerty a anděly.

            Nadílka se koná od 28. do 30. listopadu, vstupné činí 100 korun za jedno dítě.

 

 

Překvapení v Jeskyni plavců   

Čeští vědci rozluštili malby v Jeskyni plavců   

Místa se smutným osudem Poslední štace sebevrahů   

Krátce - Josef Sekyra  

Vydají mapu pomníčků a studánek

Hasiči pátrali v plzeňském podzemí   

Putování mamutů ledovou Evropou   

Ztracené jeskynní patro ve Sloupsko-šošůvských jeskyních   

Festival Rajbas: už podesáté   

Větrné elektrárny v Abertamech by mohly ohrozit vzácné netopýry   

Ze svetrů do plavek   

Objevte tajemné kouzlo jeskyní i se svými dětmi   

Budapešti ukázali obří termální jeskyni   

VLTAVSKÝ SILVESTR V PODZEMÍ

Borneo: Pomalá agonie pralesa   

Štramberk chce na seznam UNESCO  

Neuvěřitelná Indie   

Dobrodruhům v Blansku začíná outdoorový sraz   

FOTO - V HUSTOPEČSKÉ ŠKOLE OTEVŘELI MUZEUM PRAVĚKU   

Město vydalo kalendář Hranic a další publikace   

 

Překvapení v Jeskyni plavců 

Mladá fronta DNES | 15.11.2008 | rubrika: Věda - příloha | strana: 4 | autor: MIROSLAV BÁRTA

            Obrazy staroegyptských plavců jsou zřejmě zobrazením OBĚTOVANÝCH NEPŘÁTEL, tvrdí čeští vědci

            První česká vědecká expedice dorazila do legendární Jeskyně plavců a dalších zajímavých míst, jejichž průzkum je důležitý pro poznání původu a vzniku staroegyptské civilizace.

            V neděli 9. 11. 2008 expedice dosáhla dalšího postupného cíle, zdobených jeskyní, které leží v jihozápadní části Gilf el-Kebíru. První dvě se nacházejí ve Wádí Súra qadím (Staré údolí obrazů). Objevil je László Almásy, jeden z prvních novodobých objevitelů egyptské Západní pouště, známý také z příběhu filmu Anglický pacient. K těmto jeskyním se řadí i skalní abri (převis používaný jako tábořiště, pozn. redakce) ve Wádí Súra gedíd (Nové údolí obrazů), kde galerie, objevená pouze nedávno, překonala veškerá naše očekávání. Skalní stěna obsahuje stovky lidských a zvířecích postav, které zde vznikaly v průběhu několika tisíciletí.

            Skutečný význam skalního umění v této oblasti spočívá v tom, že zásadním způsobem mění pohled na kořeny staroegyptské civilizace, jejíž počátky můžeme vystopovat zde, ve skalních abri v Gilf el-Kebíru.

            Již před příletem expedice do Prahy je možné zmínit zejména to, že tzv. postavy plavců nepředstavují plavce, ale obětované příslušníky porobených kmenů, nad kterými zvítězily kmeny jiné. Jednalo se o předchůdce starých Egypťanů? Mnoho detailů jednotlivých vyobrazení a scén naznačuje, že právě zde se zrodily mnohé rituály a symbolické motivy, které se pak na konci 4. tisíciletí před Kristem staly základem staroegyptského státu a posvátného království.

            Nové rytiny pro vědu Po dokumentaci těchto maleb v jihozápadní části Gilfu se expedice vydala Akabským průsmykem na přejezd náhorního plató. To nám zabralo jeden celý den. V úterý jsme měli možnost dokumentovat skalní umění ve Wádí Hamra, kde se nám zřejmě povedlo identifikovat doposud neznámou lokalitu, kde jsou zachyceny mimo jiné žirafa okusující akácii a dobytče na provaze. Jde o významné doklady toho, že zde žily žirafy, a tedy existovaly vodní zdroje a místní kmeny domestikovaly dobytek.

            Na cestě dál směrem k oáze Síva jsme projeli oblastí výskytu doposud záhadného křemičitého skla (jeho původ nebyl dosud spolehlivě vysvětlen). Toto zelené až mléčné sklo bylo známo již starým Egypťanům. Slavný pektorál z pohřební výbavy panovníka Tutanchamona obsahuje jako ústřední prvek plastiku posvátného brouka Cheprera vyrobenou právě z tohoto materiálu.

            Zničená starověká zásobovací stanice Ještě na cestě k Jeskyni plavců se výprava zastavila v místě nazvaném Abú Ballás. To patřilo mezi nejvýznamnější zastávky staroegyptských expedic putujících až ke Gilf el-Kebíru. Cesta, kterou staří Egypťané putovali, leží o několik kilometrů severněji než trasa používaná moderními cestovateli dnes, je hůře prostupná a často jsme museli dělat dlouhé okliky, abychom se vyhnuli velkým písečným dunám.

            V Abú Ballás (Otec velkých přepravních zásobnic) donedávna existoval téměř neporušený depot několika desítek velkých nádob na vodu, které byly ve starověku pravidelně doplňovány, aby sloužily tudy procházejícím karavanám. Novodobé karavany je však zcela zničily, lokalita prakticky neexistuje, kromě stovek střepů, které jsou rozházeny, kam se podíváte. Z dochovaných pozůstatků se zdá, že zde byly dvě skupiny nádob lišící se hlínou, ze které byly vyrobeny. Obě skupiny jsou také odlišného stáří.

            Vyschlé jezero Ve vzdálenosti jednodenního oslího pochodu od Abú Ballás leží stanice nazývaná Carlem Bergmannem Stanice studny, kde se nám sice žádnou studnu již najít nepodařilo, zato se na místě dochoval velký fragment staroegyptské keramiky s vyrytou značkou „H“, jejíž význam zatím nám i všem ostatním uniká. Kromě toho se zde na skalním převisu dochovaly nádherné rytiny dvou žiraf zachycených v plném běhu.

            Z přírodovědného hlediska byla zážitkem zastávka u dna rozlehlého vyschlého jezera, které se pozná podle toho, že vlivem větrné eroze bylo bahnité dno rybníka vybroušeno a vymodelováno do pozoruhodných hliněných plastik připomínajících mnohá zvířata. Na naší cestě jsme mohli takovýchto zaniklých jezerních pánví vidět několik desítek. Podle doprovodných nálezů existovaly ještě před 8 - 10 tisíci lety a kolem nich se soustředila většina fauny a flory oblasti. Dnes se jen s obtížemi hledají pozůstatky tehdejšího života.

Cíle expedice

1. Zaniklé starodávné oázy „Jakubovy studny“ a místo pobývání staroegyptských expedic stavitelů pyramid

2. Abú Ballás s nálezy celých hrnců zanechaných zde staroegyptskými karavanami

3. Písečné moře, oblast s tzv. silikou, křemičitým sklem vzniklým dopadem meteoritu

4. Jeskyně plavců s neolitickými kresbami, když byla celá oblast savanou s jezery

5. Nabta Playa, megalitické lokality z doby neolitu, kdy již probíhala migrace obyvatel Západní pouště v důsledku vysychání do nilského údolí Další výzkum Starověké obchodní cesty, kterými putovaly staroegyptské karavany na oslech až k Čadskému jezeru.

            Foto popis| VÝZKUM Miroslav Bárta a Jiří Svoboda dokumentují rytiny v lokalitě objevené českou expedicí

            Foto popis| NA CESTĚ Náročný průjezd Akabským průsmykem, který představuje jednu z mála možností, jak se dostat na náhorní plošinu Gilf

            Foto popis| „PLAVEC“ Otisk lidské ruky z jeskyně se stylizovanou postavou „plavce“ (nejspíše však jde o usmrceného člověka)

            O autorovi| MIROSLAV BÁRTA, Autor je egyptolog, O zážitcích z expedice po nepříliš probádaných částech Egypta píše pro MF DNES vedoucí výpravy Miroslav Bárta

 

Čeští vědci rozluštili malby v Jeskyni plavců  

cestovani.iDNES.cz | 17.11.2008 | strana: 0 | autor: MF DNES, z expedice MIROSLAV BÁRTA

            Legendární Jeskyně plavců, známá z filmu Anglický pacient, má nyní o záhadu méně. Obrazy v jeskyni nepředstavují staroegyptské plavce, ale nejspíš obětované nepřátele, tvrdí čeští vědci. Jeskyně plavců je jedním z míst, která Češi zkoumají během své expedice do Západní pouště v Egyptě, s cílem objasnit vznik nejstarší civilizace světa.

            V neděli 9. listopadu 2008 expedice dosáhla dalšího postupného cíle, zdobených jeskyní, které leží v jihozápadní části Gilf el-Kebíru. První dvě se nacházejí ve Wádí Súra qadím (Staré údolí obrazů). Objevil je László Almásy, jeden z prvních novodobých objevitelů egyptské Západní pouště, známý také z příběhu filmu Anglický pacient.

            K těmto jeskyním se řadí i skalní abri (převis používaný jako tábořiště, pozn. redakce) ve Wádí Súra gedíd (Nové údolí obrazů), kde galerie, objevená pouze nedávno, překonala veškerá naše očekávání. Skalní stěna obsahuje stovky lidských a zvířecích postav, které zde vznikaly v průběhu několika tisíciletí.

            Skutečný význam skalního umění v této oblasti spočívá v tom, že zásadním způsobem mění pohled na kořeny staroegyptské civilizace, jejíž počátky můžeme vystopovat právě zde, ve skalních abri v Gilf el-Kebíru.

            Již před příletem expedice do Prahy je možné zmínit zejména to, že tzv. postavy plavců nepředstavují plavce, ale obětované příslušníky porobených kmenů, nad kterými zvítězily kmeny jiné. Jednalo se o předchůdce starých Egypťanů? Mnoho detailů jednotlivých vyobrazení a scén naznačuje, že právě zde se zrodily mnohé rituály a symbolické motivy, které se pak na konci 4. tisíciletí před Kristem staly základem staroegyptského státu a posvátného království.

Nové rytiny pro vědu

            Po dokumentaci těchto maleb v jihozápadní části Gilfu se expedice vydala Akabským průsmykem na přejezd náhorního plató. To nám zabralo jeden celý den. V úterý jsme měli možnost dokumentovat skalní umění ve Wádí Hamra, kde se nám zřejmě povedlo identifikovat doposud neznámou lokalitu, kde jsou zachyceny mimo jiné žirafa okusující akácii a dobytče na provaze. Jde o významné doklady toho, že zde žily žirafy, a tedy existovaly vodní zdroje a místní kmeny domestikovaly dobytek.

            Na cestě dál směrem k oáze Síva jsme projeli oblastí výskytu doposud záhadného křemičitého skla, jehož původ nebyl dosud spolehlivě vysvětlen. Toto zelené až mléčné sklo bylo známo již starým Egypťanům. Slavný pektorál z pohřební výbavy panovníka Tutanchamona obsahuje jako ústřední prvek plastiku posvátného brouka Cheprera vyrobenou právě z tohoto materiálu.

Zničená starověká zásobovací stanice

            Ještě na cestě k Jeskyni plavců se výprava zastavila v místě nazvaném Abú Ballás. To patřilo mezi nejvýznamnější zastávky staroegyptských expedic putujících až ke Gilf el-Kebíru. Cesta, kterou staří Egypťané putovali, leží o několik kilometrů severněji než trasa používaná moderními cestovateli dnes, je hůře prostupná a často jsme museli dělat dlouhé okliky, abychom se vyhnuli velkým písečným dunám.

            V Abú Ballás (Otec velkých přepravních zásobnic) donedávna existoval téměř neporušený depot několika desítek velkých nádob na vodu, které byly ve starověku pravidelně doplňovány, aby sloužily tudy procházejícím karavanám. Novodobé karavany je však zcela zničily, lokalita prakticky neexistuje, kromě stovek střepů, které jsou rozházeny, kam se podíváte. Z dochovaných pozůstatků se zdá, že zde byly dvě skupiny nádob lišící se hlínou, ze které byly vyrobeny. Obě skupiny jsou také odlišného stáří.

Vyschlé jezero

            Ve vzdálenosti jednodenního oslího pochodu od Abú Ballás leží stanice nazývaná Carlem Bergmannem Stanice studny, kde se nám sice žádnou studnu již najít nepodařilo, zato se na místě dochoval velký fragment staroegyptské keramiky s vyrytou značkou "H", jejíž význam zatím nám i všem ostatním uniká. Kromě toho se zde na skalním převisu dochovaly nádherné rytiny dvou žiraf zachycených v plném běhu.

            Z přírodovědného hlediska byla zážitkem zastávka u dna rozlehlého vyschlého jezera, které se pozná podle toho, že vlivem větrné eroze bylo bahnité dno rybníka vybroušeno a vymodelováno do pozoruhodných hliněných plastik připomínajících mnohá zvířata. Na naší cestě jsme mohli takovýchto zaniklých jezerních pánví vidět několik desítek. Podle doprovodných nálezů existovaly ještě před 8 - 10 tisíci lety a kolem nich se soustředila většina fauny a flory oblasti. Dnes se jen s obtížemi hledají pozůstatky tehdejšího života.

 

 

Místa se smutným osudem Poslední štace sebevrahů  

Aha! neděle | 16.11.2008 | rubrika: Téma | strana: 19

            Nuselský most, Praha Nuselský most se stal konečnou stanicí pro řadu sebevrahů. Za dobu jeho existence z něj skočilo nebo se o to pokusilo více než 300 nešťastníků. Zhruba před rokem umístila Technická správa komunikací na most nové zábrany, které lze jen těžko překonat.

            Kostel sv. Bartoloměje, Plzeň V Plzni si sebevrazi často vybírali věž kostela svatého Bartoloměje na Náměstí republiky v centru Plzně. Právě tady se odehrála řada pokusů o sebevraždu, několika lidem se jejich záměr podařilo i dokončit. Plzeňská radnice reagovala tak, že nechala ochoz věže obehnat pletivem.

            Propast Macocha, Moravský kras Častým místem sebevražd je také propast Macocha v Moravském krasu. Podle neofi ciálních statistik tady zemřelo za posledních osmdesát let téměř osmdesát lidí! Propast je více než 138 metrů hluboká.

            Železniční trať u Hradce Králové Mezi železniční stanicí na trase Pardubice – Hradec Králové zahyne každý rok několik lidí. Někteří z nepozornosti, ale většinou jde právě o sebevrahy. Podle železničářů podobných událostí na této trase neustále přibývá.

 

Krátce - Josef Sekyra  

Týden | 18.11.2008 | rubrika: Nekrology | strana: 104

             Josef Sekyra (80) Vědec, geolog, speleolog, horolezec, polárník a autor řady publikací byl prvním Čechem, který v roce 1969 stanul s americkou expedicí Deep Freeze na jižním pólu. O osm let dříve překonal tuzemský horolezecký rekord, když v Pamíru zdolal horu vyšší než 7000 metrů nad mořem a ve výšce 7134 metrů zkoumal vliv mrazu na horniny. V roce 1963 sestoupil se speleologickou expedicí do druhé nejhlubší jeskyně světa Antrodi Gorciah v Apuá nských Alpách, podílel se také na výzkumu kráteru sopky Stromboli. Od roku 1952 pracoval v Ústředním ústavu geologickém, od osmašedesátého přednášel na Univerzitě Karlově. Zemřel 10. listopadu.

 

Vydají mapu pomníčků a studánek  

Blanenský deník | 18.11.2008 | rubrika: Zpravodajství - Blanensko | strana: 3 | autor: (px)

            Křtiny/ Unikátní mapa Lesnického Slavína vyjde v nejbližších dnech ve Křtinách. Lesnický Slavín je sbírkou sedmdesáti pomníků, studánek a pamětních desek, na kterých jsou připomenuti slavní lesníci, ale také zvěř, ptáci či stromy. Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně mapu vydává u příležitosti pětaosmdesátého výročí založení Mendelovy univerzity.

            „Lesnický Slavín má dlouhou tradici. V roce 1929 ho začal budovat profesor Rudolf Haša, který tu dnes má taky svůj pomník,“ popsal historii Slavína mluvčí Školního lesního podniku Pavel Mauer.

            V roce 1929 se začalo se čtyřiceti žulovými deskami, za další desetiletí jich přibylo třicet. Mezi další významná jména, jejichž nositelé se na budování Slavína podíleli, patří profesoři Mendelovy univerzity Josef Opletal, který některé památníky vyráběl, a Josef Konšel.

            Mapa je určena odborníkům a studentům Mendelovy univerzity, kterým slouží jako výuková pomůcka, ale také všem ostatním zájemcům. „Turisté v ní najdou všechny pěší i cyklistické trasy a také informace o jeskyních, rezervacích či chráněných oblastech,“ popsal Mauer.

            Mapu bylo také třeba aktualizovat a přidat do ní nové památníčky. „Za posledních třicet let jsme vydali snad tři podobné mapy. Letos ji plánujeme vydat v nákladu třiceti tisíc výtisků,“ doplnil Mauer. Zkrátka nepřijdou ani zahraniční turisté, kromě češtiny budou totiž informace v mapě i v angličtině.

 

Hasiči pátrali v plzeňském podzemí  

Plzeňský deník | 18.11.2008 | rubrika: Plzeň | strana: 2 | autor: (pet)

            Plzeň/ Vyhledání a záchrana osob, orientace v podzemí pomocí mapy a procvičení lezecké skupiny při záchraně osob lanovou technikou. To jsou úkoly, které museli splnit hasiči při cvičení, které se uskutečnilo v plzeňském historickém podzemí. Hasiči do podzemí lezli úzkým vstupem v Dřevěné ulici ve dvoře domu U Salzmannů, kde se v sobotu střídaly jednotky ze všech plzeňských stanic.

více fotografií na plzensky. denik.cz

 

Putování mamutů ledovou Evropou  

Mladá fronta DNES | 18.11.2008 | rubrika: Publicistika | strana: 11 | autor: STANISLAV DRAHNÝ

            Svět před třiceti tisíci lety byl mnohem chladnějším místem než dnes. V Evropě vrcholila doba ledová a panovalo nevlídné a mrazivé počasí.

            Poslední díl seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty ukazuje náš kontinent v době mamutů, neandertálců a prvních moderních lidí. Pokud bychom však měli před sebou mapu Evropy z té doby, asi bychom byli na rozpacích. Hladina moře byla mnohem níže než nyní, neboť obrovské množství vody bylo uvězněno v polárních ledovcích.

            Náš díl tak začíná na dně dnešního Severníhomoře, kde se na travnatých pláních popásala stáda mamutů a dalších „mrazu odolných“ tvorů, jako jsou sobi nebo pižmoni.

            Vědci totiž teprve nedávno pečlivou analýzou mamutího žaludku zjistili, že tato zvířata nežila v tundře, jak se dříve všeobecně soudilo, ale ve stepi. V zažívacím ústrojí zmrzlého mamuta objevili totiž množství trávy. Soudí, že jí spotřeboval denně asi jeden a půl metrického centu.

            Mamuti patří k nejprobádanějším vyhynulým zvířatům. Známe i mnoho jejich genů. Například tak víme, že byli blízce příbuzní dnešním asijským slonům. Dokonce k sobě měli blíže, než mají oba dnešní druhy slonů navzájem.

            Dále známe některé geny ovlivňující zbarvení jejich srsti. Naznačují, že mamuti nemuseli být všichni tmaví, ale že se pravděpodobně vyskytovali jedinci rezaví nebo i velmi světlí, možná až bělaví.

            Na zimu do Alp Stepi u Severního moře byly sice pro mamuty velmi pohostinné, ale jen v létě. V zimě zde teploty klesaly pod minus padesát stupňů a sněhová pokrývka bránila dostat se k potravě.

            Proto se stádo vedené nejstarší samicí vydávalo před začátkem zimy na 400kilometrovou cestu na jih. Putovali do zimovišť v alpských údolích. Zde, na náhradní potravě složené z větví jehličnanů, chráněni před větrem a nejhorším chladem, západoevropští mamuti přečkávali nepříznivou část roku.

            Spolu s nimi opouštěli směrem na jih nehostinné pláně i lidé, kteří zde v létě lovili velká zvířata.

            Putování nebylo bez nebezpečí. Na mláďata tlustokožců a další migrující tvory nečekaly jen útrapy dlouhé cesty, ale také šelmy. Kromě vlků, které známe i dnes, zejména jeskynní lvi. Byli pravděpodobně světle zbarvení a - jak ukazují soudobé malby pravěkých lidí - chyběla jim hříva a střapec na konci ocasu.

            Pokud se podařilo šťastně překonat útrapy zimy, mamuti se v pozdním jaru vraceli zpět na zelené pláně. Během cesty na ně čekalo i další nebezpečí: neandertálští lovci - druh lidí výtečně přizpůsobený nehostinným podmínkám doby ledové. Na rozdíl od tehdejších moderních lidí se nikam daleko nepřesouvali a vyčkávali, až zvířata přijdou na území jejich tlupy. Pak se - nejraději v noci - pokoušeli ohněm zahnat mamuty nad příkrý sráz a shodit je dolů.

            Foto popis| MAMUTI Žili ještě před 4 000 lety, kdy na Wrangelově ostrově vymřeli poslední

 

Ztracené jeskynní patro ve Sloupsko-šošůvských jeskyních  

Týden u nás, okresní noviny | 19.11.2008 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: PETR ZAJÍČEK

            Když se vydáme na prohlídku Sloupsko - šošůvských jeskyní, jako bychom stopovali cestu pradávného podzemního toku. Rozlehlé a mohutné chodby horního patra jeskynního bludiště jsou dokladem síly a divokosti Sloupského potoka, který dnes mizí ve skalách za Hřebenáčem.

            Proudící vody již suché prostory dávno opustily a dnes protékají ve spodních patrech o sedmdesát metrů níže. Do nich lze nahlédnout obrovskými propastmi, které obě jeskynní úrovně propojují. Pokračujeme čtvrt kilometrů dlouhou Stříbrnou chodbou, která byla stejně jako většina částí Sloupských jeskyní známa odnepaměti. Navštívil ji též J. A. Nagel při svých speleologických průzkumech roku 1748. Tehdy však na konci Stříbrné chodby všechny badatele zastavily skalní stěny a vše nasvědčovalo tomu, že právě zde horní patro Sloupských jeskyní končí. Pouze široký vstup do jeskyně Kůlny naznačoval, že mohutná horní patra již dávno i se skalami odnesla voda, když plynula do Pustého žlebu.

            Zlom nastal na přelomu 19. a 20. století, kdy Josef Broušek starší objevil vchodem na svém pozemku v místě svého hotelu prostory Šošůvských jeskyní. Chodby a dómy s bohatou krápníkovou výzdobou jsou geneticky spjaty s horním i spodním patrem sloupského systému. Prostory Šošůvských jeskyní však zdaleka nedosahují takových rozměrů. To lze vysvětlit tím, že v dávných dobách, kdy celou podzemní soustavou proudil krasový tok, v horních částech postupně ztrácel cestou svoji energii. Zahluboval se puklinami do nižších úrovní, kde se naopak jeho síla znásobovala. Nejvzdálenější prostory šošůvské části se svojí polohou dostávají nad partie Amatérské jeskyně, která je přirozeným pokračováním spodního patra celého komplexu Sloupskošošůvských jeskyní. Profily chodeb patra horního však uzavírají upěchované nánosy štěrkových a písčitých sedimentů a nikdo netuší, zda existuje tato horní pasáž i jako logická součást jeskyně Amatérské. Nebo již dávný krasový tok neměl tolik energie a místo horního patra jsou jen neprůlezné pukliny a malé dutiny a veškerá tvorba krasových prostor se ubírala spodní cestou? Odpověď dá třeba v blízké budoucnosti průzkum nově objevených částí Amatérské jeskyně, zvláště pak komínových partií. Nebo se někomu podaří prokopat sedimenty šošůvských chodeb do volných dutin.

            Co když však ztracené patro, pokud existuje, vůbec nesouvisí s odvodněním krasových toků do Amatérské jeskyně? Řada dalších povrchových i podzemních krasových jevů, ale i dalších indicií směřuje k fantastické teorii o tom, že před vznikem systému Punkvy a jejích zdrojnic proudily podzemní toky celým Moravským krasem a vyvěraly někde v místech dnešních lomů v Mokré u Brna. Horní patra Sloupsko - šošůvských jeskyní tak původně mohly být součástí tohoto odvodňování. Podaří se někdy tuto teorii potvrdit? To by pak ale takový jeskynní systém mohl mít délku přes sto kilometrů. Více o tom bude hovořit další díl.

            Foto popis| CO JEŠTĚ SKRÝVÁ? Sloupsko-šosůvské jeskyně ohromují svojí výzdobou. Ukrývají však ještě mnohá tajemství.

 

 

Festival Rajbas: už podesáté  

Týden u nás, okresní noviny | 19.11.2008 | strana: 1 | autor: DAGMAR KULAVIAKOVÁ

            Cestovatelský festival Rajbas Outdoor Kotlík na tři dny ovládne Blansko. Na programu jsou filmy, soutěže, koncerty a wokshopy.

            Blansko/ Vyprávění o přechodu přes Grónsko, o lezení v Himálajích či pojídání hmyzu. Nejen toto od pátku do neděle nabídne v Blansku desátý ročník festivalu filmů, setkání a dobrodružství Rajbas Outdoor Kotlík.

            Zájem o akci je podle ředitele festivalu Milana Daňka velký. „Už při prvním ročníku festivalu přišlo hodně lidí, loni jich bylo kolem patnácti set. Je to ale trochu zavádějící, protože jeden člověk mohl přijít na více akcí,“ sdělil Daněk a doplnil, že na festival jezdí zájemci z celé republiky a i ze Slovenska. Letošní Rajbas začne v pátek ve čtyři hodiny odpoledne v blanenském kině tříhodinovou projekcí čtrnácti krátkých filmů, které se přihlásily do filmové soutěže Okem dobrodruha. Od sedmi hodin se pak v kině bude promítat film Zajatci bílého boha. „Jedná se o dost kontroverzní film přibližující násilí, které je pácháno na domorodém kmenu Akha západní civilizací,“ upřesnil Daněk.

            Pestrý program nebude jen v blanenském kině, ale také v klubu Ulita. V sobotu tam vystoupí Marie Borkovcová s přednáškou o využití hmyzu v běžné potravě a od dvanácti hodin polárník Miroslav Jakeš, který přešel Grónsko z východu na západ.

            Tradiční součástí festivalu jsou také soutěže. V pátek v šest hodin večer startuje od Dělnického domu šifrovací hra Megbolondul, v sobotu ze Starého Blanska v devět hodin Limonádový Grena běh s pětikilovým soudkem na Hořice a chybět nebude ani soutěž NaFEST z cest necest. „V ní se hodnotí nejoriginálnější fotografický nebo filmový dokument, který zachycuje, jak se soutěžící na festival dostali,“ sdělil organizátor soutěže Vladimír Kučera. Nápady se to v soutěži každoročně hemží. „Předloni vyhrál nápad vlastnoručně vyrobeného auta, loni dokument, který ukazoval, že se soutěžící na festival dostali zdoláním vymyšleného jeskynního systému mezi Brnem a Blanskem,“ prozradil Kučera. Nadšenci recese se mohou hlásit do dnešní půlnoci.

            Stálicí festivalu je rovněž Rajbas pragulka, která nadšence zavede do podzemí Moravského krasu. „Letos se půjde do jeskyní v Pustém žlebu. O akci ale bývá už dopředu velký zájem, takže letos už jsou všechny skupiny plné,“ sdělila organizátorka pragulky Hana Špičáková.

            Permanentka na všechny tři dny festivalu přijde na tři sta korun.

 

Větrné elektrárny v Abertamech by mohly ohrozit vzácné netopýry  

ct24.cz | 19.11.2008 | rubrika: Regionální | strana: 0 | autor: ČT24

            Abertamy (Karlovarsko) - Radnice v Abertamech na Karlovarsku hledá způsob, jak prosadit stavbu větrných elektráren na okraji obce. Záměr města, který podporovala i většina obyvatel, zastavilo ministerstvo životního prostředí. Podle starosty by elektrárny každý rok obci vydělaly miliony korun, a proto jsou zástupci malého města s nízkým rozpočtem připraveni jít do boje. Pozemek, na kterém chce radnice nechat postavit dvě větrné elektrárny, je neprodejný, jelikož je poddolovaný a obec ho nemůže nechat zastavět. Jenže různé jeskyně a štoly si oblíbily vzácné druhy netopýrů a těm by podle ochranářů větrné mlýny mohly ublížit.

            V jeskyních u Abertam žijí stovky netopýrů, ochranáři tam napočítali jedenáct různých druhů. Větrné elektrárny vydávají podobné zvuky, jaké netopýři používají k orientaci, a to je mate. Petr Krása z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR uvedl: "Dochází ke střetům s rameny rotorů větrných elektráren díky jakýmsi zvukovým anomáliím." Starosta říká, že přírodě nijak ubližovat nechce. Nevěří, že vrtule elektráren představují pro netopýry takové nebezpečí, jako uvádějí studie. Radnice zodpovídá za chod obce, dva miliony každý rok, které by elektrárny vydělaly, Abertamy potřebují. Starosta Zdeněk Lakatoš (nez.) ví své: "Tohle jsou velice dobré peníze, které se dají použít na další věci, jako jsou kanalizace a rozvoj obce."

            Proti nesouhlasnému stanovisku ministerstva se obec nemůže odvolat, starosta proto jedná s právníky a hledá způsob, jak rozhodnutí úředníků ještě změnit. Podle mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR Jarmily Krabsové by obec měla navrhnout nějaké variantní řešení. Případně jednat s MŽP o nějakých alternativních návrzích.

            To, jestli město bude větrné elektrárny dál prosazovat, nebo projekt zastaví, bude podle starosty jasné už na jaře.

 

Ze svetrů do plavek  

IN magazín | 19.11.2008 | rubrika: Téma IN | strana: 3 | autor: TEREZA HROMÁDKOVÁ,

10 TIPŮ NA POPULÁRNÍ EXOTICKÉ CESTY ZA SLUNCEM

            Tak už to začalo. Dny jsou kratší, obloha šedší, mlha hustší a někteří lidé více nerudní.

            Teplomilným zkrátka nastává méně přívětivá část roku. Léto si ale mohou připomenout během dovolené v některé z exotických zemí. Chce to mít jen našetřeno pro každého člena rodiny nejméně patnáct tisíc. Pak už nic nebrání tomu, abyste sbalili kufry a stejně jako vlaštovky odletěli do teplých krajin.

            První charterový let odstartoval letos poslední říjnový den. Zamířil s turisty na Kubu s mezipřistáním na venezuelském ostrově Isla Margarita. Zahájil tak letošní sezonu exotických zájezdů, která skončí v březnu.

            Podle údajů Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) se bude v tomto roce přímými charterovými spoji létat z České republiky do Mexika, Keni, na Kubu, do Indie, na Srí Lanku, do Thajska (s možností pobytu v Singapuru či Hongkongu), Ománu, na Azorské ostrovy, Jamajku, Maledivy, do Salvadoru (s možností pobytu v Hondurasu), Venezuely (s možností pobytu v Peru), do Spojených arabských emirátů a Brazílie.

            Evergreenem jsou Kanárské ostrovy a Egypt, které jsou časově nejdostupnější a zároveň patří mezi nejlevnější destinace. Rodina s jedním dítětem zaplatí za týdenní pobyt ve čtyřhvězdičkovém hotelu s plnou penzí kolem padesáti tisíc. V nabídce last minute zájezdů do těchto zemí počítejte v prvním týdnu v prosinci s cenami začínajícími na patnácti tisících za dospělou osobu.

Nejen pláže

            Kanárské ostrovy má už dnes většina lidí zafixovány jako klasická dovolenková letoviska, kde není pomalu kam položit ručník. Ne každý už ale ví, jak vypadá jejich vnitrozemí. Například na ostrově Gran Canaria spatříte po krátké cestě do středu ostrova červené kaňony připomínající krajinu USA, skály mnoha tvarů a přírodní rezervace s bujnou exotickou vegetací.

            Kdo by toužil po ostrově s minimem turistů, může na letišti v Las Palmas na Gran Canarii přestoupit na let na La Palmu. Ostrov, * kde drží výstavbu hotelů zatím hodně zkrátka, takže zde převládají malá kamenná obydlí místních, plantáže banánovníků, ostře se zvedající sopečná pohoří v národním parku La Caldera de Taburiente i bujná vegetace. Pokud jde o klasické rožnění a koupání, právě tomu se na La Palmě příliš oddávat nedá. Pláží tu není mnoho, převládají spíše skalnatá pobřeží. Právě díky tomu ale není zdejší pobřeží jeden velký hotelový komplex.

Po stopách Mayů či Inků

            Ačkoliv náklady na klasickou dovolenou s každým kilometrem stoupají, hodně Čechů asi i letos zamíří také do vzdálenějších zemí: do Thajska, na Kubu nebo do Keni. V Thajsku zaplatíte za 14 dní v lednu u české cestovky mezi 40 a 50 tisíci korunami, podobnou sumu dáte i za zájezd na Kubu a do Keni.

            Během zimní dovolené se ale nemusíte jen opalovat na slunci. Pokud se chystáte třeba do Afriky, vyplatí se hledat rovněž mezi poznávacími zájezdy. Cena za putování po keňských safari u dvoutýdenního pobytu začíná na zhruba 40 tisících, ale počítejte spíše s částkou přesahující 50 tisíc korun.

            Okružní poznávací zájezdy je také možné absolvovat v Karibiku, a to i na luxusní lodi. Náklady na takovou dovolenou se ale nejspíš vyšplhají ke sto tisícům za osobu za třítýdenní plavbu. Země jako Honduras, Salvador, Guatemala nebo Belize se vyplatí projet nejen kvůli plážím, ale také mayským památkám a přírodnímu bohatství, což jsou ostatně lákadla vábící i do kulturně rozmanitého Mexika. Poslední tři roky také výrazně roste zájem o zájezdy do Peru, kam lákají památky dochované z období říše Inků. AČCKA uvádí, že zatímco v roce 2004 navštívilo Peru pouze okolo tisícovky českých turistů, vloni už jich bylo o tři tisíce víc. Spatřit bývalou pevnost Inků Machu Picchu, hlavní město jejich říše Cuzco nebo jezero Titicaca může stále více českých turistů také proto, že Peru zrušilo v říjnu roku 2003 vízovou povinnost pro turistické cesty občanů ČR.

            Hitem posledních tří let jsou i Kapverdy. Tvoří je deset ostrovů a několik ostrůvků západně od západní Afriky. Většinu turistů, kterých tu ale zatím skutečně není až tak přebujele, dovezou cestovní kanceláře na ostrov Sal. Ten na svůj velký turistický boom teprve čeká, hotelové resorty a relaxační střediska tu mají teprve vyrůst. Podle všeho už to ale nebude dlouho trvat. Zatím jsou Kapverdy v půli cesty někde mezi drsnou a temperamentní Afrikou a komfortní, čistou, ale také poněkud sterilní Evropou.

            Ať už tedy hledáte alternativu zimní dovolené na lyžích nebo se chcete vyhnout vánočnímu pobíhání mezi regály přeplněných obchodů, prázdniny v cizokrajném stylu jsou dobrou volbou. Přinášíme vám deset exotických tipů, z nichž si určitě vyberete.

1. Na safari do Keni

            Vzpomeňte si na všechny typické obrázky Afriky a dostanete představu o Keni. Divoká příroda, úchvatná krajina, volně žijící zvířata, která jste doposud možná znali jen ze zoo, oceán s bohatým podvodním životem.

            Hlavním lákadlem země, ležící ve východní Africe při pobřeží Indického oceánu, jsou bezesporu národní parky. Keňa - stejně jako sousední Tanzanie, kam řada cestovních kanceláří také v rámci poznávacích zájezdů míří - jich má přes třicet a každý je typický něčím jiným.

            Například méně navštěvovaný NP Lake Nakuru se rozkládá na necelých 200 km2 a tvoří jej z velké části jezero Nakuru. V jeho mělkých vodách hnízdí miliony plameňáků a ohnivě růžová plocha, ostře kontrastující s šedivými stěnami Rift Valley, které se zvedají v pozadí, uvádí v úžas všechny návštěvníky.

            Z parku Amboseli máte pro změnu parádní výhled na jeden ze symbolů Afriky, majestátní horu Kilimandžáro (5895 m) v Tanzanii. Pohled na ni si můžete užít buď zespodu (je poměrně dost těžké vyčíhat si z celého dne přibližně půlhodinu, kdy není její vrcholek zahalen v mracích), nebo vyšlápněte přímo na vrchol (v takovém případě budete potřebovat teplé oblečení).

            Tsavo (Východní a Západní) je nejrozlehlejším keňským národním parkem, vyhlášeným velkou koncentrací zvířat. Pokud budete mít štěstí, zahlédnete i mimořádně vzácného černého nosorožce.

            Skutečnou perlu mezi keňskými chráněnými územími představuje Masai Mara. Obrovská plocha travin a křovin je bohatě osídlena nejrůznějšími druhy zvířat. Tradiční atrakcí, která nemá jinde na světě obdoby, je migrace pakoňů. Téměř dvoumilionové stádo se přesouvá za pastvinami z parku Serengeti od června do července a v polovině října se vrací zase zpět. Počítejte však s tím, že pokud budete chtít zhlédnout fascinující přírodní divadlo, budete se muset o výhled dělit * s množstvím turistů, kterých je tady v tuto dobu „skoro stejně jako migrujících pakoňů“, jak rádi říkají místní.

            Nechte se tedy provést džípem křížem krážem po národních parcích a pozorujte život vzácných zvířat, mezi nimi samozřejmě zástupce velké pětky (tvoří ji slon, buvol, levhart, lev a nosorožec), které chce vidět každý návštěvník. Navštivte tradiční masajské vesnice s hliněnými chatrčemi a obrovskými stády dobytka. Na závěr se ponořte do pestrobarevného světa hloubek Indického oceánu a odpočiňte si na romantických plážích. * Za kolik: Cestovní kanceláře nabízejí celou řadu zájezdů do Keni a záleží jen na vás, jaký typ preferujete. Pokud si chcete hlavně odpočinout a užít si klasickou relaxaci na pláži, vyberte si některý z pobytových zájezdů. Ty míří většinou do letoviska Diani Beach pod Mombasou nebo do jejího okolí. V závislosti na kvalitě ubytování, služeb a délce pobytu zaplatíte za pobytový zájezd u českých CK od 25 000 do 50 000 Kč. Poznávací zájezdy (vybrat si můžete buď se zaměřením jen na safari, nebo v kombinaci s pobytem u moře) vás vyjdou od 60 000 do 80 000 Kč na osobu a vyhraďte si na ně alespoň devět dní.

2. Kubánské rytmy

            Kuba se v poslední době stala skutečným šlágrem zimních dovolených. Jen málokoho by nelákala návštěva karibského skanzenu socialismu. Turisty přitahují opršené paláce Havany, mezi kterými křižují američtí veteráni z padesátých let, i koloniální města v původním stylu. Při návštěvě fascinujícího ostrova by však byla škoda omezit se jen na města, protože stejně tak vás jistě okouzlí i pralesy, třtinové a tabákové plantáže, horská pásma s tropickou vegetací nebo tamní pláže.

            V itineráři poznávacích zájezdů nesmí chybět, už klasická, silueta Kapitolu v Havaně, který je jakýmsi kubánským Bílým domem. Pokud zvolíte za výchozí bod právě ten, ponořte se po jeho prohlídce do uliček staré Havany. Jsou zapsané v seznamu UNESCO a jejich čilý ruch a jedinečná atmosféra se vám dostanou pod kůži. Při svých toulkách nevynechejte Plaza de la Catedral, jedno z nejkrásnějších náměstí staré Havany, které se pyšní majestátní katedrálou - Catedral de San Cristóbal de La Habana. Obrázek Havany korunuje široký bulvár Malecón, vedoucí podél pobřeží.

            Revoluční náladu možná nasajete v Santiagu de Cuba. V rušném městě můžete navštívit legendární kasárna Moncada, městskou pevnost i muzeum revoluce (ostatně muzea a památníky revoluce jsou porůznu roztroušené po celém ostrově). Neopakovatelným zážitkem je i návštěva pobřežních městeček. I když některá z nich byla přeměněna na prázdninová letoviska, jiná stále ještě voní původní atmosférou.

            Za kolik: Nabídka cestovních kanceláří na Kubu je široká. Na výběr máte z klasických pobytových zájezdů i z poznávacích okruhů. Klasickou destinací, kam směřuje naprostá většina pobytových zájezdů, je Varadero. Turistický resort vám nabídne všechno, co si od prázdninové relaxace můžete přát: pláže, luxusní koupání i široké spektrum služeb. Jestliže si zvolíte některý z pobytových zájezdů ve Varaderu, v závislosti na ubytování a službách zaplatíte za sedmi- až desetidenní pobyt od 20 000 do 40 000 Kč. Na poznávací zájezd Kuby budete potřebovat nejméně devět dní (většina je však organizována na šestnáct dní) a vyjde vás od 40 000 do 65 000 Kč.

3. Milionářská Florida

            Chcete alespoň na chvíli okusit milionářský život tak, jak jej znáte z televizních seriálů? Potom nenajdete lepší destinaci, než je Florida. Stylové Vánoce nebo silvestr v ráji amerických milionářů vám takový sen splní. Přitom ještě před sto lety byla Florida ošklivým káčátkem Spojených států, místem neprostupných džunglí, močálů a mokřin. Když Američané objevili kouzlo tohoto přímořského státu, stala se Florida favoritem milionářů. Najdete tady pláže obsypané dívkami v bikinách, množství barů a mnoho možností pro vyznavače nočního života.

            Jestliže se na Floridu vypravíte s dětmi, oceníte blízkost zábavného parku Disney World. Nejde pouze o jeden zábavní park, jak se řada lidí domnívá, ale o čtyři tematicky rozdělené parky obřích rozměrů (zapomeňte na to, že by vám na jejich prohlídku stačil jeden den). Suverénně nejnavštěvovanější je Magic Kingdom, kde potkáte postavičky ze slavných seriálů. Otrlí dospělí mohou vstoupit do domu hrůzy Terror on Church Street, jehož návštěva skutečně není vhodná pro děti. Za vidění určitě stojí i mořský svět, parky Epcot i Disney’s Hollywood Studios, kde si přijdou na své příznivci techniky. Na závěr se můžete zchladit na některé z desítek vodních atrakcí.

            Až vás omrzí koupání a plážové koktejly, lze se vypravit do národního parku Everglades za aligátory. Území o rozloze více než 6000 km2 je národním parkem od roku 1947 a jeho značnou část pokrývají mokřiny. Zdánlivě nehostinná krajina poskytuje ideální podmínky neuvěřitelně pestré škále živočichů. Žije tady více než 350 druhů ptáků, čtyřicet druhů savců nebo celá řada hadů. Zapomenout samozřejmě nemůžete na americké aligátory, kteří se stali symbolem Everglades. * Za kolik: Za klasický devítidenní pobyt v některém z tříhvězdičkových hotelových komplexů na Floridě zaplatíte kolem 25 000 Kč bez stravování. Za stejný typ pobytu v čtyřhvězdičkovém hotelu si připlatíte přibližně o 10 000 Kč více. Nelákají vás pláže, ale přitom byste Floridu rádi poznali? Poznávací okruhy Floridou trvají obvykle deset až čtrnáct dní a ceny za ně se pohybují od 50 000 Kč výše.

4. Tajemný Salvador

            Povalování na plážích vás příliš nebere? Vypravte se do srdce Střední Ameriky a zároveň její nejmenší kontinentální země, do oblasti, kterou turisté ještě nestačili dobýt a kde se při objevování starobylých památek nebudete muset prodírat davy. Otevřou se před vámi deštné pralesy, ohromí vás impozantní vulkány, které ční nad zelenou plochou džungle. V Salvadoru se nachází zhruba šedesát vulkánů, z nichž sedm je ještě aktivních. Jádro země obklopují dvě horská pásma: na jihu pobřežní pásmo Kordiller s četnými sopkami a na severu a severovýchodě hřebeny Středoamerických Kordiller.

            Při výpravách za sopkami budete procházet pralesem, kde uvidíte divoce rostoucí orchideje, nad hlavami vám budou pokřikovat papoušci, a pokud se považujete za znalce, jistě oceníte i sedmnáct druhů kolibříků, kteří tady žijí.

            Území dnešní republiky bylo od 10. století součástí mayské říše. V letech 1524 až 1533 ho dobyli Španělé. Můžete tak pátrat po kořenech mayské kultury a zavítat do zapomenutých měst dýchajících koloniální atmosférou. Součástí poznávacích cest po Salvadoru je tradičně i návštěva ruin tajemného mayského města Copán, které se nachází v Hondurasu u hranic s Guatemalou a Salvadorem. Díky vyspělosti zdejšího umění se Copán chlubí přezdívkou Mayská Paříž a je zapsán do seznamu UNESCO. Součástí proslulého města jsou vysoké pyramidy, obětní místa, sochy panovníků, chrámy a hrobky.

            Za kolik: Do Salvadoru se podnikají převážně zájezdy poznávacího typu. Za okruh Salvadorem, Hondurasem (a u některých zájezdů i Guatemalou) v klasické délce od jedenácti do šestnácti dní zaplatíte od 45 000 do 90 000 Kč v závislosti na kvalitě ubytování, poplatcích a službách, které jsou do něj zahrnuty. Dva týdny v tříhvězdičkovém hotelu na pláži stojí kolem 70 000 Kč.

5. Za barvami Mexika

            Málokde jinde se případná zimní deprese rozpustí tak rychle jako v Mexiku. Čekají tu na vás starobylé památky, barevné domky v koloniálním stylu, břinkavá hudba pouličních muzikantů, úchvatná příroda a palčivá chuť tequily.

            Jestliže se rozhodnete pro pobytový zájezd, pravděpodobně budete směřovat do letoviska Cancún na poloostrově Yucatan. Cancún vyrostl v podstatě v pustině jako dobře vypočítaná konkurence floridským plážím. Pro Američany je to sem totiž přibližně stejně daleko, ale ceny jsou tady nesrovnatelně nižší. Že šlo o vynikající tah, potvrzují davy turistů, kteří na zdejší pláže a za podmořským životem každý rok přijíždějí.

            V Mexiku je k vidění množství památek, přírodních unikátů i starobylých měst a vesnic. K tomu, abyste je všechny projeli, byste museli v této zemi strávit několik měsíců. Základní ochutnávku si však můžete dopřát i v podobě fakultativních výletů, aniž byste se museli hnout z Yucatanu.

            Kousek od Méridy se nachází malá rybářská vesnička Rio Lagartos, kterou ještě turistický ruch nestačil objevit. Na pronajatém člunu se tady provezete po řece, která je zároveň obrovskou ptačí rezervací s velkým počtem druhů (plameňáci, pelikáni, orli, bílé, červené a stříbřité volavky, ibisi a stovky dalších).

            Žádný návštěvník Yucatanu samozřejmě nesmí zmeškat návštěvu komplexu Chichén Itzá, který archeologové považují za tak fascinující a neobyčejně historicky cenný pro jeho odlišnost od klasické mayské tradice.

            Starobylé město se původně nacházelo v pralese, ale ten byl už dávno vykácen a v současné době jde o vyprahlou planinu s komplexem mayských památek (nezapomeňte si doma pokrývku hlavy, opalovací krém a dostatek tekutin). Největším monumentem je El Castillo nebo také Kukulkánova pyramida (výstup na ni není v současné době povolen). Minout rozhodně nesmíte ani Hřiště na pelotu, největší známé svého druhu ve starověkém latinskoamerickém světě. Dvě družstva kněží zde hrávala hru, jejíž vítěz (nebo kapitán) byl „za odměnu“ obětován.

            Yucatan má vápencové podloží a nevyskytuje se na něm prakticky žádná povrchová voda, v jeho podzemí však proudí celá síť podzemních řek. Zatopené vápencové dutiny (cenotes) jsou oblíbeným cílem potápěčů. Potápění v nich sice není záležitostí začátečníků, ale expedice do zatopených jeskyní plných bohaté krápníkové výzdoby, kterými prorůstají kořeny stromů a na hladině se odráží venkovní džungle, je silným zážitkem.

            Za kolik: Budou-li vaším cílem mexické pláže, na výběr máte z široké škály pobytových zájezdů. Stejně tak se liší i cenové rozpětí, v němž se pobyty pohybují. Za desetidenní pobyt v Cancúnu zaplatíte v závislosti na ubytování od 30 000 do 60 000 Kč. Pokud není vaším cílem dovolená v hotelovém resortu, můžete sáhnout po některém z poznávacích okruhů. Za šestnáct dní lze stihnout některé významné mexické památky (většina klasických poznávacích zájezdů zahrnuje do svého itineráře města Mexico City, Teotihuacán, Puebla, Oaxaca, Palenque, Tulúm či San Cristóbal). Cesta napříč Mexikem vás vyjde zhruba na 70 000 Kč.

6. Brazílie, zelená extáze

            Barvou Brazílie je zelená. Obrovské, bohužel ale tenčící se plochy deštného pralesa ukrývají ohrožené bohatství živočišných i rostlinných zůstat druhů. Čeká na vás nezapomenutelná soustava vodopádů Iguacu, které v kaskádách padají do hlubin pralesa. Obvykle je jeden den zájezdu vyhrazen jejich obdivování z brazilské strany a druhý den se přejede na argentinskou část. Až vás unaví chození po svých, můžete se parkem nechat provézt vyhlídkovým autobusem nebo v pronajatém člunu zavítat přímo pod vodopády.

            Objevte amazonský prales nebo největší močál světa Pantanal a pozorujte jeho vzácné zvířecí obyvatele: pestrobarevné papoušky, kapybary, kajmany, a pokud budete mít štěstí možná i anakondu nebo jaguára. V Pantanalu navštívíte indiánské vesnice postavené na vysokých kůlech a s domy pospojovanými chatrnými dřevěnými můstky. Můžete si vlastnoručně ulovit piraňu (grilované piraně jsou běžnou součástí jídelníčku domorodců a jde o skutečnou pochoutku) nebo se po Pantanalu projet na koni.

            Samozřejmě nemůžete vynechat ani návštěvu legendárního Ria de Janeira, vyfotit si sochu Ježíše Krista a vykoupat se na nejslavnější pláži světa, Copacabaně. Ale ani večer není čas k odpočinku, teprve noc totiž vlévá Riu krev do žil a město začíná žít v rytmu samby. Ulice se zaplní pouličními muzikanty a kolemjdoucí se na chvíli zastaví, aby si jen tak na chvíli zatančili.

            Za kolik: Vzhledem k obrovské rozloze Brazílie je součástí naprosté většiny poznávacích zájezdů letecká doprava. K procestování alespoň základních lákadel této kouzelné země budete tak potřebovat víc času i peněz. Ceny poznávacích okruhů začínají na 60 000 Kč, ale počítejte spíše s vyššími náklady. Pobytový zájezd můžete v závislosti na kvalitách služeb zakoupit už od 45 000 Kč.

7. Kapverdy, ostrovy Zeleného mysu

            Romantické pojmenování si toto souostroví uprostřed rovníkového Atlantiku zaslouží právem. Dlouho opomíjená destinace, kterou teprve v nedávné době pro turistický ruch objevily cestovní kanceláře, má skoro vše, co můžete od exotické dovolené chtít a očekávat. Je sice pravda, že si tady příliš nepřijdou na své vyznavači pulzujícího nočního života, protože na Kapverdách se čas zastavil a místní žijí stále životem v poklidném tempu. Pokud ale dokážete ocenit nádhernou přírodu, jste na správné adrese.

            Díky své poloze (nejbližší pevninou je asi pět set kilometrů vzdálené pobřeží Senegalu) mají ostrovy zajištěny prakticky nepřetržitě velmi příjemné teplé počasí. Kapverdy vznikly působením sopečné činnosti a na zdejších skalnatých útesech najdete jen minimum lesů. Zato si můžete užívat romantiky v bohem zapomenutých zátokách, procházet se po plážích nebo si za rozbřesku zajít na trh do některé z tradičních rybářských vesniček. Kapverdy jsou také oblíbeným centrem všemožných druhů vodních sportů.

            Jedním z nejvyhledávanějších míst na Kapverdách je solný důl s jezerem Pedro de Lume. Najdete ho na ostrově Sal uprostřed kráteru po vyhaslé sopce. Koupání v jezeře má mít blahodárný vliv na zdraví pokožky, proto jej vyhledávají lidé s lupénkou a jinými kožními chorobami. Zajímavým zážitkem je ale koupání samozřejmě i pro zdravé návštěvníky. Téměř všechny cestovní kanceláře směřují na zmíněný ostrov Sal. Ten je sice skutečnou esencí romantiky, ale váš případný hlad po pamětihodnostech a zajímavostech tady zůstane poněkud neukojený. V rámci pobytu se rozhodně vyplatí navštívit vulkanický ostrov Santo Antao, kde objevíte hory v čele s vrcholem Topo de Coroa (1979 m), druhým nejvyšším na celém souostroví.

            Za kolik: Na Kapverdy organizuje většina cestovních kanceláří převážně jen pobytové zájezdy. V závislosti na kvalitě ubytování a služeb zahrnutých v ceně zájezdu můžete osmidenní zájezd pořídit už od 20 000 Kč, za luxusnější pobyt počítejte však s dvojnásobnou částkou.

8. Maledivy, potápěčský ráj

            Jestliže se potápíte nebo máte alespoň rádi magický svět pod vodní hladinou, souostroví Maledivy v jižní Asii pro vás bude představovat skutečný zázrak. Šestadvacet atolů a více než tisíc ostrůvků rozházených v Indickém oceánu je totiž domovem rozmanité škály mořských živočichů.

            Ryby, které sídlí v mělkých útesech, jsou neobvykle krotké a potěšit se tady můžete pohledem například na různé druhy bodláků, murény, krevety, rejnoky, sasanky a samozřejmě fascinující barevná hejna útesových ryb. Tradičním lákadlem Malediv jsou bílí útesoví žraloci, kteří v některých lokalitách krouží v celých hejnech. Na Maledivách je zájemcům k dispozici i potápění k vrakům, v jejichž útrobách se ukrývají murény a rejnoci. Potápění je zde vhodné i pro začátečníky, protože voda je klidná, čistá (většinou, pokud není zkalená planktonem) a maledivské zákony zakazují potápění do více než třiceti metrů.

            Nevlastníte-li potápěčskou licenci, nemusíte se Malediv rozhodně vzdávat. Pestrý podvodní svět se vám otevře i se šnorchlem a šnorchlování je tady v porovnání s ostatními aktivitami skutečně levné. K dispozici jsou vám navíc četné vodní sporty (vodní lyžování, plachtění, windsurfing aj.) nebo si jednoduše můžete užívat plážové romantiky a relaxace. * Za kolik: Vzhledem ke geografickému charakteru Malediv se prodávají pouze zájezdy pobytového charakteru. Jejich cenový rozptyl je přitom obrovský. Nejlevnější desetidenní zájezd vás bude stát přibližně 40 000 Kč, nicméně zakoupit si můžete i pobyt za 150 000 Kč. V ceně je potom ubytování v soukromém luxusním a špičkově vybaveném bungalovu.

9. Omán, dovolená tisíce a jedné noci

            Cibulovité věže pohádkových paláců zdobených bohatými ornamenty. Lákají vás města ve stylu Šeherezády, ale bojíte se o svou bezpečnost? Omán se těší pověsti nejčistší a nejbezpečnější arabské destinace, a přitom je toto „Švýcarsko Arabského poloostrova“ zatím ještě turisty nezahlcené. Pokud si potrpíte na aktivní dovolenou s dokonalým servisem a službami, je pro vás Omán správnou volbou. Prohlédnout si můžete výstavní hlavní město Maskat, plné památek, zapomenuté vesničky vysoko v horách, palmové háje i jeskyně nebo horské tůně.

            Mezi čtyři zápisy sultanátu na seznamu světového dědictví UNESCO se dostala například pevnost Bahla. Oáza je navíc proslavená vynikající keramikou, kterou si můžete zakoupit na místním trhu, až dokončíte prohlídku rozlehlé pevnosti. Slunná nádvoří se tady střídají s temnými kouty a v rámci prohlídky se podíváte do obytných místností, ale i do mešity nebo vězení.

            Pevnost Jabrin zase návštěvníkům nabízí expozice různého typu vybavení domácnosti a rozličných druhů nábytku, takže získáte představu o stylu zdejšího života v minulosti. Jen padesát kilometrů od Jabrinu se nachází další turisty vyhledávané místo - Nizwa. Pokud rezignujete na levné suvenýry a chcete si z Ománu odvézt skutečně kvalitní výrobky, nenajdete lepší místo. Nizwa s fotogenickou mešitou je totiž centrem ománského klenotnictví a ručních prací, vyhlášené jsou zejména zdejší překrásné dýky.

            Omán vyhledávají i milovníci fauny. U břehů přímořského státu žije víc než dvacet druhů velryb a delfínů, za kterými se podnikají výpravy. Pozorovat tady můžete spoustu druhů želv, které hnízdí na pobřeží. Pokud se řadíte k milovníkům ptáků, rozhodně doma nezapomeňte dalekohled, žije zde totiž přes čtyři sta druhů opeřenců. Ke zdejším klenotům patří například buřňák arabský, terej maskový, kormorán arabský nebo drop obojkový. Až budete unaveni, odpočinete si na překrásných dlouhých a liduprázdných plážích.

            Za kolik: Ceny osmidenních pobytových zájezdů do Ománu začínají na 30 000 Kč, za stejně dlouhý pobyt v luxusním pětihvězdičkovém hotelu zaplatíte přibližně 70 000 Kč. V poznávacích zájezdech je Omán většinou zahrnut jako jedna z destinací, okruh po arabských státech vás vyjde přibližně na 50 000 Kč.

10. Pláže Indie

            Indie je vyhlášená spíš jako destinace nezávislých baťůžkářů, coby cíl klasických dovolených zatím zůstala nedoceněná. Přitom i v převážně hinduistické zemi najdete překrásné pláže, bohatou kulturu, památky a spoustu atrakcí.

            Jedním z cílů pobytových zájezdů cestovních kanceláří se v poslední době stávají resorty ve státě Góa na západě země. Je zcela odlišná od ostatní Indie. Hlavním náboženstvím je tu římské katolictví, uvidíte tu více sukní než sárí a mnozí zdejší lidé jsou lehkomyslní požitkáři, které potkáváme v tropických krajích.

            Ještě před deseti lety byla Góa vyhlášená divokými plážovými večírky a drogami, v současné době však svým návštěvníkům předkládá dobrý servis a řadu netradičních zážitků. Jedním z hlavních lákadel jsou pláže Indického oceánu, lemované kokosovými palmami. Na své si tady přijdou jak příznivci rušného nočního života a mejdanů, tak ti, kteří hledají nerušenou relaxaci. Klidné pláže najdete například v letoviscích Arambol nebo Palolem. Party za úplňku a bouřlivým nočním ruchem jsou zase proslulé Andžuna nebo Vagator.

            Ve státě Góa objevíte ale i řadu architektonických skvostů, jako jsou horské chrámy, koloniální stavby nebo katedrály. Stojí zde také velké množství křesťanských kostelů, protože Góa bývala portugalskou enklávou. I pokud jste nevěřící, rozhodně byste si neměli nechat ujít návštěvu baziliky Bom Jesus ve Staré Góe. Právě v ní jsou totiž uložené ostatky Františka Xaverského, který dostal za úkol šířit křesťanství mezi obyvateli východních portugalských kolonií. Majestátním dojmem působí katedrála Se, dokončená v polovině 17. století. Návštěvníci sem míří nejen kvůli její impozantnosti, ale hlavně za překrásně zdobenými interiéry. Vystoupat můžete také na její věž a pokochat se nádherným výhledem.

            Na seznam světového dědictví UNESCO se zapsaly i buddhistické jeskyně Adžanta, pocházející z období 200 před n. l. až 650 n. l., nebo jeskynní chrámy Éllóra ve státě Maháráštra. Kláštery, kaple a chrámy tu do dvoukilometrového svahu tesalo několik generací buddhistických, hindských i džinistických mnichů po pět století. Celkem je zde 34 jeskyní.

            Oblíbeným cílem výletů jsou i vodopády Dudhsagar, druhé nejvyšší v Indii. Vodní stěna tady padá do hloubky šesti set metrů a o podmanivé kulisy se jí stará tropická džungle. Součástí výpravy k vodopádům standardně bývá i možnost koupání v řece pod nimi.

            Za kolik: Desetidenní pobyt v některém z hotelů ve státě Góa můžete pořídit už za 30 000 Kč (v ceně stravování je pouze snídaně). Stejně dlouhý pobyt ve čtyřhvězdičkovém hotelu vás však vyjde už o 20 000 Kč víc. Jestliže nevydržíte celou dovolenou polehávat na pláži, můžete si zakoupit poznávací zájezd. Sedmi- nebo osmidenní poznávací okruh vyjde přibližně na 40 000 Kč, dva týdny cestování po Indii vás budou stát přibližně 70 000 Kč (v cenách většinou nejsou zahrnuty poplatky za víza a letištní taxy).

Statistika

            Podle údajů Asociace českých cestovních kanceláří a agentur vycestovalo v uplynulé sezoně do exotických zemí asi 100 tisíc Čechů, z toho 55 tisíc přímými charterovými lety z ČR, což znamenalo strmý meziroční nárůst o 30 %. Další nárůst zájmu Čechů o teplou zimní dovolenou se očekává i letos. Čechů, kteří mají na to, aby si v zimě prohřáli kosti, zřejmě stále přibývá.

Tip

            Při výběru exotické dovolené se můžete porozhlédnout i po nabídkách v Německu. Při koupi zájezdu u tamní cestovní kanceláře lze ušetřit tisíce korun i po zaplacení dopravy na zahraniční letiště. Zvlášť výhodné jsou zájezdy do exotických krajů hlavně na začátku a konci sezony. I v sezoně se však dá 15denní pobyt „all inclusive“ například v Dominikánské republice sehnat běžně kolem 25 tisíc korun, ačkoliv z Česka takový zájezd přijde mnohdy až na dvojnásobek. Na prodej „last minute“ dovolené, „first minute“ zájezdů a letenek nejen do exotických destinací se specializuje například internetová cestovní kancelář www.airstop.cz. Odlety nabízí z letišť v Mnichově, Frankfurtu, Drážďanech, Norimberku nebo Vídni. Platba za zájezd se provádí v českých korunách v kanceláři nebo složením hotovosti či převodem na bankovní účet. Ceny na jejích webových stránkách jsou konečné, včetně všech letištních, bezpečnostních a palivových poplatků Výhodou tohoto cestování je širší nabídka zájezdů jak do exotiky (Kuba, Dominikánská republika, Mexiko, Venezuela, Keňa, Zanzibar, Maledivy, Seychely, Srí Lanka, Thajsko aj.), tak i do blízkých destinací, jako jsou Kanárské ostrovy, Madeira, Turecko či Egypt. Nevýhodou je jazyková bariéra, fakultativní zájezdy v němčině a nutná doprava na letiště v Německu.

S kým jet

www.invia.cz www.etravel.cz www.zajezdy.cz www.alexandria.cz www.firotour.cz www.eximtours.cz www.cedok.cz www.fischer.cz www.canariatravel.cz www.adventura.cz

            Foto popis| V uplynulé sezoně vycestovalo do exotických zemí asi 100 tisíc Čechů. Bude jich v té letošní více?

            Foto popis| Proč jet do Střední Ameriky? Pro jedny jsou důvodem temperamentní lidé, pro jiné ruiny mayských měst nebo bublající vulkány (na snímku salvadorská sopka Santa Ana), pro další exotická zvířata.

            Foto popis| Keňa je jedna velká zoo bez mříží. S úžasem i pokorou tu můžete sledovat nejen slony, ale i silně ohrožené druhy, jako třeba nosorožce černé.

            Foto popis| Většina turistů, kteří byli na Kubě, se shoduje v jednom - jedinečnost karibskému ostrovu dodávají především jeho obyvatelé.

            Foto popis| Nejslavnějším a nejlépe rekonstruovaným mayským městem je Chichén Itzá v Mexiku. Vyplatí se na noc někde poblíž a vychutnat si památky bez davů turistů.

            Foto popis| Africké Kapverdy jsou hitem exotických dovolených Čechů teprve pár let. Na snímku nahoře přístav Mindelo na ostrově Sao Vicente, dole vesnice v pohoří Fontainhas na ostrově Brava.

            Foto popis| Pouště, pláže, hory nebo nákupy v metropoli Maskatu. To je hlavní turistické menu arabského Ománu.

            Foto popis| Rybářský člun v Palolemu v indickém státě Góa. Ubytování u nejidyličtější pláže v zemi tu stále nabízejí hlavně plážové domky a vesnické domácnosti.

 

Objevte tajemné kouzlo jeskyní i se svými dětmi  

super.cz | 19.11.2008 | rubrika: Děti - Zábava s dětmi | strana: 0 | autor: Family Star 10/08/52 Lib*

            Kdybychom dokázali vidět pod povrch, možná bychom byli překvapeni, jak je naše Země děravá - jako ementálský sýr!

            Pokud už jste procestovali a prohlédli si všechny tuzemské pamětihodnosti nad zemí, je načase navštívit ty pod zemí. Nádherné skalní sály a dómy, které se nacházejí desítky metrů pod povrchem, vám vyrazí dech. Příroda je opravdu mocná čarodějka!

            Uvidíte, že i děti budou nadšené. Jen si vzpomeňte na vlastní dětství a na to, jak vás jeskyně a skalní průrvy lákaly svojí tajuplností. Vždyť s podzemními prostorami je spojena celá řada bájí a pohádek - žily v nich ježibaby, skřítci a draci a také prý skrývají bránu do pekel...

Která je největší?

            Jeskyně má na svědomí voda, která tak dlouho dloubala do rozpustných , tzv. krasových hornin, až vyhloubila dutiny. Největší jeskyní je Mammoth Cave v USA, která je dlouhá neuvěřitelných 563,5 kilometrů, nejhlubší propastí Voronaja na Kavkaze, hluboká 1 710 metrů.

Poklady pod zemí

            Díky krasovým procesům jsou v hlubinách Země k vidění nejen jezera, řeky a vodopády, ale i úžasná výzdoba v podobě krápníků, které voda utvářela miliony let.

            Příroda umí kouzlit i v horninách nerozpustných, a tehdy právě vznikají díky mechanickým posunům rozsedliny, pukliny a díry, které jsme hledali jako malí v lesích a které dnes s nadšením hledají pro změnu zase naše děti...

Více najdete na www.caves.cz

Koněprusy

            Podle pověsti kdysi dávno pásl na návrší zvaném Zlatý kůň pasáček ovce, když tu uviděl dým stoupající z otvoru v zemi. V něm seděl loupežník s hromadou peněz. Aby ho neprozradil, pár mincí chlapci daroval, ale ten se se svým objevem Koněpruským pochlubil. Když je na tajemné místo zavedl, otvor v zemi zmizel... Po pěti stech letech vykopali jeskyňáři na návrší veliký kámen zakrývající skalní komín vedoucí do jeskyně - a tak byly Koněpruské jeskyně před více než padesáti lety objeveny.

            Kde jsou: v okrese Beroun, 30 km od Prahy

            Otvírací doba: od dubna 2008 (duben, květen, červen denně 8:00 - 16:00)

            Vstupné: 100/50 Kč, děti do 6 let zdarma

  1. Sloupsko-šošůvské jeskyně)

            Jižní Morava, to jsou nejen vinné sklepy, ale i Moravský kras, který je mekkou všech jeskyňářů. Do něho patří i jeskyně Sloupsko-šošůvské, pojmenované podle nedaleké obce Sloup.

            „V tomto opuštěném, smrdutém a hrůzném skalním labyrintu padla na mne taková hrůza, že jsem se na všech údech třásl...” prohlásil roku 1748 Jan Antonín Nagel, jeden z badatelů, který jeskyně zkoumal. Jiný z nich, Jan Hertod, v podzemních prostorách nalezl hromadu zvířecích kostí a hned nato došel k názoru, že jsou to pozůstatky divotvorného jednorožce Unicorna fossile. Proč se nedat na kšeft, řekl si a začal prodávat zázračný hojivý lék z něho vyráběný. Stejné léčivé vlastnosti má prý i zdejší Nihillum album, jinak ‚bílé nic‘, ‚nickamínek‘, tvrdí ve spisu z roku 1669. Pozoruhodným způsobem změřil i zdejší 70 metrů hlubokou Kolmou propast - je prý hluboká ‚dva otčenáše a dva zdrávasy‘...

            Kde jeskyně najdete: u Bozkovic

            Prohlídky: Út-Ne v 9, 10, 12, 13.30 a ve 14 hodin (pouze krátká trasa)

            Vstupné: krátká trasa: 80/40 Kč, dlouhá trasa: 100/50 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

2. Punkevní jeskyně

            Je třeba se zmínit, že v Moravském krasu je jeskyní nepočítaně (a navíc jsou pojmenované krásně a tajuplně), například Hladomorna, Jestřábka, Kanibalka a Habříček, Býčí skála (kde je veliké naleziště paleolitického osídlení), Koňská jeskyně, Kolíbky,?Skála...

            Nejznámějšími a nejatraktivnějšími jsou ale jeskyně Punkevní, kterými protéká říčka Punkva. Leží v severní části Moravského krasu v kaňonu Pustého žlebu, v národní přírodní rezervaci a byly zpřístupněny už v roce 1909. Jeskyně jsou dlouhé 1 400 metrů a z toho 360 můžete plout na loďce.

            Kde jsou: nedaleko Blanska

            Otvírací doba: Út-Pá 8.40-14 hodin,

            So-Ne 8.20-15.40

            Vstupné: s plavbou 150/70 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

  1. Kateřinská jeskyně

            Je součástí Moravského krasu a rozhodně stojí za zmínku, přestože nepatří k nejznámějším u nás. Má mimořádně rozlehlé prostory, ve kterých se stonásobně vrací ozvěna a které jsou úchvatné stalagmitovou výzdobou. Víte vlastně, jaký je rozdíl mezi stalagmitem a stalaktitem? První z nich vyrůstá ze země, druhý narůstá od stropu, pokud se oba spojí, vznikne stalagnát.

            Název dostala jeskyně po malé Kateřince, která prý kdysi zbloudila mezi obrovskými balvany Hlavního dómu.

            Kde ji najdete: 0,5 km od samoty Skalní mlýn nedaleko Blanska

            Otvírací doba: Út-Pá 8.40-14 hodin, So-Ne 8.20-15.40

            Vstupné: s plavbou 150/70 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma.

4. Propast Macocha

            Tato propast je nejpopulárnější u nás. K hladině Dolního jezírka na dně je hluboká 138,5 metrů, ale dalších několik desítek metrů se ještě musí potopit potápěč, aby dosáhl až na skutečné dno.

            Macocha je známa už odnepaměti a je opředena mnoha pověrami. I její název pochází z pověsti o zlé maceše, která do ní chtěla svrhnout svého nevlast­ní­ho syna Martínka. Ten se však zázračně zachránil ve větvích keřů, a když byla odhalena, skončila na jejím dně zlá macecha za trest sama.

            První historicky ověřený sestup na dno Macochy zorganizoval v roce 1723 brněnský minorita Lazarus Schopper, ale ještě před veřejnou atrakcí, které se zúčasnila i místní honorace, byl na její dno spuštěn ‚na zkoušku‘ obyčejný sedlák... Vy se nejspíš do propasti spouštět nebudete, ale alespoň do ní nahlédněte!

            Macocha je součástí Punkevních jeskyní - má stejné otevírací hodiny.

5. Jeskyně Na Turoldu

            Rádi se ztrácíte??Nebo si aspoň hrajete na tajemno? Pak se vám určitě budou líbit jeskyně Na Turoldu. Najdete je v bývalém lomu na vrchu Turold a jsou lákavé tím, že jde vlastně o jakýsi pět set metrů dlouhý labyrint jeskyní, chodeb a síní, vytvořený v druhohorních vápencích. Vápence jsou korodovány do prazvláštně členitých tvarů připomínajících mořské korálové útesy. Ty zdejší jsou navíc s množstvím dutinek a jejich bělostná kamenná pěna přechází místy do hráškovitých až keříčkovitých výrůstků s trsy drobných třpytivých krystalků čistého kalcitu. I proto stojí za to se do těchto jeskyní podívat. Krápníkových jeskyní je řada, ale kdo se může pochlubit, že si na stěnách jeskyně prohlížel ‚korálové útesy‘?

            Kde jeskyně najdete: u Mikulova

            Otvírací doba: Út-Pá jsou prohlídky v 10, 12, 14, 16 hodin, v So-Ne je otevřeno od 9 do 16.30 hodin

            Vstupné: 70/35 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

6. Jeskyně Na Špičáku

            Vápencová jeskyně u Supíkovic patřila ve středověku ke známým prospektorským lokalitám - dobrodruzi tady hledali zlato. V instrukcích pro hledače zlata z roku 1430 byla dokonce uvedena jako staré důlní dílo. Na jejích stěnách můžete vidět spoustu historických nápisů a maleb, ale archeologové nejásají - jsou ‚pouze‘ ze středověku.

            Vchod do jeskyně leží v prastarém kamenolomu, v němž se těžil bílošedě šmouhatý vápenec, tzv. supíkovický mramor. Zajímavé je, že na vzniku jeskyní se podílely také vody tekoucí z tajícího kontinentálního ledovce, který pokrýval dnešní Polsko, a díky tomu podzemní jezera vytvořila unikátní a pro tyto jeskyně charakteristické profily chodeb ve tvaru srdce... Že jsou překrásné?

            Kde jeskyně najdete: 7 km od Jeseníku

            Otvírací doba: Út-Ne 9-16 hodin

            Vstupné: 60/30 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

7. Bozkovské dolomitové jeskyně

            V Čechách není tolik podzemních prostor jako na Moravě, ale zato jsou výjimečné. Například Bozkovské jeskyně vznikly erozí v odolné hornině dolomitu a navíc v sobě skrývají překrásné podzemní jezero. Dva samostatné jeskynní systémy - Stará a Nová jeskyně - měří dohromady přes tisíc metrů! Symbolem jeskyní se stala Bozkovská Venuše, kterou připomíná nátisk na bělostném vápenci.

            Kde je najdete: nedaleko Plzně

            Otvírací doba: Út-Ne 8-16 hodin

            Vstupné: 80/40 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

8. Chýnovská jeskyně

            Překrásná Chýnovská jeskyně láká naprostou ojedinělostí - je totiž vytvořena v mramoru. A tak krápníky v chodbách dlouhých přes tisíc metrů chybí. Jejich půvab však nahrazují nezvyklé tvary a kouzelná barevnost stěn. Symbolem jeskyní je Purkyňovo oko, kamenná skulptura podobající se oku. Jeskyně začínají v bývalém kamenolomu, a když se otvíraly, vytvořili dělníci z mramoru čertíka. Podle pověsti ten, kdo mu sáhne na rohy, bude mít do roka parohy, kdo mu sáhne na pupíček, narodí se mu Pepíček. Tu a tam si na čertíka někdo sáhne, a tak se stává, že na správu jeskyní přicházejí oznámení o narození malého človíčka. To jen abyste věděli, kam zajet pro miminko...

            Kde jeskyni najdete: u Tábora

            Otvírací doba: Út-Pá 10-14 hodin

            Vstupné: 70/35 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

 

 

Budapešti ukázali obří termální jeskyni  

Mladá fronta DNES | 19.11.2008 | rubrika: Ze světa | strana: 7 | autor: (ČTK)

            Budapešť - Maďarští speleologové včera veřejnosti poprvé představili svůj nejnovější objev - obří termální jeskyni pod Budapeští, která je možná největší jeskyní tohoto druhu na světě. Dutina s kupolovitým stropem je 86 metrů dlouhá, 27 metrů široká a 15 metrů vysoká a skrývá devět metrů hluboké jezero s termální vodou o teplotě 27 stupňů Celsia. Jeskyně se nachází na levém břehu Dunaje pod čtvrtí Buda a je součástí celého podzemního systému dutin a jeskyní. Speleologové začali o existenci obří jeskyně něco tušit už před šesti lety, ale teprve nyní ji potvrdili.

 

VLTAVSKÝ SILVESTR V PODZEMÍ  

ČRo - vltava.cz | 20.11.2008 | rubrika: vltava / ostatni | strana: 0

            Stejně jako v předešlých letech tak i letos stanice Vltava připravuje monotematické silvestrovské vysílání trvající bez jedné hodiny celý den. Čtenáři si určitě vzpomenou, že po broucích, vodě, zločinu a trestu, železnici, robotech a golemech jsme v závěru loňského roku představili v silvestrovské podobě hasiče a oheň.

            Poslední den letošního roku se vydáme do podzemí, vstoupíme do jeskyní (skutečných i těch umělých), podzemních labyrintů měst (Praha, Brno, Znojmo) a klášterů, hlubinných dolů (Kutná Hora, štola Jeroným u Krásna), vinných sklepů na jižní Moravě (Malovaný sklep v Šatově, podzemní labyrint ve Valticích), nejdelšího železničního tunelu na světě, s Julesem Vernem se vydáme do středu země.

            Podzemím se budeme zabývat i v jeho takříkajíc přenesených podobách: navštívíme antické podsvětí a pozdější peklo, v rozhlasové koláži z překladatelských výkonů s Václavem Jamkem prozkoumáme podzemí jazyka.

            S Vladimírem Hendrichem se budeme věnovat filmovému undergroundu, například filmu natočenému podle knihy Jana Pelce A bude hůř... Na newyorský hudební underground 60. let (Fugs, Velvet Underground, Frank Zappa), na literární souvislosti s beat generation se zaměří Petr Dorůžka.

            V jiném pořadu Dorůžka vysvětlí, proč se hudbě indopakistánských komunit ve Velké Británii říká asijský underground. Aleš Benda se svými jazzovými kamarády bude pro melodie zase fárat do jazzového podzemí.Ano, "podzemní živel" se ve vysílání projeví ve všech možných vltavsko silvestrovských podobách, tedy v hudbě, literatuře, filmu, dramatu, dokumentech, psychoanalýze, poezii. Tajemným světem podzemí nás budou provázet jeskyňáři, vinaři, horníci, čerti a nemohou chybět samozřejmě ani permoníci. Eliška Závodná k té příležitosti studuje cverkologii, vědu věnovanou bytostem malého vzrůstu, svou práci nazvala Trpaslík jako troll a permoník.

            Některé podoby podzemních pořadů posluchače možná překvapí: V kotli kamenné lokomotivy natáčí svůj pořad Miloš Doležal. Jaroslav Hašek jako průvodčí cizinců praví se v podtitulu pořadu. Autor pořadu se s Richardem Haškem, vnukem slavného spisovatele, Markem Hanzlíkem, kastelánem hradu Lipnice a esejistou Tomášem Mazalem spustí do podzemního nitra trčkovského hradu na Vysočině.

            V podzemním nitru hradu si představme jeho mázhauz, hradní sklepení a chřtán studny.Také v sedmidílném cyklu Tomáše Černého Hlasová níže se podzemí projeví velmi originálním způsobem, a to v záznamech vokálně experimentálních výkonů kvarteta Affeto pořízených ve středověkých podzemních prostorách, válečných továrnách ukrytých v podzemí, krytech z období studené války nebo pražském metru. V seriálu krátkých montáží Letem podzemním světem mimo jiné zavítáme do ponurého podzemí Prahy začátku 20. století spisovatele K. L. Kukly.Celým podzemním vysíláním prostupuje četba z románu

Julese Verna Cesta do středu země. Ve vltavském vysílání si znovu můžete vyzkoušet, jestli i v případě Cesty do středu země platí, že Verne disponoval zázračnou mocí probouzet v nás sny. S francouzským historikem literatury Michelem Butorem v eseji Vrcholný bod a zlatý věk očima několika děl Julese Verna doporučujeme našim posluchačům: "Projděte znovu etapami Cesty do středu země a vykoupejte se

s Axelem ve vodách onoho Středozemního moře, onoho dávnověku pod jeho skalnatou oblohou a bouřemi." Vernovy popisy podzemního světa jsou podle Butora srovnatelné s imaginací surrealistického básníka Paula Eluarda: "Světlo přístrojů, odrážené drobnými fasetami skalnatéstěny, se křižovalo svými záblesky ve všech úhlech a mně bylo, jako bych cestoval dutým démantem, v němž se paprsky lámaly v tisícerých oslepujících mžitkách."Pro odpolední silvestrovské vysílání jsme připravili dvě programové dominanty: "podzemní" rozhlasovou hru Zdeňka Svěráka Podzemnice olejná a Třetího muže ve Vídni.

            Posledně jmenovaný pořad připravuje autor tohoto článku s Evou Nachmilnerovou. Vypravili jsme se do Vídně ve stopách dějů filmu Třetí muž. Film podle scénáře spisovatele Grahama Greena v poválečné Vídni natočil režisér Carol Reed. Film má kriminální zápletku, cynický zločinec Harry Lime prodává nemocnicím znehodnocený penicilin. Harryho hraje Orson Welles. Jedna z vrcholných scén filmu se odehrává ve vídeňských kanálech, a právě v nich jsme natáčeli náš pořad.Navštívili jsme i muzeum filmu Třetí muž, sešli jsme se s vnukem citeristy Antona Karase, jehož hudba k filmu ve světě proslula podobně jako Straussovy vídeňské valčíky. Film Třetí muž se stal vídeňským fenoménem, bizarní atmosféra poválečné Vídně se světem tajemných ruin domů, mlhy, hřbitovů, kde se dočkáme i přízraků, film nepostrádá černý humor, má obdivovatele na celém světě. Autorem jedné z cover verzí ústřední melodie filmu je například John Lennon. Reportážní záběry pořízené ve Vídni doplní výklad historika filmu Věroslava Háby. Kdo s námi vydrží až do půlnoci, dočká se hned na začátku nového roku tradičního horoskopu Vítězslava Čížka na celý rok 2009.V našem podzemním vysílání nemůže chybět návštěva jeskyní Moravského krasu, vypravíme se do nich s Petrem Zajíčkem, autorem knihy o Moravském krasu, v jejímž doslovu nazvaném Zkušenost jeskyně: kde tluče zlaté srdce Země Václav Cílek napsal:

            "Rytmus jeskynního prostoru je dán bubnováním vodních kapek, které stékají z krápníkové výzdoby. Šumění lesa má zcela jiný rytmus pomalu se přelévajících hudebních ploch. Jeskynní rytmus je jasně ohraničený, poměrně jednoduchý a přitom výrazný. Má charakter bicích, zatímco příroda na povrchu funguje jako smyčcový orchestr. Vnitřní hudba se víc podobá jeskyni, protože je určována základním rytmem srdečního úderu."

            Jiří Kamen, dramaturg silvestrovského vysílání 2008

 

Borneo: Pomalá agonie pralesa  

Instinkt | 20.11.2008 | rubrika: Svět na dosah | strana: 34 | autor: Text: Tomáš S. Polívka

            Už řadu let se ví, že bionafta, palivo s příměsí rostlinného oleje, není z hlediska ekologie právě terno. Jenže její produkci to nijak neomezuje. Na ostrově Borneo děsivým tempem mizí deštné pralesy, aby udělaly místo plantážím palmy olejné.

            Kšeft je kšeft. Jihovýchodní Asie disponuje levnou pracovní silou a zdánlivě nekonečnými prostory, kam mohou expandovat plantáže palmy olejné, v současné době plodiny číslo jedna v Malajsii a Indonésii. Lidé potřebují práci. Palma olejná poskytuje ideální surovinu pro výrobu bionafty a dalších biopaliv. A bionafta se dá dobře prodat.

Vykácení pralesa?

            Výborný obchod pro dřevařské firmy. Nikoho nezajímá, co se stane za pár let.

            Na malajské Borneo jsem se vrátil po čtyřech letech a ani nepotřebuji mít po ruce statistiky, abych viděl změnu. Tam, kde byly podél silnice zbytky původního pralesa, projíždíme kolem desítek kilometrů úhledných, nekonečných, geometricky přesných řad palem. Ale přece jen dovolte pár čísel. V roce 1967 měla Malajsie 240 tisíc hektarů plantáží olejových palem, v roce 1999 už 3,3 milionu hektarů. V malajském bornejském státu Sarawak, kam právě mířím, začala koncem roku 2004 se souhlasem vlády další masivní vlna kácení pralesa. Kvůli dřevu i zemědělsky využitelným plochám. V poloostrovní Malajsii už byl prales až na pár ostrůvků národních parků zlikvidován. Když jedete autobusem ze Singapuru do Melaky, tedy přibližně 250 kilometrů, nezahlédnete po obou stranách dálnice prakticky nic jiného než nedozírné palmové moře. Teď je na řadě Borneo.

Poslední kousky ráje

            Malé vrtulové letadlo vzlétá z přístavního města Miri a míří do vnitrozemí Bornea.

            Pod námi se odvíjí gigantická mozaika zelených čtverců palem. Terén se začíná vlnit a k jednotvárné temné zeleni přibývají děsivě velké erodované plochy holé země na odlesněných svazích. Následuje pás těžby dřeva s výraznými jizvami v krajině, vyrytými těžkou technikou.

            Konečně se objevuje huňatý, neprostupný koberec tvořený korunami velikánů původního pralesa, oblast národního parku Gunung Mulu.

            Gunung Mulu zapůsobí na návštěvníka jako rajská zahrada. Pravda, poněkud dusná a vlhká, ale úchvatná. Ponoří se do tajemného příšeří, království bující tropické zeleně, kvetoucích orchidejí a nejroztodivnějších pralesních tvorů. Národní park ukrývá i jeden ze světových přírodních unikátů. Z jeskynního dómu Deer Cave (Jelení jeskyně), údajně největšího na světě, vylétá večer za potravou nekonečný proud netopýrů. Vědci odhadují, že jich mohou být až tři miliony. Po několika uzounkých, udržovaných stezkách napříč parkem můžete fascinovaně procházet celé dny, až získáte pocit, že odvěký, velebný chrám pralesa nemůže žádné lidské hemžení ohrozit. Opak je pravdou.

I „divoši“ to vědí

            V návštěvnickém centru národního parku Gunung Mulu běží na DVD přehrávači kolem dokola dokument UNESCO o ničení a ochraně tropických pralesů. Civím na obrazovku a odpočívám po treku, když si ke mně přisedne drobný mužík, příslušník národa Punanů, původních obyvatel pralesa a někdejších obávaných lovců lebek. V národním parku pracuje jako ranger a průvodce. Kdykoliv se objeví na obrazovce nějaká destruktivní scéna, hlasitě hořekuje lámanou angličtinou. „Aj aj aj, kácení stromů! Móóc špatné. Je je jéé, koukni, znečištění řek, to je zlééé,“ komentuje záběry, které už musel vidět tisíckrát. Působilo by to komicky, kdyby věc nebyla tak vážná. Punanové, obývající tradiční dlouhé dřevěné domy pro několik rodin a obdělávající skromná políčka, odjakživa žili s pralesem v rovnováze. Dobře vědí to, co odmítá přiznat „vzdělaná“ vláda, těžaři a plantážníci. Že zničení pralesa v budoucnu uškodí všem.

            „Všiml sis, jak je v řece Melinau kalná voda? Ještě před pár lety byla čistá. To je proto, že na horním toku, hned vedle Gunung Mulu, se kácejí stromy a deště splachují půdu,“ ukazuje domorodý lodník Riki, když nás po pralesních říčkách přepravuje k výchozímu bodu jednoho z treků. Na internetu později ověřuji, že skutečně mizí například celá oblast Sela‘an Limau nedaleko hranic národního parku, i s horským pralesem. Nepřímo je tak ohrožen i ostrůvek národního parku. Porušením vodní rovnováhy v okolí, zanášením toků, znečištěním...

Marný boj Punanů

            Punanové se snaží zabránit kácení pralesa už od osmdesátých let. Marně. Jejich protesty vyvrcholily v roce 1993 blokádou cest a strojů dřevařské společnosti, které se účastnila asi tisícovka obyvatel. Armáda a policie je rozehnaly slzným plynem. Těžká technika najížděla do bezbranných lidí. Zahynuli tři Punanové a další dvě stovky lidí byly zraněny.

            Jak se bude situace domorodých obyvatel pralesa vyvíjet, ukazují příklady již zpustošených oblastí. Lidé přijdou o chudá políčka, bez pralesa nebudou moci ani sbírat rostliny. Soužití s pralesním ekosystémem se navždy přeruší. Punanové, stejně jako ostatní bornejské národy takzvaných Dajaků (jak původní obyvatelstvo nazývali kolonizátoři Bornea), nejsou schopni konkurovat davům přičinlivých čínských přistěhovalců ani Malajců. Z hrdých lidí se nikoliv jejich vinou stane „problém“, nešťastná menšina žijící na okraji civilizace. Zatím se Punanové snaží přežít ve zbytcích pralesa. Obživu doplňují výrobou suvenýrů pro turisty, nebo pracují jako průvodci a rangeři. Jejich znalosti a způsob života ovšem zmizí s původním prostředím.

Po palmách potopa. Doslova

            Plantáže olejných palem přitom vůbec nepředstavují stabilní a dlouhodobý zdroj příjmů. Monokultury dlouhodobě nezabrání erozi úzké vrstvy pralesní půdy, neubrání se škůdcům. Stačí jedno období dešťů, aby změnilo plantáž ve vodní plochu. Po potopě zbude poušť. Odplavená půda navíc ničí samočisticí schopnost řek.

            Při snaze o ochranu pralesů pochopitelně dávno nejde „jen“ o krásu přírody a útočiště flóry a fauny, i když dostatečně velká biodiverzita je pro zdravé fungování planety důležitá. Nelze zapomínat na řadu vedlejších efektů. Vypalování zbytků lesa v Malajsii a Indonésii, kterým se „uprasvět vuje“ terén po vytěžení vzácných dřev pro plantáže, se podle odhadů různých vědeckých pracovišť podílí deseti až třiceti procenty(!) na globálních exhalacích skleníkových plynů. Což se dotkne i nás. Plantáže palmy olejné udržují při existenci jen silné dávky pesticidů a průmyslových hnojiv, které mají co nejdéle udržet úrodnost na živiny chudé pralesní půdy. Odplavené chemikálie končí částečně v krajině kolem dolních toků, částečně v moři.

Brunejský paradox

            Sultanát Brunej, státeček vklíněný do malajského Bornea, bývá často považován za velkého ekologického potížistu. Mimořádně bohatá země žije téměř výhradně z těžby ropy. Při průjezdu zemí míjíme nekonečné řady čerpadel, celé brunejské pobřeží působí jako jedna velká rafinerie a ubytovna pro dělníky. Ropa občas uniká z těžebních plošin v Jihočínském moři.

            Zdejší vnitrozemské pralesy jsou však do značné míry nedotčené právě proto, že k naplnění státní kasy zatím víc než dostatečně postačí ložiska fosilních paliv. Pestrá vegetace proniká až k lidským sídlům.           Na sloupech elektrického vedení posedávají vzácní obrovští zoborožci. Přímo na okraji hlavního města Bandar Seri Begavan překvapeně pozorujeme střet skupinky vyder s varanem. Nedaleko metropole sídlí i spokojená populace vzácných opic kahaů nosatých, které v sousedním Borneu najdete už jen výjimečně. A pak si vyberte ze dvou zel. Palivo fosilní, nebo „biologické“?

Je pozdě?

            Lze ještě bornejské pralesy vůbec zachránit? Těžko. Už teď je napácháno příliš mnoho škod. Stále běží řada malajskou vládou schválených projektů na těžbu dřeva a zakládání plantáží. Totéž se samozřejmě děje i ilegálně, bez svolení úřadů. Pár rezervací a národních parků situaci nevyřeší. Stanou se z nich pouhé „parčíky“ uprostřed „kulturní krajiny“.

            Nevyhnutelné je například vyhynutí orangutanů. Názory zoologů se většinou liší pouze v tom, jaký čas našim rezatým příbuzným dávají. Nejdrastičtější odhady mluví o deseti letech. „Orangutani potřebují k obživě velký prostor pralesa se stromy, jejichž ovoce dozrává v různých obdobích,“ vysvětluje ranger ze stanice Semenggoh, kde jsou do přírody vypouštěni a dokrmováni orangutani zabavení pytlákům a obchodníkům se zvířaty. „Když je zavřete v národním parku, bez možnosti migrace, chcípnou hlady. Nebo se jich uživí tak málo, že postupně příbuzenským křížením zdegenerují.“ To se samozřejmě netýká jen orangutanů, slouží pouze jako nejnápadnější příklad. Jak velký dopad bude mít likvidace původních porostů Bornea na lokální a posléze globální ekologickou rovnováhu, neodhadne nikdo.

            Jeďte se podívat na Borneo. Peníze získané od turistů třeba konec bornejských pralesů alespoň na chvíli oddálí. Ostatně onen vysmívaný a opovrhovaný turistický průmysl je jedním z mála důvodů, díky kterým ještě několik původních kousků divočiny přežívá – vládám se je vyplatí „provozovat“. Ale pospěšte si. Za pár let možná uvidíte už jenom nekonečné, stereotypní plochy palem olejných. Nebo pustinu.

            Foto popis| Vykácený prales. Brzy na jeho místě vyrostou plantáže s nekonečnými, pečlivě do            zákrytů vyrovnanými řadami palem olejných. VIETNAM

            Foto popis| Rubání pralesa znamená pro dřevařské firmy výnosný obchod

            Foto popis| Punanové, někdejší obávaní lovci lebek, žili po staletí s pralesem v rovnováze. Bez něj      nevědí, co si počít. Najednou je z nich „problémová menšina“.

            Foto popis| Národ Punanů se po staletích učí žít jinak, bez džungle. Jednou z možností obživy jsou      turistické suvenýry.

            Foto popis| Pesimistické odhady dávají orangutanům na Borneu jen deset let života

            Foto popis| Sem ještě dřevorubci nedorazili

           

Štramberk chce na seznam UNESCO  

Mladá fronta DNES | 20.11.2008 | rubrika: Z celé země | strana: 7 | autor: JOSEF GABZDYL

Moravskoslezský kraj

            Štramberk - Prvním místem Moravskoslezského kraje v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO by se mohl stát Štramberk na Novojičínsku. O jeho zapsání začal usilovat bývalý dlouholetý starosta městečka a nyní ředitel společnosti Relax v podhůří Beskyd Jan Socha.

            „Ukažte mi jiné místo na světě, kde jsou typické dřevěnice nalepeny na starou hradební zeď, jako to je k vidění ve Štramberku na Horní baště. Takovou nádheru prostě najdete jen u nás,“ řekl Socha.

            Exstarosta a štramberský patriot Socha se už dopisem obrátil na ministra kultury Václava Jehličku a dotazuje se, jak by místo známé dřevěnicemi, hradní věží Trúba nebo pravěkou jeskyní Šipka společně dostali do elitního kulturního seznamu. „Štramberku by to jistě přineslo peníze a mnohem větší zájem zahraničních turistů,“ uvedl Socha. Jeho zájem je pochopitelný. Nově šéfuje firmě ostravského podnikatele Pavla Šmíry, který v centru Štramberka koupil několik nemovitostí, provozuje pivovar, zřídil informační centrum a pořádá mnoho kulturních akcí. Takže UNESCO by společnosti přišlo náramně vhod.

            Bez spolupráce s radnicí a památkáři by však tato soukromá iniciativa velmi záhy skončila. „Radní jsme už oslovili, snad se na spolupráci dohodneme,“ poznamenal Socha, který Štramberk vedl šestnáct let.

Starostka Věra Michnová připustila, že se zastupitelé návrhem budou zabývat. Jedním dechem ale upozornila, že si vše musí důkladně promyslet „Na jedné straně by UNESCO přineslo výhody, ale musím dodat, že i řadu omezení. Nemůžeme tady žít jako ve skanzenu.“ Ministerstvo kultury se dosud k podnětu Sochy nevyjádřilo. Ředitelka Národního památkového ústavu v Ostravě Naďa Goryczková ale připomněla, že proces zápisu na seznam UNESCO je velmi zdlouhavý a složitý. „Nejde jen o deklarovaný zájem města a občanů, ale i o odborné zhodnocení kvality v rámci České republiky. Pokud by toto prošlo, pak se teprve vyjadřují mezinárodní komisaři a pozorovatelé,“ přiblížila.

            Nikdo sice snahu některých lidí ze Štramberka o zapsání městečka na seznam světového kulturního dědictví UNESCO předem nezatracuje, ale zároveň se objevují náznaky, že získání takové pocty bude velmi náročné.

            V Česku je na světovém seznamu 12 míst, například historická centra Prahy či Telče, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci nebo brněnská vila Tugendhat.

            Foto popis| ŠTRAMBERK. Městečku s hradem Trúba se říká Moravský Betlém.

 

Neuvěřitelná Indie  

Chrudimský deník | 20.11.2008 | rubrika: Chrudimsko - servis | strana: 8

BESEDA O CESTOVÁNÍ

            Fotografie a vyprávění z nejzajímavějších míst Indie, hlavní město Dillí, pevnost v Džodpuru a Džalsalmeru, fascinující jeskynní komplexy v Adjentě a Eloře, jeden z divů světa – velkolepý Táč Mahál, rafting na řece Ganga, divoká zvěř v národním parku Rajaji – to vše a mnoho dalšího vás čeká ve čtvrtek 20. listopadu v 19 hodin na besedě Ondřeje Valáška ve Společenském domě ve Slatiňanech.

 

Dobrodruhům v Blansku začíná outdoorový sraz  

Mladá fronta DNES | 20.11.2008 | rubrika: Jižní Morava | strana: 2 | autor: (duch)

            Blansko - Cestovatelé, vyznavači outdoorových sportů i zážitků a dobrodruzi z celé republiky i zahraničí se od zítřka začnou sjíždět do Blanska. Startuje tam 10. ročník festivalu filmů, setkání a dobrodružství Rajbas Outdoor Kotlík.

            Od pátku až do neděle se účastníci festivalu mohou na různých místech v Blansku těšit na sérii besed s cestovateli i workshopy nebo promítání diapozitivů z expedic. Organizátoři připravili také už tradiční soutěž cestovatelských filmů Okem dobrodruha a outdoorové soutěže, jako jsou Rajbas Pragulka do podzemí Moravského krasu nebo běh se zátěží do kopce, večer pak tancovačku. Program lze najít na www.festivalrajbas.cz.

 

FOTO - V HUSTOPEČSKÉ ŠKOLE OTEVŘELI MUZEUM PRAVĚKU  

Břeclavský deník | 21.11.2008 | rubrika: Čtenář - reportér - Břeclavsko | strana: 8

            V PRAVĚKU. O tom, že i základní škola může mít své muzeum, jsme se přesvědčili v Základní škole v Hustopečích na Komenského ulici. Připravili jej žáci 6. B, kteří se dva měsíce, v hodinách dějepisu a výtvarné výchovy dozvídali o pravěku vše podstatné a vědomosti o nejstarším období lidstva si prohlubovali tak, aby pak tímto muzeem provedli své spolužáky. „V hodinách výtvarné výchovy jsme podle Dějin umění malovali jeskynní malby a v keramické dílně jsme si vyzkoušeli zhotovení pravěké keramiky z dob, kdy lidé ještě neznali hrnčířský kruh. Někteří z nás jsme si po vzoru Věstonické venuše zhotovili její kopii,“ prozradili nám šesťáci. Děti se projektu věnovaliy i doma, když vyráběly repliky pravěkých domů, zbraní, šperků i textilií… Podle zájmů se děti rozdělily do osmi skupin. Někdo se stal ,,odborníkem“ na vývoj člověka, jiný na zbraně, malbu, keramiku, obydlí, tkalcovské stavy z mladší doby kamenné, na Venuše, a dokonce i na dobu bronzovou. Po dvouměsíční práci se muzeum otevřelo pro první návštěvníky. „Mladším spolužákům jsme poskytli zajímavé informace o pravěku, těm starším pak ukázali, že i na druhém stupni může být hodina dějepisu zajímavá. Naši práci měli možnost ocenit i rodiče, kteří se na nás přišli podívat,“ vzpomínají na svou „muzejní“ kariéru šesťáci ze Základní školy Komenského v Hustopečích. Podle jejich slov se už teď těší na to, jaké bude jejich další muzeum.

 

Město vydalo kalendář Hranic a další publikace  

Hranický týden | 21.11.2008 | rubrika: Inzerce | strana: 3

            Kultura/ Stolní kalendáře věnované Hranicím a okolí vydalo město Hranice. Snímky nafotil Tomáš Pospěch. Naleznete zde fotky Hranic, Zbrašovské aragonitové jeskyně, Hranickou propast, Kunzov, místní části jako Drahotuše, Uhřínov, Slavíč, Rybáře a také rozvodí nebo Teplice nad Bečvou. Kalendář byl vydán v nákladu 2 000 kusů a je v prodeji v Městském informačním centru a u hranických knihkupců. Město Hranice vydává stolní kalendáře již popáté. V letech 2005 a 2006 to byly Hranice na starých fotografiích a pohlednicích. V roce 2007 se v kalendáři objevily malby starých Hranic Jana Pinkavy. Loni byly v kalendáři zachyceny obce sdružené v mikroregionu.

            Kromě kalendáře město právě vydalo knihu „Osudové osmičky 20. století v Hranicích“. Publikace, která byla pokřtěna minulé pondělí, je dílem Václava Bednáře, Milana Goldy a Hany Svobodové. Knihu redigoval Jiří J. K. Nebeský. Kniha se zabývá lety 1918, 1938, 1948 a 1968 v Hranicích a byla vydána nákladem 750 výtisků. Je vydána ve stejné edici jako již vydané knihy o Hranicích (Drahotuše – historie a přítomnost, Kronikáři města Hranic, Historie hranických domů nebo Hřbitovy v Hranicích a Drahotuších). Také tyto knihy jsou k dostání v Městském informačním centru nebo v hranických knihkupectvích.

 

Soubor zahraje dva příběhy z knihy Pověsti Sedlčanska

Mladá fronta DNES | 21.11.2008 | rubrika: Příbramsko | strana: 4 | autor: KAREL SOUČEK

Pohled vedoucí knihovny

            Sedlčany - Slavnostní divadelní představení občanského sdružení Našlose se v Městské knihovně Sedlčany uskuteční zítra v 15 hodin. „Soubor zahraje dva příběhy z třetího dílu Pověstí Sedlčanska, konkrétně Poslův omyl a Svatý Václav zachránce. Celý odpolední program je koncipován jako vzpomenutí na Karla Bazala, autora těchto knih regionálních pověstí, který zemřel v září tohoto roku,“ uvedla vedoucí knihovny Blanka Tauberová.

Kdo se akce ještě zúčastní?

            Kromě divadelníků i všichni spoluautoři čtvrtého dílu souboru, jehož vydání se Karel Bazal už nedožil. Vyšel letos v říjnu.

Jaké pověsti soubor obsahuje?

            Soubor Pověsti Sedlčanska obsahuje příběhy, které autor sám mezi lidmi nasbíral a zaznamenával po dobu čtyř desítek let. Sběratelstvím pověstí se zabýval nejprve ze záliby a ze zájmu o historii, později byly jednotlivé příběhy sestaveny do knih.

Kolik titulů soubor tvoří?

            Čtyři samostatné knihy. Paměti plané růže, Paměti Čertova břemene, Paměti dávných křížků a Paměti našich dědů. Zamýšlen byl ještě díl pátý, Paměti babiččina kapsáře. První dva vyšly v roce 2006, třetí loni a čtvrtý díl Paměti našich dědů před několika dny.

O čem je?

            Knížka je rozdělena na několik kapitol. První se věnuje pověstem o dolech a šachtách, druhá jeskyním, třetí podzemním chodbám a ve všech autor konfrontoval pověst se skutečností. Čtvrtá část knihy se zaměřuje na drobné zkazky.

 

 

VIDEO: S kamerou na hrad Krašov a za krásami Křivoklátska   

Pod Vršatcem objevili novou jeskyni   

Otázka pro fotografa Martina Frouze   

KOV, KTERÝ PROCHÁZÍ DĚJINAMI   

Užitečné webové stránky   

Pohovoří o tajemství jeskyně   

Jak dostat ztracené lidi ven   

Úkol pro hasiče: Dostat zraněné z podzemí   

Podívejte se, jak se čistí jeskyně v Moravském krasu   

V pravěkých jeskyních MALOVALY GENERACE  

Speleologové našli na Vršatci další jeskyni   

Kovářova rokle je přístupnější

V Balcarce „řádí“ krumpáče   

Z jeskyně Balcarka mizí tuny jílu a betonu

Úklid přehrady a jeskyně   

MÝTICKÁ RAKOUSKÁ HORA UNTERSBERG   

K Blanickým rytířům v Rudce vede nová naučná stezka   

Turisté se dozvědí o krasu i včelách   

U Stránské skály žili lesní sloni i šavlozubí tygři   

Krasem vede nová turistická stezka. Poučí i o včelařství   

Stezka turisty poučí o krasu i včelách   

50 tipů Pro turisty v Americe   

 

 

 

VIDEO: S kamerou na hrad Krašov a za krásami Křivoklátska  

novinky.cz | 7.11.2008 | rubrika: Cestování | strana: 0 | autor: Právo

Hlavním cílem této cesty je sice impozantní zřícenina hradu Krašov s vynikajícím výhledem na řeku Berounku, rozhodně ne ale jediný. Na území v blízkosti západní hranice Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko je toho k vidění mnohem víc.

Což doloží hned úvodní cíl právě zahájené výpravy. Na cestě ke Krašovu jsme se zastavili v obci Chlum. Po pravdě řečeno – potěšit tu dokáží už její malebné domy, zvláště jsou-li spatřeny za krásného počasí, ovšem hlavní cíl leží až kousek za nimi. Jen co projdeme mezi stromy, ocitneme se na skvělém vyhlídkovém místě.

Patří k chráněnému území Chlumská stráň a nabízí téměř letecký pohled na Berounku a zemědělskou usedlost Ptyč (ve 14. století v těchto místech stával opevněný hospodářský dvůr). Zatímco to vše pozorujeme z vysokých skal, protější levý břeh Berounky je takřka dokonale plochý. Což ovšem není to hlavní, proč se vzápětí na protější stranu vypravíme.

Za bližší prohlídku tu stojí zejména kostel sv. Petra a Pavla ze 13. století. Stojí v těsném sousedství obce Dolany a jedná se o jednu z nejstarších sakrálních památek na území Čech. Ještě v roce 2000 byla v těchto místech k vidění jen část obvodového zdiva, ovšem – jak je vidět – záchranné práce vzhled kulturní památky radikálně vylepšily.

A teď již vzhůru na avizovaný hrad Krašov. Jsme poblíž obce Bohy a vstupujeme do lesů krašovské přírodní rezervace. U hradu jsme za chvíli.

Od roku 1800 se o něm píše jako o objektu pustém. Předtím tento šlechtický hrad ovšem vystřídal nejen řadu majitelů, ale i podob – v 16. století byl kupříkladu přestavěn na renesanční zámek a ve druhé polovině 17. století, kdy připadl klášteru v Plasích, zažil barokní úpravy.

Pro návštěvníky je toto místo velice atraktivní – nejen tím, co z hradu zbylo a co si lze prohlédnout z maximální blízkosti, ale také pro skvělou vyhlídku. Ze skalního ostrohu, na němž byl hrad vystavěn, je jeden z mimořádných pohledů na Berounku, kterou jsme v tomto putování dostihli již podruhé. Krašov rozhodně patří do galérie takových míst, jakými jsou například vyhlídky z Čertovy skály, od hradu Týřov či z vrchu Čerchov u Nižboru.

V závěru této cesty vkročíme na území Křivoklátska a zůstaneme věrni přírodním vyhlídkovým místům. V následujících okamžicích vystoupáme na tři skály poblíž obce Hudlice.

Ta první je v naprosto těsném sousedství obce, o čemž svědčí i její jméno – říká se jí Hudlická skála. Vyhlídka nejen na Hudlice je z ní výtečná, nicméně si připomeňme, že jde o místo svého druhu osudové.

Podle pověsti je totiž v této skále jeskyně, v níž u kamenného stolu sedí panna a šije košili. Každoročně na Velký pátek učiní jeden steh. To by ještě nebylo nijak znepokojivé. Jenže až prý bude s prací hotova a udělá steh poslední, nastane konec světa.

Nyní okusíme výhledy z dalších dvou skal. Ta bližší se nachází čtyři kilometry jižním směrem u obce Svatá. Říká se jí Obecná skála.

O další tři kilometry – tentokrát jihozápadním směrem – se vypíná Vraní skála. Z trojlístku skal je nejvyšší, a tomu odpovídají i dohledové vzdálenosti. Výborný výhled je z ní zejména na Zbirožskou vrchovinu a Rokycanskou pahorkatinu, za dobré viditelnosti jsou vidět i Brdy.

PŘÍŠTĚ budeme pokračovat v průzkumu oblasti, tentokrát se ale posuneme o něco víc na sever Plzeňska. Zavítáme do Kralovic a k baroknímu skvostu zvanému Mariánská Týnice v jejich sousedství, projdeme se zámeckým areálem v Manětíně a prohlédneme si klášter v Plasích (včetně interiéru konventu).

 

Pod Vršatcem objevili novou jeskyni  

Mladá fronta DNES | 8.11.2008 | rubrika: Kultura - střední Morava | strana: 5 | autor: (jfg, st)

Vsetín - Další významný objev si na své konto připsali vsetínští jeskyňáři. Při pravidelné prohlídce propasti na Vršatci totiž objevili pokračování tamního jeskynního systému.

„Už několik desítek let nebylo na Vršatci nalezeno další pokračování propasti, je to bezesporu významný objev,“ říká vsetínský speleolog Pavel Dobeš, který tak bude v následujících měsících spolu se svými kolegy novou jeskyni zkoumat.

Vsetínští jeskyňáři uspěli už v roce 2005, kdy objevili jednu z nejdelších puklinových jeskyní v lokalitě Záryje na Radhošti. Podle jejich objevu je možno dostat se do vzdálenosti více než sto metrů od vstupu do jeskyně.

Počet podobně dlouhých jeskyní se totiž dá v republice spočítat na prstech jedné ruky. Nyní se budou na Vršatci snažit o další průnik jeskyní. „Dosud známá jeskyně je přibližně čtyřicet metrů dlouhá a pětadvacet metrů hluboká,“ dodává Dobeš. Nejčastěji působí jeskyňáři v Beskydech, kde bylo dosud lokalizováno více než 200 jeskyní. Díky nim se tato oblast řadí mezi největší evropské lokality, v nichž se podobné jeskyně vyskytují.

Nejvýznamnější a nejznámější z nich, opředená mnoha pověstmi o zlatých pokladech a zbojnících, však stále zůstává Cyrilka na Pustevnách, která má 113 průlezných metrů.

 

Otázka pro fotografa Martina Frouze  

Mladá fronta DNES | 8.11.2008 | rubrika: Věda | strana: 9 | autor: (mfv)

Vrcholem celé výpravy má být takzvaná jeskyně plavců s unikátními neolitickými malbami. Jednu z nich máte dokonce v logu celé expedice. Kde se vzali plavci v poušti?

Nenazval bych to vrcholem, spíš nejznámějším cílem celé trasy.

Plavci jsou již od doby objevení této lokality považováni za symbol a důkaz přítomnosti jezer v této oblasti.

Ale je možné, že návštěva a přímý výzkum této lokality potvrdí teorie některých členů expedice a celou teorii o plavcích dosti pozmění.

Na to si budeme muset počkat po vyhodnocení celé akce. Pokud se nám podaří tuto lokalitu dostatečně prozkoumat, mohly by výsledky přinést možná méně bombastické, zato logičtější interpretace obrázků, které máme i jako součást loga. Ale nebudu předbíhat a pokoušet se věštit z křišťálové koule.

 

KOV, KTERÝ PROCHÁZÍ DĚJINAMI  

100+1 zahraniční zajímavost | 10.11.2008 | rubrika: Zajímavosti | strana: 9 | autor: (sei)

Nejde o zlato. Prvním kovem, který se lidé naučili zpracovávat již na sklonku doby kamenné, byla měď. Měděné slitiny provázely rozvoj největších civilizací od sumerské říše až po dnešek. Bez mědi se dnes neobejde elektronika ani vaření piva.

Chalkolit, eneolit, doba měděná - všechny tyto pojmy označují jedinou etapu vývoje lidstva, která vystřídala mladší dobu kamennou (neolit). V jejím průběhu, tedy od pátého tisíciletí př. n. l. až po rok 3200 př. n. l., vznikly v Evropě a na Blízkém východě kultury, které měly přes řadu odlišností jedno společné - k výrobě ozdob, zbraní a užitkových předmětů se začalo používat mědi.

Autorem členění na dobu měděnou, bronzovou a železnou s jednotlivými podskupinami byl dánský archeolog Christian Jürgensen Thomsen. Vycházel při tom z předpokladu, že v jednotlivých dějinných periodách hrál vždy určitou roli jeden z těchto tří kovů.

Termín doba měděná se dá ale použít jen v některých oblastech Evropy. Ne všude byl tento kov rozšířen, ale zcela určitě to bylo v oblasti Egejského moře, na území dnešního jihovýchodního Španělska, Bulharska či České republiky.

ZROD METALURGIE

Měď lidé znali již v mladší době kamenné. Její poddajnost ji předurčila k výrobě jednoduchých předmětů. Jedinou technikou jejího zpracování tehdy bylo tvarování za studena. Tepáním se měď stávala tvrdší a odolnější a právě tato její vlastnost spolu s načervenalou barvou byla velmi ceněna.

Někdy okolo roku 6000 před naším letopočtem se zjistilo, že měď se dá tavit a že je možné z ní odlévat nástroje libovolných tvarů. Zhruba z téže doby pochází poznatek, jak získat kov z měděné rudy pomocí tepla. Zrodilo se nové odvětví lidské činnosti - metalurgie.

Významným střediskem zpracování mědi se stal Egypt. Nový materiál byl symbolem společenského postavení. Okolo roku 5000 př. n. l. se do hrobů ukládaly měděné zbraně a doplňky a zdobily se jím i těla zesnulých.

Průkazné doklady o těžbě a zpracování mědi pocházejí z roku 3800 př. n. l. ze Sinajského poloostrova. Měď byla tepána na tenké plátky, které poté dostávaly podobu trubic.

V té době se také poprvé objevuje bronz - slitina mědi a cínu. Nejstarší nález bronzu pochází z okolí Memfisu v Egyptě a jeho stáří se odhaduje na více než 5700 let.

VLÁDA MĚDI

Jedním z center zpracovávání slonoviny, zlata, ale i mědi bylo před šest a půl tisícem let na území dnešního Izraele. Na západním břehu Jordánu se dodnes nacházejí ložiska měděné rudy. Protože ruda tam vystupuje na povrch, bylo a je možné ji získat bez většího úsilí. Z místa naleziště označovaného jako Wadi Faynan byla surovina dopravována ke zpracování po obchodních cestách do osad na jihozápadě Izraele. Osady řemeslníků, kteří zpracovávali měděnou rudu, se skládaly z domů uspořádaných do větších celků. Příbytky byly často stavěny ve svahu a rozšiřovány o podzemní skladovací prostory. Vykopávky v údolí Beršeby odhalily tyglíky, strusku i hotové výrobky.

VÝROBNÍ POSTUPY

 

K tomu, aby se ruda roztavila, bylo nutné udržet oheň na teplotě 1083 °C. Toho se dosahovalo pomocí vzduchových píšťal. Archeologové dokázali, že touto jednoduchou metodou lze získat čistou měď již po několika hodinách. Unikátní objev, který svědčí o vysoké úrovni řemesel, technologii výroby i obchodní výměny byl učiněn v jeskyni kaňonu Nahal Mišmar na západ od Mrtvého moře. Šlo o poklad starý pět a půl tisíce let sestávající z měděných nádob, korun, žezel a palcátů. Předměty byly odlity s velkou řemeslnou zručností a při jejich výrobě byla použita ruda s obsahem arzenu a antimonu. K odlití jediné sekery bylo zapotřebí několika týdnů práce. Proto není divu, že na místě vykopávek připadalo na každou měděnou sekeru zhruba 250 kamenných.

MĚĎ VE SVĚTĚ

Okolo roku 3000 př. n. l. se měď intenzivně zpracovávala například na Kypru. Ostrovu postupně vládli Egypťané, Asyřané, Foiničané, Řekové, Peršané i Římané. Pro Římany se Kypr stal dokonce hlavní zásobárnou tohoto kovu. Od názvu ostrova dostala měď i svůj latinský název. Aes cyprium (kyperský kov) byl postupně zkrácen na cyprium, z něhož vznikl pozdější termín cuprum (chemická zkratka Cu).

Pokud jde o Asii, první zmínky o mědi pocházejí z roku 2500 př. n. l., ale nic není známo o tamější technice zpracování a zdobení.

V Severní a Jižní Americe se měď začala používat až v prvním století n. l. Na jihoamerickém kontinentě se sice našly i předměty z bronzu, o skutečné rozšíření mědi se však zasloužili až evropští dobyvatelé, kteří s sebou přivezli i železo. Značná část Nového světa tak dobu měděnou přeskočila a přešla rovnou do doby železné.

V novějších dobách sloužila měď pro krásný vzhled a odolnost proti korozi k výrobě příslušenství pro domácnost, vodovodních zařízení a lodního vybavení. Velmi často se používala na střechy katedrál a velkých staveb evropských měst. Měď se používala i k výrobě mincí. Před první světovou válkou obsahovaly britské stříbrné mince 99 a čtvrt procenta čistého stříbra, zbytek se doplňoval mědí. Meziválečné britské mince obsahovaly jen 50 procent stříbra a po roce 1947 tam byly zavedeny mince ze slitiny mědi a niklu.

Za druhé světové války mědi připadla nečekaná, o to však významnější úloha. Moře bylo tehdy plné německých magnetických min, které explodovaly okamžitě po dotyku s trupem lodi. Opatření, které spojenci přijali, bylo jednoduché a velice účinné: k lodnímu trupu připevnili měděné pásy, kterými procházel elektrický proud a ten neutralizoval magnetické pole lodě. Tímto vynálezem bylo při invazi do Normandie v roce 1944 vybaveno asi osmnáct tisíc spojeneckých lodí.

Bez mědi se v současnosti neobejde ani výroba piva či whisky. V pivovarnictví slouží měděné kotle ke kvašení (fermentaci). Používají se důsledně zejména u vyhlášených značek. Měděné nádoby a rozvody mají nezastupitelné místo i při destilaci whisky, hlavně pro své tepelné vlastnosti.

Z mědi jsou minutové ručičky londýnského Big Benu, zatímco hodinové jsou vyrobeny z tzv. dělového bronzu. Výborná vodivost předurčila měď k použití v elektrických obvodech přístrojů všeho druhu od běžných spotřebičů až po zařízení v kosmických lodích.

 

Užitečné webové stránky  

Zdravotnické noviny | 10.11.2008 | rubrika: Servis | strana: 31 | autor: (rk)

* www.medicinescomplete.com Obsah stránek serveru Medicines Complete je sice dostupný pouze za úplatu, nicméně i tak se vyplatí vést v patrnosti, že projekt podobného charakteru existuje. Ono totiž není zpoplatněno úplně vše, například British National Formulary je dostupná celá. Každopádně, registrovaní uživatelé mají na těchto stránkách možnost nahlížet do veškerých materiálů, za jejichž publikací stojí Royal Pharmaceutical Society of Great Britain, což samo o sobě zaručuje vysokou spolehlivost a relevantnost obsahu webu. Za zmínku stojí výběr literatury zahrnující takové ikony medicínského a farmaceutického světa, jako je lékařský Merck Index, léková encyklopedie (Martindale), seznam léčiv a jedů (Clarke) nebo přehled lékových interakcí (Stockley). Případný zájemce tak po zaplacení příslušného poplatku získá přístup k desítkám tisíc údajů na jednom místě.

* www.psychiatrysource.com Stránky serveru provozovaného firmou AstraZeneca a pojmenovaného Psychiatry Source, tedy psychiatrický zdroj, obsahují mnohé novinky, případové studie, reporty z odborných setkání, léčebná doporučení a další. Společným jmenovatelem většiny informací dostupných na těchto stránkách je onemocnění schizofrenií, které se dostává do centra zájmu společnosti v souvislosti s jejím vývojovým portfoliem. Nalezneme zde tedy podrobnosti o epidemiologii, etiologii, diagnostice, léčbě a prognóze této choroby, přičemž klíčovou vlastností konkrétních sekcí je zejména nabídka informací použitelných na mezinárodní úrovni, nikoli pouze s ohledem na místní podmínky v konkrétní zemi.

* www.detskaspeleoterapie.cz Pro rodiče dětí trpících onemocněními dýchacích cest, alergiemi, vadným držením těla nebo obezitou je připravena dětská ozdravovna v obci Mladeč-Vojtěchov, která však dětem poskytne něco víc než samotný ozdravný pobyt. Rehabilitační a rekondiční areál této ozdravovny se speleoterapií se nachází nedaleko známých Javoříčských jeskyní v zalesněné krajině Lumírovské vrchoviny, kde v letním i zimním období panují velmi příznivé klimatické poměry. K aplikaci každodenní jeskynní léčby, která trvá vždy 3 hodiny, využívá ozdravovna již od poloviny 70. let Třesínskou jeskyni, která se díky své izolaci a poloze hluboko ve vápencovém masivu vyznačuje vynikajícími léčebnými vlastnostmi, jež ji staví na přední místo mezi zdravotnickými zařízeními koordinovanými stálou komisí pro speleoterapii a Mezinárodní speleologickou unií (UNESCO). Cena základního ozdravného pobytu v délce 21 dní je necelých šest tisíc korun a děti jsou ubytovány na 2–4 lůžkových pokojích se sprchovým koutem.

* www.instantaction.com Příslušníkům starších generací, kteří jsou často překvapeni, čeho všeho jsou jejich dítka schopná, zejména při zábavě s osobním počítačem, mohou stránky serveru věnovaného okamžité akci neboli Instant Action přinést mnoho zajímavého.

V zásadě se jedná o první krůčky v realizaci budoucích snah velkých internetových „hráčů“ přesunout veškeré počítačové aktivity každého internetového surfaře do on-line prostoru.

Mezi již etablované služby, jichž bez větších obtíží využívají i starší ročníky, patří například správa, vytváření či sdílení dokumentů uložených na serverech někde na druhé straně zeměkoule (služby jako Google Docs nebo Zoho). Ale co takhle nefalšovaná mezigalaktická střílečka nebo automobilové závody, které poběží přímo v prohlížeči bez nutnosti cokoli instalovat? Po bezplatné registraci lze takovou věc vyzkoušet v betaverzi na zmíněném serveru.

 

Pohovoří o tajemství jeskyně  

Mladá fronta DNES | 10.11.2008 | rubrika: Střední Čechy | strana: 4 | autor: (jit)

KOSMONOSY

Pro milovníky nejrůznějších koutů světa připravila Osvětová beseda Kosmonosy na Mladoboleslavsku podzimní cyklus přednášek. První z nich bude ve čtvrtek 13. listopadu od 18.00 v klubovně kosmonoské hasičské zbrojnice. Besedu s názvem Tajemství jeskyně v Yucatánu povede Pavel Oplt.

 

Jak dostat ztracené lidi ven  

Mladá fronta DNES | 10.11.2008 | rubrika: Kraj Plzeňský | strana: 1 | autor: (jak)

HASIČI Trénink v podzemí

Plzeň - Vyhledání a záchranu ztracených lidí z nepřístupné části historického podzemí trénovali v sobotu hasiči z Plzně.

„Jedná se o jedno z mnoha taktických cvičení. Ve skutečnosti jsme naštěstí z plzeňského podzemí zatím nikoho zachraňovat nemuseli,“ řekl velitel stanice Plzeňstřed Pavel Musil. Akce se kromě jeho kolegů zúčastnila i speciální lezecká skupina z Košutky. Cvičení bude pokračovat ještě dvě následující soboty.

 

Úkol pro hasiče: Dostat zraněné z podzemí  

Mladá fronta DNES | 10.11.2008 | rubrika: Kraj Plzeňský | strana: 2 | autor: (jak)

Plzeň

- Je krátce po osmé hodině ráno. Do Křižíkových sadů přijíždějí dvě hasičská auta. Řidiči je parkují na začátku Dřevěné ulice. Jejich osádky vynášejí ven dýchací přístroje, horolezecká nosítka, lana, karabiny a další lezeckou výbavu. Místo souboje s ohněm mají během pár minut sestoupit do historického podzemí. V bludišti jeho chodeb zůstali dva údržbáři.

„Máme za úkol je najít. Pokud bude někdo zraněný, poskytneme mu první pomoc a přeneseme ho k výstupu. Ven ho na nosítkách dostane lezecká skupina,“ rozhoduje Petr Slach, který velí oběma jednotkám. Sedmička profesionálních hasičů kolem něj reaguje jako dobře seřízený hodinový stroj. Každý z nich ví, co má dělat a kde je jeho místo. Všichni také ví, že dnes je to nanečisto. Jedná se totiž o jedno z několika každoročních taktických cvičení.

„V plzeňském podzemí jsme naostro ještě nikoho nehledali,“ říká velitel stanice Plzeň-střed Pavel Musil a zároveň sleduje kolegy, jak sestupují v dýchacích přístrojích šachtou do sedmimetrové hloubky. Kromě základního vybavení si s sebou odnášejí ještě přístroje na měření kyslíku. „Musíme se ujistit, že je ho dole dostatek - alespoň 20 procent,“ vysvětluje Petr Slach a poslouchá, kdy se mu ve vysílačce ozvou kolegové z podzemí. Lezci zatím venku chystají svoje nádobíčko. Před pár minutami jim kolegové z podzemního labyrintu potvrdili, že jeden ze dvou mužů je zraněný. „Vyprostíme ho za pomoci horolezeckých nosítek. Dají se použít jak ve svislé, tak i vodorovné poloze,“ vysvětluje Petr Slach u výlezu, nad kterým stojí trojnožka. Na ní je upevněna kladka se západkou a několik lan.

Kolem půl desáté jsou oba ztracení venku a hasiči balí. Odpoledne budou na stejném místě trénovat kolegové ze Slovan. Cvičení bude pokračovat ještě dvě následující soboty.

 

Podívejte se, jak se čistí jeskyně v Moravském krasu  

zpravy.iDNES.cz | 10.11.2008 / Brno | strana: 0 | autor: MF DNES, Pavla Komárková

Nádhernou krápníkovou výzdobu, obrovské dómy a klikaté podzemní chodby jeskyně Balcarka mohou od loňského listopadu oceňovat pouze dělníci. Pracují na generální opravě podzemí. Jejich pracovní četa navíc vyváží z podzemí tuny opotřebovaného materiálu.

"Dělníci vyváží tisíce kubíků zeminy, betonové chodníky i schodiště, staré ocelové konstrukce i elektrické kabely," líčí Jiří Hebelka, šéf Správy jeskyní Moravského krasu.

"Jeskyně byla zpřístupňována na etapy od roku 1933 do roku 1948. Naší snahou teď je vrátit ji do přírodnějšího stavu," vysvětlil Hebelka.

Za dotaci necelých dvaceti milionů korun od Ministerstva životního prostředí by se návštěvníci už v červenci měli procházet po nových betonových chodnících i schodištích s nerezovým zábradlím.

Balcarka zatím vypadá jen jako podzemní staveniště. "V žádné jiné jeskyni není tolik jílu," upozorňuje vedoucí provozu Eva Hebelková. Porodnice pro medvědy

V zadních částech jeskyně dělníky vystřídali netopýři, kteří zde přes zimu sídlí.

"Rekonstrukci předcházel záchranný archeologický výzkum, do prostor, v nichž byly do roku 1948 vystaveny obrazy mamutů, chceme instalovat nálezy kosterních pozůstatků pravěkých medvědů - jeskyně totiž zřejmě sloužila jako jakási porodnice pro medvědy, což je velký unikát," líčí Hebelka.

Turisté, kteří u Balcarky podle Hebelkové stále jezdí, když je uzavřená, se mohou těšit i na promítání nového filmu, či výstavu ulomených krápníků, které rekonstrukce odkryla.

 

V pravěkých jeskyních MALOVALY GENERACE  

VTM Science | 11.11.2008 | rubrika: tavící kotel nápadů | strana: 10 | autor: J. PETR

Geiger-Müllerův počítač odhaluje tajemství pravěkých svatyní.

Britští archeologové z University of Bristol vyvinuli novou metodu datování pravěkých maleb a rytin, která je výrazně spolehlivější než stávající postupy a navíc ponechává obrazy zcela netknuté. Vědci analyzují vrstvičky vápence, které se v průběhu věků na malbě či rytině usadily. Jejich stáří určí na základě rozpadu izotopů uranu. V příštích třech letech by mělo být stanoveno stáří řady pravěkých jeskynních obrazáren. Už první analýzy z proslulé španělské jeskyně Altamira přinesly velké překvapení. Malby, na nichž převažují nádherné obrazy divokých turů a bizonů, nevznikly najednou. Nejstarší obrazy byly namalovány možná už před 35 000 lety. Nejmladší malby jsou staré 14 000 let. Znamená to, že pravěké obrazárny jsou dílem stovek generací.

 

Speleologové našli na Vršatci další jeskyni  

Valašský deník | 10.11.2008 | rubrika: Valašsko | strana: 45 | autor: (red)

Vsetín, Vršatec/ Významný objev se podařil vsetínským speleologům. Ve Vršatci na československém pomezí nalezli další jeskyni.

Najít pokračování jeskynního systému je podle vsetínského speleologa Pavla Dobeše velké štěstí, obzvláště v notoricky známé oblasti.

„Každopádně jde o velmi významný objev,“ podotkl Dobeš. V následujících měsících hodlají jeskyňáři ze Vsetína nový podzemní systém prozkoumat. „Budeme se snažit o průnik s cílem ho zmapovat. Dosud známá jeskyně je asi čtyřicet metrů dlouhá a pětadvacet metrů hluboká,“ popsal Dobeš. Podle něj se už několik desetiletí nikomu nepodařilo najít pokračování vršatské propasti.

Vsetínští jeskyňáři každoročně kontrolují jeskynní systémy především v Beskydech a Javornících, často navštěvují i Bílé Karpaty, kde se Vršatec nachází. Jejich úkolem je monitorovat mimo jiné geologické změny v podloží.

Objev nové jeskyně ve Vršatci je už třetím významným nálezem vsetínských jeskyňářů. Před dvěma lety například objevili jednu z nejdelších puklinových jeskyní v lokalitě Záryje na Radhošti, kterou nazvali Salajova díra, a několik měsíců nato odhalili rozsáhlou heliktitovou výzdobu v krymském jeskynním systému Mramornaja.

 

Kovářova rokle je přístupnější

Mladá fronta DNES | 11.11.2008 | rubrika: Kraj Hradecký | strana: 2 | autor: (kja)

Police nad Metují - Jméno dostala po lupiči, který si prý ve velké jeskyni zbudoval kovářskou dílnu a v ní vyráběl zbraně pro své druhy. Dnes je Kovářova rokle v Broumovských stěnách jedním z nejnavštěvovanějších turistických cílů na Náchodsku. Letos prošla částečnou opravou.

„Kovářova rokle v Broumovských stěnách je mezi skalními útvary v Královéhradeckém kraji druhá nejvýznamnější památka po Adršpašských skalách. Turistická cesta Kovářova rokle je velmi frekventovaná, vede krásným kaňonem, nad nímž se tyčí vysoké pískovcové útvary. Ale zub času, eroze i podrážky návštěvníků cestu místy značně poškodily. Kamenné schody se nachýlily, dřevěné lávky a zábradlí ztrouchnivěly,“ řekl Radek Drahný, mluvčí státního podniku Lesy České republiky, jehož pracovníci se společně s místním občanským sdružení Julinka letos pustili do rekonstrukce cesty.

Opravili dřevěné povalové chodníky, které návštěvníkům umožňují přejít suchou nohou přes podmáčená místa, opraveny a doplněny jsou také kamenné schody a instalováno je nové zábradlí. „Náklady ve výši 200 tisíc korun z 80 procent uhradily Lesy ČR, ale přispěly i okolní obce a město Police nad Metují, v jehož katastru Kovářova rokle leží,“ uvedl Drahný.

Kovářovou roklí, asi kilometr dlouhým kaňonem ohraničeným 60 až 100 metrů vysokými skalními bloky a věžemi, vede červeně značená Jiráskova cesta. K nejznámějším pískovcovým jeskyním rokle patří Kovárna, Myší díra a Mariánská jeskyně se soškou Panny Marie.

V Balcarce „řádí“ krumpáče  

Mladá fronta DNES | 11.11.2008 | rubrika: Jižní Morava | strana: 1 | autor: (duch)

STAVENIŠTĚ POD ZEMÍ Balcarka

Moravský kras - Díky unikátní krápníkové výzdobě je jeskyně Balcarka asi nejbohatším podzemním útvarem Moravského krasu. Teď tady mají ale hlavní slovo lopaty a krumpáče.

Jeskyně, kde se lovci sobů usídlili už před 15 tisíci lety a od 30. let minulého století sem směřují turisté, je teď uzavřena. Podzemní prostory se už rok opravují. Rekonstrukce bude stát dvacet milionů korun a turisté se do Balcarky znovu podívají až příští rok v červenci.

 

Z jeskyně Balcarka mizí tuny jílu a betonu  

Mladá fronta DNES | 11.11.2008 | strana: 4 | autor: PAVLA KOMÁRKOVÁ

Moravský kras - Nad unikátní krápníkovou výzdobou, obrovskými dómy a klikatými podzemními chodbami jeskyně Balcarka mohou od loňského listopadu žasnout jen dělníci. Že zde pracují na generální opravě podzemního systému, ostatně naznačuje už obrovská dřevěná konstrukce s potrubím, do nějž pracovní četa vyváží z chodeb tuny materiálu.

Díky téměř dvaceti milionům korun od ministerstva životního prostředí by se návštěvníci už v červenci měli procházet po nových betonových chodnících i schodištích s nerezovým zábradlím, novým osvětlením i elektrorozvody.

Balcarka ale zatím vypadá jen jako podzemní staveniště. „Dělníci vyvážejí tisíce kubíků zeminy, betonové chodníky i schodiště, staré ocelové konstrukce i elektrické kabely,“ líčí Jiří Hebelka, šéf Správy jeskyní Moravského krasu.

Jeskyně byla přístupná na etapy. „Od roku 1933 do roku 1948. Vždycky se něco nového vykopalo a něco se tím materiálem zaházelo. Naší snahou je teď vrátit jeskyni do přírodnějšího stavu. Co tam není nezbytně nutné, chceme dostat ven,“ vysvětluje, zatímco po improvizovaných důlních kolejích, jediném mechanizovaném zařízení používaném při rekonstrukci, stoupá vozík s nákladem zeminy. „V žádné jiné jeskyni není tolik jílu,“ upozorňuje vedoucí provozu Eva Hebelková, zatímco kloužeme po mazlavé hmotě dolů. Že je 21. století, připomíná jen sbíječka v rukou několika dělníků. Všechny ostatní práce dělají dělníci stejně jako na začátku století - kope se holýma rukama a v kolečkách či kýblech se materiál vynáší ven.

V zadních částech jeskyně jsou již znát výsledky. Mezi muzeem a Přírodní chodbou už se podařilo odkrýt krápníky, sintrové desky i komíny, boční chody zaházené desítky let kameny, zeminou, ale i části ukryté pod schodišti.

Tady práce skončily. Dělníky totiž vystřídali netopýři, kteří zde přes zimu sídlí. Na jaře se začne pracovat na další novince, staronovém muzeu, díky němuž se od léta prodlouží i prohlídkový okruh. „Opravám předcházel záchranný archeologický výzkum. Do prostor, v nichž byly do roku 1948 vystaveny obrazy mamutů, chceme instalovat nálezy kosterních pozůstatků pravěkých medvědů, mamutů i pazourkových nástrojů, postavy lovců sobů, kteří zde žili, i medvíďata. Jeskyně totiž zřejmě sloužila jako porodnice pro medvědy, což je unikát,“ dodal Hebelka.

Turisté, kteří do Balcarky podle Hebelkové jezdí i teď, kdy je zavřená, se mohou těšit i na promítání nového filmu či výstavu ulomených krápníků, které rekonstrukce odkryla.

Foto popis| VELKÝ ÚKLID. Krápníkovou jeskyni Balcarka v Moravském krasu „čistí“ dělníci. Vše nepotřebné mizí pryč. Jeskyňáři se totiž snaží vrátit vzácný podzemní útvar do přírodního stavu.

 

Zemřel vědec, spjatý s horami, Josef Sekyra  

Krkonošský deník | 12.11.2008 | rubrika: Krkonoše | strana: 2 | autor: JANA MUDROVÁ

Trutnov/ Ministerstvo životního prostředí České republiky v pondělí večer oznámilo, že zemřel významný český vědec a badatel, polárník, horolezec a speleolog, docent Josef Sekyra.

„Celá česká věda, a s ní i resort životního prostředí, ztrácí v Josefu Sekyrovi významnou vědeckou kapacitu a skvělého spolupracovníka,“ informoval mluvčí ministerstva Jan Kašpar. Docent Josef Sekyra se narodil v roce 1928. Od roku 1952 pracoval v České geologické službě (dříve Český geologický ústav a Ústřední ústav geologický), od roku 1968 přednášel rovněž na Univerzitě Karlově v Praze. Věnoval se výzkumu oblastí s extrémními klimatickými podmínkami. Je autorem vědeckých publikací a populárně naučných knih. Doma, v České republice, se v posledních 20 letech podílel na výzkumu Krkonoš ve spolupráci s Krkonošským národním parkem. Jeho sbírku Pouště světa aneb Krkonoše -ostrov Arktidy ve střední Evropě, obdivovali návštěvníci na Luční boudě v Krkonoších. Po uzavření objektu v roce 1992 byla část sbírky přestěhována do Infocentra Správy KRNAP v Rokytnici nad Jizerou. Určitý čas našel významný vědec azyl pro exponáty i v bývalé mateřské škole ve Svobodě nad Úpou, kde chtěl v rámci sdružení Boreas nastartovat vzdělávací program. To se však, díky finančním problémům, nepodařilo a sbírka musela být z Krkonoš odvezena.

Loni na jaře Správa KRNAP a čeští polárníci připravili ve vrchlabském muzeu výstavu Češi a polární výzkum, která připomínala české objevitele. K nejzajímavějším exponátům patřila originální výzbroj a výstroj docenta Sekyry, prvního Čecha, který roku 1969 jako člen americké expedice Deep Freeze stanul na jižním pólu.

Významný vědec výstavu osobně zahájil a přivezl do Vrchlabí dokonce původní československou vlajku, vztyčenou na jižním pólu.

Foto popis| JOSEF SEKYRA byl prvním Čechem, který v roce 1969 jako člen americké expedice Deep Freeze stanul na jižním pólu.

 

Úklid přehrady a jeskyně  

Mladá fronta DNES | 12.11.2008 | rubrika: Fotostrana | strana: 7

Práškovací letadlo pomáhá vyhubit sinice ve vodě * V Moravském krasu vylepšují podzemní prohlídky

Foto popis| HUBÍ SINICE. Ještě několik dní bude nad Brněnskou přehradou přelétávat žluté práškovací letadlo. Vápní přehradu, vápenný hydrát pomáhá vodě od sinic.

Foto popis| ZA 20 MILIONŮ. Dělníci vyměňují v jeskyni Balcarka v Moravském krasu rozvody, odvezou tuny přebytečné hlíny. Vznikají nové okruhy.

 

Jeskyně na učení  

Metro | 13.11.2008 | rubrika: Brno | strana: 4 | autor: (kri, čtk)

Zoo na Vysočině chystá na příští rok novinky

Jihlavští zastupitelé letos na investice v zoo uvolnili přes 22 milionů korun, což je zhruba stejně jako v Brně, kde magistrát asi třetinou spolufinancuje evropský projekt za 76 milionů.

JIHLAVA V Jihlavě si letos pořídili expozici Shetlandský ostrov, zmodernizovali dětský koutek a na přelomu roku dokončí nový medvědinec. „Zoo spolu se zřizovatelem už ale připravují další projekty za desítky milionů korun,“ řekl včera mluvčí magistrátu Radek Tulis.

I když je zoo nejnavštěvovanějším turistickým cílem v kraji Vysočina, se zhruba čtvrt milionem návštěvníků se drží asi v polovině žebříčku českých zoo. Především z ekonomických důvodů se specializuje na chov drápkatých opic či malých koček a plazů, ale návštěvníci touží po větších objektech. To se po získání dalších pozemků může změnit, zahrada se může pustit do realizace rozvojových záměrů. Za pár let by se podle ředitelky Elišky Kubíkové měla v areálu prohánět až šestičlenná skupina žiraf Rothschildových. „Projekt na výstavbu žirafince za asi 30 milionů korun se chystá do Regionálního operačního programu,“ uvedla mluvčí zahrady Kateřina Kosová. Žirafinec s výběhem se bude budovat na zhruba hektarovém pozemku poblíž hlavního vchodu. Počítá se s tím, že výběh bude sloužit i dalším druhům kopytníků či ptákům, třeba pštrosovi.

Nový projekt za 40 milionů korun se jmenuje Environmentální centrum. Vedle sálu pro 60 lidí tam budou učebny a knihovna a také chovatelská místnost. Budova bude pokrytá trávou, jedna z učeben bude mít podobu jeskyně, druhá bude připomínat palubu lodě. Stavba by mohla začít v příštím roce.

 

MÝTICKÁ RAKOUSKÁ HORA UNTERSBERG  

Novojičínský deník | 13.11.2008 | rubrika: Čtenář - reportér | strana: 8

SALZBURG. Když navštívíte Salzburg, nemůžete z mnoha jeho částí nevidět mohutný vápencový masiv Untersberg (1835 m) s typickou siluetou, jež nad městem ční jako maják. Především pohled na něj od Kapucínského kláštera v centru města či z terasy pevnosti Hohensalzburg působí obzvlášť impozantně. Od středu Salzburgu leží pouhých 7 km vzdušnou čarou a představuje první velehoru v okolí města. Pro Salcburčany to není obyčejná hora, mají k ní citový vztah a nedají na ni dopustit. Svědčí o tom ostatně desítky neuvěřitelných legend a mýtů, jež odnepaměti o Untersbergu kolují. Jedna z nich se nápadně podobá pověsti o našem Blaníku. Ovšem namísto sv. Václava dřímá se svým vojskem v hoře německý císař Fridrich I. Barbarossa. Pověst pravděpodobně vznikla i díky skutečnosti, že se v útrobách hory nachází přes 400 jeskyní, některé mají krasovou výzdobu. Untersberg je pro Salzburčany rovněž užitečná hora: od středověku město zásobuje z několika svých pramenů kvalitní pitnou vodou. V lomu na severní straně se zase těží proslavený narůžovělý vápenec, známý pod názvem untersbergský mramor. Poprvé posloužil starým Římanům před 2 tisíci lety a je dodnes vyhledávaný po celé Evropě. K domácí hoře Salzburčanů se dá dojet městskou dopravou. Ovšem zdolat ji pěšky je jen pro zkušenější alpinisty, jelikož se jedná o prudké výstupy. Na Untersberg se pochopitelně můžete dostat pohodlně, a to pomocí lanovky ze St. Leonhardu. Z vysokohorského vrcholu se vám otevřou úchvatné výhledy nejen na Mozartovo město, ale také na celé předalpské panorama na jihu a jihovýchodu s ledovcem Dachsteinem (2 995 m).

 

K Blanickým rytířům v Rudce vede nová naučná stezka  

Týden u nás, okresní noviny | 12.11.2008 | rubrika: Boskovicko | strana: 3 | autor: (mva)

Rudka u Kunštátu/ Maminky s kočárky, vozíčkáři, ale i běžní turisté a návštěvníci se dostanou k jeskyním Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu snadněji. Minulý týden tam totiž otevřeli novou naučnou stezku, jejímž středem vede vodící stezka pro nevidomé.

„Stezka k jeskyním Blanických rytířů je prakticky hotová. Zbývá doladit jen několik maličkostí. Během následujících dvou týdnů ji ještě doplníme dřevěnými tabulemi s psaným textem,“ uvedl starosta Kunštátu Pavel Göpfert. Před vstupem do jeskyní také nově stojí zvukový panel, kde si turisté poslechnou výklad o historii jeskyně Blanických rytířů.

Nová stezka přišla na dva a půl milionu korun. Peníze získalo město Kunštát z z Regionálního operačního programu evropských fondů.

 

Turisté se dozvědí o krasu i včelách  

Blanenský deník | 13.11.2008 | rubrika: Blanensko | strana: 3 | autor: (px)

Vilémovice/ Turisté, kteří zavítají do Moravského krasu, se mohou projít novou naučnou stezkou u Vilémovic. Turistická trasa začíná v horní části obce a vede až k Hornímu můstku nad propastí Macocha. Ti, kteří ji projdou celou, budou mít v nohách necelé čtyři kilometry.

Novou vycházkovou trasu zbudovalo občanské sdružení Včela pro Moravský kras. Stezka přišla zhruba na dvě stě tisíc korun, přispěly na ni peníze z fondů Evropské unie. „Trasu jsme slavnostně otevřeli Během naděje na podporu onkologických pacientů,“ sdělila jednatelka společnosti Včela pro Moravský kras Eva Zigalová.

Výletníci na trase minou jedenáct informačních panelů. Některé z nich informují o obci Vilémovice, jiné o regionu Moravský kras a další o včelařství. Na třech včelařských panelech se turisté například dozví, jaká je úloha včely v krajině, na panelu s názvem Včelařův rok zase to, co všechno musí udělat včelaři, než je hotový med.

Stezka navazuje na další turistické trasy Moravského krasu. Turisté se na ni dostanou směrem od Jedovnic a na konci mohou pokračovat návštěvou Macochy nebo blízké zříceniny Blansek.

Spolu se stezkou ve Vilémovicích vzniklo posezení a odpočinkové místo nedaleko návsi. Blízko je včelařství Včelka, kde si zájemci mohou koupit produkty z medu a mateří kašičky. „Kromě medu je to například kosmetika, přípravky proti nachlazení, perníky, medovina či svíčky,“ dodala Zigalová.

 

U Stránské skály žili lesní sloni i šavlozubí tygři  

Brněnský deník | 13.11.2008 | rubrika: Městské části / seriály | strana: 3 | autor: MARIJA NOBILISOVÁ

Brno/ To, co po tisíciletí skrývala, teď střeží muzeum. Tam, kde za druhé světové války Němci hloubili štoly, teď lezou horolezci a bádají mladí průzkumníci.

Stránská skála, třísetmetrová národní památka z brněnského Juliánova, má bohatou historii. Teď láká milovníky přírody, v minulosti tam ale měli žně archeologové.

„Skála je nejstarším sídlištěm člověka na našem území. Je jí více než šest set tisíc let,“ přiblížil výjimečnost památky archeolog Martin Oliva. Vápencový útes, který leží na jihovýchodním okraji Brna, tak obývali už lidé, kteří byli starší než neandertálci. „Prokázaly to nálezy jednoduchých kamenných nástrojů a kostí. Jeskyni tam poprvé vykopal počátkem dvacátého století archeolog Josef Oldřich. Ve výzkumech pak pokračovali další,“ řekl Oliva.

Důvodem, proč si pravěcí lidé vybrali právě Stránskou skálu, byl rohovec obsažený ve vápencích. „Daly se z něj stejně jako z pazourku vyrábět nástroje,“ vysvětlil archeolog. Ty si mohou lidé prohlédnout v brněnském pavilonu Anthropos. Uvidí tam i pozůstatky vodních ptáků nalezené ve skalních jeskyních.

„Svratka byla před desítkami tisíc let zřejmě výš než dnes,“ zdůvodnil nález vodních tvorů Oliva. Podle něj skálu obývali i obrovští bobři, lesní slon nebo proslulý šavlozubý tygr. Před čtyřiceti tisíci lety se tam pak vyvinula další kultura, kterou vědci nazvali podle brněnské městské části Bohunice „Bohunicien“.

Skalní jeskyně dnes už archeology tolik nepřitahují. Na rozdíl od amatérského badatele Radka Kryštofa, který je zkoumá od svých třinácti let. „Je to tak trochu jiné brněnské podzemí, žádné historické sklepy,“ řekl Kryštof. Štoly, které vznikly za druhé světové války, a krasové jeskyňky jsou podle něj ideálním terénem pro rekreační zájemce o podzemí. „Působí to tady podivným dojmem místa, které prošlo historií, bojuje s člověkem a zároveň je s ním nerozlučně spjaté,“ soudí student, který je členem skupiny Deníkáři. Spolu s dalšími nadšenci totiž provozuje „hloubkové deníky“. „Jsou to takové podzemní návštěvní knihy. Kromě toho také spolupracujeme na uklízení této lokality,“ popsal Kryštof činnost mladých milovníků podzemí. Ti po Stránské skále také provádí skupiny zájemců.

„Věříme, že jednou přijde čas nových objevů na tomto místě,“ prohlásil student. I podle archeologa Petra Škrdly jsou další nálezy reálné. „Po předchozích výzkumech tam zůstala ještě spousta zajímavých věcí,“ řekl Škrdla.

 

Krasem vede nová turistická stezka. Poučí i o včelařství  

Brněnský deník | 13.11.2008 | rubrika: Brno a okolí | strana: 4 | autor: (px)

Vilémovice/ Turisté, kteří zavítají do Moravského krasu, se mohou projít novou naučnou stezkou u Vilémovic na Blanensku. Na čtyřkilometrové turistické trase se lidé dozvědí nejen zajímavosti o krasu, ale i o včelařství, které máv obci dlouhou tradici.

„Trasa začíná v horní části Vilémovic a vede až k hornímu můstku nad propastí Macocha,“ řekla jednatelka společnosti Včela pro Moravský kras Eva Zigalová. Naučná stezka, kterou společnost vybudovala, přišla na dvě stě tisíc korun.

Výletníci na cestě minou jedenáct informačních panelů. Některé z nich informují o obci Vilémovice, jiné o regionu Moravský kras a další o včelařství. Na třech včelařských panelech se turisté například dozvědí, jaká je úloha včely v krajině. Na panelu s názvem Včelařův rok zase zjistí, co všechno musí udělat včelaři, než je hotový med.

Stezka navazuje na další turistické trasy Moravského krasu. Turisté se na ni dostanou směrem od Jedovnic a na konci mohou pokračovat návštěvou Macochy nebo blízké zříceniny Blansek. Nedaleko návsi ve Vilémovicích vzniklo také nové posezení a odpočinkové místo v blízkém včelařství, kde lidé mohou koupit třeba kosmetiku z medu.

 

Stezka turisty poučí o krasu i včelách  

Hodonínský deník | 13.11.2008 | rubrika: Jižní Morava | strana: 2 | autor: (px)

Vilémovice/ Turisté, kteří zavítají do Moravského krasu, se mohou projít novou naučnou stezkou u Vilémovic na Blanensku. Turistická trasa začíná v horní části obce a vede až k hornímu můstku nad propastí Macocha. Ti, kteří ji projdou úplně celou, budou mít v nohách necelé čtyři kilometry. Novou vycházkovou trasu vybudovalo občanské sdružení Včela pro Moravský kras. Stezka přišla zhruba na dvě stě tisíc korun, přispěly na ni peníze z fondů Evropské unie.

„Tuto novou trasu jsme slavnostně otevřeli Během naděje na podporu onkologických pacientů,“ informovala jednatelka společnosti Včela pro Moravský kras Eva Zigalová.

Výletníci na trase minou jedenáct informačních panelů. Některé z nich informují o obci Vilémovice, jiné o regionu Moravský kras a další o včelařství.

Na třech včelařských panelech se turisté například dozvědí, jaká je úloha včely v krajině, na panelu s názvem Včelařův rok zase to, co všechno musí udělat včelaři, než je hotový med.

Stezka navazuje na další turistické trasy Moravského krasu. Turisté se na ni dostanou směrem od Jedovnic a na konci mohou pokračovat návštěvou Macochy nebo blízké zříceniny Blansek.

Spolu se stezkou ve Vilémovicích vzniklo posezení a odpočinkové místo nedaleko návsi.

Blízko je včelařství Včelka, kde si zájemci mohou koupit produkty z medu a mateří kašičky. „Kromě medu je to například kosmetika, přípravky proti nachlazení, perníky, medovina či svíčky,“ dodala Zigalová.

 „Tuto novou trasu jsme slavnostně otevřeli Během naděje na podporu onkologických pacientů.“

Publikováno| Hodonínský deník; Jižní Morava; 02

Publikováno| Znojemský deník; Jižní Morava; 02

 

50 tipů Pro turisty v Americe  

Mladá fronta DNES | 14.11.2008 | rubrika: Cestování | strana: 6

NEW MEXICO

1 Národní park Carlsbad Caverns Národní park leží na jihu Nového Mexika. Jméno získal podle 50 km vzdáleného městečka Carlsbad. Jedny z nejrozlehlejších a nejkrásnějších jeskyní na světě, nemůžete v žádném případě vynechat. Za soumraku z nich vylétá na 400 tisíc netopýrů mířících k řece Rio Pecos. www.nps.gov/cave

2 Taos Pueblo Jde o nejstarší dodnes používanou indiánskou vesnici v celých USA. Ačkoli je turismus a komerce cítit na každém kroku, milovník Divokého západu to rád odpustí. Dvě velké budovy z nepálených cihel daly vzniknout místní typické architektuře. Pueblo pod vysokými horami nabízí velmi sugestivní atmosféru. www.taospueblo.com

3 Údolí Rio Grande Nejslavnější indiánská řeka Rio Grande protíná celé Nové Mexiko v ostrém zářezu. Na severu, nedaleko městečka Taos, rozřezává zemi hlubokým kaňonem, nad nímž se klene v těžké konstrukci most Rio Grande George Bridge. Pohled z mostu je úžasný. www.taoschamber.com

4 Santa Fe V 80. letech patřilo Santa Fe k nejnavštěvovanějším místům USA. Město se proslavilo architektonickým adobe stylem. Domy z vepřovic v pískové barvě sjednocují atmosféru střediska, které vyhledává smetánka celého světa. V zimě je to přitažlivé lyžařské středisko, v létě tlukoucí srdce Nového Mexika. www.santafe.org

5 Národní monument White Sands Jeden z největších přírodních zázraků světa, národní monument White Sands, leží na jihu USA v Novém Mexiku. Bílé písky patří k divům, na které se nemůžete připravit. Je to dokonalý a nečekaný zážitek, kvůli němuž se vyplatí podstoupit cestu téměř k mexickým hranicím.

www.nps.gov/whsa

KALIFORNIE

6 Národní park Joshua Tree Jeden z nejznámějších amerických národních parků, Joshua Tree, není možné minout. Vždy vypadá jinak a vždy úchvatně. Větve jukovníků, jež daly parku jméno, připomínají ruce Ježíše Krista. Vzpínají se k nebi v nepochopitelných pózách. www.nps.gov/jotr

7 Národní park Death Valley Údolí smrti, nejteplejší, nejsušší a nejnižší místo na světě! Více než 12 000 km2 solné pouště, 86 metrů pod hladinou moře, dvou- až třítisícové vrcholy uzavírající 200 km dlouhé údolí. Krůpěje potu neuhasí ani tma - je deset hodin večer a teploměr ukazuje 42 stupňů. A vy koukáte na nejkrásnější noční oblohu. www.nps.gov/deva

8 Národní park Sequoia Představte si normální statný český strom v lese. A teď si ho vynásobte deseti, dvaceti a dostanete sekvoji. Tyto obry najdete v National Park Sequoia v pohoří Sierra Nevada. V „Lese gigantů“ uvidíte ty nejstatnější kousky. www.nps.gov/seki

9 Los Angeles Přestože propadnete panice, když poprvé uvidíte smog valící se ulicemi, přestože vám bude Beverly Hills připadat nesmírně laciné a vyhlášenou pláž Malibu zhodnotíte zdvihlým obočím. A přesto vás může město lapit do svých sítí. Je to Amerika ve své nejčistší podobě. Je to dynamika života, v jejímž stínu Praha připomíná příjemný venkov. www.discoverlosangeles.com

10 Národní park Yosemite Je to jeden z prvních parků v USA vyhlášený svými nádhernými vodopády. Plocha přes 3 000 km2 nabízí hluboká údolí, přitažlivé vrcholy, divoké vodopády, obří sekvoje a hlavně odlehlost a klid. Můžete tu jezdit na kole, chodit po horách, sledovat ptáky, jezdit na koni, chytat ryby nebo se věnovat horolezectví. www.nps.gov/yose

11 San Diego Město s neopakovatelným duchem, kde máte pocit, že jste spíš v temperamentním Karibiku. San Diego si zachovalo historické centrum, které je osvěžujícím prvkem velkoměsta. Mrakodrapy, typická architektura, čtvrť restaurací a barů Gaslamp - to je konkurence pro Los Angeles.

www.sandiego.org/nav/Visitors

12 San Francisco Patří k nejkrásnějším městům, které lze v USA vidět. Město emocí, žebráků i kruté zimy uprostřed léta. Je to svoboda, je to mrazení v zádech při návštěvě slavné věznice Alcatrazu. „Skála“, jak se vězení říká, vás pohltí dokonalou prohlídkou, o níž se českým muzeím může jen zdát. www.onlyinsanfrancisco.com

ARIZONA

13 NP Grand Canyon Bez ohledu na masy turistů a vysoké ceny ubytování je to jistojistě největší pecka, jakou můžete na americkém jihozápadě spatřit. Pro návštěvu počítejte se dvěma, lépe třemi či čtyřmi dny. Dostanete se k němu z Jižní nebo Severní římsy. Jižní je vlídnější a otevřená celý rok.

www.nps.gov/grca

14 Monument Valley Zdejší rudé skály patří k nejvíce filmovaným přírodním útvarům na světě. Údolí monumentů je esencí Divokého západu. Plocha parku zabírá 120 km2, ale sami můžete navštívit jen zlomek. Do zbytku potřebujete navajského průvodce. www.desertusa.com/monvalley

15 Národní park Perified Forest Národní park Zkamenělý les je tak trochu zastrčený pod tíhou slávy známějších arizonských parků. Přesto je tahle perla na spojnici Nového Mexika a Arizony hodna pozornosti. Jde o jedno z nejrozsáhlejších a nejbarevnějších seskupení zkamenělého dřeva na světě.www.nps.gov/pefo

16 Národní park Saguaro Ohromné kaktusy tyčící se proti nebi jsou symbolem Divokého západu. Přesně tyto organismy naleznete v národním parku Saguaro na jihu Arizony. Park na okraji města Tucson vytváří jakýsi prapodivný les obřích kaktusů, které mohou dorůstat až do 15metrové výše.

www.nps.gov/sagu

17 Tombstone Skanzen u mexických hranic rozhoří srdce milovníků westernů a mayovek. Kýč ve své nejhroznější podobě je natolik úžasný, že mu odpustíte naprosto všechno. Je tu připravena dokonalá iluze starého dobrého Divokého západu. A cestou se nezapomeňte zastavit v Benson City v mexické restauraci u silnice. www.visittombstone.org

UTAH

18 Národní park Bryce Canyon Divné místo plné divných skalních věží - hoodoos - shora při západu slunce vypadá jako rudé peklo. Asi těžko byste našli na Zemi další podobnou podívanou. Bryce Canyon můžete zdolat dvěma způsoby: buď objet autem, nebo sestoupit dolů do údolí a dát si jeden z několika treků. Je to absolutní zážitek.www.nps.gov/brca

19 Národní park Canyonlands Není zdaleka slavný jako Grand Canyon, ale rozhodně s ním může směle soupeřit. Neprobádaná, ohromná divočina. Bezkonkurenčním zážitkem je jízda jeepem podél řeky Colorado se strmým stoupáním až na Island in The Sky. www.nps.gov/cany

20 Národní park Zion Další z utažských národních parků je zelená oáza, kde se můžete prohánět na koních, věnovat se vodním hrátkám a stopovat po úzkých turistických stezkách vycházející měsíc. Ideální období pro návštěvu je duben až květen. www.nps.gov/zion

21 Národní památník Grand Staircase Escalante Dokonalá učebnice geologie - tak by se dal nazvat Grand Staircase čili Velké schodiště. Tuto neobvyklou přírodní strukturu, izolovanou od civilizace, tvoří řada náhorních plošin. Můžete jí projet napříč, ale jen s náhonem na všechna čtyři kola! www.eastziontourismcouncil.org/ gstaircase.htm

22 Národní park Arches Na dva tisíce zachovalých přírodních pískovcových oblouků a každodenní strach o jejich existenci - to je národní park Arches. Symbol Utahu, který vám vezme naději, že se budete na jihozápadě nudit. www.nps.gov/arch

COLORADO

23 Národní park Great Sand Dunes Ohromný „kopec“ písku uprostřed bujné zeleně pod vrcholy Skalnatých hor. Velké písečné duny nabízejí řadu možností, jak je poznávat - za úplňku, v sedle, po svých, při písečném lyžování, „pískoboardování“ a dalších aktivitách. www.nps.gov/grsa

24 Národní park Rocky Mountains Národní park Rocky Mountains čili Skalnaté hory je jen výsekem pohoří, která se táhnou celým Coloradem. Ideální způsob poznávání je nejen uvnitř parku plného turistů, ale i téměř osamělý výstup na nejvyšší horu Rocky Mountains „Mount Elbert“ do výše 4 399 metrů.

www.nps.gov/romo

25 Národní park Mesa Verde Jestli se chcete podívat na kulturní historii Ameriky zblízka, zajeďte do Mesa Verde. Je to fantastická plošina na jihu Colorada a nálezy v jejím prostoru patří k nejskvostnějším památníkům dávných indiánů. Je to jediný park v USA, který je zaměřen výhradně na archeologii.

www.nps.gov/meve

NEVADA

26 Las Vegas Město neřesti, světel, pouště. A také prohraných peněz, zničených životů a nových nadějí. Sem musíte, i kdybyste neměli utratit v automatech ani cent. Ubytujte se v pořádném hotelu v apartmá s výhledem na hlavní třídu. Nechte se hýčkat za rozumné ceny, toulejte se Paříží, Benátkami, New Yorkem - kasiny, která jsou dokonalými replikami měst. www.visitlasvegas.com

27 Hoover Dam Je to veskrze technické dílo, ale přece natolik estetické, až se vám zatají dech. Mohutná přehrada na řece Colorado za rozeklaným hřebenem pohoří Black Mountains (je mimochodem opravdu černé) patří k největším stavbám svého druhu na světě. Hráz vysokou 228 metrů, dokončili v roce 1935. Můžete se podívat i do duše velké přehrady. Prohlídky jsou několikrát denně.

Washingotn DC

28 Národní památník Mall. Park dlouhý jednu míli spojuje Kapitol a Washingtonův monument. Je lemován muzei Smithsonianovy instituce. Nachází se v samém jádru hlavního města. Památník Mall a park je jedním z nejnavštěvovanějších míst v zemi. Je dokladem toho, jak Spojené státy prezentují historii a tradici.www.nps.gov/nacc Lincolnův památník

29 Prezidentský památník USA, postavený k poctě Abrahama Lincolna. Leží na ose National Mall ve Washingtonu DC. Budova má formu řeckého chrámu a uvnitř je postavena obrovská socha sedícího Lincolna. Je obklopena sloupořadím s 38 skládanými dórskými sloupy. www.nps.gov/linc

30 Kapitol Je dominantou města. Podle nařízení nesmí ve městě stát žádná budova vyšší, než je právě Kapitol. To je také důvod, proč ve Washingtonu nejsou žádné mrakodrapy. Je sídlem parlamentu. Budova byla postavena v letech 1793-1800.www.senate.gov

31 Památník T. Jeffersona Tento památník je modelovaný jako Pantheon v Římě, je předním americkým památníkem jejího třetího prezidenta. Nachází se na jižním břehu přílivové nádrže nedaleko centra Washingtonu DC. Je otevřen denně od 8.00 hod. do 11.45 hod., kromě vánočních svátků.

www.nps.gov/thje

32 Bílý dům Bílý dům, jeden z nejvíce rozeznatelných budov ve Washingtonu DC. Bílý dům se nachází na National Mall. Veřejné prohlídky jsou pro skupiny 10 a více lidí. Žádosti jsou přijímány až šest měsíců předem. Prohlídka je zdarma. www.whitehouse.gov

33 Washingtonův památník Většinou se označuje jako velký bílý obelisk. Byl postaven na počest George Washingtona. Je obklopen polem vlajek, přičemž každá zastupuje jeden stát. Z horní observatoře máte fantastický výhled na celé město. Vstupné je zdarma. www.nps.gov/wamo

34 Pentagon Jde o pětiúhelníkovou stavbu z roku 1941, sloužící jako sídlo Ministerstva obrany USA. Leží za hranicemi Washingtonu v Arlingtonu na území státu Virginia. Jedna z největších staveb světa. Prohlídky jsou zdarma, pouze po rezervaci. http://pentagon.afis.osd.mil

35 New York City Nejlidnatější město Spojených států. Založeno Nizozemci v roce 1625 a od roku 1790 je největším městem Spojených států. V současnosti je jedním ze světových center obchodu a finančnictví, ale i vzdělání, zábavy, umění, módy a reklamy.www.nyc.gov

36 Central Park Největší městský park ve Spojených státech. Patří i mezi nejznámější městské parky na světě, jelikož se objevil v mnoha filmech. Nachází se na Manhattanu. Každoročně ho navštíví okolo 25 milionů lidí.www.centralparknyc.org

37 Socha Svobody Socha byla zkonstruována v Paříži a 4. července 1884 oficiálně předána jako dar francouzského národa Američanům. Podstavec je vysoký 47 metrů, vlastní socha má 46 metrů. Jezdí k ní pravidelně lodi z Battery na jižním Manhattanu. www.nps.gov/stli Wyoming

38 Yellowstonský národní park Oblast Yellowstone byla v roce 1871 vyhlášena jako vůbec první národní park na světě. Turisté tu obdivují vyhlídky na veliké jezero, vápencová travertinová jezírka a desítky aktivních gejzírů. Mimo to zde žije mnoho zvěře. www.nps.gov/yell New York

39 Niagarské vodopády Tvoří přirozenou hranici mezi USA a Kanadou. Jde o nádhernou podívanou doprovázenou ohlušujícím duněním a hřměním. Z obou stran jsou vytvořeny vyhlídkové terasy, panuje všeobecné přesvědčení, že z kanadské strany je vyhlídka lepší. www.niagarafallstourism.com Michigan

40 Motor-Cities, Detroit Pokud máte zájem o automobilovou historii, tak Deitroit je tím pravým místem. Ocitnete se na místech, kde Henry Ford vytvořil a vybudoval Model T. Přečtete si příběhy vzniku General Motors a Damiler-Chrysler. www.nps.gov/auto

41 Michiganské jezero Jedno z Velkých jezer, patří k nejkrásnějším místům Michiganu. Nacházejí se na něm velké přístavy Chicago a Milwaukee. Lodi však jezdí jen od poloviny dubna do poloviny prosince. Je spojeno s Huronským jezerem a průplavem s Mississippi.www.lakemichigan.org

42 Huronské jezero Jméno jezera pochází od indiánského kmene Huronů. Je druhé největší v systému pěti Velkých jezer. Prochází jím hranice mezi kanadským Ontariem a americkým státem Michigan. Má rozlohu 59 600 km2. Severní břehy jsou vysoké a skalnaté a jižní nízké. Leží tu Manitoulin, největší jezerní ostrov světa.

43 Kennedyho vesmírné centrum Na mysu Canaveral vás oslní Kennedyho vesmírné středisko, kde vás provedou historií amerických letů do vesmíru. Pokud budete mít štěstí, můžete zahlédnout v přímém přenosu i start raketoplánu. www.nasa.gov

44 Disney World Kreslené postavičky Walta Disneyho můžete obdivovat v orlandském Disneylandu. Dominantou je Popelčin zámek, který se velmi podobá bavorskému architektonickému klenotu Neuschwansteinu. Zaujme i dlouhá horská dráha. http://disneyworld.disney.go.com

45 Key West Na jihu Floridy se nachází skupina malebných ostrovů s kouzelnými plážemi, kterým se říká keys. Nejoblíbenější je oblast u města Key West. Je tu i nejjižnější bod USA. www.keywestcity.com

46 Freedom Tower Pokud pojedete do Miami, musíte si určitě prohlédnout známou Freedom Tower. Postavili ji v roce 1925 a nyní slouží jako památník kubánské imigrace. Věž se objevila i ve slavném seriálu Miami Vice. www.flheritage.com

47 Everglades Jih Floridy pokrývá slavný močál v Everglades. Zdejší aligátoři a přitahují turisty ze všech koutů světa. Vzácná příroda začíná nedaleko Orlanda, řeka Kissimmee se tu rozlévá do mělkého jezera Okeechobee. www.nps.gov/ever

48 Malá Havana Miami je známé rozsáhlou kubánskou komunitou, která žije v oblasti Malé Havany. Její srdce najdete na 8 SW Street, které se španělsky říká Calle Ocho. Můžete zde ochutnat pravé mojito i další speciality.www.miamigov.com/nets/pages/ LittleHavana/Havana.asp

49 Závodní dráha v Daytoně Fanoušci motorismu se určitě nechají zlákat do floridského města Daytona. Na zdejší závodní trati se jezdí slavný čtyřiadvacetihodinový závod. A koho přestanou bavit auta, může si odpočinou na místní proslavené pláži u vyhřátého moře. www.daytonainternationalspeedway. com

50 Miami Beach Florida, to jsou hlavně pláže. Koupání v krásném modrém moři a opalování s koktejlem v ruce. Připadá-li vám taková dovolená přitažlivá? Navštivte oblast Miami Beach. web.miamibeachfl.gov