lebka 100x100-23.1kB                                                                                   lebka 100x100-39.4kB

 

 

Speleomuzeum zve lidi k návštěvě                                             (zuk)

Rovnost                        Brno                                        12.04.2007

Vilémovice -  Jen málo lidí ví, že se ve Vilémovicích nachází muzeum speleologie. Návštěvníci zde zjistí, jak pracují jeskyňáři nebo co všechno lze v podzemí najít. Speleomuzeum mohou zájemci navštívit v podkroví místního obecního úřadu ve Vilémovicích každý víkend, po domluvě i ve všední dny.    

Speleomuzeum láká k návštěvě

Vilémovice - Pokud chce člověk poznat práci speleologa, má jedinečnou šanci. Každý určitě neví, co takový jeskyňář pod zemským povrchem může najít nebo jak vypadá jeho práce. Svědectví o pobytu nadšenců pod zemí podává Speleomuzeum ve Vilémovicích.

„Jde například o různé pozůstatky po dřívějších badatelích. Našla se třeba potápěčská kukla," vypráví Zdeněk Hasmanda, který se o muzeum stará. Jinak lze v muzeu obdivovat různé minerály či pale-ontologické nálezy. „Máme tu hodně zbytků kostí medvědů," pokračuje Hasmanda. Speleomuzeum našlo útočiště v budově obecního úřadu ve Vilémovicích. „Dříve vystavovali ve staré hospodě a potom jsme jim poskytli azyl tady u nás v podkroví," vysvětluje starosta Vilémovic František Kala.

Náčelníkovi obce se někdejší výstava jeskyňářů líbila a bylo mu líto, že po jejím skončení by exponáty už nebyly k vidění. „Když už tam speleologové tráví tolik času v blátě při práci a nasbírají tolik materiálu, byla by škoda jej skrýt před zraky lidí," dodává Kala.

Speleomuzeum je otevřeno o víkendu vždy od 10 do 16 hodin, přes týden po domluvě na čísle 605 073 878.    

 

 

 

Muzeum ve Vilémovicích se muselo letos stěhovat           Marta Antonínová

Rovnost                        Brno                            6.8.2004

Vilémovice - Speleologická skupina Myotis má svou základ­nu ve Vilémovicfch. Tam také vznikl nápad vybudovat amatér­ské speleologické muzeum, je­hož expozici si prohlédla už řa­da zájemců. Letos však prochází velkými změnami. O tom jsme si povídali s Janem Flekem, ve­doucím skupiny Myotis.

Proč se speleologické mu­zeum přestěhovalo?

Bylo to snad dílem schválnosti nebo zlé náhody, ale skutečnosti je, že sotva týden po dokončení nových výstavních expozic jsme dostali výpověď ze stávajících prostor. I když to nebyly míst­nosti právě ideální, docela jsme se tam zabydleli. Snad to bylo tím, že k jeskyňářství (opusťme slovo speleologie a buďme čes­kými jeskyňáři) tak nějak patří tvrdé podmínky. Kdo se chce věnovat klasickému jeskyňář­ství, musí být tvrdý, zvyklý na nepohodu. Jen si zkuste před­stavit, že strávíte víkend v pod­zemí kopáním kamení a bláta, v mokru, zimě a ve tmě. Párkrát vás to bude bavit, ale jen pro ně­koho se jeskyňařina stane životním stylem a málokdo u ní vydrží celoživotně.

Vraťme se ale ke speleomu­zeu, které i v nevyhovujících podmínkách v minulých le­tech slavilo úspěch.

Naši expozici oceňovala jesky­ňářská i turistická veřejnost. By­lo to zejména tím, že vznikla v ryze amatérských podmínkách a představila jeskyňáře z lidského pohledu. Vždyť otlučená přilba a karbidka ušpiněná jeskynní hlínou více vypovídá o naši čin­nosti v podzemí než nablýskané exponáty.

Otcem myšlenky a tvůrcem expozice byl Zdenek Hasmanda (Piňda), který tak vehementně muzeum prosazoval, že posléze doslova přinutil ostatní členy skupiny Myotis ke spolupráci. Řekl bych, že tam nechal část svého života i srdce. Bohužel, zřejmě právě proto už nenašel v sobě sílu začít znovu.

Co se stalo, když jste dosta­li výpověď z původních pro­stor?

V kritické situaci, kdy jsme mu­seli místnosti vyklidit, nabídl pomoc Obecní úřad ve Vilémo­vicích. Jeho zájem, spolupráce a pomoc naši organizaci byly skutečně nebývalé. Získali jsme do pronájmu půdní prostory „radnice“, a tím vlastně byla expozice zachráněna. Nastalo stěhování a především budování, a tak bude mít expozice v budoucnosti do­slova exkluzivní prostory.

Jaká je situace dnes?

Naše speleomuzeum je provo­zuschopné, přestože není zdaleka hotové. Je otevřeno zatím jen příležitostně. Mně osobně tam ale pořád něco chybí, asi ten osobitý dech jeskyňářství. To náhodný návštěvník asi nepozná, ale jesky­ňář ano. Snad jsme postupovali při budování expozice příliš rychle a neosobně, snad chybí původní atmosféra podmáče­ných a otlučených stěn...

Přes zimu nás čeká další kus práce a věříme, že na začátku příští sezóny muzeum slavnost­ně otevřeme. Potom pozveme všechny zájemce o jeskyně a je­jich historii, aby se pokusili na­sát neopakovatelnou atmosféru výzkumu podzemí, kterou se nám jistě podaří vytvořit.

 

 

Krasová musea v Moravském krasu.

 

Nebylo takřka ani dobře představitelné, aby Moravský Kras, území nejen turisticky vábivé, ale oblast vědecky tak všestranně zajímavá,. zůstal bez svého museologického obrazu a instalačního zpracování. Je proto dobře pochopitelné, že již Albin Heinrich (l785 - l864) jeden z prvých kustodů bývalého brněnského Františkova musea jevil v. tomto směru čilý zájem o kras a i Absolonova musejní čin­nost byla vždy úzce spjata s Moravským Krasem. I v Časopisu Mor. zemského musea vycházely příspěvky k vědeckému poznání Morav­ského Krasu, ba i za okupace bylo zřízeno v brněnském museu zvláštní, ovšem tehdy naprosto neproduktivní krasové odděleni jako složka nacistického „Ahnenerbe“, které osvobozením Československé republiky vzalo za své.

 

Leč vedle této lehce pochopitelné a samozřej­mé snahy a podílu na vlastním krasovém výzkumu postupovala pa­ralelně analogická mu­seologická akce vnitřně krasová. Zůstane  nesmazatelnou zásluhou nadučitele Jana K n i e ­s e, že  v době dávno před první světovou válkou, pocítiv dobře potřebu podobného krasového musea, založil a roku 1906 otevřel své známé sloupské „Kniesovo sloupské museum“, které zhlédly tisíce a tisíce poutníků, turistů a jeskynních návštěvníků. Roku 1922 - 1923 byly přičiněním dr. K. Absolona sbírky tohoto musea získány koupí do majetku Zemského musea v Brně, tam se však až na nepatrnou část nedostaly mezi musejní exponáty a byly uloženy v musejních depositářích. Taktéž cenné exponáty, získané Jeskynní sekcí Klubu přírodovědeckého v Brně za odborného vedení doc. dr. Vl. J. P r o c h á z k y   a věnované Zemskému museu (viz Vlastivědný věstník mor., J. Skutil: Diluviálně paleontologické nálezy a stopy pobytu diluviálního člověka v jeskyni zvané „V hložku“ atd. nenalezli dárci r. 1919 již mezi sbírkami, ač předtím zaujímaly plně dvě výstavní síně.

 

Kniesovo museum mělo takovou tradici, ze městys Sloup ještě před druhou světovou válkou vyjednával r. 1935 o znovuzřízení podobného musea a bylo tehdy již zajištěno stavební místo a vypracovány pří­slušné plány stavby.

 

Museální myšlenky se chopil r. 1937 dnes již zesnulý bývalý sta­rosta městyse Ostrova u Macochy posl. NS Josef  Š a m a 1 í k,  ale nedovolav se odborné vědecké spolupráce, nebyl s to takové museum řádně instalovat i přes to, že původně dal z části jeskyně, prolomené v Balcarce navenek, přistavením přístavku zřídit prostor pro ex­ponáty, a když sem přirozeně zatékalo a zejména se kosťový materiál ničil, vystavěl na nedalekém reliktu údolního závrtového okrajového hřebene menši jednoprostorové staveni, kamž umístil své exponáty, jež však nebyly ani odborně vše­chny určeny. Obrázky sauriové zvířeny irito­valy návštěvníka od­borně nepřipraveného,. že se domníval, že osteologický materiál je z doby jurské. Za druhé světové války „museum“ zašlo.


              Otázka sloupského musea se objevila poznovu roku 1948, ale nebyla vyřešena. Myšlenky krasového musea se chopil r. 1949 speleologický klub v Brně, který v této věcí se s přesně a odborně vypracovaným programem obrátil na MŠVU v Praze a v říjnu 1949 i na MNV v Ostrově pod Macochou, kde k tomuto účelu hodlal vhodně upravit stávající tam budovu. Když tento prozatímní krok zůstal bez odezvy, obrátil se Speleologický klub na ONV v Blansku, který tuto ožehavou otázku počal účelně ventilovat, takže tato záležitost dospěla vzájem­nými poradami tak daleko, že byla předložena Národní kulturní radě v Praze, která konečně rozhodla, že vlastní instalaci z důvodů prak­tických a pochopitelných má za pomoci Speleologického klubu a komunálního podniku města Blanska „Moravský Kras“ provésti Morav­ské museum v Brně. Dislokační otázky vyřešil již před tím Speleolo­gický klub za pomoci arch. V. Hanka.

Na předběžných společných poradách jmenovaných institucí byl pověřen správce krasového oddělení Moravského musea v Brně a místopředseda Speleologického klubu dr. M.  P o k o r n ý  vědeckou instalací a úpravou zřizovaného nového ústavu, jenž byl nazván „Stálou výstavou krasovou“, která byla umístěna v bývalém knížecím zámku v Rájci nad Svit. a která se stává součástí kulturního celku, jímž státní zámek v Rájci disponuje.

Výstava podává vědecko-populárním způsobem výklad o krasových zjevech (krasovém fenoménu) se zvláštním zřetelem k Moravskému Krasu a představuje počátek stálé exposice, která bude instalována teprve po získání dalšího potřebného výstavního materiálu. Výstavní sbírky, jež by v úplném rozsahu podaly obraz o vzniku, vývoji a zániku krasových zjevů, jsou v podstatě budovány teprve od roku 1948. Je to úkol těžký, poněvadž získávání vhodného výstavního ma­teriálu naráží ve většině případů na značné překážky.

Krasové zjevy prvotní, a to jak povrchové (škrapy, závrty, geolo­gické varhany, ponory, propasti, kaňony, slepá a poloslepá údolí, vyvěračky a polje), tak podzemní jeskyně (vznik jeskynního pro­storu, jeho rozšiřování a zánik jeskyně), jsou zde zachyceny jednak zvětšenými fotografiemi těchto zjevů v typickém jejich vývoji z jiho­evropského krasu a pokud jsou tyto zjevy vyvinuty i v Moravském Krasu, jsou předvedeny nově pořízenými fotografiemi, které jsou do­plněny blokdiagramy, nákresy, plány, vysvětlujícími texty a pokud je možné i ukázkami (škrapy, vzorky vápenců ukazující výsledky činnosti vody na ně, jeskynními nánosy a pod.).

Druhotné zjevy krasové, představované novotvořenýrn vápencem (sintrem) vznikajícím v jeskyních, jsou zachyceny ukázkami sintro­vých tvarů vysvětlujícími jejich vznik, růst, barvu a různé formy výskytu. Také tyto ukázky jsou vhodně doplněny fotografiemi, ná­kresy a vysvětlujícími texty.

Zvířena doby diluviální, jejímiž kosterními zbytky byly jeskyně Moravského Krasu známy již .ve středověku, je na výstavě zastoupena úplnou kostrou jeskynního medvěda, dále ukázkami kosterních zbytků hyeny jeskynní, rosomáka, vlka, lišky lední, rysa a velmi vzácného jeskynního lva, tura pižmového, soba, losa, lumíka, sovy sněžné, kura-alpského a jiných. Pozoruhodná je úplná kostra bobra, jež byla se­stavena z nalezených kosterních zbytků 26 jedinců, současně kdysi zahynuvších v jedné z prostor Pohádkového dómu - části Punkevních jeskyň. Jeskynní zvířena současné doby zastoupená vedle letounů (netopýr, vrápenec) formami drobného hmyzu, korýšů a pod. je za­chycena zvětšeninami fotografickými. Typickou květenu krasového území ukazují fotografie dotčeného druhu v jeho prostředí. Vztah člověka k jeskyním Moravského Krasu jako jeho sídlišti od doby diluvia až po dobu historickou je vyjádřen ukázkami kamenných a kostěných nástrojů, zbraní a předmětů, jichž člověk používal.

Výstava zachycuje i význam Moravského Krasu pro člověka v době historické („využití“ kostí diluviálních zvířat ve středověku, železná ruda, fosfátová hlína a j.) a konečně i v době nejnovější shrnuje v ukázkách postup výzkumů v Moravském Krasu Od 18. stol. až po dnešní dobu a je zakončena ukázkami literatury jednající o Morav­ském Krasu v jejich historickém sledu a obrazy s náměty z Morav­ského Krasu.

Otevření výstavy dne 25. května 1952 se vedle zástupců zařizujících korporací zúčastnili zástupci MŠVU, národní kulturní komise, KNV v Brně, ONV v Blansku, MNV v Rájci n. Svit. a četní zájemci. Bude věci povolaných úřadů, ústavů a korporaci, aby zpráva o existenci tak vysoce kulturní a vědecké stálé výstavy krasové pronikla do všech vrstev lidu a aby se výstava stala opravdu nejen dokumentem krasového zjevu, ale i místem pro studium tohoto jevu a jeho vý­znamu pro praktické dění v územích krasových a tím i místem vzdělávání se našich pracovníků

 

Muzeum  Blansko

Počátky vzniku blanenského muzea spadají do poloviny 50. let 20. století, kdy se v Blansku ustanovila muzejní rada, složená z lidí, kteří měli snahu a zájem doku­mentovat historii města a regionu. Jejich aktivity přešly v systematickou snahu po vytvoření profesionální muzejní instituce, která by se minulostí Blanska a regionu zabývala. Vhodně místo pro muzeum bylo nalezeno v budově blanenského zám­ku, a dne 22. června 1969 zde byla otevřena jedna ze základních kulturních institu­ci města a okresu — Okresní muzeum. Pro veřejnost bylo otevřeni muzea prezen­továno expozicemi “Moravský kras“ a ‘Blanenská umělecká litina“.

Stálá expozice Moravský kras zachycuje geologický vývoj Moravského krasu, faunu a flóru Moravského krasu jak vyhynulou tak existující a je zde prezentován stručný přehled vývoje lidského osídlení oblasti. Velká část expozice je věnována výzkumům Karla Absolona s ukázkami přístrojů, kterými své výzkumy realizoval.

V roce 1986 byla expozice reinstalována a 5.06. slavnostně otevřena i s audiovizuální síní.ve které byla mimořádná speleologická výstava „Jeskyně a my.“

 

Muzeum v Rudici

Nepřehlédnutelnou stavbou v Rudici je větrný mlýn. Původní stavba z roku 1865 přestala sloužit svému účelu v roce 1945 zrušením mlynářského práva. Později sloužil mlýn rekreačním účelům a v roce 1994 byl upraven na muzeum   

V přízemí je umístěna expozice bydlení z přelomu 19. a 20. století  V prvním poschodí je unikátní kolekce rudických geod, které shromáždil rudický občan a známý sběratel Alfons Matuška

Druhé poschodí je věnováno speleologii a výzkumu Rudického propadání.

 

Geopark s ukázkami hornin Moravského krasu a okolí společně s budovou nového informačního střediska doplňuje areál větrného mlýna, je zde i možnost zakoupení  občerstvení, upomínkových předmětů, případně použít sociální zařízení.

 

 

Speleomuzeum  VILÉMOVICE

 

ZO ČSS 6-21, Myotis

 

 

            Když přijdu domů unavený a vyčerpaný z dnešní uspěchané doby, nechci o ničem přemýšlet a už vůbec nic dělat, vezmu do ruky jednu z mnoha obrazových publikací a začnu se v myšlenkách toulat. Mnohdy je to s nádhernou knihou Igora a Jiřiny  Audyových  „Čas a kámen“.

              

               Když jsem byl vtažen do příprav této výstavy pochopil jsem, co mi v této knize chybí. Není to v kvalitě, ani v obsahu, ale v názvu „Čas a kámen“ ... A co my? My všichni, kteří milujeme kras, kterým se staly jeskyně životní nutnosti — drogou. Jistě že, každý chápe kras a své místo v něm poněkud jinak. Jeden je jeskyňář v tom původním a opravdovém slova smyslu. kope, hrabe, tahá kamení, bláto a někdy i trochu objevuje. Druhý je nadšený speleoalpinista, další fotograf atd. To je v pořádku a má to tak být. Za ta léta co se v krasu pohybuji jsem poznal řadu postav a postaviček, které tvoří známou historii krasového bádáni, ale i ty, kteří přes své obrovské nadšení a práci v krasu byli rychle zapomenuti. Proto jsem nazval toto výstavu „Jeskyně, kras a my všichni“, abych se alespoň pokusil připomenout, že krásu podzemí, jeskyní a celého krasu netvoří, alespoň pro mne, jen čas a kámen, ale i my všichni. Náš společný zájem, naše kamarádství a přátelství, které nám umožňuje neúnavně pokračovat v těžké objevitelské a průzkumnické práci, tak skoupě odměňované úspěchy. Příroda až příliš střeží svá tajemství. Snad je to dobře. Domnívám se že, úkolem speleologa-jeskyňáře není jen kopat a objevovat, ale studovat, porozumět a hlavně chránit. Je v krasu mnoho neznámého, které pokud má být objeveno, bude vyžadovat ještě více přátelství, ještě více znalostí a porozumění krasu. Mnoho smělých a odvážných plánů silných a aktivních skupin ztroskotalo jen na tom, že nad přátelstvím a důvěrou zvítězilo nedorozumění a následně nepochopitelná zloba a zášť. Kamarádství je nejdůležitější podmínka úspěšné práce v krasu. Já si proto myslím „Jeskyně, kras a my všichni“.

 

Posláním této výstavy není odborné představení činnosti v krasu, ale připomenuti, že jeskyně nejsou jen díra ve skále proplouvaná lodičkami, ale pozoruhodný podzemní svět spojený s historií a činností lidi, kteří si říkají jeskyňáři. Pokud toto pochopí i náhodný návštěvník, pak výstava splnila svůj účel.

              

Domnívám se, že organizátoři a spolupachatelé této výstavy si zasluhují za svůj čin obdiv a poděkování  Samozřejmě i poctu nejvyšší. pochvalu před nastartovanou karbidkou.

                                                                         

                                                                                    Ing. Jan Flek‚

      odd. ochrany  jeskyní

                                                                                    AOPK ČR

 

 

Spravodaj SSS  1/2002

Speleomuseum Vilémovice

v Moravskom krase

Peter Holúbek

 

               Na prvý pohľad by sa zdalo, že v Moravskom krase už nič nemůže prekvapiť. Všeobecne je známe, že jaskyne, priepasti, ponory, vývery, ven­taroly a závrty tohto pozoruhodného územia skúma už niekoľko generácií speleológov. Známe sú tu kilometre jaskynných chodieb. overené smery podzemných vód, publikované mnohé články, mapy, náčrty a fotografie venované speleologickej prob­lematike. Každý postup do voľných priestorov je tu vykúpený značnou námahou. Nezainteresovaný návštevník len krúti hlavou čo všetko sa dá v jaskyni či závrte dokázať, vymyslieť, ako organizovať aj tie najnáročnejšie bádacie práce. Významnejší objav hneď spósobuje všeobecný rozruch a dlhé komentu­júce diskusie. Nás prekvapenie v Moravskom krase zastihlo podvečer 9. februára 2002. Vtedy nás totiž Jozef Jančo, pracovník CHKO Moravský kras zaviedol do pozoruhodného objektu súkromněho jaskyniarskeho múzea vo Vilémovicich v severnej časti Moravského krasu. o které se stará Zdeněk Hasmanda (Pinďa), ktorý tu obetavo sprevádza záu­emcov a zároveň ho neustále vylepšuje a zdo­konaľuje. Prezreli sme si zaujimavú a inšpirujúcu speleologickú expoziciu umiestnenú v troch miestnostiach. Sú tu vystavené rózne exponáty ako fotografie, originálne dokumenty, sintrová výzdoba, obrazy, informačně tabule, výstrižky z novin, tro­jrozmerné predmety technického charakteru, figurí­na jaskyniara, meračské pomůcky, sympatická kópia jaskynnej maľby, paleontologické nálezy, historický dolný mostik z Macochy.

          Tieto citlivo vybrané predmety návštevnika dobre oboznámia so špecifickou problematikou speleologick­ého výskumu v Moravskom krase. Veľkým prek­vapenim a zároveň aj výzvou pre profesionálne múzeá boli zviazané materiály zo záchrannej akcie v Rákocziho jaskyni Mad‘arsku. Jej autor Jan Flek tu sústredil všetky dostupné materiály z tohto veľkého sústredenia jaskyniarov, ktoré sa skončilo len pred 9. dňami. Dojem z múzea ostal veľmi dobrý. Výtvarná stránka sice nie je zvládnutá úplne dokonale, ale tento menši nedostatok nahradilo domáce prostredie a pravá jaskyniarska atmosféra, ktorú tu skutočne bulo cítiť. Sprievodca, ktorý sa nám venoval, vedel okomentovať každý predmet a bolu vidno, že je v speleologickej problematike doma. Určíte tu vní­mavý návštevník - nejaskyniar ziska dobrú pred­stavu, čo obnáša práca speleológa.

          Múzeum je v sezóne otvorené denne, mimo nej sa treba v blízkom pohostinstve informovať o tom, kde sú od neho kľúče. Vznik múzea možno datovať do roku 1998. keď sa z iniciativy jaskyniara Z. P. Hasmanda v telocvični v miestnej škole urobila výs­tava venovaná 15. výročiu vzniku ZO ČSS 6-21 Myotis. Po prenajati miestnosti od obecného úradu vo Vilemoviciach začalo s budovaním trvalej expozicie. Za pomoci mnohých nadšencov, priaznivcov a členov skupiny, bolo toto múzeum dokončená a otvonené pre verejnosť v roku 2001. Každému návštevníkovi Moravského krasu možno návštevu tohto zauji­mavého počinu moravských jaskyniarov vrelo odporučiť.

 

Amatérské speleomuzeum                                                                        Zdeněk Pinďa Hasmanda

Týden u nás                                      Blansko                                             14.08.2002

Chcete pohlédnout znovu z dnes už historického spodního můstku do propasti Macocha? Tato možnost opravdu existuje. Ke zhlédnuti světo­známé propasti z historického torza můstku stačí pouze v rámci výletu do Moravského k navštívit obec Vilémovice, kde přímo na návsi najdete speleo­muzeum budované od roku 1998 ZO České speleologické společnosti 6-21 Myotis ve spo­lupráci s OU Vilémovice.

Právě zde byla v jedné míst­nosti umístěna vysutá část můstku, která sloužila k nástu­pu na 80 metrů dlouhý a 2700 kg vážící ocelový žebřík insta­lovaný v roce 1913 v době vý­zkumu propasti skupinou pod vedením dr. Absolona.

Můstek byl vybudován v ro­ce 1899, aby sloužil návštěvní­kům více než sto let. V roce 2000 byl spodní můstek Z dů­vodu narušení statiky uzavřen, rekonstruován a nahrazen můstkem novým. Po upozor­nění na likvidaci starého můst­ku ing. Miroslavem Janíčkem, vedoucím Správy jeskyni MK, při jeho návštěvě muzea ve Vi­lémovicích a na základě jeho nabídky a zájmu využit ho v rámci našich možnosti ales­poň jako muzeální exponát. Ná­sledně došlo k dohodě s kole­gy jeskyňáři ze ZO 6-04 Rudické propadáni, kteří se po­díleli na přestavbě. Můstek byl okamžitě vynesen a dopraven do Vilémovic. Zde byl rekon­struován do přijatelného stavu a umístěn v muzeu. Ovšem to je jen minimum z toho, co v tomto určitě nejlepším ryze amatérském speleomuzeu v ČR můžete zhlédnout. Vedle ukázek historického dění, osobností a nálezů z výzkumů v Moravském krasu zde nalez­ne i výstavky paleontologie, ar­cheologie, geologie a minera­logie, a to nejen od nás, ale i ze zahraničí. Těšíme se na vaši návštěvu.

 

Vilémovická Venuše v muzeu speleologie                   Vlastimil Hanuš

Internet                                                                                  17.05.2006

            Na první pohled celkem nenápadná obec Vilémovice leží zhruba od poloviny třináctého století v Moravském krasu na okraji Harbešské plošiny nedaleko ústí Suchého žlebu a známé propasti Macocha. Není ani nic zvláštního na tom, že na území provrtaném jeskyněmi, propastmi a závrty s množstvím ponorů a vývěrů podzemních toků bádají po dlouhá desetiletí generace jeskyňářů, kteří se snaží probádat a zmapovat tajemný podzemní svět.

            Karbidky jsou nutným vybavením jeskyňářů. Mosazná krasavivce vpravo pochází ze solných dolů v polské Wieliczce.

            Právě jeskyňáři ze speleologické skupiny Myotis, kteří mají ve Vilémovicích základnu, se postarali o jednu místní zajímavost. V roce 1998 usoudili, že je škoda, aby množství věcí, které během patnácti let své činnosti nashromáždili, leželo jen v archivu a soukromých sbírkách a rozhodli se založit speleologické muzeum. Otcem myšlenky byl Zdeněk Hasmanda (Pinďa), o kterém ostatní členové skupiny říkají, že je doslova přinutil muzeum založit a který je dodnes jeho správcem a průvodcem návštěvníků, kteří sem zavítají.

            Na expozici je vidět, že její tvůrci naplňují pravý smysl slova amatér, které má základ v latinském amare, milovat. Amatér je tedy ten, kdo to, co dělá (v tomto případě bádá v jeskyních), dělá z lásky. Najdete zde nejen ukázky jeskyňářského a obecně podzemnického vybavení pocházejícího z různých dob a míst, speleologickou literaturu, či galerii těch, kteří se zasloužili o průzkum Moravského krasu. Portréty do této galerie jsou dílem vilémovického malíře Radka Kocmana. Na své si přijdou i milovníci kamenů, ve stádiu příprav je i ukázka kostí pravěkých zvířat nalezených v jeskynních sedimentech a miniexpozice věnovaná osídlení jeskyní. Pro nejmenší je připravená třeba pověst o Macoše. Nejsou tu nablýskané exponáty, ale věci, které skutečně při průzkumu podzemí sloužily a zájemcům se dostane i zasvěceného výkladu.

            Během své existence zažilo muzeum i pár těžkých období. V roce 2004 mu hrozil dokonce zánik, když jeskyňáři na základě výpovědi museli vystěhovat pronajaté prostory. Pomoc nabídl obecní úřad a expozice se přestěhovala do půdních prostor radnice. Bohužel při tom zanikl jeden z místních exponátů, nástěnná malba pohledu do Macochy, před níž byla umístěna část původní konstrukce Dolního můstku z propasti Macocha. Visutá plošina můstku vybudovaného v roce 1899 sloužila nejen turistům. V roce 1913 ji při svých výzkumech využívala skupina dr. Absolona k nástupu na osmdesátimetrový žebřík vedoucí na dno Macochy. Po sto letech se pak část konstrukce přestěhovala do speleologického muzea. Dnes je před ní umístěn panel věnovaný památce jeskyňářů, kteří zahynuli při odhalování tajemství Moravského krasu.

            Uctění památky obětí průzkumu jeskyní. Na pamětní desku se díváte z části původního dolního můstku z propasti Macocha.

            A jak je to s tou Vilémovickou Venuší? Jedná se o drobný vtípek. Za Venuši byl prohlášen zajímavě tvarovaný kámen pocházející z nedalekých škrapových polí, který je zde jako ukázka jednoho z mnohých krasových jevů.

            Chcete-li se o činnosti vilémovických jeskyňářů dozvědět víc, navštivte stránky skupiny Myotis

Vilémovice leží na silnici mezi Jedovnicemi a Sloupem u Macochy. Dostanete se sem autobusy IDS JMK, buď linkou 232 z Blanska, nebo z Brna linkou 201 do Jedovnic, kde přestoupíte na linku 231. Na kole se sem dá dojet například z Blanska přes Skalní mlýn a pak kolem Kateřinské jeskyně Suchým žlebem a po silnici vpravo do kopce. Nedaleko odtud je jeskyně Balcarka a již zmíněná propast Macocha.

            Muzeum najdete na návsi v budově obecního úřadu. Otevřeno je dle potřeby, což znamená, že o víkendech celý rok a v sezóně denně. Vstupné je dobrovolné. V případě, že je muzeum zavřené, je dobré se poptat na obecním úřadě, nebo v hospodě U netopýra, která se nachází v tomtéž domě, případně přes ulici na jeskyňářské základně. Určitě se najde někdo, kdo vás provede.

http://www.cestovatel.cz/clanky/vilemovicka-venuse-v-muzeu-speleologie/