Cavediving nejen v Mexiku

Festival Rajbas: už podesáté

Mělnickou podzemní chodbu zasypou ve čtvrtek!

Revoluční výzkumník na Marsu

Na Marsu objeven ledovec třikrát větší než Los Angeles

Tvrz Bouda letos otevře naposledy, Hůrka je dostupná celoročně

Na Boudě se už zabydlují netopýři

Z poházených kostí bude unikátní výstava

Chcete se bát? Jeďte do Plzně

Zabíjí horníky i v českých dolech. Zemětřesení, která způsobují lidé

V karvinském dole zemřeli dva horníci, silný otřes cítili lidé až v Ostravě

OBJEV: V Plzni našli podzemní nacistickou pitevnu

Každý kámen má svoji historii a svůj osud. Je v něm život i smrt.

ATAEM: Senzor pro detekci podzemních objektů

Otevření lomu na Bouzovsku se odsouvá

Hasiči cvičili na zasněžené lanovce

Duše, která měla vstoupit do kamene

Galapágy: fantastická výprava do pravěku

Mezinárodní filmový festival přiblíží adrenalinové sporty

Obce chtějí větrníky, Kraj Vysočina je proti

Jordánská poušť ukrývá doly z doby krále Šalomouna

Televizní programy

Pohádka na konec

Cavediving nejen v Mexiku

Zdroj : www.wethorse.nl – poklepej, vyber si a relaxuj !

Festival Rajbas: už podesáté Dagmar Kulaviaková 22.11.2008

Blansko - Cestovatelský festival Rajbas Outdoor Kotlík na tři dny ovládne Blansko. Na programu jsou filmy, soutěže, koncerty a wokshopy.

http://blanensky.denik.cz/kultura_region/festival-rajbas-uz-podesate20081121.html

---

Vyprávění o přechodu přes Grónsko, o lezení v Himálajích či pojídání hmyzu. Nejen toto od pátku do neděle nabídne v Blansku desátý ročník festivalu filmů, setkání a dobrodružství Rajbas Outdoor Kotlík.Zájem o akci je podle ředitele festivalu Milana Daňka velký. „Už při prvním ročníku festivalu přišlo hodně lidí, loni jich bylo kolem patnácti set. Je to ale trochu zavádějící, protože jeden člověk mohl přijít na více akcí,“ sdělil Daněk a doplnil, že na festival jezdí zájemci z celé republiky a i ze Slovenska.

Letošní Rajbas začne v pátek ve čtyři hodiny odpoledne v blanenském kině tříhodinovou projekcí čtrnácti krátkých filmů, které se přihlásily do filmové soutěže Okem dobrodruha. Od sedmi hodin se pak v kině bude promítat film Zajatci bílého boha. „Jedná se o dost kontroverzní film přibližující násilí, které je pácháno na domorodém kmenu Akha západní civilizací,“ upřesnil Daněk.

Pestrý program nebude jen v blanenském kině, ale také v klubu Ulita. V sobotu tam vystoupí Marie Borkovcová s přednáškou o využití hmyzu v běžné potravě a od dvanácti hodin polárník Miroslav Jakeš, který přešel Grónsko z východu na západ. Tradiční součástí festivalu jsou také soutěže. V pátek v šest hodin večer startuje od Dělnického domu šifrovací hra Megbolondul, v sobotu ze Starého Blanska v devět hodin Limonádový Grena běh s pětikilovým soudkem na Hořice a chybět nebude ani soutěž NaFEST z cest necest.

„V ní se hodnotí nejoriginálnější fotografický nebo filmový dokument, který zachycuje, jak se soutěžící na festival dostali,“ sdělil organizátor soutěže Vladimír Kučera. Nápady se to v soutěži každoročně hemží. „Předloni vyhrál nápad vlastnoručně vyrobeného auta, loni dokument, který ukazoval, že se soutěžící na festival dostali zdoláním vymyšleného jeskynního systému mezi Brnem a Blanskem,“ prozradil Kučera.

Nadšenci recese se mohou hlásit do dnešní půlnoci.

Stálicí festivalu je rovněž Rajbas pragulka, která nadšence zavede do podzemí Moravského krasu. „Letos se půjde do jeskyní v Pustém žlebu. O akci ale bývá už dopředu velký zájem, takže letos už jsou všechny skupiny plné,“ sdělila organizátorka pragulky Hana Špičáková.

Permanentka na všechny tři dny festivalu přijde na tři sta korun.

Mělnickou podzemní chodbu zasypou ve čtvrtek! Viktor Janovský 25.11.2008

http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/melnik-podzemni-chodbu-zasypou-ve-ctvrtek20081124.html

Mělník/ Statika nově objeveného sklepení před radnicí má silně narušenou statiku stropní klenby. Nově si přečtěte oficiální vyjádření místostarosty města Jaromíra Kováříka!

PŘÍSTUP do chodby museli pracovníce specializované firmy prokopat do šestimetrové hloubky a vyplnit zkružemi.

Už v tomto týdnu dojde k zasypání chodby, odhalené propadem části náměstí Míru v Mělníku v polovině července letošního roku. Důvodem je nestabilní stropní část sklepení.

Zasypat? Co nejrychleji

O krátké chodbě nemělo vedení města ani tušení. Přestože je většina chodeb a sálů pod náměstím Míru zmapována, stále může podzemí na různých místech překvapit. Stejně tomu bylo v červenci, kdy před budovou radnice prasklo vodovodní potrubí a narušilo statiku povrchu. Ten se propadl částečně do chodby vedoucí z budovy radnice a do neznámých prostor.

Vzhledem k tomu, že díra v zemi odhalila novou chodbu, museli se odborní pracovníci prokopat až do hloubky šest metrů a zajistit bezpečný přístup z náměstí. Tam nalezli skoro pět metrů dlouhý sklep, který je na jedné straně zakončený zdí.

Po prokopání do chodby se objevil velice znepokojující fakt. Strop sklepa je natolik nestabilní, že by se mohl kdykoli zřítit. „Klenba sklepa je narušená několika trhlinami a visí na nich kamenné bloky. Ani nevíme, jak jsou těžké. Část, která je vidět, má kolem deseti tun,“ uvedl mělnický místostarosta Jaromír Kovářík.

Podle odborníků je potřeba chodbu co nejrychleji zasypat. Oprava stropní klenby by byla nejen drahá, ale především velmi nebezpečná. „Nenajde se nikdo, kdo by pod to vlezl a začal tam cokoli dělat,“ podotkl Kovářík. Důvodem znemožnění prací je to, že nestabilní strop je nad celou plochou sklepení. Vzhledem ke všem faktům se k zasypání přiklonili i památkáři a Báňský úřad.

Kamiony pojedou několikrát

K zasypání chodby dojde ve čtvrtek. Předběžný termín potvrdila najatá firma v pondělí. Zastupitelé rozhodli na základě posudků odborníků o tom, že bude prostor zavezen popílkovou směsí, která zajistí oporu, přitom ale bude v budoucnu odtěžitelná. Možnost zalít prostor betonem, jako se dělo v minulosti ve sklepích na náměstí Karla IV., zástupci města zavrhli.

Na náměstí bude muset během jednoho dne přijet několik nákladních vozů se směsí. Radnice původně uvažovala o jednom voze, který by přijel plně naložen a zasypání se uskutečnilo jednorázově, kvůli podzemním chodbám v ulici Legionářů od toho ovšem upustili. „Na zásyp je potřeba asi padesát kubických metrů směsi, která váží kolem osmi set kilogramů na kubík. Raději rozdělíme náklad směsi do několika vozů,“ podotkl místostarosta.

Obyvatelé a návštěvníci města pocítí dočasné omezení, které bude v den prací na náměstí platit. Část náměstí Míru před budovou městského úřadu bude uzavřená, aby mohli řidiči s nákladním vozem manipulovat.
Auta na náměstí mohou jezdit dál

V souvislosti s havarijním stavem objevené chodby se na na webu melnicky.denik.cz strhla vášnivá diskuze na téma zamezení dopravy na náměstí.

„Pořád se nemohu zbavit dojmu, že historické části měst patří pěšákům, a na náměstí Míru tak nemají auta kromě zásobování co dělat,“ tvrdí v diskuzi jeden z častých přispěvovatelů, bohužel pod zkratkou. Ostatní názory našich čtenářů v diskuzi se shodují. Chtějí zákaz vjezdu na náměstí Míru, tedy kromě nutných případů.

Kritika na hlavu města se snesla i poté, co jeho představitelé pustili na náměstí těžkou vojenskou techniku při oslavách 28. října. Tehdy se už o stavu chodby vědělo a není vyloučeno, že v dalších místech mohou být podobně poškozené prostory. O zákazu vjezdu, nebo výrazném omezení provozu na náměstí radnice neuvažuje. „Mnoho lidí bychom odstřihli od možnosti zajet si do centra a vyřídit potřebné věci, znepříjemnili bychom život i podnikatelům, ke kterým by chodilo méně lidí,“ vysvětlil Kovářík.
V souvislosti s nově objevenou chodbou není podle mělnického starosty důvod se otázkou zákaz vjezdu zabývat. „Toto není důvod k omezení stávající dopravy na náměstí,“ řekl starosta Miroslav Neumann.

OFICIÁLNÍ VYJÁDŘENÍ MÍSTOSTAROSTY MĚSTA:

Vážení, nejsem ani náhodou odborník na podzemí, v žádném případě si nepřivlastňuji rozhodovat v těchto složitých a na odbornost velice náročných situací, ale medializovaná kampaň o předmětném sklepu mne uráží. Bez vychloubání si dovolím připomenout, že v listopadu roku 2006 jsem jenom z vlastního zájmu prolezl chodbu ke studni a šel za myšlenkou zpřístupnění. Stálo to hodně práce a konzultací, ale výsledek stojí za to. Radil jsem se se všemi, kteří se svými znalostmi a odborností měli a museli k tomuto vyjádřit, i s těmi, kteří mohli sehnat na ten původně bláznivý nápad peníze. Další, příklad. S osobním rizikem, pouze na základě informace pamětníka, jsem nechal prorazit zabetonovaný sklep ve vinárně pod radnicí a objevil se sklepní prostor nebývalého rozsahu. Práci k podzemí jsem bral jako svůj příspěvek pro město a jakousi lahůdku ve své práci. Bylo to takto vnímáno a následně jsem se stal členem komise podzemí, kde jsou členy odborníci, znalci problematiky i laici, jako jsem já.

Když se na začátku července letošního roku objevil na náměstí propad, měl jsem v tu dobu zápal plic. Byl jsem dopraven na místo a po zjištění, že se nikomu nic nestalo jsem zajásal, objevila se nová část podzemí o kterém jsme neměli nejmenší znalost. Bohužel po zajištění vstupu a zjištění jaký sklep a hlavně v jakém je stavu následovalo jen a jen zklamání. Od počátku naslouchám těm, kteří o geologických i bezpečnostních situacích a rizicích hodně vědí a řídím se názory odborníků, zejména těch, kteří do tohoto sklepu sestoupili a seznámili se se stavem in natura. Je krásné diskutovat z plochy náměstí, případně od stolu a vyjadřovat se, že by se mohlo, že nějak a pod.

Názor odborníků jsem předložil na zastupitelstvu města a bylo rozhodnuto, právě na základě posudků o vyplnění prostoru snadno odtěžitelným materiálem. Následně sestoupil do tohoto prostoru i RNDr. Horčička, člověk kterého názor vzhledem k odbornosti je téměř nezpochybnitelný. Ještě 5.11. byl přizván ing.Růžička CSc a následně obvodní báňský inspektor ing.Matula. Neprovádíme nevratné opatření, neničíme sklep a já nejsem rozhodně tím, kdo by se k ničení odkazu historie hlásil. Zároveň se ptám, kdo ještě chce a na základě čeho stanovený postup zpochybnit a rovněž chce převzít odpovědnost?
Zdraví Jaromír Kovářík

Revoluční výzkumník na Marsu Tomáš Kovařík   24.11.2008

http://www.rozhlas.cz/leonardo/vesmir/_zprava/518421

Kresba sondy Mars Reconnaissance Orbiter Autor:    NASA  

Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) patří do rodiny velkého výzkumného projektu NASA s pojmenováním "Mars". Ten zahrnuje postupné vyslání několika sond s různým posláním. Pomyslná kostra však zůstává stále stejná - výzkum našeho kosmického souseda, planety Mars. 

Revoluční vybavení a náročné úkoly.

Hlavní úkol sondy MRO je součástí kostry programu Mars - tedy nalezení vody na rudé planetě. Mezi další úkoly se pak řadí detailní prozkoumání určitých částí jejího povrchu, atmosféry a dokonce i podpovrchových vrstev. Ke splnění určených úkolů je sonda vybavena opravdu špičkovým vědeckým "nákladem", který zahrnuje celkem šest přístrojů:

Fotografie kráteru Victoria s roverem Oportunity Autor:    NASA  

1. HIRISE - Barevná kamera s vysokým rozlišením k detailnímu snímání povrchu Marsu. Ta je vybavena snímačem s obrovským rozlišením až 30 cm na jeden obrazovkový bod ze vzdálenosti přibližně 300 km! Jednou z nejslavnějších fotek pořízených touto kamerou je snímek části kráteru Victoria a jeho blízkého okolí, kde je vidět i rover Opportunity operující v této oblasti.

2. CTX - Černobílá kamera s nižším rozlišením (přibližně 9 metrů na pixel) na snímkování rozsáhlejších území planety.

3. MCS - Radiometr pracující ve viditelné a infračervené oblasti spektra pro zkoumání vlastností marsovské atmosféry a ledu, případně jinovatky na jeho povrchu.

4. CRISM - Kompaktní spektrometr pracující ve viditelném a infračerveném spektru barev, umožňující sondě zkoumat chemické složení povrchové části Marsu. Jeho hlavním úkolem je nalezení minerálů obsahujících určité procento vody. Jen na okraj: Spektrometry pracují na principu zkoumání odraženého paprsku světla. Na přijatém paprsku je pak zkoumána jeho vlnová délka, intenzita, rozptýlení, a mnoho dalších kritérií, podle kterých je pak vyhodnoceno složení zkoumaného tělesa.

5. MARCI - Barevná širokoúhlá kamera určená ke snímkování atmosférické oblačnosti a hlavně polárních čepiček Marsu ve viditelném a ultrafialovém záření. Při velkém množství přeletů sondy nad přibližně jedním místem je tento přístroj schopen vytvářet i synoptické (porovnatelné) snímky marsovské atmosféry a povrchu, které pak mohou ukazovat její pravidelné změny v závislosti na ročních obdobích.

6. SHARAD - Sondážní radar pro zkoumání marsovského podzemí. Tedy konkrétněji podpovrchových vrstev hornin do hloubky až jednoho kilometru. Speciálně je tento přístroj upraven také pro hledání vody a vodního ledu pod povrchem Marsu.

Vypuštění a cesta k Marsu

Startovní okna pro vypuštění těles k Marsu se odvíjejí od jeho polohy, aby bylo možné k němu efektivně poslat sondu s maximální úsporou pohonných hmot. Startovní okno k vypuštění MRO bylo v období 10. - 30. srpna 2005. První pokus o vypuštění byl naplánován už na 10. srpna 2005, ale kvůli technickým potížím s nosnou raketou Atlas 5 byl start odložen o 24 hodin. Druhý den ale sonda nakonec také zůstala na Zemi, protože tentokrát nepracoval správně řídící program rakety a především bylo špatné počasí. (A to už musí být něco, aby stav počasí znemožnil startovat kosmické raketě.)

Sonda MRO při startu Autor:    NASA  

Cesta k Marsu byla započata až na třetí pokus, tedy 12. srpna 2005. Po bezproblémovém startu a urychlení na meziplanetární cestu pomocí třetího stupně rakety, začala přeletová část mise. Ta trvala asi 7 měsíců. V této době byly otestovány všechny vědecké a letové přístroje a hlavně provedeny čtyři korekce navádějící sondu na dráhu k planetě.

Okamžik (a další dva roky) pravdy

10. srpna 2006 se sonda dostala dostatečně blízko k Marsu a pomocí svých šesti motorů začala brzdit a navazovat spojení s marsovským gravitačním polem. Krátce na to byla navedena na polární a silně excentrickou oběžnou dráhu (tzn. dráhu probíhající přes oba póly Marsu s tvarem velmi protáhlé elipsy). Její nejnižší bod se pohyboval ve vzdálenosti 300 km od povrchu planety a nejvzdálenější až 45 000 km.

Kresba sondy při aerobrakingu Autor:    NASA  

Sonda pak pořídila první fotografie planety pomocí kamery HIRISE (o rozlišení 2,49m/pixel z výšky 2489 km). Následujících sedm měsíců bylo věnováno úpravě oběžné dráhy ze stávající eliptické na kruhovou. K tomu byl využit tzv. aerobraking, tedy brzdění o horní vrstvy atmosféry při nízkých průletech. V listopadu roku 2006 dosáhla sonda konečně víceméně kruhové dráhy o parametrech 255x320 km a mohla začít hlavní část mise - vědecké zkoumání. Jeho hlavní část měla probíhat od listopadu roku 2006 do listopadu roku 2008, tedy přibližně do současnosti. Během minulých dvou let se ale sonda nepotýkala s žádnými problémy, a tak se předpokládá, že budou její vědecké přístroje fungovat ještě dlouhou dobu.

Parametry mise sondy Mars Reconnaissance Orbiter

Datum startu	12. 08. 2005 ve 12:43h SEČ
Nosná raketa	Atlas V 401
Kosmodrom	Eastern Test Range
Cílový objekt	Planeta Mars
Přílet k Marsu	10.03.2006
Hmotnost celé sondy	2180 kg
Výška sondy	6,5 m
Rozpětí solárních panelů	13,6 m
Zdroj: Space 40 a NASA

Porovnání zatím odeslaných dat sondy MRO s ostatními meziplanetárními sondami Autor:    NASA  

Vedlejší úkoly revoluční sondy

Proč nazývám sondu revoluční? Na to už tu bylo jednou, ovšem nepřímo odpovězeno - protože nese neuvěřitelně moderní vědecké vybavení. Přes vědecké vybavení se ale dostáváme dále, k technickému. Sonda totiž nese největší vysílací anténu, která kdy byla k Marsu dopravena. Jde o anténu o průměru 3 metry (!), schopnou vysílat informace až 10x rychleji než ostatní antény pracující na Marsu.

Detailní snímky okraje polární čepičkyAutor:    NASA  

V souvislosti s výše popsanou anténou jde i jeden vedlejší úkol mise MRO - Sonda má totiž sloužit jako retranslační družice pro ostatní marsovské sondy, které přistanou na jeho povrch (tedy tzv. landery). To znamená, že signál vyslaný landerem zachytí nejprve MRO a až poté ho vyšle k Zemi. Tento systém byl už jednou úspěšně použit při přistání a operační době sondy Phoenix. Do budoucnosti se ho plánuje dlouhodobě využít pro zatím největší projekt meziplanetární sondy k Marsu - rover MSL (Mars Science Laboratory).

Jeden z vyfocených otvorů pomocí kamery HiRISE Autor:    NASA

Jeskyně na Marsu?

O tajemných otvorech do povrchu Marsu se vědělo už dříve. Ovšem nebyly možnosti je prozkoumat dostatečně ani na to, aby se dalo říci, že jsou to vůbec otvory. MRO dokázala pomocí kamery HIRISE lokalizovat všechna místa jejich výskytu (celkem 8 - všechna byla v minulosti lokalizována sondou Mars Odyssey) a vyfotit je na opravdu obrovské rozlišení. Jak tyto otvory vznikly, se dá zatím jen spekulovat, dokud nebudou tato místa detailně prozkoumána nějakou pozemní sondou.

Objevily se spekulace, že mohly díry vzniknout postupným sublimováním vodního ledu (ovšem pak se neví, kde se ten led vzal), nebo že se jedná o krasové útvary (ovšem pak se zase neví, odkud voda přitekla, protože chybí vyschlá koryta v okolí). Do třetice všeho dobrého se objevila studie, která úplně vylučuje podíl vody na vytvoření otvorů a dává za vinu vulkanický tlak z podpovrchových vrstev.

Budoucnost

MRO se plánuje využít jako retranslační družice pro komunikaci sondy MSL se Zemí. Takto by měla sonda sloužit až do konce své plánované životnosti, tedy do roku 2010. Vědecké vybavení a kompletně celá sonda je ale stále ve výborném stavu a proto jistě zůstane plně aktivní ještě pěknou řádku let a vykoná spoustu cenné práce.

Na Marsu objeven ledovec třikrát větší než Los Angeles 21. 11. 2008 10:37 - WASHINGTON

http://www.novinky.cz/clanek/154889-na-marsu-objeven-ledovec-trikrat-vetsi-nez-los-angeles.html

foto: NASA/JPL/MSSS

Vědci z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) objevili na Marsu velké podzemní rezervoáry zmrzlé vody. Ledovce odhalené sondou Mars Reconnaissance Orbiter v rovníkové oblasti rudé planety jsou až několik stovek metrů široké a jeden je dokonce trojnásobně větší, než Los Angeles.

Sonda led objevila na jižní polokouli, podle vědců by však na té severní mohlo být ledu ještě víc, napsal deník The Times.

Vědci se domnívají, že jde o pozůstatky z doby ledové na planetě, jejich stáří se odhaduje na až 100 miliónů let. Podle expertů jsou nejdramatičtějším důkazem klimatických změn na Marsu. Jejich porozumění by mohlo pomoct pochopit podobné změny na Zemi.

Největší ledovce, široké až 100 kilometrů, mohou být potenciálním zdrojem vody pro astronauty na Marsu. Když se zformovaly, bylo podnebí na planetě mnohem chladnější, protože nachýlení osy, kolem níž se Mars otáčí, bylo výrazně větší, než dnes. Ledové plochy se tak mohly rozšířit daleko za polární oblasti.

Tvrz Bouda letos otevře naposledy, Hůrka je dostupná celoročně PRAHA 25. 11. 2008 (iHNed.cz)

http://ihned.cz/c4-10073040-30753040-000000_d-tvrz-bouda-letos-otevre-naposledy-hurka-je-dostupna-celorocnereklama

Dělostřelecká tvrz Bouda u města Králíky je největším muzeem československého opevnění budovaného v letech 1935 - 38, letos bude naposledy otevřena 29. a 30. listopadu.

Tvrz Bouda je jednou z pěti stavebně dokončených dělostřeleckých tvrzí československého opevnění budovaného na našich hranicích od roku 1935, nachází se asi 5 km jihozápadně od města Králíky. Ve zcela původním stavu je zpřístupněna veřejnosti, v roce 1995 byla zapsána do seznamu kulturních památek ČR. Tvrz tvoří pět mohutných železobetonových objektů (srubů), propojených systémem podzemních spojovacích chodeb a rozsáhlých sálů. Společnost přátel čs. opevnění, o. p. připravila letošní poslední prohlídky na dny 29. a 30. listopadu.

V podzemí přezimují i netopýři

V zimním období je celé podzemí tvrze krásně suché a díky tomu i podstatně světlejší, než v létě. Milovníci přírody budou mít možnost uvidět již první desítky netopýrů připravujících se na letošní přezimování. Kompletní prohlídka trvá zhruba 70 min, připraveny jsou i zkrácené miniprohlídky (cca 35 min) pro zájemce s těmi nejmenšími. Vstupy jsou v sobotu i v neděli u kompletní prohlídky v 11, 13 a 15 hodin a u miniprohlídek v 10, 12 a 14 hodin. Tvrz ležící v kopcích nad Těchonínem mohou navštívit i ti, kteří vyrazí na běžky od Červenovodského sedla či Suchého vrchu směrem na Mladkov. Přístup ke tvrzi Bouda je z obcí Těchonín, Mladkov, Lichkov po značených turistických trasách, nejkratší je cesta od parkoviště u rozhledny na Suchém vrchu. Prohrnutá pro pěší bude cesta z Těchonína.

Hůrka má otevřeno celoročně

Dělostřelecká tvrz Hůrka je se svými čtyřmi bojovými objekty jednou z nejmenších tvrzí tehdejšího předválečného československého opevnění. Je to ale jediný objekt, který lze navštívit v průběhu celého roku, pro veřejnost se otevřela teprve letos v létě. Leží u silnice z Králík směrem na Červený Potok, Dolní Moravu a Hanušovice.

Ve vstupním areálu se nachází velké parkoviště, takže do vlastního objektu tvrze se přejde jen pár kroků. I v zimním období lze tedy spojit sport v nedalekých zimních střediscích a návštěvu zajímavého vojensko-historického objektu. Prohlídka trvá cca 70 minut, vstupy jsou každý den v 11, 13 a 15 hodin - kromě pondělí. Pondělky jsou vyhrazeny předem objednaným skupinám a zájezdům.

Na Boudě se už zabydlují netopýři

http://orlicky.denik.cz/kultura_region/na-boude-se-uz-zabydluji-netopyri20081126.html

Těchonín - Dělostřelecká tvrz Bouda ležící v kopcích nad Těchonínem se letos naposledy otevře turistům. Společnost přátel čs. opevnění zorganizuje poslední prohlídky tuto sobotu a neděli.

Pevnost Bouda.

„Díky zcela odlišným klimatickým podmínkám je v chladném období celé podzemí tvrze krásně suché a díky tomu i podstatně světlejší než v létě,“ upozorňují Boudaři. „Milovníci přírody budou mít možnost uvidět již první desítky netopýrů připravujících se na letošní přezimování.“ Pro zájemce budou připraveny dva typy prohlídek: kompletní zhruba 70minutová a zkrácená, která trvá přibližně půl hodiny. Vstupy do podzemí budou v sobotu a v neděli v případě kompletní prohlídky v 11, 13 a 15 hodin, u „miniprohlídek“ v 10, 12 a 14 hodin.

Společnost přátel čs. opevnění provozuje také muzeum v dělostřelecké tvrzi Hůrka u Králík. Letos zpřístupněný vojensko-historický objekt bude možné navštívit i v zimě. Vstupní areál s velkým parkovištěm leží u silnice z Králík směrem na Červený Potok, Dolní Moravu a Hanušovice. Podle průvodců je návštěva Hůrky v zimním období příjemnější než v létě, protože rozdíl venkovních a vnitřních teplot se vyrovnává a v podzemí je tak lépe než venku. Prohlídka trvá zhruba 70 minut a vstupy jsou každý den kromě pondělí v 11, 13 a 15 hodin. V pondělí bývá muzeum otevřeno pouze pro předem objednané skupiny a zájezdy.

Z poházených kostí bude unikátní výstava 21.11.2008

http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/z-pohazenych-kosti-bude-unikatni-vystava20081121.html

Brno (FOTOGALERIE)  - V podzemí pod kostelem svatého Jakuba vzniká unikátní expozice z kosterních pozůstatků. Lidé by si ji mohli prohlédnout už v roce 2010.

Komory vyskládané tisíci lebek, kaple s náhrobními kameny, zeď s reliéfy světců ukrývající schodiště sestupující k místu, kde leží ostatky padesáti tisíc zemřelých. Tak by mohla za dva roky vypadat expozice druhé největší kostnice v Evropě. Je ukrytá v podzemí pod kostelem svatého Jakuba v Brně.
Lidé do ní zatím sestupují po improvizovaném žebříku jen při ojedinělých příležitostech. Už teď se ale rodí výstava, která v Česku nemá obdoby. „Kosti čistí a přeskládávají studenti archeologie,“ říká odborník na brněnské podzemí Aleš Svoboda, který kostnici v roce 2001 objevil.

Z komor dnes převážně zasypaných poházenými kostmi vznikne nejspíš kaple s náhrobními kameny. Do kostnice budou lidé sestupovat schodištěm, které by mohla zakrývat zeď připomínající dřívější hřbitov na Svatojakubském náměstí.

Odborníci musí především zastavit rozpad ostatků. „Jsou to vzácné vzorky DNA. Kostnice bude atraktivní pro turisty i pro historiky,“ myslí si Svoboda. Město, které má opravy za několik desítek milionů zaplatit, teprve čeká na konkrétní projekt.

Chcete se bát? Jeďte do Plzně 27.11. 00:47 | tn.cz / Jan Skala

http://tn.nova.cz/magazin/cestovani/tipy-na-cestu/chcete-se-bat-jedte-do-plzne.html

V plzeňském podzemí straší loupeživý rytíř Radouš ....

Divoké skřeky a zoufalý řev nesoucí se plzeňským podzemím není v těchto dnech nic výjimečného. Pod plzeňským náměstím se totiž zabydlel loupeživý rytíř Radouš, Bílá i Černá paní, alchymista, vodníci a čerti střežící bránu do pekel.

Výstava Plzeňská strašidla nabízí podívanou pro děti i dospělé. Menším je určena především horní část expozice, kde narazí na ježibaby, čerty z Pecihrádku jak masti karty za stolem nebo hrad Cukrštejn, kde si poslechnou vždy nějakou pohádku.

Otrlejší se pak vydají do podzemí, kde se začínají dít věci. Nad starou plzeňskou studnou, kterou hlídá velký vodník visí kostra oběšencova. Než se stačíte zorientovat a vzpamatovat se z přítomnosti umrlce, nelidským hlasem na vás zařve přímo rytíř Radouš, jenž sedí na trůnu se svým věrným psem u nohou. O pár vteřin později se ozve Bílá paní a hned po ní Černá paní. Té podle pověsti Plzeňané vděčí za mnohé. Díky jejím čarodějnickým schopnostem totiž dokázala ze západočeské metropole ve středověku vyhnat mor.

Rudá záře oznamuje, že peklo je na dosah. U jeho brány sedí trojice čertů s vidlemi a snaží se do svých spárů zlákat každého návštěvníka.

"Výstavu budeme doplňovat o další exponáty, které mají souvislost s plzeňskými pověstmi a historií," řekla nám průvodkyně Marie Lukášová. "Otevřeno máme každý den od deseti do osmnácti hodin," doplnila.

A do kdy výstava potrvá? Do té doby, do kdy o ní bude mezi lidmi zájem.

Zabíjí horníky i v českých dolech. Zemětřesení, která způsobují lidé 27.11.2008-

http://technet.idnes.cz/zabiji-horniky-v-dolech-jak-lide-dokazi-zpusobit-zemetreseni-p5x-/tec_technika.asp?c=A081125_171237_tec_technika_rja

Je to podobné, jako když lámete prkénko. Pořád pruží až najednou zprudka praskne. Místo dřeva si představte tuny skály, které jsou zatěžovány těžbou. Nahromaděná energie může i zabíjet. Důlní otřes.

Karvinský důl ČSA zasáhl v sobotu v noci silný otřes. Dva horníci zemřeli pod závalem. Další tři lidé utrpěli lehká zranění. Ostatní pracovníky evakuovali báňští záchranáři. Otřes o síle 3,5 stupně Richtera cítili lidé až v Ostravě.

 Podrobnosti o tragické události si přečtěte v článku:

V karvinském dole zemřeli dva horníci, silný otřes cítili lidé až v Ostravě

Zemětřesení v posteli

Je sobota večer. Ukládám se k spánku na návštěvě v Dětmarovicích na Karvinsku. Najednou cítím, že něco velmi silně cloumá s postelí. Celé to trvá pouhých pět až deset vteřin a zase je klid. Vylézám z postele, syn i pes tvrdě spí. Okamžitě mi probleskne hlavou, že jsem poprvé zažil v těchto místech silný horský otřes. Na povrchu nad dobývanými místy občas k takovýmto jevům dochází. Na okraji obce, kde jsem, se ale vůbec uhlí netěží. Vnímatelné důlní otřesy jsou zde opravdu výjimečně. 

Jedno vím jistě. V některé šachtě v okolí došlo k neštěstí. Příští den se dozvídám z rádia, že při něm zahynuli dva horníci.

Důlní otřesy jsou velmi složitým problémem, který se nevejde ani do jediné vědecké práce. Odborníci, které jsem kontaktoval, mne ubezpečují, že pro zamezení otřesových jevů a otřesů se dělá vše, co dovolují současné technologie. Někdy to však nestačí.

Uhlí jako dort od nepořádné cukrářky

Černé uhlí se dnes těží na třech dolech v okolí Karviné a na Frýdecko-Místecku na dole Paskov. Na Karvinsku jsou uhelné sloje velmi silné, dosahují mocnosti až šest metrů.

Uložené uhlí pod zemí připomíná dort pečený nepořádnou cukrářkou. Pekla obrovský dort, který má mnoho vrstev a je neobyčejně velký (123 km2). Těsto představuje okolní horninu (nejčastěji pískovce a prachovce) a náplní je uhlí. Jenže nepořádná cukrářka mazala krém tak všelijak. Místy je ho hodně, jinde není vůbec. Naše cukrářka pekla čokoládový dort, dala do něj několik tabulek čokolády, které představují tvrdý pískovec a slepenec. Všichni rádi rozinky (metan), cukrářka jich nasypala do dortu víc než dost.

Model dortu zjednodušeně popisuje složité geologické podmínky při dobývání uhlí. Podloží a nadloží je místy zpevněno pískovcem, mezi ním jsou vrstvy uhlí v různých místech i hloubkách. A hlavně všude dokola uniká z uhelné hmoty nedýchatelný metan. S tím vším se musí báňští inženýři i horníci z OKD na Karvinsku vypořádat.

Všechny doly pro těžbu černého uhlí jsou hlubinné. Uhlí se těží prostřednictvím svislých jam a systému překopů a chodeb v hloubce kolem jednoho kilometru pod zemí.

Nadloží sloje se podpírá posuvnou výztuží pouze po dobu těžby v porubu, poté se tento prostor zavaluje nadložními horninami. Pokud se báňským inženýrům vývin závalu nezamlouvá, řídí jej uměle například trhací prací.

K uhelné sloji se razí přístupové štoly pomocí moderních razicích kombajnů a razicích komplexů. Ruční ražba (vrtačky a škrabák),  které  znáte z předlistopadové  televize, jsou již dávno minulostí. Chodby jsou vyztuženy ocelovou výztuží (tzv. Hajcmany) budovanou s různou roztečí. Mezi touto výztuží je použita nehořlavá výstroj (betonové pažnice nebo tahokov). Na výztuž se zavěšuje potrubí, dopravníky, kabely, závěsná drážka apod. Při otřesovém jevu nebo otřesu dojde k menší nebo větší destrukci výztuže a pádu zavěšených věcí.

V místě porubu se smontuje moderní posuvná výztuž s těžebním kombajnem (vyfotografovat ji celou jde při přejímce u výrobce).

Frézy kombajnu těží najednou celou mocnost (výška) sloje, tedy 2 až 6 metrů. Místo těžby - porub - je posuvnou výztuží chráněn.

Po vytěžení se celý dobývací celek hydraulicky posune o délku zabírky dopředu. Za ním vznikne nezaložený prostor pro řízený zával. Za den postoupí porub průměrně cca o 5 m. Tím vzniká v podzemí dutina vysoká 2 až 6 m, která se postupem času horskými tlaky zaplní nadložními horninami. Na povrchu vznikají poklesy, podle geologických podmínek od několika centimetrů do několika metrů.

Jak vzniká lidmi způsobené zemetřesení

Už jste někdy lámali prkénko? Postupně ho ohýbáte a najednou nečekaně praskne. Hezky zprudka.

Vzpomínáte si na naši cukrářku a její dort? Dala do něj tabulky čokolády. V modelu představují pevné nadložní horniny (pískovec a slepence). Pevné horniny se chovají podobně jako prkénko při lámání. Nadložní horniny se dobýváním zatěžují. Vytváří se v nich napětí a hromadí energie. Nakonec vrstva praskne - nahromaděná energie se uvolní.

Podle síly jevu, který se na dolech sleduje pomocí seizmických stanic, se určí jeho místo a intenzita. Otřes, při kterém se uvolní energie, má za následek větší nebo menší destrukci chodeb. Někdy si tato energie vybírá i nejvyšší daň – lidské zdraví a životy.

Jak se dá zemětřesení předejít?

Víte, jak se usnadní lámání prkénka? Oslabí se. Šikovným navrtáním nebo naříznutím. Podobně se zeslabí pevné nadloží slojí. Toto se provádí trhací prací velkého rozsahu. Nadložní vrstvy se naplní velkým množstvím výbušniny a provede se odstřel, při kterém dojde k jejich narušení. Oslabené nadloží se chová podobně jako naříznuté (navrtané) prkénko. Při prasknutí se uvolní mnohem menší energie. Přesto se asi nikdy nepodaří předcházet všem horským otřesům a přes obrovské náklady, které se do prevence vkládají, někdy k otřesům dojde.

Těžaři se snaží otřesům předcházet souborem aktivních a pasivních opatření již od roku 1971. Na šachtách se protiotřesový boj řídí předpisy státní báňské správy. Provádí se prognóza a na jejím základě pak přicházejí na řadu aktivní a pasivní prostředky protiotřesového boje (vrtné testy, odlehčovací vrty, trhací práce velkého rozsahu apod.). Zároveň se sleduje chování horského masivu pomocí seizmických stanic.  

V karvinském dole zemřeli dva horníci, silný otřes cítili lidé až v Ostravě 23. listopadu 2008  

Karvinský důl ČSA zasáhl v noci silný otřes. Dva horníci zemřeli pod závalem. Další tři lidé utrpěli lehká zranění, většinou jen oděrky a odřeniny. Ostatní pracovníci jsou v pořádku, z dolu je evakuovali báňští záchranáři. Otřes o síle 3,5 stupně Richtera cítili lidé až v Ostravě.

Horníky museli z dolu evakuovat báňští záchranáři. Ilustrační foto.

"Přesný průběh neštěstí objasní až vyšetřování," řekl iDNES.cz Vladimír Bystrov, mluvčí firmy NWR. Ta je mateřskou společností OKD, provozovatele dolu.

"Otřes dosáhl síly 3,5 stupně Richterovy škály," uvedl Jan Zedník z Geofyzikálního ústavu AV ČR. Bylo to podle něj největší zemětřesení od roku 2002 v této lokalitě.

Otřes udeřil na podzemní šachty ve 23:27 v hloubce 710 metrů pod povrchem. "Tento přírodní geomechanický jev byl natolik silný, že dva zaměstnanci dolu utrpěli smrtelná zranění. Šlo o horníky polské národnosti ve věku 39 a 46 let, zaměstnance dodavatelské organizace," uvedl mluvčí.

Další tři horníci, kteří byli poblíž, se podle něj jen odřeli, jak při otřesu upadli na zem, či se lehce zranili od kamení. Zbylé těžaře z jednadvacetičlenné skupiny vyvedli báňští záchranáři. Podle Bystrova jsou všichni v pořádku.

.VIDEO: V karvinském dole zemřeli dva horníci

"Hluboce litujeme každého ztraceného lidského života a upřímně soucítíme s rodinami a blízkými mrtvých horníků," sdělil šéf představenstva OKD Klaus-Dieter Beck.

"Bezpečnost je v OKD za všech okolností na prvním místě, pracujeme však v náročných podmínkách pod zemí a přírodní vlivy nelze vždy stoprocentně předvídat," dodal.

V ostravském paneláku se chvěla podlaha

Otřes byl velmi silný. Znatelný byl až na ostravském sídlišti. "Bydlím přímo v Ostravě-Zábřehu. Celý panelový dům, ve kterém bydlím, se pohnul. Dalo se to poznat jak podle pohybující se podlahy pode mnou, tak podle hladiny akvária," sdělil iDNES.cz Marian Broda.

Silný otřes zaznamenala i řada obyvatel nedaleké obce Orlová. "Byl jsem zrovna v práci. Před půlnocí mi volala manželka, že se u nás třesou zdi," popisuje Antonín Macura, který bydlí na orlovském náměstí.

Dům, ve kterém sedmnáct let žije, je už z minulosti výrazně poškozen vlivem důlních otřesů. Muž se kvůli tomu tři roky soudí s firmou OKD. K dispozici má podle svých slov pět znaleckých posudků, které prokazují, že jeho dům je ohrožen důlní činností.

"Třásly se skříně, vypadávaly věci, na stěnách se objevily nové trhliny, ty staré se zvětšily. Právě píšu dopis OKD, aby to urychleně začali řešit," říká Antonín Macura.

V dolech OKD letos zemřelo už sedm lidí

Naposledy se podobné neštěstí v oblasti stalo letos 17. července, kdy v závodě Staříč v Dole Paskov na Frýdecko-Místecku zahynul devětatřicetiletý dělník, kterého zavalila hornina uvolněná z nadloží. - čtěte Zával zabil dělníka v dole Paskov

Týden před tím v podzemí Dolu Darkov na Karvinsku zemřeli dva muži. Letos tak zahynulo při neštěstích v dolech OKD podle dostupných informací sedm lidí

Závod Důl Karviná vznikl letos počátkem dubna, kdy společnost OKD sloučila vedení Dolu Lazy a Dolu ČSA, jež těží černé uhlí pod Karvinou a Orlovou. Sloučené doly těžební firma provozuje jako svou největší šachtu, připomíná ČTK.

30. března 2003 - Při otřesu v Dolu ČSA na Karvinsku zahynuli dva horníci a jeden byl vážně zraněn.

7. října 2003 - Dva polští horníci zemřeli v podzemí Dolu Darkov na Karvinsku, když je zavinil důlní otřes.

11. března 2004 - Sedm horníků, pět Poláků a dva Češi, zahynulo při důlním otřesu na dole Lazy na Karvinsku. V okamžiku otřesu bylo na místě 11 horníků, čtyřem se podařilo dostat na povrch, přičemž dva z nich byli lehce zraněni.

13. srpna 2004 - Dva horníci se udusili v podzemí Dolu Doubrava na Karvinsku. Společně vešli do míst, kde kvůli výpadku elektrického proudu přestaly fungovat ventilátory.

26. října 2004 - Dva horníci zemřeli v podzemí dolu Darkov na Karvinsku. Jejich smrt ale nesouvisí s hornickou činností - jeden byl nalezen oběšený, druhý měl zranění na krku. Podle policie se jednalo o vraždu a následnou sebevraždu.

7. června 2005 - V podzemí Dolu Darkov na Karvinsku zemřeli dva horníci, které v hloubce 770 metrů zavalila hornina.

10. července 2008 - Dva důlní záchranáři zemřeli při práci v podzemí Dolu Darkov, když připravovali odstranění porubu v šachtě 9. květen.

Zdroj: ČTK

OBJEV: V Plzni našli podzemní nacistickou pitevnu 25.11.2008 s přispěním Jana Skaly

http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/objev-v-plzni-nasli-podzemni-nacistickou-pitevnu.html

Výstavba expozice v plzeňské zoo odhalila nacistickou pitevnu. V bývalých krytech wehrmachtu teď budují novou výstavu.

Po druhé světové válce zazděné kryty protiletecké ochrany wehrmachtu pod plzeňskou částí Vinice se znovu otevírají. V místech, které sloužily nacistům nejen k úkrytu, ale i jako pitevna a operační sál, staví v současné době plzeňská zoologická zahrada novou expozici zejména pro noční živočichy.

"O krytech se toho příliš nevědělo. V rámci vypořádání s nacismem byly po skončení války vchody zazděny a lidé do nich neměli přístup. O tom, že se prostory využívaly i jako pitevna a operační sál, nikdo nic netušil," uvedl mluvčí plzeňské zoo Martin Vobruba. Podle něho v krytech mohli lidé přežívat i několik dnů, protože v nich nacisté nechali udělat několik protidetonačních dveří a odvětrávací systém.

Zbytky pitevního stolu, kanálky, které měly odvádět krev z mrtvol... I více než šedesát let po válce působí místo hrůzně. Kryty by podle pamětníků měly mít tři patra. Nejspodnější z nich bylo po válce zatopené vodou. Systém chodeb dosahoval až pod Karlovarskou třídu a do části Pod Záhorskem, kde ale byly chodby v důsledků prací na silnicích zasypány.

V současné době kryty obývají zedníci. "My tyto prostory budeme měnit v expozici živočichů, kteří žijí v jeskyních, studnách, na půdách ale také v hrobkách a v kanálech. Budou zde zejména plazi a bezobratlí živočichové ze střední Evropy, středomoří, Jižní Ameriky, ale také ukázky z pravěku. Návštěvníci uvidí i terária z obojživelníky z oblasti Křivoklátska. V souvislosti s minulostí místa chceme lidem přiblížit i historii druhé světové války," dodal Vobruba.

Stavba by měla být dokončena na přelomu let 2009 a 2010.

Každý kámen má svoji historii a svůj osud. Je v něm život i smrt. Petr Škotko

http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/st_20081126_kamenik_rozhovor.html

Helfenburk, Tábor - Kamenický mistr Tomáš Bušil z Tábora objevil na Helfenburku reliéf z roku 1926. Nikdo o existenci zvláštního poděkování za navrácení půdy lidem nevěděl.

Tomáš Bušil (33) z Tábora je kameník. Práce s kamenem je jeho život a nic jiného dělat nechce. Cítí z něj sílu, dávné příběhy a člověčinu. V nedávných dnech – možná díky tomu – objevil na zřícenině středověkého Helfenburku kamenný opracovaný blok s deskou z roku 1926 s poděkováním za navrácení zabavené zemědělské půdy lidu. Nikdo o jeho existenci nevěděl.

To se vám stává často, že někam přijedete a něco takového najdete?

Normálně asi ne. Všechno to začalo asi tak před rokem a půl. Přijel jsem se podívat na svou práci a celý hrad jsem doslova prolezl. Ten kámen ležel dole u pokladny a vždycky, když jsme na něj s kastelánem Luďkem Hintnausem koukali, říkám mu: „Luďku, tam něco je. Ten kamen není normální.“ Přitom byl celý blok rubem nahoru, z jedné strany opracovaný, zasypán pískem a zaklínován. Spíš vypadal jako šutr, který chtěl někdo odvézt a nechal ho tam. Ale já cítil, že z něj něco vyzařuje, že to není jen obyčejný kus zdi. Před několika dny nám to nedalo, vykopali jsme ho a otočili.

Co jste čekal, že najdete?

Třeba starý kámen, na kterém bude znak z doby vzniku hradu (polovina 14. století – poz. redakce). Že tam bude tohle, to jsme asi nečekali nikdo.

Hřeje vás vědomí, že jste se nálezem zapsal do historie Helfenburku a Bavorova?

V tu danou chvíli mě to fakt nenapadlo. Měl jsem radost, že jsem něco tak zajímavého našel.

Vidíte kámen jinak, že ostatní lidé. Už jste za svůj kamenický život něco podobného našel?

To ne, ale našel jsem hodně zajímavých kamenů. Mám takovou svoji sbírku. Stane se mi, že někde dělám a najdu kámen, který je pro mě energeticky zajímavý.

Na Strakonicku už jste svůj nález udělal. A co Táborsko?

Nějaké kameny ve sbírce mám, i když už moc ne. Většinou z lomu. Ale v Táboře jsou kameny tak nějak jiné. To spíš najdete hezký kámen v Lužnici pod Harachovkou.

Ale díky své zálibě možná máte jako jeden z mála poctivě prochozené podzení Tábora. Dostal jste i tam, kam jiní nesmí?

To jistě. Můj dědeček bydlel na Starém městě a když jsem za ním jezdil, vyprávěl mi, kde jsou jaké chodby a jak jsou propojené. Až s postupem času je začali komunisté zazdívat. Mám komplet prolezlé táborské katakomby a sám jsem si našel i některé staré kanály. Bylo moc zajímavé být třeba osm metrů pod zemí.

Než jsme začali tenhle rozhovor, říkal jste, že jste vyučený obráběč kovů. Proč ne kameník, když je to váš životní osud?

Odjakživa jsem chtěl být lesákem, chodit do přírody a být s ní. Jenže jsem dost trpěl alergiemi. Takže z toho nic nebylo, protože doktor mi školu nedoporučil. A tak mi zbyl jen táborský Kovosvit a obráběč kovů. Nikdy jsem to ale nedělal. Neuměl jsem si představit, že celý den budu stát u mašiny.

Ale teď děláte kameníka na hradě uprostřed lesů. To už vám alergie nevadí?

Naučil jsem se s tím žít a po pubertě se trošku změnilo.

Jste šťastně ženatý, máte tři a půl roku starého syna. Ale kamenictví vás doma asi moc nenechává. Jak to rodina zvládá?

Hlavně dělám když je třeba, takže si dokážu vyšetřit volno i na rodinu. Bez ní bych tuhle práci, kterou miluju, dělat nemohu. Je hrozně důležité dokázat si udělat i volno na své blízké.

Jak se vzděláváte? Srazy kameníků se asi nekonají . . .

Srazy nejsou, protože staří řemeslníci už vymizeli. Nebo alespoň kvapem vymírají. Já se učím tím, že pracuji. Že podobné akce jako oprava Helfenburku beru jako velkou výzvu. Záleží už je na mě, jak se k ní postavím

Umělcům se často pokládá otázka, co by doporučili začínajícím talentům. Jak by měl člověk poznat, že je duší kameník?

Je jen jedna možnost. Poslal bych ho do lomu, dal do ruky pětikilovou palici a řekl: „A teď lámej.“ Aby pochopil, jak je malinkatý oproti obrovské síle toho šutru. Pokud člověk dokáže kámen pochopit, poznat jeho sílu i slabé stránky, jak ho rozlomit a hlavně zase složit, může být v budoucnu kameník. A nezáleží na tom, zda to pochopí za rok, za dva nebo pět let. Také to třeba nepochopí nikdy. Druhou věcí je, že by takový člověk měl vědět, co od toho očekává – zda chce opravovat staří hrady, stavět nové a moderní domy, dělat sochy nebo náhrobky.

Co to pro vás představuje být kameníkem?

Každý kámen má svoji historii, svůj osud. Když vezmu do ruky kámen, který už před stovkami let někdo opracoval, držel ho v ruce a zasadil do zdi, poznám to. Nevím jak, ale poznám. Ti lidé dokázali postavit zeď bez kvalitních pojiv jen tak, že ty kameny do sebe zamkli. Neměli betony, směsi, lepidla, brusky, lasery. A dokázali to. To mě na tom fascinuje. V těch šutrech je všechno – život, smrt, úsilí, zklamání i radost. Chtěl bych umět postavit dům jen z kamenů tak, aby přečkal staletí. Snad to někdy dokážu.

ATAEM: Senzor pro detekci podzemních objektů

http://blisty.cz/sendart.rb?id=43826

Zbrojovka BAE Systems (divize Flight Systems) úspěšně ukončila vývoj, výrobu a počáteční letové testy zařízení schopného „vidět“ pod zem. Má název ATAEM (Airborne Tomography using Active Electomagnetics) a zkoušky probíhají nad Mohavskou pouští v Kalifornii poblíž základy letectva Edward, kde se tamnímu bloggerovi Alanu Radeckimu povedlo pořídit fotku tohoto revolučního senzoru.

ATAEM má podobu válcového pouzdra, jež je na silných kabelech zavěšeno pod vrtulníkem (aktuálně se používá typ Eurocopter AS350) a vyzařuje elektromagnetickou energii, která má detekovat podzemní bunkry a tunely. Jedná se o aplikaci technologie, která se již využívá pro průmyslové účely v oboru geofyzikálního průzkumu.

Projekt ATAEM je financován Agenturou pokročilého výzkumu obranných projektů (Defense Advanced Research Projects Agency, DARPA) a Výzkumnou laboratoří amerického letectva (US Air Force Research Laboratory). V roce 2007 poskytly dvě organizace poskytly sumu 8,2 milionu dolarů společnosti BAE Systems Electronics and Integrated Solutions, aby vyvinula a otestovala demonstrátor systému ATAEM.

Na internetových stránkách agentury DARPA se můžeme dočíst následující:

Program ATAEM je vývoj aktivního elektromagnetického systému pro vzdušné zobrazování struktur pod zemským povrchem, např. podzemních úkrytů nebo tunelů. ATAEM inspirovaly technologie používané pro geofyzikální průzkum. Ozařuje povrch země elektromagnetickými vlnami a poté vyhodnocuje narušení elektrických a magnetických polí se záměrem detekovat a charakterizovat podzemní objekty. Program ATAEM zkoumá a rozvíjí technologie různých komponentů, jako jsou zdroje elektromagnetického vyzařování, senzorové bloky odstíněné od šumu a signálové procesory, a testuje je na vhodné vzdušné platformě.

Otevření lomu na Bouzovsku se odsouvá Magda Vránová 23.11.2008

http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/otevreni-lomu-na-bouzovsku-se-odsouva20081122.html

Bouzov - Ani po více než čtyřech letech od takzvaného oznámení záměru na těžbu vápence v lokalitě Hvozdečko-Holý vrch na Bouzovsku není jasné, zda tam opravdu vznikne nový lom. Veřejné projednávání se už sice konalo, ale ministerstvo životního prostředí dosud nevydalo závěrečné stanovisko. Kvůli chybě v dokumentaci se nyní celý proces rozbíhá znovu.

Ministerstvo vrátilo těžařské společnosti Agir dokumentaci k přepracování a doplnění vlivů těžby na životní prostředí a zdroje podzemních vod pro celý region.

Švýcarská společnost Agir oznámila záměr na těžbu vápence ve Hvozdečku, které patří pod obec Bouzov, už v říjnu 2004. Tehdy také začal proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí, takzvaná EIA.

Veřejné projednávání záměru se zdejšími obcemi, obyvateli a občanskými sdruženími se uskutečnilo letos v květnu. V říjnu však ministerstvo životního prostředí zjistilo, že závěrečné stanovisko nemůže vydat.

„Postup v procesu EIA byl chybný. Záměr se dosud posuzoval pouze jako stanovení dobývacího prostoru bez hornické činnosti a postrádal vlivy samotné těžby na životní prostředí, Javoříčsko-mladečský kras a na podzemní vody v regionu. Dokumentaci jsme vrátili k dopracování, protože z ní není možné objektivně vyhodnotit vlivy těžby vysokoprocentních vápenců na životní prostředí,“ sdělila Jaroslava Honová z ministerstva životního prostředí.

Zástupce těžařské společnosti Karel Novotný potvrdil, že se celý posuzovací proces potáhne ještě dlouho.

„Momentálně se zabýváme dopracováním dokumentace podle požadavků ministerstva životního prostředí. Současně jednáme s dotčenými obcemi a tamními občanskými sdruženími. Do dokumentace zapracujeme i připomínky a požadavky, které občané vznášeli během veřejného projednávání záměru,“ sdělil Novotný.

Obec Bouzov, pod kterou Hvozdečko patří, však se zahájením těžby stále nesouhlasí.

„Stejný postoj zastává také sousední Luká a její místní část Střemeníčko. Vznikla tam občanská sdružení, která proti těžbě protestují. Obávají se zhoršení životního prostředí, zátěže místních komunikací těžkou nákladní dopravou i možného zasažení podzemních zdrojů pitné vody, které zásobují celý region,“ uvedl bouzovský starosta Zdeněk Foltýn (nez.).

Občanské sdružení z Hvozdečka poukazuje na to, že těžba přinese i další negativní vlivy.

„Nevratně se naruší zdejší krásná krajina, v kopci by vznikla obrovská díra. Lidé by žili v prachu a hluku z nákladních automobilů. Ani ekonomický přínos pro obce není nijak zajímavý. S těžbou vápence proto nemůžeme souhlasit,“ řekl předseda občanského sdružení z Hvozdečka Martin Koukal.

Společnost Agir počítá ve Hvozdečku s těžbou po dobu nejméně padesáti let. Navržený dobývací prostor by měl mít rozlohu 8,3 hektaru, roční těžba se má pohybovat kolem 40 tisíc tun vysokoprocentního vápence.

Malá pagoda divoké husy z 8. století ve střední části Chang'an v Číně. (Wikipedia.org)

Během rekonstrukce historické brány Xian z dynastie Han ve městě Changan (provincie Shaanxi) byl nalezen vchod do tunelu ležícího ve čtyřmetrové hloubce. Tunel, který byl ukrytý téměř dva tisíce let, je neporušený a plný tekutého bahna. Archeologové si myslí, že podzemní stavba mohla dříve sloužit císaři jako tajná úniková cesta.

Podle archeologa Wanga se brána Xian nacházela nejblíže k paláci Weiyang (palácový komplex, umístěný blízko města Changan). Pravděpodobně sloužila královské rodině jako vstup do paláce. Wang soudí, že k postavení podobného tunelu pod regulérním vchodem v těsné blízkosti paláce, mohly být jen dva důvody. První možností by bylo vybudování tajného vchodu, kterým by královská rodina mohla v případě potřeby uprchnout z paláce, druhou by mohlo být zřízení podzemní kanalizace.

Je pozoruhodné, že celý horní, dva metry vysoký oblouk tunelu byl postaven z modrých cihel, a že mezery mezi cihlami jsou menší než jeden milimetr. Tunel zatím nebyl odkryt, takže jeho přesná délka není známa.
Wang myslí, že cihly by se v případě vážnějšího zásahu do stavby mohly rozpadnout, a že bláto, které tunel naplňuje, v podstatě podepírá jeho zdi.

Také poukazuje na to, že vchod Xian je v podstatě městským průchodem v západní části jižních hradeb města Changan, které pocházejí z dynastie Han. Leží necelé dva kilometry od východní brány a jeden a půl kilometru od západního rohu městských hradeb. Brána Xian byla objevena v roce 1957 a sestává se ze tří bran, které jsou jedna od druhé vzdáleny 14 metrů. Stavba stojí jen 50 metrů od paláce, z čehož lze usuzovat, že pravděpodobně nešlo o vchod, používaný obyčejnými lidmi. Vše nasvědčuje tomu, že brána byla vyhrazena pouze císaři a jeho rodině.

Hasiči cvičili na zasněžené lanovce Hynek Skoták 24.11.2008

http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/hasici-cvicili-na-zasnezene-lanovce20081124.htm

Macocha - Každoroční cvičení na lanovce k propasti Macocha ztížila hasičům zima a sníh.

„Nám to moc nevadí, musíme si akorát dávat pozor, protože to nahoře klouže, ale větší problém by to byl při ostrém zásahu. Přesun lidí do bezpečí by se zkomplikoval,“ uvedl hlavní instruktor brněnských hasičů – lezců a leteckých záchranářů Jiří Buček.

Akce se měl zúčastnit i vrtulník, ten nakonec stejně jako loni kvůli ztíženým klimatickým podmínkám z Prahy nepřiletěl. „Od Nového roku budeme mít vlastní vrtulník v Brně. V případě dobrého počasí je to nejjednodušší možnost, jak zachránit lidi uvízlé v kabině lanovky,“ řekl Buček.

Většinu turistů lanovka převeze přes léto. Přesto by mohli hasiči vyjíždět k zásahu i v zimních podmínkách. Lanovka je totiž v provozu až do konce roku. „Za třináct let provozu lanovkou jelo přes tři miliony lidí a nikdy se žádná nehoda nestala,“ zaklepává svá slova do dřeva náčelník lanové dráhy Macocha Radek Hejč. Odstavena musela být letos v dubnu kvůli náročné výměně ložiska. „Životnost ložiska se blížila ke konci a nemohli jsme riskovat, že by se lanovka zasekla při provozu,“ vzpomíná na jarní opravu, při níž museli specialisté sundat lana, kabiny i pětitunové kolo, které odvíjí lano u horní stanice, Hejč.

Cvičný zásah koordinují brněnští záchranáři spolu s blanenskými hasiči. Ti mají za úkol v případě nehody zajišťovat přejímku vyproštěných osob u dolní stanice. Včera Blanenští hasiči slaňovali spolu s některými brněnskými kolegy do Macochy. „Je to pro nás zpestření výcviku. Takhle vysokou stěnu v okolí jinde nenajdete. Do Macochy jsme se dostali po sedmi letech,“ říká instruktor blanenských hasičů – lezců Marek Jarůšek. Fyzicky náročný výstup kolmé stěny propasti hasičům povolí ochranáři pouze jednou za čas.

Hasiči – lezci zasahovali letos v několika případech i na Blanensku. Naposledy zachránili pár ze skal kolem zatopeného lomu v Blansku. (hyn)

Duše, která měla vstoupit do kamene 20.11.2008 Autor:    University of Chicago  

http://www.rozhlas.cz/leonardo/zpravy/_zprava/517074

Archeologové v Turecku objevili kamennou desku z doby železné, která dokazuje víru v oddělení duše od těla. 

Kamenná deska nalezená v Turecku dokazuje víru v oddělení duše od těla

Expedice archeologů z Chicagské univerzity do jihovýchodního Turecka našla skoro metr vysokou a 60 centimetrů širokou čedičovou desku, vážící přes 350 kilogramů. Místo nálezu - město Zincirli - kdysi představovalo centrum prosperujícího království a je pokládáno za jedno z nejvýznamnějších pozůstatků osídlení z doby železné. Kamenná deska pochází asi z 8. století př. n. l., kdy měly v oblasti značný vliv národy Izraelitů a Féničanů.

Do desky je vytesán obraz zesnulého královského úředníka jménem Kuttamuwa, který má podstoupit kremaci a jeho duše se chystá opustit tělo. Tomuto způsobu pohřbu se semitské národy vyhýbaly kvůli představě, že duše a tělo jsou neoddělitelné. Královský úředník však tuto víru nesdílel. Podle nápisů na desce, která byla kdysi umístěna v jeho domě, byl přesvědčen, že až tělo pohltí plameny, jeho duše vstoupí do kamene. Texty jsou psané fénickým písmem v lokálním semitském dialektu, který je podobný hebrejštině a aramejštině. Podle archeologů jde o vůbec první písemný důkaz víry v oddělení těla a duše na Blízkém východě.

Galapágy: fantastická výprava do pravěku Ladislav Horák 27.11. 07:06

http://www.tyden.cz/rubriky/cestovani/exotika/galapagy-fantasticka-vyprava-do-praveku_92268.html

Bytosti z pravěku žijí na Galapágách, asi tisíc kilometrů od pobřeží Jižní Ameriky v Tichém oceánu. Ostrovy se zrodily před miliony let z ohně a lávy a díky stále aktivní vulkanické činnosti dále vznikají nové ostrůvky, jiné zase vlivem mořské eroze zanikají.

Ostrovy jsou samostatnou provincií Ekvádoru, chvilku patřily USA a ještě dříve bývaly úkrytem námořních pirátů. Pokud jste viděli záběry Galapág v televizi, vybaví se vám většinou sopky, podivní ještěři, obrovské želvy a bezútěšná krajina. Stanete-li na ostrovech osobně, máte pocit, že se tu zastavil čas. Mnoho zástupců flóry a fauny nenajdete nikde na světě

Světovou popularitu získaly ostrovy díky přírodovědci Charlesu Darwinovi, který pro své veledílo „O vývoji druhů" získával poznatky právě na těchto ostrovech. Inspirovaly ho k vyslovení revoluční teorie o vývoji druhů. Vstoupíte-li na ostrovy, přehodnotíte všechno, co jste kdy o Galapágách slyšeli, viděli nebo četli. Teprve až dostanete možnost osobního kontaktu s touto exotickou přírodou, se všemi živočichy zblízka, změníte svou představu o pradávném světě.

Splňte základní vstupní požadavky a nezbývá než vyplout, ale pozor, s jistými omezeními.

Na Galapágách se nesmíte dotýkat zvířat ani je krmit, fotit s bleskem, cokoliv sbírat, odhazovat odpadky, chodit mimo vyznačené cesty, zdržovat se na ostrovech po setmění a pohybovat se bez průvodce (výjimkou jsou samozřejmě obydlené ostrovy). Ptáte se proč?

Největší hrozbou galapážských ostrovů byl totiž příchod člověka. Piráti, rybáři a velrybáři a místní osadníci téměř vybili některé živočišné druhy, navíc sem s příchodem člověka byli zavlečeni například potkani, prasata, psi, kteří likvidovali hnízda nebo mláďata místní populace. Kozy a ovce zase spásali už takhle řídkou vegetaci. Od roku 1978 jsou ostrovy vyhlášeny dědictvím celého lidstva, od roku 1984 jsou rezervací pod ochranou UNESCO.

Přírodní tank - želva sloní

Setkání s želvou sloní je velký zážitek. Když si člověk sedne, je želva vyšší, má skoro tak velkou hlavu jako člověk a nohy rozhodně silnější. Přestože patří mezi plazy, dívá se vám přímo do očí, a když se sune k vám, je lepší zmizet, než vás převálcuje. Právě podle želvy sloní dostalo své jméno toto souostroví - obrácený krunýř připomíná sedlo a to se ve španělštině řekne galápago.

Želvy údajně vydržely jeden rok bez vody a potravy. Těchto "živých konzerv" námořníci odvlekli a pozabíjeli asi sto tisíc a skoro je vyhubili. Ze třinácti poddruhů galapážských želv jsou tři zcela vyhubeny a šest druhů před vymřením. Z jednoho poddruhu zbyl například pouhý jeden samec známý pod jménem Osamělý George. Můžete ho vidět v záchranné stanici na Isla Santa Cruz. Tyto želvy se dožívají kolem 150 let a váží až 200 kilo.

Asi nejrozšířenějším obyvatelem souostroví je rudý lávový krab. Dvakrát denně postupuje s odlivem a konzumuje vše, co na odkrytém dně najde. Zdáli vidíte jen velké červené skvrny, což znamená tisíce a tisíce těchto živočichů. Jiným nepřehlédnutelným tvorem je leguán mořský, jehož populace vytváří na ostrovech velké kolonie. Pro leguány je charakteristické jejich podivné plivání. Při pojídání mořských řas konzumují mnoho soli, které se pak zbavují vyfukování nozdrami.

V podvodním divadle

Neskutečné přírodní divadlo vás na Galapágách čeká a nemine pod vodou. Před očima vám proplouvají ryby těch nejbizarnějších tvarů a nejzářivějších barev, až oči přecházejí. Kolem vás neustále krouží hejno žraloků galapážských, stále na vás dorážejí. Jsou zvědaví,

možná i hladoví. Naštěstí nejsou velcí a snadno je odeženete. Máte-li štěstí, potkáte hejno okřídlených mant, jsou totiž hodně vzácné a opravdu nádherné.

Lachtani vám při potápění připraví neuvěřitelné zážitky. Tito mírumilovní tvorové si s vámi ve vodě hrají, najíždějí na vás, snaží se vám sebrat fotoaparát, vůbec nemají strach. Jsou horší než malé děti ve vaně a jejich mláďata vás často zapojí do svého dovádění. Stejně nemáte šanci jim ve vodě stačit. Pro českého suchozemce zážitek na celý život. Podobné pocity vás čekají i při setkání se lvouny. Ochotně vám zapózují, a když si s nimi zaplavete v moři, mají z toho náramnou legraci.

Několik užitečných informací: 

Základní údaje: Celková rozloha Galapág je desetkrát menší než Česká republika. Tvoří je třináct hlavních ostrovů a stovky malých ostrůvků. Obyvatelé jsou potomci ekvádorských osadníků, na ostrovech jich žije  asi 13 000 a další přistěhovalectví je zakázáno. Úředním jazykem je španělština.

Doprava: Na ostrovy se dostanete z Prahy po 21hodinovém letu do Quita a dále z hlavního města Ekvádoru letadlem zhruba za 400 amerických dolarů. Dalších 100 dolarů zaplatíte na letišti za vstup do národního parku Galapágy. Doporučujeme poznávat Galapágy na výletních lodích, které se plaví po stanovených okružních trasách. Lze sehnat kajutu na lodi v ekonomické třídě za cenu zhruba 100 dolarů na osobu. Prohlídka ostrovů není zkrátka levná záležitost.

Mezinárodní filmový festival přiblíží adrenalinové sporty Milan Hloušek 25.11.2008

http://sokolovsky.denik.cz/zpravy_region/adrenalin20081125.html

Sokolov - V celé republice bude promítnuto 101 soutěžních filmů ze 16 zemí světa

Akci mezinárodního charakteru bude koncem týdne hostit město Sokolov. Prostory sokolovského kina Alfa se totiž stanou dějištěm již šestého ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů. Už dnes diváci mohou přemýšlet, na který ze 34 připravených snímků se půjdou podívat. Čeká je například cesta na Aljašku za freeridingem a paraglidingem, dobrodružná výprava s domorodci Nové Guineje či poznání nového adrenalinového sportu – base jumpingu.

„Jistě za zmínku stojí upozornění na některé z filmů, které by si diváci neměli nechat ujít. Jde třeba o německý snímek Gasherbrum II – The fastest Summit, kde se lidé mohou seznámit s moderním stylem horolezectví – sky runningem. Další zajímavostí bude vzpomínka na jedinečného horolezce Slováka Jozefa Juzka Psotku ve stejnojmenném filmu slovenského režiséra Pavla Barabáše,“ uvedla za organizátory akce Eva Kadlecová.

„Tyto vyjmenované snímky jsou jen smítkem, které mohou lidé na festivalu v Sokolově zhlédnout. A nejen tyto filmy na nich jistě zanechají stopy úžasu, obdivu a respektu nad filmovou tvorbou profesionálních i amatérských autorů, kteří byli schopni natočit tyto unikátní snímky a zdolat ty nejméně dostupné cíle a kouty světa,“ doplnila.

Soutěžní festival se koná včetně Sokolova ve 24 městech České republiky.

„Slavnostní zahájení se uskutečnilo začátkem října v Ostravě. Po své devadesátipětidenní pouti pak festival vyvrcholí předáním cen vítězným filmům 6. prosince v Praze. Celkem tedy bude v celé republice promítnuto 101 soutěžních a 2 nesoutěžní filmy ze 16 zemí světa,“ vyjmenovala Kadlecová.

Čestným hostem celého festivalu je cestovatel, režisér a moderátor Petr Horký, jenž natočil 30 dokumentů v přibližně 50 zemích světa. „Připadá mi, že festival tak, jak je postaven, naprosto perfektně splňuje to, jak by měla vypadat jakási audiovizuální komunikace uvnitř skupiny lidí, kteří se adrenalinu, cestování a outdoorovým aktivitám vůbec věnují. Není to sebestředná akce, jež nutí lidi, aby se na jeden pevný termín sebrali a odjeli do místa konání, ale po celé republice se vydá za nimi. Cestovatelský festival by měl cestovat, no ne?“ prohlásil Horký.

Filmovou nabídku si diváci v Sokolově užijí ve dnech 27. až 29. listopadu. Podrobný program lze nalézt na www.mfof.cz, kde je také popis všech soutěžních i nesoutěžních snímků.

Obce chtějí větrníky, Kraj Vysočina je proti Přemysl Houžvička 21.11.2008

http://www.profit.cz/obce-chteji-vetrniky--kraj-vysocina-je-proti/30843.html

Na Vysočině se větrné elektrárny plánují u obcí Čachotín a Jitkov na Havlíčkobrodsku. Projekty na parky se třemi větrníky chystají soukromí investoři se souhlasem tamních obecních úřadů. Proti jejich stavbě je krajský úřad. Podle krajských úředníků nelze vyloučit to, že by větrníky mohly uškodit nedaleké evropsky významné lokalitě s netopýrem velkým.

U Jitkova chce postavit tři větrníky s celkovým výkonem šest megawattů společnost e3 větrná energie z Modřic. Elektrárny budou vysoké 150 metrů. „Jsme pro hlavně proto, že nám to přinese nějaké peníze do kasy,“ řekl starosta Čachotína Jiří Rychlý. V obci žije 170 lidí. K větrníkům se obyvatelé mohli vyjádřit na veřejné schůzi. Větší odpor vůči větrníkům obecní úřad nezaznamenal. Poblíž nedaleké obce Jitkov připravuje park se třemi velkými elektrárnami firma ČEZ Obnovitelné zdroje. Kvůli větrníkům se v obci s 204 obyvateli konala anketa; jejich stavbu podpořilo 94 procent zúčastněných.

Možný vliv větrného parku u Čachotína na krajinu nyní začal prověřovat krajský úřad. Podle vyjádření krajského odboru životního prostředí by větrníky u Čachotína a u Jitkova stály jen deset až 15 kilometrů od chráněné lokality Jeřišno-Heřmaň, kde žije chráněný netopýr velký. Podle ochránců přírody by větrníky měly stát v prostoru, který může být lovištěm netopýrů nebo kudy mohou vést jejich migrační trasy.

Jordánská poušť ukrývá doly z doby krále Šalomouna 27. 11. 2008

http://www.novinky.cz/clanek/154480-jordanska-poust-ukryva-doly-z-doby-krale-salomouna.html

Nejhlubší části měděného dolu pocházejí z dob krále Šalamouna. foto: Thomas Levy

Trosky v jordánské poušti skrývají doly, jeden ze zdrojů bohatství biblického panovníka Šalomouna. To aspoň tvrdí britská i americká média s odvoláním na nedávné americko-jordánské vykopávky. Jejich hypotéza má však jednu slabinu: nejsou to doly na zlato, nýbrž na celkem běžnou měď – a navíc asi vůbec nepatřily Šalomounovi.

Měděné doly v jihojordánském Chirbat an-Nahas i sto tamních budov, kde se zpracovával vytěžený kov, byly původně datovány do 7. století př. n. l. Tou dobou už dávno neexistoval jednotný židovský stát, kterému vládl moudrý Šalomoun.

Avšak výzkumy, jež provedl tým amerických a jordánských archeologů, posunuly nyní existenci dolů do 10. století př. n. l., tedy do doby, kdy podle bible vládli nejproslulejší židovští králové, David a Šalomoun.

Druhého z nich proslavila moudrost (jsou mu přisuzovány biblická kniha Kazatel, Píseň písní a Kniha přísloví) a také první jeruzalémský chrám. K jeho stavbě potřeboval král nejen vzácné dřevo či neobvyklý kámen, ale také množství zlata. Bible uvádí, že je získával z daleké země Ofir, která bývá spojována s "doly krále Šalomouna“.

Existence krále Šalomouna stále neprokázána

Doly samotné však zpopularizovala až stejnojmenná kniha britského spisovatele H. Ridera Haggarda z roku 1885 o dobrodružství při jejich hledání. Stejný motiv se pak objevil v řadě knih a pátrání po zdroji králova bohatství posloužilo jako námět i pro dobrodružné filmy.

Nyní se "dolů krále Šalomouna“ chopili archeologové, provádějící vykopávky v Chirbat an-Nahas, kteří také touží po popularitě. Netvrdí přímo, že našli bájné doly: svá zjištění vydávají jen za důkaz, že v 10. století žila v oblasti vyvinutá společnost, podobná té, jakou popisuje Starý zákon.

"Vede nás to zpět k diskusi o historičnosti biblického líčení, které se vztahuje k tomu období,“ tvrdí o nálezech šéf archeologického týmu Thomas Levy. Reaguje tak na debaty v posledních desetiletích, kdy byla zpochybněna nejen představa velké židovské říše pod Šalomounovým žezlem, nýbrž i samotná existence moudrého krále.

Například izraelský archeolog Israel Finkelstein tvrdí, že v 10. století byl Jeruzalém – podle bible Šalomounovo hlavní město – sotva osídlen. I proto soudí, že starověký Izrael nevznikl dříve než v 8. století př. n. l., tedy dvě staletí po bájném Šalomounovi.

Proti těmto pochybnostem staví Levy nálezy z jordánské pouště. "Přinesli jsme údaje, které ukazují, že musíme přehodnotit tyto otázky. Jsme zase zpátky ve hře,“ tvrdí. Jinak řečeno, v nálezech z Jordánska vidí americký vědec doklad historičnosti vyprávění o Šalomounovi, i když zároveň opatrně ujišťuje, že "nezodpovídáme otázku“, zda král skutečně žil.

Žádné zlato, jen měď

Archeolog Piotr Bienkowski z Manchesterské univerzity v Británii proto dál soudí, že "doly krále Šalomouna“ byly jen místem, které čas od času využívali nomádi a že aspoň v 10. století nepodléhaly žádnému městu či království, neřkuli veliké říši.

Experti také připomínají, že Chirbat an-Nahas leží v oblasti, která podle bible patřila Edomskému království, zavilému nepříteli židovského státu. Na bohatá naleziště si navíc mohli dělat nárok i jiní, jak naznačuje nález egyptského skarabea a sošky bohyně Mut z říše faraónů.

Levy spojuje tyto nálezy se vpádem egyptského vládce Šešonka (biblického Šišaka), který prý po Šalomounově smrti ovládl velkou část Judeje. Ale to je jen nedoložená hypotéza.

Levyho tým pátral v oblasti Chirbat an-Nahas po zbytcích dřevěného uhlí, které se používalo k tavení a zpracování kovu. S pomocí nalezených uhlíků posunul datování zdejších dolů a tavíren. Tak "prodloužil“ historii největšího místa pro zpracování mědi, jaké na Blízkém východě fungovalo na počátku doby železné.

Televizní programy

Šumná města

29. 11. 2008 - 03:15 - ČT 2

Šumný Moravský kras. V dalším dílu oblíbeného diváckého cyklu se svérázný průvodce a básnící architekt David Vávra vydá po zákrutách tajemné podzemní říčky Punkvy, aby se za chvíli z propasti Macocha vyřítil na motocyklu enduro

Ztracené světy 30. 11. 2008 - 08:30 - National Geographic

… Podvody přírody… .

Extrémní záchranné akce: Oheň, led a moře (1) 1. 12. 2008 - 18:00 - Viasat Explorer

Po stopách 1. 12. 2008 - 11:40 - ČT 1

Miroslav Vladyka zamíří do staré Prahy za spisovatelem Franzem Kafkou do jeho rodného Kaliště, do Jihlavy, kde navštíví například legendární podzemí, do Ledče nebo do Humpolce, který Mahler velmi rád navštěvoval…

Zažili skutečnou katastrofu: Výbuch sopky St. Helens 3. 12. 2008 - 14:55 - ČT 2

Filmová rekonstrukce překvapivě mohutné erupce vulkánu na tichomořském pobřeží USA ve státě Washington v roce 1980. Cyklus BBC

Erupce sopky St. Helens stála u zrodu vulkanologie. Vědci od té doby dosáhli v pochopení a předpovídání sopečných výbuchů obrovského pokroku. Dnes je možné umístit přímo dovnitř kráteru přenosné roboty. Značný pokrok v počítačových technologiích a digitálním zobrazování pomáhá vědcům nahlédnout dovnitř vulkánů. Automatická čidla a systém GPS umožňují kontinuálně monitorovat vulkanickou aktivitu. Senzory umístěné na satelitech zase dokáží detekovat elektromagnetické signály z hlubin sopek. Když pak vybuchne sopka, můžete sledovat stvoření i zánik světa v jediném okamžiku.

Svět zázraků: Ushuai (1/26) 4. 12. 2008 - 15:10 - ČT 1

Podmořské zahrady. Dokument Fr.

Ushuaia /čti Usuája/, to je jméno argentinského města v Ohňové zemi. Místo odkud se vydávají tisíce turistů do okolních přírodních rezervací nebo dokonce k mysu Hoorn, na Falklandské ostrovy a do Antarktidy. Pro francouzského novináře, filmaře a ekologa Nicolase Hulota se název této lokality stal symbolem "divoké přírody, nádherné, ale velmi zranitelné". Od roku 1990 pořádá Nicolas Hulot výpravy do všech koutů světa a kamerou zaznamenává přírodu idylickou i místa, kde se negativně projevují stopy civilizace. Jeho dokumentární filmy se staly velmi populárními nejen ve Francii, kde dokonce vznikl samostatný televizní kanál nesoucí stejné jméno. Česká televize nabídne divákům postupně dvacet šest dílů z produkce Ushuaii. První díl nás zavede do pobřežních rezervací na Korzice a v Bretani.

Tání ledovců 6. 12. 2008 - 15:20 - ČT 2

Klimatické změny mohou mít pro lidstvo dosti dramatické důsledky. Roztají všechny ledové a sněhové vrstvy, které pokrývají deset procent zemského povrchu? Dokument VB

Deset procent povrchu Země pokrývá led a sníh ledovců. Kromě Austrálie se ledovce vyskytují na všech světadílech. Štáb britských dokumentaristů sledoval práci glaciologů na Aljašce, v Grónsku, v Antarktidě i v Himálaji. Ledovce pomáhají udržovat klimatickou rovnováhu naší planety, ale v důsledku klimatických změn tají rychleji a ve větším množství, než vědci přepokládali. Následný zdvih mořské hladiny by mohl mít katastrofální důsledky. Jaký by asi byl osud New Yorku nebo Benátek?

Extrémní záchranné akce: Oheň, led a moře (2) 8. 12. 2008 - 18:00 - Viasat Explorer

Po stopách 8. 12. 2008 - 11:45 - ČT 1

Miroslav Vladyka se vypravil do Českého krasu za geologem Joachimem Barrandem (2004)

Miroslav Vladyka se v cyklu České televize vydává po stopách výjimečných osobností na málo známá místa Čech, Moravy a Slezska. Tentokrát se vypraví do Českého krasu za geologem Joachimem Barrandem. Podíváme se například na Barrandovy jámy a do jeskyní v Koněprusích. Vypravíme se i do míst, kde v Tetíně u Berounky bývalo staré hradiště a kde byla před tisíci léty zavražděna kněžna Ludmila.

Živé srdce Evropy: Netopýr brvitý 8. 12. 2008 - 18:40 - ČT 1

Lovec kořistí 8. 12. 2008 - 12:00 - NG wild Netopýr

Lovec kořistí 8. 12. 2008 - 23:00 - NG wild Netopýr

Lovec kořistí 9. 12. 2008 - 05:00 - NG wild Netopýr

Nezkrocená příroda (1) 10. 12. 2008 - 06:00 - Spektrum

Yellowstone

Pohádka na konec

Pohádky, pověsti a další zaručeně pravdivé zvěsti.

Tajemné legendy ve vápencových lomech okolo Berounky

Pověst o Hagenovi

Nad rozstřílenou střechou Karlštejna vlála československá vlajka. Třepetala se v záři květnového slunce roku pětačtyřicet. Z nedalekého kopce ji zachmuřeně pozorovali tři zarostlí muži v potrhaných uniformách wehrmachtu. Po nočním boji s partyzány se ztratili své jednotce a do rána se skrývali v hustém lese. Dnes se chtěli připojit k německé posádce hradu. Ale vlajka na věži zmařila jejich naděje. Zůstali sami, bez velitele a bez zásob v cizí, nepřátelské zemi. Zbyla jim jen jediná cesta směrem na západ.

Nedaleko hradu, v zalesněné oblasti vápencových skal a roklí, protkané spoustou těžních jam, narazili na početnou skupinu partyzánů. V krátké přestřelce jeden z Němců padl a druzí dva museli pod palbou ustoupit až k okraji hlubokého lomu. Ve skalní stěně pod nimi se černalo několik otvorů do podzemních chodeb. Poslední možnost úkrytu. Domluvili se pohledem a začali sestupovat po téměř kolmé stěně k otvoru nejbližší štoly. V těžkých okovaných botách se lezlo špatně. Odhazovali tedy silné maskovací pláště a vystřílené samopaly. Po chvíli se nad okrajem lomu objevilo několik partyzánů. Zahlédli sice dva stíny mizící ve štole, ale dlouhá dávka ze samopalu zasáhla už jen mlčenlivé kameny.

Po dvou hodinách ve štole už toho měli oba Němci dost. Klopýtání ve tmě, narážení do dřevěných opěr a brodění blátem. Vyškrtali už téměř všechny sirky a východ nikde. Přece jdou po kolejích a ty vozíky, které tu a tam postávaly na zarážkách se sem nutně musely někudy dostat. Jejich úvahy přerušil jakýsi vzdálený rachot. V dáli před nimi se objevilo malinké světélko. Přitiskli se ke stěně a z pouzder vytáhli pistole. Světélko se přiblížilo. Už mohli rozeznat důlní vozík s hořícím kahanem, za kterým se tlačilo několik temných postav s puškami. Jeden Němec vystřelil. Odpověděl mu bolestný výkřik a ohlušující dávka ze samopalu. Nezasáhla ho. V záblesku výstřelů si všiml temného výklenku ve stěně. Skočil do něj následován svým druhem. Nebyl to výklenek, ale odbočka chodby. Koleje tudy nevedly. Dali se do běhu a modlili se, aby nespadli do nějaké díry. Když se za nimi ozval dusot mnoha párů nohou, ten zadní se otočil a hodil granát. Ve tmě však špatně odhadl směr a granát narazil do stěny. Neměl už čas zalehnout. Strašná síla výbuchu ho odhodila stranou jako pytel zkrvavělých hadrů. Jeho druhovi vpředu zalehlo v uších. Nemohl proto slyšet temné zadunění, které se ozvalo po výbuchu. Ucítil jen, jak se zachvěla země a na hlavu se mu zřítila padající dřevěná výztuž.

Když se probral, bylo ticho a tma. Syrové vlhko a chlad ze země. Špatně se dýchalo. Namáhavě se postavil, zatočila se mu přitom hlava. Chvilku šmátral po kapsách a potom rozškrtl svojí poslední sirku. Nedaleko ležela mrtvola jeho druha, zasypaná kládami a kamením.

Za ní se tyčil mohutný zával z obrovských kamenných bloků. Sirka dohořela a spálila mu prsty. Otočil se, nahmatal rukou stěnu a dal se na další klopýtavou cestu. Nedošel daleko. Chodba byla slepá. Vyčerpaně se posadil na zem. Německo prohrálo válku, jeho kamarádi padli a on sám je zaživa pohřben v téhle prokleté podzemní noře. V pistoli mu zbyl poslední náboj. Nevěděl, že jeho jméno nezemře s ním. Jmenoval se Hans Hagen.

Bozkovské jeskyně vyhlodala voda v dolomitu

Objevte tajemné kouzlo jeskyní i se svými dětmi

Maďarští speleologové ukázali obří termální jeskyni pod Budapeští

Čeští vědci rozluštili malby v Jeskyni plavců

Větrné elektrárny v Abertamech by mohly ohrozit vzácné netopýry

Vis, ostrov krvavého Tita

Unikátní sekyrku z doby bronzové našel u Mimoně

Důl jak nový prostor

Město nechá zasypat kryty z druhé světové války

Bez ohledu na domácí těžbu musí ČEZ uran kupovat v zahraničí

Pevnostní systém na Stachelbergu turisty láká

Televizní programy

Pohádka na konec

Bozkovské jeskyně vyhlodala voda v dolomitu

Mezi Podkrkonoším a Českým rájem

Bozkovské jeskyně. Foto: Karla Bacúšková

FOTOGALERIE: Bozkovské jeskyně

Jediné jeskyně na českém území, které voda nevyhlodala ve vápenci, ale v dolomitu, najdete na okraji Českého ráje v Bozkově. Uvnitř vám průvodce jako v každé zpřístupněné jeskyni ukáže potopený koráb, skřítka, plačící princeznu, dívčí sen a všechny další oblíbené tvary, které příroda vytvořila z kamení a vody.

Nenechte se tím vyvézt z míry a vychutnejte si krásu jeskyně samu o sobě.

Bohatá výzdoba

Stejně bohatou krápníkovou výzdobu uvidíte až na Slovensku.

Nejzajímavější jevy v hloubce pod Bozkovem jsou excentrické krápníky (nerostou přímo dolů ani nahoru, ale různě uhýbají a dokonce se někdy i proplétají) a největší české podzemní jezero.

Vyčerpané podzemní jezero

Zpřístupněno je tři sta padesát metrů chodeb a prohlídka trvá tři čtvrtě hodiny. Celková délka jeskyní je tisíc sto metrů.

Vězte, že v místech, kudy půjdete, byla původně hladina vody pět metrů nad vašimi hlavami. Než byly jeskyně zpřístupněny, byla voda vyčerpána.

Doprava

Autobus jezdí do Bozkova jen občas ze Semil. Pokud pojedete autem, odstavte ho v obci a tři čtvrtě kilometru k jeskyním dojděte pěšky po modré turistické značce.

Otevírací doba

V zimní sezoně od listopadu do března jsou Bozkovské jeskyně otevřeny od úterka do pátku od osmi do patnácti hodin. Vstupné pro dospělého činí 80 korun, pro děti polovic. Slevy mají jeskyňáři a ochránci přírody.

Objevte tajemné kouzlo jeskyní i se svými dětmi 19.11. 2008,

Krása jeskyní uchvátí vás i vaše děti.

Kdybychom dokázali vidět pod povrch, možná bychom byli překvapeni, jak je naše Země děravá - jako ementálský sýr!

Pokud už jste procestovali a prohlédli si všechny tuzemské pamětihodnosti nad zemí, je načase navštívit ty pod zemí. Nádherné skalní sály a dómy, které se nacházejí desítky metrů pod povrchem, vám vyrazí dech. Příroda je opravdu mocná čarodějka!

Uvidíte, že i děti budou nadšené. Jen si vzpomeňte na vlastní dětství a na to, jak vás jeskyně a skalní průrvy lákaly svojí tajuplností. Vždyť s podzemními prostorami je spojena celá řada bájí a pohádek - žily v nich ježibaby, skřítci a draci a také prý skrývají bránu do pekel..

Která je největší?

Jeskyně má na svědomí voda, která tak dlouho dloubala do rozpustných , tzv. krasových hornin, až vyhloubila dutiny. Největší jeskyní je Mammoth Cave v USA, která je dlouhá neuvěřitelných 563,5 kilometrů, nejhlubší propastí Voronaja na Kavkaze, hluboká 1 710 metrů.

Poklady pod zemí

Díky krasovým procesům jsou v hlubinách Země k vidění nejen jezera, řeky a vodopády, ale i úžasná výzdoba v podobě krápníků, které voda utvářela miliony let.
Příroda umí kouzlit i v horninách nerozpustných, a tehdy právě vznikají díky mechanickým posunům rozsedliny, pukliny a díry, které jsme hledali jako malí v lesích a které dnes s nadšením hledají pro změnu zase naše děti..

Více najdete na www.caves.cz

Koněprusy

Podle pověsti kdysi dávno pásl na návrší zvaném Zlatý kůň pasáček ovce, když tu uviděl dým stoupající z otvoru v zemi. V něm seděl loupežník s hromadou peněz. Aby ho neprozradil, pár mincí chlapci daroval, ale ten se se svým objevem Koněpruským pochlubil. Když je na tajemné místo zavedl, otvor v zemi zmizel... Po pěti stech letech vykopali jeskyňáři na návrší veliký kámen zakrývající skalní komín vedoucí do jeskyně - a tak byly Koněpruské jeskyně před více než padesáti lety objeveny.

Kde jsou: v okrese Beroun, 30 km od Prahy

Otvírací doba: od dubna 2008 (duben, květen, červen denně 8:00 - 16:00

Vstupné: 100/50 Kč, děti do 6 let zdarma

1. Sloupsko-šošůvské jeskyně

Jižní Morava, to jsou nejen vinné sklepy, ale i Moravský kras, který je mekkou všech jeskyňářů. Do něho patří i jeskyně Sloupsko-šošůvské, pojmenované podle nedaleké obce Sloup.

„V tomto opuštěném, smrdutém a hrůzném skalním labyrintu padla na mne taková hrůza, že jsem se na všech údech třásl...” prohlásil roku 1748 Jan Antonín Nagel, jeden z badatelů, který jeskyně zkoumal. Jiný z nich, Jan Hertod, v podzemních prostorách nalezl hromadu zvířecích kostí a hned nato došel k názoru, že jsou to pozůstatky divotvorného jednorožce Unicorna fossile. Proč se nedat na kšeft, řekl si a začal prodávat zázračný hojivý lék z něho vyráběný. Stejné léčivé vlastnosti má prý i zdejší Nihillum album, jinak ‚bílé nic‘, ‚nickamínek‘, tvrdí ve spisu z roku 1669. Pozoruhodným způsobem změřil i zdejší 70 metrů hlubokou Kolmou propast - je prý hluboká ‚dva otčenáše a dva zdrávasy‘...
Kde jeskyně najdete: u Bozkovic

Prohlídky: Út-Ne v 9, 10, 12, 13.30 a ve 14 hodin (pouze krátká trasa)
Vstupné: krátká trasa: 80/40 Kč, dlouhá trasa: 100/50 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

2. Punkevní jeskyně

Je třeba se zmínit, že v Moravském krasu je jeskyní nepočítaně (a navíc jsou pojmenované krásně a tajuplně), například Hladomorna, Jestřábka, Kanibalka a Habříček, Býčí skála (kde je veliké naleziště paleolitického osídlení), Koňská jeskyně, Kolíbky, Skála...

Nejznámějšími a nejatraktivnějšími jsou ale jeskyně Punkevní, kterými protéká říčka Punkva. Leží v severní části Moravského krasu v kaňonu Pustého žlebu, v národní přírodní rezervaci a byly zpřístupněny už v roce 1909. Jeskyně jsou dlouhé 1 400 metrů a z toho 360 můžete plout na loďce.

Kde jsou: nedaleko Blanska

Otvírací doba: Út-Pá 8.40-14 hodin.

So-Ne 8.20-15.40

Vstupné: s plavbou 150/70 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

3. Kateřinská jeskyně

Je součástí Moravského krasu a rozhodně stojí za zmínku, přestože nepatří k nejznámějším u nás. Má mimořádně rozlehlé prostory, ve kterých se stonásobně vrací ozvěna a které jsou úchvatné stalagmitovou výzdobou. Víte vlastně, jaký je rozdíl mezi stalagmitem a stalaktitem? První z nich vyrůstá ze země, druhý narůstá od stropu, pokud se oba spojí, vznikne stalagnát.

Název dostala jeskyně po malé Kateřince, která prý kdysi zbloudila mezi obrovskými balvany Hlavního dómu.

Kde ji najdete: 0,5 km od samoty Skalní mlýn nedaleko Blanska.

Otvírací doba: Út-Pá 8.40-14 hodin, So-Ne 8.20-15.40

Vstupné: s plavbou 150/70 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma.

4. Propast Macocha

Tato propast je nejpopulárnější u nás. K hladině Dolního jezírka na dně je hluboká 138,5 metrů, ale dalších několik desítek metrů se ještě musí potopit potápěč, aby dosáhl až na skutečné dno.

Macocha je známa už odnepaměti a je opředena mnoha pověrami. I její název pochází z pověsti o zlé maceše, která do ní chtěla svrhnout svého nevlastního syna Martínka. Ten se však zázračně zachránil ve větvích keřů, a když byla odhalena, skončila na jejím dně zlá macecha za trest sama.

První historicky ověřený sestup na dno Macochy zorganizoval v roce 1723 brněnský minorita Lazarus Schopper, ale ještě před veřejnou atrakcí, které se zúčasnila i místní honorace, byl na její dno spuštěn ‚na zkoušku‘ obyčejný sedlák... Vy se nejspíš do propasti spouštět nebudete, ale alespoň do ní nahlédněte!

Macocha je součástí Punkevních jeskyní - má stejné otevírací hodiny.

5. Jeskyně Na Turoldu

Rádi se ztrácíte? Nebo si aspoň hrajete na tajemno? Pak se vám určitě budou líbit jeskyně Na Turoldu. Najdete je v bývalém lomu na vrchu Turold a jsou lákavé tím, že jde vlastně o jakýsi pět set metrů dlouhý labyrint jeskyní, chodeb a síní, vytvořený v druhohorních vápencích. Vápence jsou korodovány do prazvláštně členitých tvarů připomínajících mořské korálové útesy. Ty zdejší jsou navíc s množstvím dutinek a jejich bělostná kamenná pěna přechází místy do hráškovitých až keříčkovitých výrůstků s trsy drobných třpytivých krystalků čistého kalcitu. I proto stojí za to se do těchto jeskyní podívat. Krápníkových jeskyní je řada, ale kdo se může pochlubit, že si na stěnách jeskyně prohlížel ‚korálové útesy‘?

Kde jeskyně najdete: u Mikulova

Otvírací doba: Út-Pá jsou prohlídky v 10, 12, 14, 16 hodin, v So-Ne je otevřeno od 9 do 16.30 hodin.

Vstupné: 70/35 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

6. Jeskyně Na Špičáku

Vápencová jeskyně u Supíkovic patřila ve středověku ke známým prospektorským lokalitám - dobrodruzi tady hledali zlato. V instrukcích pro hledače zlata z roku 1430 byla dokonce uvedena jako staré důlní dílo. Na jejích stěnách můžete vidět spoustu historických nápisů a maleb, ale archeologové nejásají - jsou ‚pouze‘ ze středověku

Vchod do jeskyně leží v prastarém kamenolomu, v němž se těžil bílošedě šmouhatý vápenec, tzv. supíkovický mramor. Zajímavé je, že na vzniku jeskyní se podílely také vody tekoucí z tajícího kontinentálního ledovce, který pokrýval dnešní Polsko, a díky tomu podzemní jezera vytvořila unikátní a pro tyto jeskyně charakteristické profily chodeb ve tvaru srdce... Že jsou překrásné?

Kde jeskyně najdete: 7 km od Jeseníku.

Otvírací doba: Út-Ne 9-16 hodin

Vstupné: 60/30 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

7. Bozkovské dolomitové jeskyně

V Čechách není tolik podzemních prostor jako na Moravě, ale zato jsou výjimečné. Například Bozkovské jeskyně vznikly erozí v odolné hornině dolomitu a navíc v sobě skrývají překrásné podzemní jezero. Dva samostatné jeskynní systémy - Stará a Nová jeskyně - měří dohromady přes tisíc metrů! Symbolem jeskyní se stala Bozkovská Venuše, kterou připomíná nátisk na bělostném vápenci.

Kde je najdete: nedaleko Plzně.

Otvírací doba: Út-Ne 8-16 hodi

Vstupné: 80/40 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

8. Chýnovská jeskyně

Překrásná Chýnovská jeskyně láká naprostou ojedinělostí - je totiž vytvořena v mramoru. A tak krápníky v chodbách dlouhých přes tisíc metrů chybí. Jejich půvab však nahrazují nezvyklé tvary a kouzelná barevnost stěn. Symbolem jeskyní je Purkyňovo oko, kamenná skulptura podobající se oku. Jeskyně začínají v bývalém kamenolomu, a když se otvíraly, vytvořili dělníci z mramoru čertíka. Podle pověsti ten, kdo mu sáhne na rohy, bude mít do roka parohy, kdo mu sáhne na pupíček, narodí se mu Pepíček. Tu a tam si na čertíka někdo sáhne, a tak se stává, že na správu jeskyní přicházejí oznámení o narození malého človíčka. To jen abyste věděli, kam zajet pro miminko...

Kde jeskyni najdete: u Tábora.

Otvírací doba: Út-Pá 10-14 hodin

Vstupné: 70/35 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma

Maďarští speleologové ukázali obří termální jeskyni pod Budapeští 18. 11 2008

BUDAPEŠŤ (ČTK) - Maďarští speleologové dnes veřejnosti poprvé představili svůj nejnovější objev - obří termální jeskyni pod Budapeští, která je nejspíše největší jeskyní tohoto druhu na světě. Dutina s kupolovitým stropem je 86 metrů dlouhá, 27 metrů široká a 15 metrů vysoká a skrývá devět metrů hluboké jezero s termální vodou o teplotě 27 stupňů Celsia. Maďarský ministr životního prostředí Imre Szabó už dříve uvedl, že jeskyňářský objev je světovou senzací.

Jeskyně se nachází na levém břehu Dunaje pod čtvrtí Buda a je součástí celého podzemního systému dutin a jeskyní, z nichž čerpají vodu známé budapešťské termální lázně. Některé z nich jsou přístupné veřejnosti, ale do té nejnověji objevené se zatím návštěvníci nedostanou. Odborníci se totiž nejdříve chtějí ujistit, že by zpřístupnění tuto přírodní památku nepoškodilo.

Speleologové začali o existenci obří jeskyně něco tušit už před šesti lety, ale teprve nyní ji potvrdili. Podle ministra Szabóa se Maďarsko zřejmě pokusí nechat systém budapešťských jeskyní zapsat na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Čeští vědci rozluštili malby v Jeskyni plavců 17.11.2008

zvětšit fotografii...foto: Martin Frouz / National Geographic

Expedice do Západní pouště v Egyptě

---

Legendární Jeskyně plavců, známá z filmu Anglický pacient, má nyní o záhadu méně. Obrazy v jeskyni nepředstavují staroegyptské plavce, ale nejspíš obětované nepřátele, tvrdí čeští vědci. Jeskyně plavců je jedním z míst, která Češi zkoumají během své expedice do Západní pouště v Egyptě, s cílem objasnit vznik nejstarší civilizace světa.

V neděli 9. listopadu 2008 expedice dosáhla dalšího postupného cíle, zdobených jeskyní, které leží v jihozápadní části Gilf el-Kebíru. První dvě se nacházejí ve Wádí Súra qadím (Staré údolí obrazů). Objevil je László Almásy, jeden z prvních novodobých objevitelů egyptské Západní pouště, známý také z příběhu filmu Anglický pacient.

K těmto jeskyním se řadí i skalní abri (převis používaný jako tábořiště, pozn. redakce) ve Wádí Súra gedíd (Nové údolí obrazů), kde galerie, objevená pouze nedávno, překonala veškerá naše očekávání. Skalní stěna obsahuje stovky lidských a zvířecích postav, které zde vznikaly v průběhu několika tisíciletí.

Skutečný význam skalního umění v této oblasti spočívá v tom, že zásadním způsobem mění pohled na kořeny staroegyptské civilizace, jejíž počátky můžeme vystopovat právě zde, ve skalních abri v Gilf el-Kebíru.

Již před příletem expedice do Prahy je možné zmínit zejména to, že tzv. postavy plavců nepředstavují plavce, ale obětované příslušníky porobených kmenů, nad kterými zvítězily kmeny jiné. Jednalo se o předchůdce starých Egypťanů? Mnoho detailů jednotlivých vyobrazení a scén naznačuje, že právě zde se zrodily mnohé rituály a symbolické motivy, které se pak na konci 4. tisíciletí před Kristem staly základem staroegyptského státu a posvátného království.

Nové rytiny pro vědu

Po dokumentaci těchto maleb v jihozápadní části Gilfu se expedice vydala Akabským průsmykem na přejezd náhorního plató. To nám zabralo jeden celý den. V úterý jsme měli možnost dokumentovat skalní umění ve Wádí Hamra, kde se nám zřejmě povedlo identifikovat doposud neznámou lokalitu, kde jsou zachyceny mimo jiné žirafa okusující akácii a dobytče na provaze. Jde o významné doklady toho, že zde žily žirafy, a tedy existovaly vodní zdroje a místní kmeny domestikovaly dobytek.

Na cestě dál směrem k oáze Síva jsme projeli oblastí výskytu doposud záhadného křemičitého skla, jehož původ nebyl dosud spolehlivě vysvětlen. Toto zelené až mléčné sklo bylo známo již starým Egypťanům. Slavný pektorál z pohřební výbavy panovníka Tutanchamona obsahuje jako ústřední prvek plastiku posvátného brouka Cheprera vyrobenou právě z tohoto materiálu.

Zničená starověká zásobovací stanice

Ještě na cestě k Jeskyni plavců se výprava zastavila v místě nazvaném Abú Ballás. To patřilo mezi nejvýznamnější zastávky staroegyptských expedic putujících až ke Gilf el-Kebíru. Cesta, kterou staří Egypťané putovali, leží o několik kilometrů severněji než trasa používaná moderními cestovateli dnes, je hůře prostupná a často jsme museli dělat dlouhé okliky, abychom se vyhnuli velkým písečným dunám.

V Abú Ballás (Otec velkých přepravních zásobnic) donedávna existoval téměř neporušený depot několika desítek velkých nádob na vodu, které byly ve starověku pravidelně doplňovány, aby sloužily tudy procházejícím karavanám. Novodobé karavany je však zcela zničily, lokalita prakticky neexistuje, kromě stovek střepů, které jsou rozházeny, kam se podíváte. Z dochovaných pozůstatků se zdá, že zde byly dvě skupiny nádob lišící se hlínou, ze které byly vyrobeny. Obě skupiny jsou také odlišného stáří.

Vyschlé jezero

Ve vzdálenosti jednodenního oslího pochodu od Abú Ballás leží stanice nazývaná Carlem Bergmannem Stanice studny, kde se nám sice žádnou studnu již najít nepodařilo, zato se na místě dochoval velký fragment staroegyptské keramiky s vyrytou značkou "H", jejíž význam zatím nám i všem ostatním uniká. Kromě toho se zde na skalním převisu dochovaly nádherné rytiny dvou žiraf zachycených v plném běhu.

Z přírodovědného hlediska byla zážitkem zastávka u dna rozlehlého vyschlého jezera, které se pozná podle toho, že vlivem větrné eroze bylo bahnité dno rybníka vybroušeno a vymodelováno do pozoruhodných hliněných plastik připomínajících mnohá zvířata. Na naší cestě jsme mohli takovýchto zaniklých jezerních pánví vidět několik desítek. Podle doprovodných nálezů existovaly ještě před 8 - 10 tisíci lety a kolem nich se soustředila většina fauny a flory oblasti. Dnes se jen s obtížemi hledají pozůstatky tehdejšího života.

Cíle expedice

1. Zaniklé starodávné oázy "Jakubovy studny" a místo pobývání staroegyptských expedic stavitelů pyramid

2. Abú Ballás s nálezy celých hrnců zanechaných zde staroegyptskými karavanami

3. Písečné moře, oblast s tzv. silikou, křemičitým sklem vzniklým dopadem meteoritu

4. Jeskyně plavců s neolitickými kresbami z doby, kdy byla celá oblast savanou s jezery

5. Nabta Playa, megalitické lokality z doby neolitu, kdy již probíhala migrace obyvatel Západní pouště v důsledku vysychání do nilského údolí

---

Další výzkum - starověké obchodní cesty, kterými putovaly staroegyptské karavany na oslech až k Čadskému jezeru

Větrné elektrárny v Abertamech by mohly ohrozit vzácné netopýry 19. 11. 2008

Větrná elektrárna

Abertamy (Karlovarsko) - Radnice v Abertamech na Karlovarsku hledá způsob, jak prosadit stavbu větrných elektráren na okraji obce. Záměr města, který podporovala i většina obyvatel, zastavilo ministerstvo životního prostředí. Podle starosty by elektrárny každý rok obci vydělaly miliony korun, a proto jsou zástupci malého města s nízkým rozpočtem připraveni jít do boje. Pozemek, na kterém chce radnice nechat postavit dvě větrné elektrárny, je neprodejný, jelikož je poddolovaný a obec ho nemůže nechat zastavět. Jenže různé jeskyně a štoly si oblíbily vzácné druhy netopýrů a těm by podle ochranářů větrné mlýny mohly ublížit.

V jeskyních u Abertam žijí stovky netopýrů, ochranáři tam napočítali jedenáct různých druhů. Větrné elektrárny vydávají podobné zvuky, jaké netopýři používají k orientaci, a to je mate. Petr Krása z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR uvedl: "Dochází ke střetům s rameny rotorů větrných elektráren díky jakýmsi zvukovým anomáliím." Starosta říká, že přírodě nijak ubližovat nechce. Nevěří, že vrtule elektráren představují pro netopýry takové nebezpečí, jako uvádějí studie. Radnice zodpovídá za chod obce, dva miliony každý rok, které by elektrárny vydělaly, Abertamy potřebují. Starosta Zdeněk Lakatoš (nez.) ví své: "Tohle jsou velice dobré peníze, které se dají použít na další věci, jako jsou kanalizace a rozvoj obce." Proti nesouhlasnému stanovisku ministerstva se obec nemůže odvolat, starosta proto jedná s právníky a hledá způsob, jak rozhodnutí úředníků ještě změnit. Podle mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR Jarmily Krabsové by obec měla navrhnout nějaké variantní řešení. Případně jednat s MŽP o nějakých alternativních návrzích. To, jestli město bude větrné elektrárny dál prosazovat, nebo projekt zastaví, bude podle starosty jasné už na jaře.

Vis, ostrov krvavého Tita

Na svém putování po chorvatských ostrovech jsme zavítali na ostrov Vis. Od pradávna byl vojenskou oporou. Za napoleonských válek tu vybudovali pevnosti Angličané. Za 2. světové války se stal hlavní základnou národně-osvobozeneckého boje Jugoslávie. Za socialismu sloužil jako ponorková základna.

Britskou pevnost na ostrově Vis jsme hravě našli. Upozorňuje na ni věž na vrcholu kopce před zátokou Parja.

Vojenský ostrov

Pevnost je nepřístupná, stojí ale za to se k ní vyškrábat.

Ostrov byl schopen celý měsíc vést boj proti nepříteli vlastními silami. Voda se sem dováží, přesto byl soběstačný na tak dlouhou dobu.

Ostrov byl základnou pro dva tisíce vojáků. Byla tu seskupena veškerá technika – radary, spojovací technika, odpalovací rampy pro rakety, děla, radiové stanice, byla tu velká skladiště potravin, pohonných hmot, zbraní, munice a léků.

Vojáci vykutali sedmdesát kilometrů podzemních chodeb a vybetonovali velké množství bunkrů. Není možno na nějaký nenatrefit.

Největší bunkr pro stovku bojovníků je Vela Glava. Čtyři sta metrů chodeb zasahuje až do hloubky 601 metrů. Bunkr má klimatizaci, spojovací techniku, trafostanici, nemocnici, kuchyň, prádelnu a elektroagregáty. Samozřejmostí jsou zásobárny potravin a vody.

V zátoce Parja jsme objevili podmořský bunkr Jastog pro ponorky a torpéda. Je sto metrů dlouhý a v současné době v něm na noc kotví jachty. Když jsme se přišli podívat, ochotn nám několik posádek prosvítilo celý mořský tunel svými světlomety.

Do roku 1989 byl ostrov nepřístupný turistům. Armáda odtud odešla až v roce 1992.

Šlápneme do pedálů

Na ostrově Vis je vybudovaná jediná hlavní silnice, která tvoří okolo ostrova okruh.

Z města Vis stoupáme vzhůru po hlavní silnici. Ta nás dovede až na druhý konec ostrova, nad záliv se starobylým městem Komiža. Dlouhý sjezd serpentinami se stálým výhledem na záliv s městečkem je lahůdkou pro fajnšmekry.

Z Komiže odjíždíme opět po hlavní silnici směrem na Podhumlje a Podšpilje. Tady odbočíme vlevo. Po chvíli přijedeme na křižovatku, kde odbočíme vlevo na silnici, označené nápisem Titova špilja.

Dovede nás pod kamenné schody. Po nich jdeme k jeskyni vůdce Tita, odkud vedl partyzánskou válku. Tady v podstatě nic zvláštního nevidíme. Pouze dvě vhloubené jeskyně a pozorovací plošiny. Člověka překvapí stísněný prostor.

Titova částečná nezávislost

Josip Broz Tito byl profesinální komunistický revolucionář mezi světovými válkami, vedl protifašistický odboj proti Němcům a Chorvatům, po válce spojil Jugoslávii do jednoho státu, brutálně potlačil národnostní třenice, vedl politiku částečně nezávislou na Moskvě a s přivřenýma očima umožňoval emigraci občanů ostatních socialistických zemí do kapitalistické Itálie.

Okřídlené rčení českých komunistů z padesátých let, kdy se Tito vymknul kontrole Kominterny, bylo že je krvavý pes. Důvodem byla roztržka se Stalinem a bestiální vraždy politických odpůrců. Něco na té přezdívce bylo.

Cesty nikdy nepouštíme

Nadšenci, kterým není líto ještě stoupat vzhůru kroutící se silničkou, dojedou až na vrchol kopce Hum. Na vrcholu je vojenský prostor, do kterého se neodvážíme vkročit. Výjezd ale stojí zato, protože je odtud krásný výhled na moře.

Ze silnice prý není radno nikam odcházet, neboť před pár lety jednomu takovému průzkumníkovi utrhla nohu zapomenutá mina.

Vracíme se stejnou silnicí až ke křižovatce, kde odbočíme vlevo a dojedeme do vesnice Žena glava. Skoro na jejím konci je útulná stylová konoba, kde stojí zato slézt z kola a posedět při sklenici vína, případně si objednat k jídlu místní speciality.

Úrodný závrt nad skrytou propastí

Lehce posilněni pokračujeme za konobou po štěrkové cestě. Dovede nás k překvapivému jevu – všude na ostrově jsou kamenité zvlněné terény, tady se ale vedle cesty objeví velká rovná travnatá plocha velikosti několika fotbalových hřišť s pasoucími se ovcemi.

Je to jedno z krasových poljí. Každé úrodné polje je ve skutečnosti ucpaný vstup do skryté propasti ve vápencovém krasovém terénu. Stahuje se sem voda a hlína.

Pokračujeme cestou na Podselje a dále již po hlavní silnici dojedeme zpět do Visu.

Prohlídka britského i jugoslávského opevnění

Po málo náročném dni nám ještě zbyly síly, a proto se ještě k večeru vydáváme na poloostrov mezi zálivem Rogačič a zálivem Viška Luka. Tam je ukrytá obrovská britská obrovská pevnost z napoleonských válek.

Od pevnosti je pěkný výhled na zátoku Parja, kde je vidět vstup do ponorkového bunkru Jastog. K němu jsme dojeli od britské pevnosti po štěrkové cestě.

Unikátní sekyrku z doby bronzové našel u Mimoně 14.11.2008

Česká Lípa - Nejzajímavější nálezy z posledních dvou let na Českolipsku představuje Vlastivědné muzeum a galerie.

Vzácná bronzová sekera je k vidění v českolipském muzeu.

Unikátní nález bronzové sekery vyrobené někdy na počátku 2. tisíciletí před naším letopočtem, ve starší době bronzové, je nyní k vidění v českolipském muzeu v rámci výstavky, na které místní archeologové představují také předměty, na jejichž objevu nebo záchraně se podíleli sami občané Českolipska. Kromě části menšího mincí z doby vlády krále Jana Lucemburského a několika dalších předmětů, mohou návštěvníci zhlédnout právě zajímavý nález sekyry, který se podařil panu Vladimíru Libenskému z Žizníkova.

Ten ji objevil nedaleko Mimoně. „Svým vzorným přístupem reprezentuje stále nepříliš početnou skupinu poctivých a uvědomělých amatérských uživatelů detektoru kovů. Vědecká hodnota nálezu je těžko vyčíslitelná, v cizích rukou však podobné nálezy na hodnotě ztrácejí, v archeologické mapě Čech v takových případech navždy zůstane bílé místo.“ říká Petr Jenč, archeolog Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. „Pan Libenský, hrdý na svůj příspěvek do poznání pravěkých dějin regionu, se vzdal i možnosti zákonné peněžní odměny. Za svůj příkladný přístup obdržel dar ředitele muzea v podobě cestovní knihy po českých historických památkách, muzeích, galeriích, skanzenech a zahradách s kupony na slevu ze vstupného do všech těchto objektů,“ dodává.

Zatímco z pozdější mladší a pozdní doby bronzové evidují odborníci v Libereckém kraji a Českém ráji více než dvě stovky lokalit, zejména sídliště, pohřebiště, využívané jeskyně a skalní převisy, z počátku bronzového věku známe jen desítku nalezišť. „Až na výjimky jde o ojedinělé nálezy. Starší objevy únětické keramiky z hradní skály ve Sloupu, dvou kamenných seker z Luhova a okolí Stvolínek a tří bronzových dýk únětické kultury z Oken v Podbezdězí tak od loňského podzimu doplňuje bronzová sekera z nenápadné zalesněné polohy u Mimoně,“ podotýká Petr Jenč.

Na sekeře je zvláštní skutečnost, že byla obalena vrstvičkou jemné zeminy, která však neodpovídá geologickému prostředí místa, kde byla objevena. To potvrdila také geochemická analýza. Jak tuto nesrovnalost vysvětlit? „Jisté je jen to, že sekera bez násady ležela původně v jemnozrnném sedimentu, byla vyzvednuta a přenesena až do místa současného objevu. Byla u Mimoně později ztracena nebo zde byla uložena z votivních důvodů – tedy jako oběť přírodním silám, jak bývalo u bronzových předmětů tehdy běžné? Dostala se sem ještě v době bronzové nebo snad až někdy později? Nevíme…,“ shrnuje archeolog.

Po skončení výstavky v prosinci najde sekerka své místo ve stálé archeologické expozici v 1. patře hlavní budovy muzea.

Důl jak nový prostor

Město nechá zasypat kryty z druhé světové války

Olomouc - Volně přístupné kryty z druhé světové války, které jsou v olomoucké části Řepčín, nechá magistrát města zasypat. Postup radnice urychlila petice, kterou podali rodiče dětí, jež navštěvují místní Základní školu Svatoplukovu, která s parkem sousedí.

Kryty se jim totiž zdály nebezpečné. „Jsem ráda, že se to konečně pohnulo z místa. Petice sama o sobě by asi nepomohla. Ale díky médiím se něco děje,“ řekla členka petičního výboru Daniela Janíčková.

Aby mohlo město vůbec rozhodnout, jak bude v případě krytů dál postupovat, muselo nejdříve podzemí prozkoumat.

„Nevěděli jsme, jak to vevnitř vypadá. Proto místa prošel doktor Šafář z agentury Ochrany přírody a krajiny České republiky. Kromě toho, že nenašel žádná chráněná zvířata, nám také popsal, jak to uvnitř vypadá,“ řekla Jitka Štěpánková, vedoucí oddělení péče o zeleň.

Magistrát počítá i s variantou, že se k objektu časem někdo přihlásí. Dosud totiž nikdo neví, komu kryty patří. „V případě potřeby by je mohl majitel zpřístupnit,“ sdělila Štěpánková.

Momentálně jsou kryty plné odpadků, dřeva, kamení, skla a různých předmětů. Podle zastupitelů by se do nich nikdo neměl dostat už v nejbližších dnech.

„Po všech pracích vše důkladně uklidí zaměstnanci technických služeb,“ řekl náměstek primátora Jiří Martinák (ODS).

Bez ohledu na domácí těžbu musí ČEZ uran kupovat v zahraničí 20. 11. 2008

LIBEREC (ČTK) - Bez ohledu na to, zda se v Česku vytěží 200 kilogramů uranu ročně nebo desetinásobek, české jaderné elektrárny budou vždy muset palivo nakupovat ze zahraničí. Není proto důvod zvyšovat či obnovovat těžbu uranu nebo dokonce otevírat nová ložiska. České firmy totiž neumí zpracovat rudu až do podoby jaderného paliva. Vzhledem k ekonomické náročnosti takové výroby to ani nemá smysl, zaznělo dnes v Liberci na semináři věnovaném právě problematice těžby uranu.

V Česku bylo od roku 1945 zjištěno 164 ložisek a dalších výskytů uranu, těžilo se v 66 ložiscích. Poslední uranový důl funguje v Rožné na Žďársku. V Libereckém kraji se od konce 60. let dobýval uran v Hamru na Jezeře a Stráži pod Ralskem, kde se ho vytěžilo celkem 25.000 tun, což představovalo zhruba čtvrtinu produkce České republiky.

Ve Stráži používalo Diamo k těžbě kyselinu sírovou, jež katastrofálně poničila přírodu. V podzemí jsou tam na čtyři miliony tun kyseliny sírové a dalších chemikálií. Podzemní jezero kyseliny se velikostí rovná Slapské přehradě. Sanace škod bude trvat 30 až 40 let a přijde na 50 miliard korun. V Hamru se těžilo klasickou hlubinnou metodou. V obou lokalitách v první polovině 90. let Diamo těžbu uranu z ekonomických důvodů zastavilo.

O obnovení těžby uranu v oblasti Stráže pod Ralskem na Českolipsku a o zahájení těžby v nedaleké Osečné a také na dalších místech v zemi se začalo mluvit v posledních dvou letech, kdy prudce vzrostly ceny uranu na světových trzích. Cena za kilogram uranu se vyšplhala ze 600 až na 4000 korun. "Růst ceny ale nebyl dán nedostatkem uranu, ale spekulacemi a nyní už cena postupně klesá," řekl Edvard Sequens z ekologického sdružení Galla. Investice do těžby by se podle něho za současných nevyplatila.

Pevnostní systém na Stachelbergu turisty láká 17.11.2008

Trutnov - Téměř 10 tisíc lidí navštívilo v letošní turistické sezóně opevnění na Stachelbergu. „Měli jsme otevřeno 95 dnů, mimo pravidelnou dobu pak bylo ještě 17 dní navíc pro zvlášť nahlášené školní výlety a zájezdy.

Sezóna nakonec vyšla obdobně jako předcházející, takže jsme docela spokojeni. Zpočátku jsme se totiž báli úbytku turistů v Krkonoších,“ říká předseda občanského sdružení Stachelberg Martin Vlasák.

Volno však příznivci vojenské historie nemají. Opět začínají práce na zdokonalování důlních pracovišť. „To je náš dlouhodobý plán. V průběhu zimních měsíců by mělo dojít k dokončení nové výdřevy pod dělostřeleckou věží a také bude vystavěna nová výdřeva nad návštěvníky pro jejich ochranu. Podzemí oživí celkem deset nových umělohmotných dělníků, kteří příchozím přiblíží způsob výstavby podzemí,“ nastínil další dění v „hlubinách“ největšího objektu, pěchotního srubu T–S 73 Martin Vlasák.

Díky finančnímu daru Královéhradeckého kraje dojde i k výstavbě nouzového osvětlení jak v objektu, tak i v podzemí. Připravují se taky opravy a rozšíření chodníků pro větší pohodlí návštěvníků. Pracovat se však bude i v bojovém patře muzea, kde dokončí omítky a zkulturní tak tuto část tvrze.

Hlavní turistická sezóna sice skončila, bunkr je však zájemců každou sobotu od 13 hodin přístupný. A to včetně části podzemí. Podrobnosti lze nalézt na webové adrese www.stachelberg.cz.

Muzeum je zde budováno již počátku 90. let. Cílem skupiny nadšenců je vybudování důstojného památníku stavitelům a obráncům československého opevnění. Expozice se postupně rozrůstají a zkvalitňují, podzemní prostory byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v roce 2000.

Televizní programy

Šumná města

24. 11. 2008 - 21:20 - ČT 2

… průvodce a básnící architekt David Vávra vydá po zákrutách tajemné podzemní říčky Punkvy, aby se za chvíli z propasti Macocha vyřítil… .

Retro

25. 11. 2008 - 22:25 - ČT 1

… O podzemní dráze se v Praze mluvilo desítky let. Její první úsek… , s jakými problémy se setkávali stavbaři nebo kolik vlastně stavba podzemní dráhy stála. Pražské metro ale není zdaleka jen dopravním prostředkem… .

Pohádka na konec

Pohádky, pověsti a další zaručeně pravdivé zvěsti.

Tajemné legendy ve vápencových lomech okolo Berounky 19. 11. 2008

Dnes už se dá dostat k Malé Americe i po žluté turistické značce, která vede i přes tuto vyhlídku foto: Petr Blahuš, Právo

Pověst o Hagenovi slyšel určitě každý, kdo za minulého režimu jezdil na vandry na Starou řeku nebo tam aspoň měl chatu. Podle ní se v rozsáhlém podzemí a v opuštěných vápencových lomech nad Berounkou, skrytých v hlubokých lesích, ukrývá strašná smrt.

Zdejším podzemím bloudí strašný duch neméně strašného Hagena. Podle jedněch to měl být bývalý dělník v lomu, podle jiných německý nebo rakouský esesák, který se zde měl po válce ještě mnoho let skrývat. Ať tak či tak, setkání s Hagenovým duchem bylo prý pro každého osudové.

V jedné z bočních šachet hlavní chodby, táhnoucí se od lomu nazývaného Jižní kříž přes Malou Ameriku až skoro pod Mořinu, také dlouhá desetiletí visela zrezavělá kolejnice. Mezi trampy se považovalo za zkoušku odvahy dojít k ní, zabušit na ni a zavolat: „Hagene, pojď si pro mě!“ a pak zhasnout.

Kdo tam vydržel aspoň pět minut poslouchat v absolutní tmě zvuk padajících kapek vody ze stropu, který fantazie brzy začala považovat za přibližující se kroky, tomu byla zkouška odvahy uznána. Ale dost lidí jí neprošlo. Mezi trampy se totiž vyprávělo o spoustě nešťastníků, kteří si takto na sebe přivolali strašnou smrt.

Události z roku 1945

Jako každá pověst a legenda mají i tyto své pravdivé jádro. Když totiž Češi v květnu 1945 povstali proti německým okupantům, vyrazili z Prahy na zběsilý útěk stovky, ne-li tisíce nacistických pohlavárů a vojáků.

Němci doufali, že už brzy budou v bezpečí u Američanů, ale čáru přes rozpočet jim udělali čeští povstalci v Hlásné Třebani, kteří kolonu šesti aut zastavili a zajali.

I když ale byla tato německá kolona bezpečně zlikvidována, řadě Němců se v dalších dnech na útěku z Prahy podařilo alespoň krátkodobě zmizet ve spleti chodeb obrovských poberounských lomů. Ještě řadu měsíců se v nich skrývali, dokud se jim nepodařilo za cenu násilí nebo i smrti získat od nějakého zdejšího Čecha civilní šaty, aby mohli prchat dál na západ.

:.Hluboké lesy okolo Berounky

Je více než pravděpodobné, že právě zde se skrývá jádro legendární krvavé legendy o Hagenovi, který svému osudu nakonec také neunikl. Jak totiž končí tato pověst, byl vrah Hagen nakonec dopaden a zastřelen. Jeho tělo mělo údajně skončit v neoznačeném hrobě v jednom z koutů hřbitova v obci Karlštejn.

Krvavá Mořina

Zdá se, že zdejší krajina je opravdu přesycená krvavými události. Konečně posuďte sami. Jen asi míli na východ od Malé Ameriky, která leží uprostřed polesí na žluté značce začínající u Dubu sedmi bratří severně od Karlštejna, stojí hezká vesnice Mořina. Podle pověsti zde bydleli v době výstavby císařova Karlštejna dělníci, kteří v jeho podzemí vybudovali tajnou chodbu.

Hrad byl 27. března 1357 slavnostně vysvěcen a mistr Vít Hedvábný uspořádal oslavu. Když byli všichni opilí jako motyky, někdo stodolu, ve které se slavilo, zapálil a všichni v ní uhořeli. Inu, pro dobrotu na žebrotu. Museli zemřít, aby podzemí karlštejnské bylo uchováno v tajnosti.

I když se to nepovedlo tak úplně. Záhy se totiž mezi lidmi rozkřiklo, že kachna, která spadla do hradní studny, zanedlouho vyplavala v potoce, jenž teče pod hradem.

:. Chtěli utajit podzemí karlštejnské

Vzdor všem těmto hrůzostrašným legendám je ale zdejší krajina velmi krásná, i když trochu zvláštní.

Podívejte se, jak se čistí jeskyně v Moravském krasu

VLAKEM DO VLADIVOSTOKU - Martin Hájek a Pájina Balcarová

Logo expedice do Egypta - Jeskyně plavců. Český egyptologický ústav FFUK

Svitavu zkrotí ochranné hráze

Zajímavosti z Venezuely - národní park Guacharo

V historickém podzemí se ztratili údržbáři

Telátka v podzemí. Takhle vypadá "průmyslová zóna" v pásmu Gazy

Televizní programy

Pohádka na konec

Podívejte se, jak se čistí jeskyně v Moravském krasu

http://zpravy.idnes.cz/podivejte-se-jak-se-cisti-jeskyne-v-moravskem-krasu-fx7-/brno.asp?c=A081110_193929_brno_dmk

Nádhernou krápníkovou výzdobu, obrovské dómy a klikaté podzemní chodby jeskyně Balcarka mohou od loňského listopadu oceňovat pouze dělníci. Pracují na generální opravě podzemí. Jejich pracovní četa navíc vyváží z podzemí tuny opotřebovaného materiálu.

foto: Radek Miča, MF DNES

Oprava jeskyně Balcarka v Moravském krasu

. Prohlédni fotky

"Dělníci vyváží tisíce kubíků zeminy, betonové chodníky i schodiště, staré ocelové konstrukce i elektrické kabely," líčí Jiří Hebelka, šéf Správy jeskyní Moravského krasu.

"Jeskyně byla zpřístupňována na etapy od roku 1933 do roku 1948. Naší snahou teď je vrátit ji do přírodnějšího stavu," vysvětlil Hebelka.

Za dotaci necelých dvaceti milionů korun od Ministerstva životního prostředí by se návštěvníci už v červenci měli procházet po nových betonových chodnících i schodištích s nerezovým zábradlím.

Balcarka zatím vypadá jen jako podzemní staveniště. "V žádné jiné jeskyni není tolik jílu," upozorňuje vedoucí provozu Eva Hebelková.

Porodnice pro medvědy

V zadních částech jeskyně dělníky vystřídali netopýři, kteří zde přes zimu sídlí.

"Rekonstrukci předcházel záchranný archeologický výzkum, do prostor, v nichž byly do roku 1948 vystaveny obrazy mamutů, chceme instalovat nálezy kosterních pozůstatků pravěkých medvědů - jeskyně totiž zřejmě sloužila jako jakási porodnice pro medvědy, což je velký unikát," líčí Hebelka.

Turisté, kteří u Balcarky podle Hebelkové stále jezdí, když je uzavřená, se mohou těšit i na promítání nového filmu či výstavu ulomených krápníků, které rekonstrukce odkryla.

VLAKEM DO VLADIVOSTOKU - Martin Hájek a Pájina Balcarová

Mladý cestovatel z Veselice Martin Hájek Vás zve na vyprávění o cestě vlakem po trase Blansko – Kiev – Moskva – jezero Bajkal –  Vladivostok, o lidech a přírodě současného Ruska a nezapomenutelných zážitcích, které podnikl v letošním roce  se svou přítelkyní. Součástí  vyprávění bude také výstavka fotek, map a dokumentů souvisejících s cestou. Akce se uskuteční v sobotu 15. listopadu 2008 ve Společenské místnosti ve Vavřinci. Začátek je v 17 hod.. Vstupné 20 Kč.

Logo expedice do Egypta - Jeskyně plavců. Český egyptologický ústav FFUK

EXPEDICE DO ZÁPADNÍ POUŠTĚ: on-line reportáž

http://www.national-geographic.cz/projekty/ceska-egyptologie/aktuality/expedice-do-zapadni-poUste---on-line-reportaz-2935/

EXPEDICE DO ZÁPADNÍ POUŠTĚ: úvod k reportáži našich egyptologů

Ve dnech 3. - 26. listopadu 2008 se uskuteční první česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru a k Jeskyni plavců v egyptské Západní poušti.

Expedici pořádají: Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Laboratoř geoinformatiky, Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Archeologický ústav AV ČR v Praze. V týmu expedice je i fotoreportér National Geographic.

Gilf el-Kebír je pohoří u jihozápadního rohu hranic Egypta, poblíž hranice se Súdánem, Libyí a Čadem. Hlavní význam této výpravy spočívá v tom, že bude zkoumat oblast, kde vznikly kořeny staroegyptské civilizace v době, kdy byla Sahara ještě úrodnou oblastí s jezery, s bohatou faunou a flórou. V důsledku vysychání oblasti dnešní Západní pouště došlo na konci 6. tis. př. Kr. k postupnému osidlování nilského údolí a formování staroegyptské civilizace. Expedice bude mít za cíl hledat a dokumentovat nejstarší stopy lidské přítomnosti a činnosti v Západní poušti. Nejzazším cílem bude Jeskyně plavců (známá též z filmu Anglický pacient) s unikátními neolitickými malbami plavců (jeden z nich je ostatně i ve znaku výpravy).

Expedice se uskuteční jako součást řešení vědeckého projektu financovaného Grantovou agenturou České republiky „Výzkum egyptské Západní pouště“. Na výpravě a řešení jejích úkolů se podílí i vědecko - výzkumný záměr Výzkum civilizace starého Egypta. Tato expedice je jednou z oficiálních akcí konaných u příležitosti oslav padesáti let existence Českého egyptologického ústavu FF UK.

Expedice je financována z následujících zdrojů: GA ČR, VVZ ČEgÚ FF UK Praha, UJEP Ústí nad Labem, FŽP UJEP a částečně z darů sponzorů. Jejich seznam najdete zde.

Další informace o expedici najdete na webu této expedice .

Více o Západní poušti se dozvíte na webu Carlo Bergmanna (něm.).

Program expedice

Hlavní etapy postupu a cíle výpravy:

1. zaniklé starodávné oázy „Jakubovy studny“ a místo pobývání staroegyptských expedic stavitelů pyramid,

2. Abú Ballás s nálezy celých hrnců zanechaných zde staroegyptskými karavanami,

3. Písečné moře, oblast s tzv. silikou, křemičitým sklem vzniklým dopadem meteoritu,

4. Jeskyně plavců s neolitickými kresbami z dob, kdy byla celá oblast savanou s jezery,

5. Nabta Playa, megalitické lokality z doby neolitu, kdy již probíhala migrace obyvatel Západní pouště v důsledku vysychání do nilského údolí,

6. starověké obchodní cesty, kterými putovaly staroegyptské karavany na oslech až k Čadskému jezeru.

Účastníci expedice

Miroslav Bárta – vedoucí expedice, archeolog, egyptolog a vedoucí výzkumu egyptské Západní pouště – Český egyptologický ústav FF UK Praha

Vladimír Brůna – geodet a kartograf– Laboratoř geoinformatiky, Fakulta životního prostředí Univerzity J.E. Purkyně v Ústí nad Labem

Martin Tomášek – archeolog - Archeologický ústav AV ČR Praha, v.v.i.

Václav Cílek – geolog a filosof krajiny – Geologický ústav AV ČR, v.v.i.

Jiří Svoboda – archeolog se specializací na starší dobu kamennou - Archeologický ústav Brno, v.v.i.

Jiří Musil – klasický archeolog - Ústav klasické archeologie FF UK Praha

Petr Pokorný – paleoekolog – Archeologický ústav AV ČR Praha, v.v.i.

Martin Frouz – fotograf – National Geographic Česko

Josef Jíša – technik – Jíša, s.r.o.

Zprávy z expedice a kontakt

Během konání expedice můžete její členy kontaktovat prostřednictvím sms nebo diskuse na webu. Expedice je vybavena satelitním připojením - zaslání SMS zdarma z adresy: http://services.thuraya.com/sms.html a doplněním čísla: 52072611.

Svitavu zkrotí ochranné hráze

Blanensko - Čtyřicet centimetrů vody ve sklepě, čerpací stroje, hasiči, dřina. Takovou situaci zažil při poslední velké vodě ve svém domě Emanuel Blím z Rájce–Jestřebí.

Ilustrační foto.

Autor: DENÍK/František Stýblo

„Vody tehdy bylo tolik, že z kanálu v naší ulici stříkala a valila se po silnici. Něco jsme ze sklepa dostali vlastními silami, pomáhali nám i hasiči,“ vzpomněl nepříjemné chvilky Blím. Ten doufá, že protipovodňová opatření, která plánuje vybudovat radnice, lidi ve městě od podobných situací v budoucnu uchrání.

Podle starosty Rájce – Jestřebí Pavla Perouta bývá kritické období, když dlouho prší nebo když na jaře taje sníh. „Aby se řeka v noci nevylila, musíme přes den stavět hráze z pytlů. Pohybovat se v noci vedle rychle proudící řeky, to je riskování s lidským životem,“ popsal starosta nebezpečnou tvář řeky Svitavy.

Podle něj je v Rájci problémové místo, kde se setkávají dva toky. Řeka Svitava s říčkou Býkovkou. „Velká voda Svitavy pak vzedme i Býkovku,“ vysvětlil Perout.

V příštím roce by na soutoku řeky a říčky měla vyrůst železobetonová hráz. Hráz krotící Svitavu v severní části města by měla být upravena a dosypána. „Budeme tak chráněni před stoletou vodou,“ míní Perout s tím, že úpravy si vyžádají asi osm milionů korun. Ty hradí Povodí Moravy a peníze ze státního rozpočtu.

Zatravněné valy by měly v dohledné době ochránit Spešovské. Ti museli čekat na stavbu protipovodňových opatření kvůli nedostavěné silnici vedoucí z Ráječka. „V současnosti Povodí Moravy organizuje tuto stavbu s projektantem silnice. Zatravněné valy postaví v závěrečné fázi stavby silnice, což bude v roce 2010,“ upřesnila starostka Spešova Iva Holomková. Hráz za necelých deset milionů korun tak udělá přítrž vodě valící se na vesnici od Rájce–Jestřebí i spodní vodě ve sklepech.

Lidi v Ostrově u Macochy zase ohrožuje vodní tok Lopač. „Potok Lopač prochází spodní částí městečka, je to v rovině a voda se tam rozlévá,“ upřesnil starosta Ostrova u Macochy František Pernica. Louky u Císařské jeskyně bývají každý rok při jarním tání zaplavené.

I tento problém by měla vyřešit protipovodňová opatření. Rybník čeká odbahnění, odborníci zvýší kapacitu průtoku Lopače, opraví přepadovou hráz a upraví plochy u břehů. „Tyto úpravy zřejmě budeme dělat po částech. Začneme nejdřív za rok, pokusíme se získat dotace,“ sdělil Pernica.

Upraveno by mělo být i koryto řeky Svitavy v Blansku mezi Salmovým jezem a jezem Paulinka. Povodí Moravy ale stále vybírá dodavatele stavby.

Podle Jana Morongy z Povodí Moravy se proti povodním nyní snaží chránit téměř každá obec, kde mají s velkou vodou špatné zkušenosti. „Kvůli povodním v sedmadevadesátém roce a těm před dvěma lety každá obec tato opatření navrhuje. Na větších tocích jsou potřeba,“ řekl Moronga.

Zajímavosti z Venezuely - národní park Guacharo 12.11.2008

http://www.rozhlas.cz/priroda/porady/_zprava/514483

Mt. Roraima

Milena Lukavská si pozvala do studia šest hostů, zoologů, všichni jsou členy společnosti Zoogeos - občanského sdružení, které sdružuje zoology muzeí ČR. Ti se vypravují do zahraničí za zvířaty, za ochranou přírody, za zajímavými zážitky, které pak zprostředkují prostřednictvím výstav a dalších aktivit veřejnosti. 

MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/

Pozvání přijal inženýr Zdeněk Vitáček, ředitel Vlastivědného muzea a galerie v České lípě, jeho syn, student Jakub Vitáček, doktor Karel Pecl, zoolog Prácheňského muzea v Písku, inženýr Ivo Rus, zoolog Regionálního muzea v Kolíně, inženýr Petr Lumpe z Regionálního muzea v Mělníku a doktor Dušan Trávníček, zoolog Muzea Jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Podělili se s námi o zážitky z výzkumné cesty do Venezuely.

Venezuelské Llanos de Guárico

Proč jste zvolili pro svou cestu právě Venezuelu?
Ve Venezuele jsou koncentrovány přírodní zajímavosti - krásné Karibské moře, tropické pralesy v různých nadmořských výškách, pak také velká přírodní plocha zvaná Llanos, kterou pokrývají obrovské porosty trav, a navíc slavné stolové hory.

Překvapilo vás něco hned na začátku?
Hlavní překvapení nás zastihlo hned po příjezdu, když jsme se dozvěděli, že zrovna v období, kdy tam budeme působit, budou prezidentské volby. Obávali jsme se, že to může skončit pouze buď karnevalem nebo občanskou válkou. Byli jsme tím překvapeni, většinou se těmto problémovým obdobím vyhýbáme.

Lelek jeskynní - gvačaro

To bych se sice bála, ale možná ještě více právě v tom pralese...
V přírodě se naopak cítíme mnohem bezpečněji než ve městech, protože v přírodě můžete narazit pouze na zvířata nebo na domorodé obyvatelstvo, které je většinou daleko slušnější než obyvatelé měst. Lidé se běžně bojí, že se setkají s pavouky a hady, a snaží se jim vyhnout, ale my jsme naopak rádi, když na ně narazíme, když najdeme nejrůznější pavouky, hady štíry, to pro nás není zdrojem strachu.

Opravdu, trasa vaší výpravy nevedla od města k městu, ale od jedné liduprázdné oblasti k druhé. Jedna zastávka byla v národním parku Guacharo. Guacharo je ale také pták, že?
Guacharo (gvačaro, Steatornis caripensis) je lelek, lelek jeskyní, a je to pták, který má takový zvláštní způsob života. Tito lelkové totiž obývají několik jeskyní v karibské oblasti, jsou rozšířeni na poměrně velkém území a ne každá jeskyně jim vyhovuje. Zvláštností je jedna "gvačaří" jeskyně přímo ve vrcholových částech Roraimy. Gvačarové pobývají přes den v jeskyni a vyletují za tmy, orientují se echolokací, podobně jako netopýři, ale mají jinou frekvenci zvuku. Ta je pro nás slyšitelná, takže když vlezeme do jejich jeskyně, můžeme slyšet to jejich cvakání. Máme je i natočeno.

Jeskyně Guacharo
Jak jsou velcí?
40 centimetrů, je to jeden z největších lelků. Oni také zaletují dost daleko za potravou. Nemají to tak jednoduché, že by vylétli z jeskyně, něco si v jejím okolí posbírali a letěli zpět. Tito lelkové se živí plody palem, za kterými v noci mohou uletět celkovou vzdálenost až kolem stovky kilometrů - někdy 20 km, jindy 80 km, liší se to. Potom je možné ty plody najít v okolí jeskyně, když jim cestou upadnou. Takže se můžete podívat, co si donesli, a ráno potom i co z toho vyprodukovali - takové temně fialové stříkance na skále. V jeskyni žije několik tisíc ptáků, konkrétně v jeskyni, kterou jsme navštívili se uvádělo 20 až 25 tisíc jedinců. Nevylétají na jednou, ale během nějakých dvou tří hodin, takže když si k jeskyni sednete, pořád nad vámi vyletují.

Fakta o jeskyni Guacharo
Je to jedna z největších jeskyní v celé Venezuele a možná i v celé Jižní Americe. Dosud probádaný jeskynní systém měří přes deset kilometrů. Pro běžné návštěvníky je přístupná její první část o délce 1,5 kilometru. Guacharové obývají právě tuto první část, kde je veliký dóm, měřící asi 750 metrů na délku a se stropem místy vysokým až 40 metrů. Zažijete velký kontrast poté, co projdete tento velký dóm a dostanete se do dalších částí. Musíte se nejprve protáhnout užší chodbičkou do dalšího dómu a pak vás najednou obklopí ticho. V té první části totiž neustále slyšíte křik guacharů, a náhlé ticho v druhé části pak až zabolí. Pravděpodobně ten křik vadí i netopýrům, kteří v té první části nebydlí a poletují až v té druhé části. Tato lokalita je zajímavá i z hlediska historie, protože se sem v roce 1799 dostal slavný přírodovědec Humbolt, prozkoumal první část jeskyně a vědecky popsal guachary. On by se dostal i dál, ale indiáni ho nechtěli do dalších částí pustit. Věřili, že v Sálech ticha, jak se jim dnes říká, se rozkládá říše mrtvých, kam nikdo živý nesmí vstoupit. Centrem národního parku je tedy tato jeskyně, současný park zahrnuje také okolní pohoří, kde převažují pralesy, jsou tu vápencové hory se spoustou krasových jevů a další zajímavosti. Je tu tedy hodně pěkných míst k objevování, i pro delší pobyt.

V historickém podzemí se ztratili údržbáři 10 11 2008, 12:06, vera

Vyhledání, záchrana osob, pohyb a orientace v podzemí pomocí mapy a také procvičení lezecké skupiny při záchraně osoby lanovou technikou. To jsou úkoly, které budou muset splnit jednotky profesionálních hasičů při taktickém cvičení v plzeňském historickém podzemí. Cvičení se uskuteční vždy v sobotu mezi 8.00 a 14.30 hodin, kdy se od osmi hodin každé dvě hodiny vystřídají všechny tři plzeňské stanice profesionálních hasičů. První cvičení se uskuteční v sobotu 8. listopadu, další termíny jsou 15. listopadu a 22. listopadu 2008 (vystřídání směn A, B, C). Námět cvičení Při práci na údržbě historického podzemního komplexu města se z dvoučlenné pracovní skupiny zranil jeden pracovník, druhý, který se vydal pro pomoc, ztratil orientaci a zabloudil. Na místo jsou povolány jednotky HZS k záchraně osob. Jednotky mají za úkol vyhledat osoby, poskytnout první pomoc a transportovat zraněného v prostoru podzemí. Poté bude následovat záchrana zraněné osoby z prostoru podzemí lezeckou skupinou pomocí lanové techniky.

Telátka v podzemí. Takhle vypadá "průmyslová zóna" v pásmu Gazy

Zahranicni.iHNed.cz  12. 11. 2008  

FOTOGALERIE Tunely, kterými pašují potraviny a zboží, jsou pro Palestince jedním z řešení krize způsobené izraelskou blokádou.

Tady je průmyslová zóna," hlásí třiadvacetiletý provozovatel tunelu pod hranicí mezi pásmem Gazy a Egyptem. Jeho lidé zatím tahají s pomocí provazu ze šachty bučící tele, které pak výhodně prodají.

Asi osm stovek podzemních chodeb a úzkých tunelů jsou palestinskou odpovědí na nekonečnou izraelskou blokádu pásma Gazy.

Podzemními tunely putuje vše, co se dá převézt, od potravin a léků po benzin, automobilové součástky, počítače a oblečení. Když je zcela uzavřená hranice, tak i lidé - a v předčasí muslimského svátku oběti stále častěji dobytek.

Telátka v podzemí

Telátka vyháněná z tunelu pod hranicí mezi Egyptem a pásmem Gazy za sebou mají strastiplnou kilometrovou cestu podzemím a sotva stojí na nohou.

Televizní programy

Cesta za přírodními poklady (2)

16. 11. 2008 - 01:50 - Spektrum … Hledání obřích jeskyní… . Cesta za přírodními poklady (2)

Cesta za přírodními poklady (2)

18. 11. 2008 - 13:30 - Spektrum … Hledání obřích jeskyní… . Cesta za přírodními poklady (2)

Život nad propastí

17. 11. 2008 - 05:55 – Nova

… čirých granitových stěnách a dramatický příběh, jak lze přežít v podzemním království… .

Špinavé práce

19. 11. 2008 - 13:45 - Discovery … Kopáč jeskyní… . Špinavé práce

Královna ze Sáby

19. 11. 2008 - 23:00 - Viasat History

… Královna ze Sáby… . Dokument VB 2002

Šumná města

24. 11. 2008 - 21:20 - ČT 2

… průvodce a básnící architekt David Vávra vydá po zákrutách tajemné podzemní říčky Punkvy, aby se za chvíli z propasti Macocha vyřítil… .

Retro

25. 11. 2008 - 22:25 - ČT 1

… O podzemní dráze se v Praze mluvilo desítky let. Její první úsek… , s jakými problémy se setkávali stavbaři nebo kolik vlastně stavba podzemní dráhy stála. Pražské metro ale není zdaleka jen dopravním prostředkem… .

Pohádka na konec

Pohádky, pověsti a další zaručeně pravdivé zvěsti.

Legenda o sv. Ivanu

Z historického hlediska patří Svatý Jan pod Skalou vedle Karlštejna a starobylého Tetína do trojlístku nejvýznamnějších míst na berounsku. Začátky dějin Sv. Jana sahají do druhé poloviny 9. století (pomineme-li ovšem přítomnost starých Keltů, kteří na našem okrese pobývali na více místech, mimo jiné i na svatojánsku). Již dávno před dnešním názvem místa Svatý Jan pod Skalou se v minulosti používal název Svatý Ivan ve Skalách, nebo jen Svatý Ivan či U svatého Ivana... . Co o tomto světci víme? Přestože se nedochovaly žádné přesvědčivé přímé písemné důkazy o jeho existenci, jeho odkaz přežil celé tisíciletí v duších a mysli lidí. Jeho přítomnost ve Svatém Janě vdechla tomuto krásnému koutu naší země zvláštní kouzlo jeho svatého ducha, které působí dodnes i na nás.

Svatoivanská legenda

Tehdy, kolem roku 880 sem přišel poustevník Ivan, podle legendy syn polabského knížete Gostimysla, krále Obodritů. Žil prý celá léta jako poustevník, jemuž za obydlí sloužila jeskyně nacházející se pod mohutnou skalní stěnou, blízko pramene křišťálově čisté vody. Ivana v jeskyni pokoušeli zlí duchové. Když se Ivan rozhodl jeskyni opustit, zjevil se mu sv. Jan Křtitel, který Ivanovi daroval kříž. Tímto křížem Ivan zlé pokušitele ze svého příbytku v jeskyni vyhnal. Ke konci života jej zde objevil kníže Bořivoj, který si sem z Tetína vyjel se svou družinou na lov. Při lovu kníže postřelil Ivanovu ochočenou laň, která ho dovedla až k Ivanově jeskyni, kde skonala. Poté, co se kníže seznámil s Ivanem, pozval ho na tetínský hrad. Ivan však odmítl jeho nabídku k trvalému a pohodlnému životu na hradě a vrátil se zpět do skal. Zanedlouho na to zemřel a byl pohřben ve své jeskyni. Snad ještě sám kníže Bořivoj nechal vystavět v jeskyni u Ivanova hrobu malou kapličku svatého Jana Křtitele, která byla od samého začátku navštěvována zdejším lidem i příchozími poutníky. Bylo to v počátcích křesťanství u nás. Již tehdy začala lidová úcta k tomuto pozoruhodnému muži, který je nyní, ač ne oficiálně, nazýván prvním českým světcem. Nicméně existenci tohoto svatého muže z doby Bořivojovy, dokládá celá řada dalších pozoruhodných okolností. Snad nejdůležitější z nich je antropologický výzkum ostatků, nalezených v Ivanově jeskyni v 16. století a v nedávné minulosti prozkoumaných profesorem Emanuelem Vlčkem. Tento výzkum potvrdil, že se jedná o ostatky muže, který žil zhruba před tisíci lety a značnou část svého života prožil ve vlhku a chladu. To mj. dává za pravdu legendě, podle níž prožil Ivan v jeskyni 42 let. Ivanův poustevnický život dále dokládá způsob skromné, výhradně vegetariánské a málo výživné stravy . Nezanedbatelná je i skutečnost úcty českého lidu k tomuto světci, která sahá hluboko do minulosti našeho národa. 

Kniha o svatojánském poustevníku Ivanovi

"ALBUM SVATOIVANSKÉ"

„Album svatoivanské“ od Jiřího Ševčíka je úplným zpracováním všech dostupných podkladů o postavě prvního českého poustevníka sv. Ivana. Kniha je záměrně napsaná poutavým a nezaujatým stylem. Autorovi se zajímavým způsobem podařilo nejen připravit a zpracovat veliké množství podrobných informací pro odbornou část veřejnosti, ale i přitažlivým způsobem podat „Ivanův příběh“ i laickému čtenáři. Především pro tento nejširší čtenářský okruh jsou zde sebrány krásné svatoivanské legendy, básně a staré modlitby v průřezu celého tisíciletí! Na základě ukázek je v knize podán i všestranný vývoj úcty k tomuto „zapomenutému“ světci. Vedle živoucích příběhů text zpestřují i citace z unikátních starých rukopisů. Každý, laik, student či školený odborník, v knize nalezne přesné informace které očekává, navíc uvedené do širších historických souvislostí. Kniha je hojně prokládána jedinečnými ukázkami starých kreseb a rytin, fotografiemi a v neposlední řadě i uceleným soupisem svatoivanských památek. Texty jsou zpracovány výhradně na základě archivních rukopisů a odborných studií. Jednotlivé kapitoly zároveň pozoruhodně a detailně mapují historický vývoj Svatého Jana pod Skalou. Jakkoli by se podle samotného názvu knihy dalo předpokládat její určení výhradně křesťanské veřejnosti, není tomu tak. Kniha je také v tomto směru překvapivě univerzální a přístupná komukoli. 

Svatý Ivan Poustevník - podle Ivana Slavíka

U zrodu českého křesťanství stojí postavy tří světců: svaté Ludmily, jejího vnuka knížete svatého Václava ( vládl 922 - 929 ) a svatého Ivana. Co do místa, hraje tu svou roli kraj blízko Berouna, neboť na zdejším Tetíně došlo k setkání poustevníka s Ludmilou a jejím chotěm Bořivojem, prvním křesťanským českým panovníkem, který přijal křest z rukou sv. Metoděje na Moravě. 

Duch záporu nemiluje svatost a tak k postavám světců se obvykle váže zpochybňování. Neušel mu ani svatý Ivan. Existuje o něm staroslověnská legenda, dochovaná však jen v ruských opisech, jež by měla být zárukou starobylosti. Osvícenec a racionalista Dobrovský ji bez důkazu prohlásil za smyšlenku. Povrchnímu pohledu se zdá, že její stáří je otřeseno tím, že do Ruska se dostala polským prostřednictvím až z pozdní Hájkovy kroniky (1541). Jenže ruská staroslověnská verze obsahuje i odchylky, které u Hájka nejsou. Tím více překvapuje lehkověrnost nejnovějšího sborníku o českých světcích Bohemia sancta (1990), kde ve zlehčující pouze několikařádkové stati. Otázka svatoivanská od zesnulého vídeňského profesora F.V. Mareše je postava Ivanova odbyta slovy: "... jsou zde ( u Sv. Jana pod Skalou ) ostatky svatého Ivana, jejichž pravost je však pochybná a velmi sporná je i historická existence Ivana vůbec."

Zarážející je na tomto výroku jeho nevědecká apriornost, když v čase jeho otištění nebyly ostatky dosud odborně prozkoumány. K tomu však již dnes došlo a výsledek je právě opačný. 

Antropologický průzkum provedený prof. Vlčkem z Národního muzea v Praze (který mimo jiné zkoumal také ostatky všech Přemyslovců) konstatuje, že jde o pozůstatky člověka z doby Bořivojovy a který žil delší dobu ve vlhkém prostředí, což se u Ivanova pobytu v jeskyni plně shoduje. Navíc lze ze složení ostatků zjistit, že se živil převážně vegetariánskou, skromnou a málo výživnou stravou.

Co se týče historické spolehlivosti legendárního životopisu, tu potvrzuje řada faktů o prokazované úctě dávno před Hájkem. Tak už kníže Břetislav I. ( 1035-55 ) zde dal postavit kaplanku v "pustině sv. Ivana" a podřídil ji klášteru Ostrovskému, jehož mniši zde zřídili benediktinský klášteřík. To vše jsou projevy starobylé úcty, navazující bezprostředně na legendu svatoivanskou. 

Do kulturně náboženských dějin českých ovšem určitě patří vznik náboženského bratrstva ivanitů ( 1725 ), kteří žili v různých poustevnách, obstarávali osamělé poutní kostely a kaple, např. jako kostelníci, zvoníci či hrobaři a měli dovoleno nosit řehoní oděv. Kongregace byla zrušena v roce 1782. 
Zajímavé poznatky k historicitě sv. Ivana přinesl ve 30. letech našeho století prof. Josef Vašica, vynikající znalec staroslověnského a barokního písemnictví. Ve zmíněné staroslověnské legendě se třikrát činí zmínka, že jde o Ivana Korvatského (což se dříve interpretovalo podle Hájka jako Chorvatský a původ světcův tak byl kladen k jižním Slovanům ). Byl synem knížete Gostomysla ( lat. Gostimulus ). Ten opravdu žil, ale byl vladařem polabských Obodritů, jinak Bodrců. Padl roku 844 v bitvě proti císaři Ludvíku Němci, měl tři syny: Sigfrida, Evarda a Ivana, což nesouvisí se slovanským Ivanem, ale se slovní podobou Owein, Ivayn, Eventus (doklad iroskotských misií mezi Slovany). 

Duchovně spadla Ivanova vlast pod klášter Cobeia Nova, čili Corwei u Höxteru na řece Veseře ( založen 822 ). Epiteton korvatský znamená příslušnost k tomuto klášteru, kam bylo mezi léty 856-77 zapsáno 50 nových mnichů a mezi nimi figuruje i Unwanus nebo Unvanus, což může být podoba tehdejšího pravopisu Iuuanus. Odpovídá to časově Bořivojově epoše u nás. Tak dostává podoba popíraného světce překvapivě konkrétní rysy, stvrzené antropologicky, starobylou úctou i historickými podrobnostmi. 

Církevní úcta je povolena na den 25. června. Pražský arcibiskup Ferdinand Sobek z Bilenberka ( 1618-75) dal tomuto prvotnímu českému křesťanu na místě jeho pobytu u Sv. Jana pod Skalou postavit Carlem Luragem barokní chrám, místními ctiteli v současné době - po totalitním chátrání - opět zvelebený. Základní kámen k němu položil r. 1656 Leopold I. ještě jako princ. Už roku 1598 sem přivedli jezuité barokní procesí, později sem putovali i císařové Matyáš, Ferdinand II. i III.

Ivan Slavík (1920-2002), básník, spisovatel a literární historik

Svatého Ivana Poustevníka uctívá Slavík jako svého patrona. Věnoval mu dvě svoje básně. První z nich napsal na počátku padesátých let, je shrnuta do Slavíkovy sbírky Lux Sanctorum (Světlo svatých), jež obsahuje básně věnované většinou svatým patronům českým. Druhou báseň napsal Slavík zhruba o čtyřicet let později a věnoval ji svatojánskému kostelu. Literárně-historické pojednání o osobě svatého Ivana Poustevníka je Slavíkovým příspěvkem k objasnění osobnosti prvního českého poustevníka, prvního křesťana ve svatojánském údolí.

Závěr
Osobnost svatojánského poustevníka Ivana byla v minulosti zachycena v několika starých legendách. Od dob, kdy Svatý Ivan v našem kraji pobýval, již uplynulo více než tisíc let. Také proto je dnes téměř neprokazatelné, zda tento církví zpochybňovaný světec skutečně existoval. Tato otázka byla zpracována v minulosti řadou historiků, víceméně bez zřetelných závěrů. Tajemná postava prvního křesťanského poustevníka v Čechách lákala v průběhu uplynulých staletí mnohé básníky, kteří napsali o našem praobyvateli krásné básně. Mnoho významných umělců vtisklo svatému poustevníkovi podobu do svých obrazů, rytin či soch. Jeho osobnost je zachycena též ve velkém oratoriu Antonína Dvořáka "Svatá Ludmila", a jeho sochy zdobí nejvýznamnější česká památná místa, jako je kupříkladu Karlův most či Svatovítská katedrála na Pražském hradě. Málokdo také ví, že Ivanova socha měla také doprovázet Svatého Václava u Myslbekova pomníku na Václavském náměstí v Praze. Nikdy však nebylo vydáno souborné dílo, které by pomohlo shromáždit a porovnat všechny známé údaje a materiály, ať odborná pojednání, básně, různé verze legendy o sv. Ivanovi či výsledky vědeckého zkoumání kosterních pozůstatků sv. Ivana. 

Drobná ukázka z knihy J. Ševčíka Album svatoivanské:

„Ivanovy ostatky byly následně uloženy do hrobu pod oltářem, jak tomu nasvědčuje podivuhodná příhoda, která se udála v roce 1710 při přestavbě kostela. Původní Luraggova kamenná klenba (tzv. "valená") v kostele z roku 1661 svojí vahou začala silně působit na obvodové zdivo chrámu, které se začalo rozestupovat. V klenbě se objevily hrozivé trhliny a nastala obava, že by se mohla zřítit. Situace se velmi rychle vyhrotila do té míry, že tehdejší svatojánský opat Emilián Koterovský rozhodl o její generální opravě. K té byl přizván významný stavitel Kryštof Dientzenhofer. Podle jeho plánu byly všechny oltáře i náhrobek sv. Ivana obedněny a kamenná dlažba v kostele byla pokryta silnou vrstvou větví a listí. Pak byl železný řetěz, jímž byla klenba na rubu stažena, odstraněn a klenba sama spadla dolů, aniž způsobila nějakou škodu. Nicméně některé kameny prorazily ochranné bednění kolem světcova náhrobku a ten byl mírně poškozen. Vznikla ne něm větší trhlina, kterou se stal vnitřek náhrobku otevřený a přístupný. To dalo opatovi Koterovskému podnět k jeho prozkoumání. Nalezl zde Ivanův hrob, úhledně vyložený na způsob truhlice čtyřmi kameny. K veliké radosti celého konventu byly v hrobě uloženy světcovy ostatky. Následně byly vyzvednuty a slavnostně umístěny v nové, cínové truhlici na oltář uprostřed kostela. O tomto nálezu byl 9.10. 1712 sepsán slavnostní protokol.“

Z historického hlediska patří Svatý Jan pod Skalou vedle Karlštejna a starobylého Tetína do trojlístku nejvýznamnějších míst na berounsku. Začátky dějin Sv. Jana sahají do druhé poloviny 9. století (pomineme-li ovšem přítomnost starých Keltů, kteří na našem okrese pobývali na více místech, mimo jiné i na svatojánsku). Již dávno před dnešním názvem místa Svatý Jan pod Skalou se v minulosti používal název Svatý Ivan ve Skalách, nebo jen Svatý Ivan či U svatého Ivana... . Co o tomto světci víme? Přestože se nedochovaly žádné přesvědčivé přímé písemné důkazy o jeho existenci, jeho odkaz přežil celé tisíciletí v duších a mysli lidí. Jeho přítomnost ve Svatém Janě vdechla tomuto krásnému koutu naší země zvláštní kouzlo jeho svatého ducha, které působí dodnes i na nás.