Další aktivity

Zápis z výroční členské schůze ZO ČSS 6 - 21, Myotis

ze dne  27.01.2006 ve Vilémovicích.

 

Přítomni členi : Kraus I., Konečný P., Flek J., Doležel Z., Kleberc D., Poulová D., Vyroubal A., Kropáč J., Zeman J., Konečná I., Havel H., Křivský R.,

Nepřítomni : Blažek M., Bechr T., Hanák J., Hlobil D.,  Máhr M., Hasmanda Z., Votroubek P., Čermák M., Peška L., Šebek J. Starý R.,

 

Schůzi zahájil a přivítal přítomné  předseda ZO v 19.00 hod.

 

Program :

1.      Zpráva o činnosti ZO za rok 2005

2.      Udělení absolutoria stávajícímu výboru ZO, volba nového výboru ZO

3.      Školení bezpečnostních předpisů

4.      Členské příspěvky

5.   Ukončení členství

                        6.    Noví členi

 

Ad.1    Zpráva o činnosti :  – Pavel Konečný

-    závrt Agris

-         závrt Člupek

-         ponor Žďár

-         propástka u Veruny

 

Ad 2    Výroční schůze udělila absolutorium odstupujícímu výboru ZO a zvolila výbor ZO ve složení :

 

Předseda              Ing. Jan Flek

Členi výboru        Pavel Konečný

                            Zdenek Doležel

                             Denisa Poulová               

           

Ad. 3   Předseda seznámil přítomné s bezpečnostními směrnicemi a upozornil, že bez

prokazatelného seznámení s těmito směrnicemi nesmí nikdo speleologickou činnost

při akcích ZO ČSS 6-21, Myotis vykonávat !!!

 

Ad. 4   Členské příspěvky pro ČSS zůstávají na 400,- Kč. 

Předat I. Krausovi do 28.02.2005

 

Ad.5    Z důvodu jednoročního neplacení příspěvků zaniklo členství v ČSS : Bohatý Lukáš,

            Hrubý Roman, Kocman Aleš, Šebková Eva, Ševčík Martin, Vacek Zdeněk, Vašíček Zbyněk,

           

Ad.6    Byli přijati noví členi : Havel Aleš, Glos Miroslav.

 

Schůze skončila v 20.00 hod.

 

                                                                        Zapsal           Ing. Jan Flek

 

 

netopýr 168x110-3.6kB

ČESKÁ  SPELEOLOGICKÁ  SPOLEČNOST

ZO 6-21, MYOTIS

 

ZPRÁVA

Z

návštěvy Polské republiky

 

 

OBLAST

Kletno

 

13.08.-14.08.2003

 

                                                                                                 Ing. Jan  Flek 

 

netopýr 150x150-12.1kB Jeskyně Niedzwiedzia v Kletně  (vojevodství Walbrzych).

               

                Leží v nadmořské výšce 800 metrů v masívu hory Stronia.
                Jeskyně Niedzwiedzia byla objevena v září 1966 v rozvíjejícím se kamenolomu Kletno III. Nejprve byla objevena vápencová suť s hlinami a kostmi velkých savců, poté byl lokalizován vlastní puklinový vchod. Práce v lomu byly téměř vzápětí přerušeny a začaly výzkumné práce.

                V jeskyně Niedzwiedzia z celkem asi 2 km chodeb vyvinutých ve třech patrech je zpřístupněno asi 280 m ve středním patře. Zpřístupňovací práce probíhaly od r. 1976 do r. 1978. Jeskyně byla slavnostně otevřena 11. června 1983. Vstupné do krátkého úseku jeskyně, pravda ve středním patře do partií nejhezčích, doplněné velmi podrobným výkladem, není právě lidové a činí 15 PZL (cca 120 Kč) v sezoně a 13 mimo sezonu.

                Velmi zajímavý je vstupní pavilon ze surového lomového kamene s pěknou a přehlednou expozicí o přírodním prostředí jeskyně a jejího okolí a o ochraně přírody. Je zajímavé, že se striktně dodržuje počet patnácti osob ve skupině, na úzké chodníky by se ostatně o mnoho víc zájemců ani nevešlo a průvodce se jim může lépe věnovat. Jeskyně je v pondělí a dva měsíce v roce uzavřena k regeneraci mikroklimatu. Je však pravdou, že ten, kdo znal jeskyni před zpřístupněním s čistě bílou krápníkovou a sintrovou výzdobou s krystalovým třpytem, bude poněkud zklamán. Sintrová jezírka jsou dnes většinou vyschlá a zašedlá. Značný podíl na tom nese necitlivé přerušení vodních toků, napájejících sintrová jezírka, betonovými chodníky. Přitom stačilo tak málo-zbudovat můstky. 

 

Nieczynna kopalnia uranu“

               

                V oblasti Klodska jsme navštívili nově turisticky zpřístupněnou šachtu těžby uranu, která byla zpřístupněna v roce 2002.

                Doklady o hornické činnosti v masivu Sněžníka se datují do poloviny 14. století. V údolí Klešnice se těžila ruda železa, stříbra, fluoritu, mědi. Po roce 1947 začali odborníci hledat rudy uranu a to nejen v Polsku, ale i v celých Sudetech, pro potřebu SSSR na výrobu jaderných zbraní. V roce 1948 byly těženy silně radioaktivní haldy středověkých dolů a po jejich odtěžení byly budovány důlní díla pod názvem Kopalíny. V rámci těchto prací bylo  do roku 1953 vykopáno celkem 37 km chodeb ve 20 dolech a 3 šachty o hloubce 83-150 m.

                Stále nižší koncentrace uranu způsobila ukončení těžby a prohlášení ložiska za vyčerpané.

                Na povrch bylo vytěženo 228 tisíc m3 skal, ze kterých bylo získáno cca 20 tun uranu, tj necelých 5 procent z celkového množství vytěženého uranu ve střední a východní Evropě pro potřeby SSSR. Po ukončení těžby uranu byla v letech 1953-1958 prováděna těžba fluoritu (CaF2). Magnetitová žíla, která sloužila k dobývání rud železa dosahovala mocnosti od několika centimetrů do 2,5 m. Hornina sama obsahovala více než 20 minerálů, které však byly v ložisku rozšířeny značně nerovnoměrně.

                Prohlídková trasa je dlouhá cca 200m, chodníky jsou široké 1,5-2,0 m., vysoké od 1,7 m.

                Teplota je asi 7 stupňů C. Každý návštěvník obdrží u vchodu ochranou přilbu.

                Turistická trasa je osvětlena a nabízí  atraktivní pohledy na vystupující minerály především fluorit a kalcit. Zajímavé jsou také expozice korbelů a nádob s hornickou tematikou .

 

„Muzeum Země“

               

                Klodsku je nově otevřená expozice minerálů, která je na vysoké úrovni, přesto že se jedná o sbírku soukromou. Představuje minerály a zkameněliny Kotliny Klodské, Sudet, Polska a celého světa.

 

„Zlatý důl ve Zlotém Stoku“

               

                Nazveme-li důl ve Zlotém stoku dolnoslezské Eldorádo, nebude to v žádném případě přehnané. Předpokládá se, že z vytěžené rudy bylo vyrobeno celkem 16 tun zlata!

                I když toto množství patří celým 1000 letům těžby, i tak je toto číslo velmi vysoké. Jisté zmínky o těžbě nejušlechtilejší rudy v Górách  Kaczawských pocházejí za 13 stol. Je s tím spojen rozvoj hornické osady, ze které v průběhu let vzniklo malebné městečko s příznačným názvem Zlotý Stok. Na sklonku 19. století, když byly nejbohatší zlatonosné rudy vyčerpány, začal se zde těžit arzén.

                Po druhé světové válce se kromě arzénu těžilo ještě asi 30 kg zlata ročně. Tehdy byl důl  z nevyjasněných příčin uzavřen.

                V současné době jsou pro veřejnost otevřeny dvě z četných štol dolnoslezského Eldoráda. Jedna z nich je štola „Gertruda“. Můžeme v ní obdivovat unikátní sbírku zeměpisných map, které dokumentují rozvoj těžby zlata v různých oblastech se zajímavými názvy: „Bogate Pocieszenie“ (Bohaté potěšení), „Zloty Osiol“ (Zlatý osel), Wniebowziecie (Nanebevzetí). Můžeme zde vidět také staré hornické nářadí a nástroje, sbírku hornin a rud.

                V Černé štole vede podzemní trasa chodbami ze 16. století, které byly raženy ručně. Jedna z chodeb se táhla až na území Moravy (je vtipně označena cedulí „STOP státní hranice“). Největší zajímavostí tohoto dolu je asi 80m vysoký podzemní vodopád – jediný   v Polsku.  

hlemýžď 366x100-30.0kB

 

 

ČESKÁ  SPELEOLOGICKÁ  SPOLEČNOST

ZO 6-21, MYOTIS

 

ZPRÁVA

Z

návštěvy Slovenské republiky

 

 

OBLAST

Strážovské vrchy - Uhrovský kras

 

 

4.05.-8.05.2001

 

                                                                             Ing. Jan  Flek 

netopýr 150x150-12.1kBUHROVSKÝ KRAS VE STRÁŽOVSKÝCH VRCHOCH

 

            Uhrovský kras zahrnuje krasové jevy ve vápencově – dolomitovém  souvrství v horské skupině Rokoša  (1010 m) v okolí UhrovcaStrážovských vrchoch. Ze západu ho ohraničuje paleogenní Uhrovská kotlinka, z jihu  paleogenní Bánovská kotlina, na východě Hornonitranská kotlina  a na severu horské sedlo Rázdelie (689 m). Krasové území z jižní částí rozřezává prolomená dolina Nitrice, která oddělila jižnější vápencovo – dolomitický masiv Drieňového vrchu (616 m) od severnější skupiny Rokoša. Takto vymezení krasové uzemí dosahuje rozlohy 120 km2.  Z krasových jevů se vyskytují škrapy, krasové prameny a vyvěračky, suché doliny a nejvíce jeskyně. Malá plošná rozloha a mocnost vápenců a jejich izolovanost způsobila, že se v horské skupině Rokoša  nevyvinuly všechny  povrchové jevy a existující nemají dokonalejší formy.  Z povrchových krasových jevů se vyskytují mimo již vzpomenutých krasových pramenů a vyvěraček, jen nedokonale vyvinuté škrapy a suché doliny. Chybí tu typické ponory a závrty.    (Anton Droppa, Slovenský kras XXI – 1983)

 

V literatuře je zmiňována jeskyně Brloh pod Malým Rokošem se nachází v levém svahu Sučianskej  doliny, na jižním svahu Malého Rokoša  (952 m)  K jeskyni vede z doliny upravený lesní chodník až k prameni ve výšce 601 m. Nad nim se objevují kolmé vápencové stěny, pod kterými se otvírá prostorný otvor jeskyně ve výšce 659 m. Jeskyně je tvořena ze světlých vápenců (svrchní trias ?), které vystupují 46 stupňovým sklonem na západ. Otvor jeskyně je 11 m široký a 4,5 m vysoký a vyplňují ho (a téměř celou jeskyni) zřícené lavice vápence. Jeskyně sestává z prostorné chodby zakončené menší síňkou, dosahuje tak celkovou délku 40 m. Strop i stěny jeskyně nesou stopy po řícení. Důkazem řícení jsou i zřícené bloky na dně, polité bílým sintrem. Z krápníkové výzdoby se zachoval pouze krápníkový vodopád v síňce na konci jeskyně s menším stalagnátem.   Jeskyně se vytvořila korozí atmosférické vody podle vrstevnicových ploch. K jejímu zvětšení přispělo řícení stropu vlivem mrazového zvětrávání. Představuje tedy typ korozívně-řícené jeskyně v senilním stádiu vývoje. Je známá od nepaměti a často navštěvována, důkazem toho jsou mnohé podpisy ve vstupní části jeskyně. Na dně jeskyně se nalézá množství kostí a keramických střepů. V době osídlení okolí tzv. lužickým lidem popelnicových polí (2000 - 500 l.p.n.l.) sloužila jako pohřebiště.   

Její výzkum a zaměření provedl Anton Droppa 20.06.1979 za pomoci Š. Čukana z Uhrovca 

 

Uhrovském krasu vyvíjela po dlouhá léta aktivity Oblastná skupiny SSS Uhrovec, která se po dlouhá léta soustředila na jeskyně  Melková a  Vlčí dol , V pozdější době také na jeskyni Opálená skala, dále  Dúpnou dieru a občasný pramen v Lámavém údolí (1999) Doposud se mi nepodařilo naleznout  v literatuře další novější zmínky o Uhrovském krasu, jako takovém (od r.1983).

 

Naše ZO ČSS 6-21, Myotis navštívila tuto oblast na pozvání místního turistického odboru  Klubu slovenských turistů  Ješkova Ves- Banky ve dnech  4-8.05.2001.

Při orientační povrchové exkurzi jsme navštívili výše uvedenou jeskyni Brloh a pracoviště  Handlovské oblastné skupiny Slovenské speleologické společnosti,   Vestenickou medvědí  jeskyni., kterou objevili občané Dolných Vestenic. Dále závrty u Diviak nad Nitricou na krasové plošině Nivy, vyvieračku Trstenec v Diviacké Nové Vsi a jeskyni Vahanka u Ješkové Vsi nad Nitricou.

Vestenická medvědí jeskyně se nachází na levé straně v závěru dolinky Hradištnica v JZ svahu vrchu Fajtov. Vchod o rozměrech 1,7 x 1,8 m se nachází v nadmořské výšce cca 700 m. K jeskyni je vybudován přístupový chodník, ve svahu jsou vybudovány kamenné terasy s pracovní provizorní základnou.

Jeskyně byla od roku 1957 známá Imrichovi Šuhajdovi, který ji později, v roce 1965 začal společně s Ludovítom Beňadikom, Ladislavom Humajom a Jánom Šuňom prohlubovat. Jak daleko nebo hluboko se dostali není známé. Jeskyni dosud tvořila jen malá síňka a velni úzká puklina.  Soustavné práce nastaly až v roce 1998, kdy se Anton MiškeJánom Šuňom prokopali v síňce za vstupním otvorem do hloubky cca 5 metrů. V této části byly objeveny čelisti a zuby  medvěda a zasintrovaná růžice parohu.

V roce 1999 se o jeskyni dovídají členové OS Handlová a provádí v znovuobjevené jeskyni měření a fotodokumentaci. V té době rozšířená puklina za vchodem ústila do prostory pojmenované Síň . Na dno Síně se sestupuje po uměle vybudovaném kamenném chodníku. Dno je skalnaté s hlinitým sedimentem. Výška prostory je asi 10 metrů. Výzdoba v Síni spočívá v kuličkovitých sintrových nátecích šedivé barvy.  V nejnižším místě je balvanitý zával s drobnými puklinami a znatelným průvanem. Jedná se o nadějné místo vhodné pro další postup. Prostora pokračuje vpravo k hornímu vchodu, směrem ven. V této době má celkovou délku 20m.   25.09.1999 objevují A.Miške a V. Záhon za pomoci dalších po namáhavé práci, rozebráním závalu další prostory. Nově objevená část je pojmenovaná Hradištská chodba. Délka nových prostor po zaměření je 15 m. Chodba je bohatě zdobená sněhobílými až žlutohnědými sintrovými náteky a záclonkami, různými druhy krápníků, hráškovou výzdobou a jezírky s perlami. Ve spodní části je úzká neprůlezná chodbička u které je třeba prohloubit dno. Nad touto puklinkou se po rozbití kamene a rozšíření podařilo proplazit dalších 5-6 m zasintrovanou chodbičkou, která dále pokračuje neprůleznou, zasintrovanou puklinou. 

Při povrchové exkurzi jsme si prohlédli závrtovou řadu tří klasických mísovitých závrtů, které jsou  situovány na svažité louce v jedné řadě ve spádnic, ve výšce cca 550 m.n.m. na lokalitě Nivy u Diviak nad Nitricou. Závrty jsou zarostlé náletem dřevin a křovin.  Jsou přibližně stejně velké, oválné, o průměru cca 20m. Nejníže položený závrt je nejmělčí se zarovnaným dnem. Nejvýše položený závrt dosahuje hloubky cca 6 m. a při jeho čelní stěně ve spádnici je propadený jícen o rozměru 1,0x1,5 m do hloubky cca 1,0 m. Jícen je tvořen  volnými bloky vápencových balvanů s výplní splaveného sedimentu. Tento materiál také jícen zcela uzavírá.

Velice zajímavá byla vyvěračka Trstenec nedaleko obce Diviacka Nová Ves pod Smolovou horou (536.8) ve výšce cca 300 m.n.m. a zejména její paleovývěr o cca 40 m výše, z něhož evidentně proudí studený vzduch.   V dostupné literatuře se mi nepodařilo naleznout o závrtech a vyvěračce žádné zmínky.

Část členů naší ZO se pokusili proniknout tímto paleovývěrem dále. Podařilo se uvolnit rozrušenou vstupní část.  Další pokračování je zřejmé, ale neprůlezné. K dalšímu  postupu je nutné alespoň minimální vybavení páčidlo, palici a krompáč. Domníváme se, že vzhledem k situování nad aktivním vývěrem a poměrně značnému průvanu se jedná o velice nadějnou lokalitu k proniknutí do dalších prostor.

Dále se členové skupiny pokusili o sondáž v jícnu závrtu. Po odstranění sedimentu se objevily mezi balvany volnější pukliny a znatelné proudění vzduchu. Jedná se o velice nadějnou lokalitu, která se však zřejmě neobejde bez technického zabezpečení (pažená šachta)., pokud se nepodaří zachytit pevný jícen.

Pracovalo se také ve velmi nadějné lokalitě nedaleko Ješkové Vsi v jeskyni Vahanka. Jedná se o propast vzniklou na puklině podél zlomu. Jeskyně má dva vstupy cca 1 m široké na strmém bralu zvaném Vahanová skala v nadmořské výšce cca 800 m. Po 7 m se vybíhá z propasti  menší síňka o rozměrech 5 x 6 m. Vpravo pak kolmo odbočuje menší chodbička cca 4 m dlouhá která dosahuje téměř k povrchu. Pravděpodobně se jedná o zavalený vchod do původní jeskyně. Puklinová propast je ucpaná v místě kde z ní odbočuje uvedená síňka vápencovými kameny a sintry spadanými z výše položených částí. Profil propasti je zde elipsovitý s rozměry cca 3 x 1 m. Pracovalo se na  prokopaní ucpávky propasti. Materiál se musel transportovat ven z propasti.

Je velice dobré, že i tato poměrně malá a opomíjená oblast přilákala pozornost speleologů. Osobně se domnívám, že tu čeká nějaké překvapení a věřím, že se sem  vrátíme a nejen na exkurzi povrchovou ale podzemní.

 

hlemýžď 366x100-30.0kB