Naše lokality

Člupek v Moravském Krasu

Geografický popis:

Závrt Člupek se nalézá na Harbešské plošině mezi obcemi Vilémovice a Lažánky cca 200m východně od závrtu Společňák. Délka závrtu je 22 m, šířka 15 m, hloubka 7 m. Původní ponor se nalézá v západní části závrtu.

Stručná historie objevů:

Předběžné sondy v závrtu začaly v lednu 1998. Od března do května 1998 probíhaly otvírkové práce na původním ponoru. Po dosažení hloubky cca 8m byla objevena síňka se zavaleným dnem. Na začátku června 1998 byla vybudována přímá šachta ze síňky na povrch. Během celého podzimu probíhaly intenzivní práce na prohlubování dna síňky. V lednu 1999 byl v hloubce cca 15 m , odkryt průlez do horizontální chodbičky vedoucí jižním směrem. Chodbička má rozměry 0,5 x 0,7 m a postupně se rozšiřuje. Po několika meandrech se chodbička napojuje na chodbu o rozměrech 0,4x 2 m o délce 15 m vedoucí jihozápadním směrem. Na konci je odbočka SZ směrem, která po 10 m ústí do prostory o rozměrech délka 7 m, šířka 4 m, výška 10 m. Z jižní strany vtéká do prostory nepravidelný přítok, který se ztrácí na severní straně.

Po vykopání 2 m hluboké sondy byla objevena zasedimentovaná chodbička, kterou odtékala voda. Po vyklizení sedimentu se podařilo prolézt do pokračování chodbičky. Pro stále se snižující strop do neprůchodnosti stoupala obtížnost prací. Práce tedy byly v těchto místech v červnu 2000 zastaveny.

Další prolongační práce se soustředily přímo pod vstupní šachtou.

Od června 2000 do února 2002 byl prohlouben prostor pod šachtou o 7 m až na dno.(-22 m). Dno je tvořeno pevnou skálou s patrným vodním žlábkem, svažující se severním směrem. Postupně bylo odkrýváno pokračování chodbičky v celém profilu (šířka 0,6 m,výška 3 m) vedoucí severním směrem. Po 7 m byla ve dně této chodbičky odkryta odbočka 0,5x 0,7 m vedoucí SZ směrem a svažující se v úhlu 20 stupňů. Práce se však zaměřily na prodloužení chodbičky severním směrem. Vyklízením sedimentu se v březnu 2002 se podařilo proniknout do volných prostor, uzavřených závalem. Po částečném rozebrání závalu z vysypaného komína se objevilo další pokračování. Chodbička po dalších 7 m ústí do soustavy puklin vedoucích směrem východ-západ. Dno těchto puklin je tvořeno kamennými bloky pokrytých sedimenty. Ve dně jsou místy patrné ponory (charakteru podzemních závrtů), až 1,5 m hluboké, kterými zjevně odtéká voda. při vyšších vodních stavech, kdy dochází v těchto místech k nadržení vody (vodní čára na stěnách).. Centrální puklina má délku 15 m, šířku 0,5 m a výšku 2 m. Puklina přechází ve dva komíny o dohledné výšce cca 3 m.

Závrty u Žďáru v severní části Moravského krasu

František Hudec, řed. školy ve Žďáře Československý kras 1949

………Ještě několik slov o závrtech. Nejvýše položeným závrtem v katastru jest závrt, označený na mapce čís. 1. leží ve žlíbku u na obecním p₁ozemku, parcelní číslo 641. Jeho nadmořská výška je asi 550 m. Sem tekou vody z výše položeného močálu od lesíka Borky. Ještě v bezprostřední blízkosti závrtu jest rostlinný porost jako na bažinách. Směr toku vody vyznačují zejména ostřice. Na okraji závrtu však voda a s ní i bažinný porost náhle mizí a svahy i dno závrtu, které letos o několik cm pokleslo, má floru písčitou. . .

Zde kopal asi v roce 1922 p. Josef Kuběna, správce šamotky z Rájce, hledaje jeskyně. Když dospěl do hloubky asi 5 m zůstal ve dně závrtu jen malý otvor ve vápencovém masivu. Jeho finanční prostředky však byly vyčerpány. Obec Žďár nechtěla na prostřelování dáti podporu; proto vykopaný materiál nechal naházeti zpět a práce zanechal……

Na základě souhlasu referátu životního prostředí OU Blansko s „jiným využitím jeskyně“ za účelem speleologického výzkumu a průzkumu ze ne 19.04.1996 Čis.j. RŽP/802/96/Ma ukl.zn.246/28, prováděla naše ZO se speleologický výzkum. Tento má za úkol ověřit případnou existenci volných podzemní prostor na zdrojnicích vod Žďárského potoka.

Práce byly započaty sanací ponoru vodoteče, dno závrtu bylo vyčištěno od odpadků a sedimentů s vysokým obsahem tlejícího organického materiálu z okolních pozemků. Současně byla hloubena šachtice za účelem zastižení skalnatého dna – jícnu závrtu. Po jeho dosažení v hloubce cca 5 metrů (tím byla ověřena zpráva o činnosti p.Josefa Kučery v roce 1922), byly osazeny betonové skruže a celé dno vlastního ponoru vyplněno balvanitou sutí. .

Tímto opatřením bylo účinně zabráněno dalšímu splavování ornice z okolních pozemků do podzemí.

Jícen ponoru tvořila asi 1 m vysoká, úzká, neprůlezná puklina, tvořenou vlevo pevnou skalní stěnou a vpravo  volnými lavicovitě uloženými labilními skalními bloky. Dno je tvořeno pevnou skálou s výrazným vodním korytem. Přibráním levé stěny na průchozí šířku se podařilo sledovat pevnou počvu na vzdálenost cca 3 metry (obr 5,11), kde se zahloubila následně přešla ve změť silně erodovaných vrstevnatých bloků. Přes tyto lavicovitě uložené bloky byla odtěžena šachta do hloubky cca 4 metrů, aniž bylo zastižena pevná stěna, nebo dno. Z důvodu obtížného rozebírání a zajišťování labilních lavic vápence, bylo od další práce v těchto místech upuštěno.

Při zmáhání vstupní chodby byla pozorována v pravé pevné stěně úzká puklina, široká cca 20 cm s erodovanými pevnými stěnami. Při sledování chování jarních přívalových vod bylo zjištěno, že slouží jako přepad při zahlcení ponoru a přes svoje rozměry odvádí poměrně značné množství vody. Prolongační práce byly tedy soustředěny v tomto směru . Přibírání levé stěny se podařilo postoupit v průlezném profilu na vzdálenost cca 2 m, kde se puklina zalomila prudce do leva a následně vpravo. Odtěžený materiál je ukládán v podzemí na místě šachty.

V současné době ve vzdálenosti cca 5 metrů se charakter pukliny zásadně změnil. Vertikální puklina přešla ve dva úpadní tlakové kanálky, kruhovitého profilu o průměru cca 20-30 cm..

Zaměření není provedeno, pro malý rozsah pracoviště.